ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.1472.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 1472/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Profidebt, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Jindřišská 24/941, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27 22 19 71, zastoupené JUDr. Jaroslavem Beránkem, advokátem se sídlem v Pardubicích-Starém Městě, Pernštýnské nám. čp. 80, proti žalovanému K. K. , zastoupenému JUDr. Marií Šatavovou, advokátkou se sídlem ve Strakonicích-Předních Ptákovicích, Povážská 356, o zaplacení částky 134.489,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 103/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. srpna 2010, č. j. 22 Co 1652/2010-133, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 8.043,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti té části výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích označenému v záhlaví, jíž byl potvrzen rozsudek ze dne 26. dubna 2010, č. j. 6 C 103/2009-112, kterým Okresní soud ve Strakonicích uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 107.679,73 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo zrušeno k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně, jejichž řešení zpochybnil.
Dovolání tedy může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (ve vztahu k potvrzujícímu výroku ve věci samé), že dovolání je - bez dalšího - přípustné. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné bezpodmínečně, přípustnost dovolání nezakládá, neboť podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z vylíčení dovolacích námitek je zřejmé, že dovolatel nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení §237 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.
Nesouhlasí-li dovolatel se závěrem odvolacího soudu o tom, na které úvěry a v jaké výši byla započtena částka poskytnutá na základě smlouvy o úvěry uzavřené dne 6. listopadu 2006, nezpochybňuje tím ve skutečnosti právní posouzení věci, nýbrž správnost skutkových zjištění, čímž míří na dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (tj., že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však nemůže přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohla založit ani kritika dovolatele, že nebylo vyhověno jeho návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem ke zjištění pravosti podpisu na smlouvě uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 29. června 2006. O tom, které z navrhovaných důkazů budou provedeny, rozhoduje soud (srov. ustanovení §120 odst. 1 větu druhou o. s. ř., dále právní závěry vyjádřené například v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. 33 Cdo 5216/2008, ze dne 22. února 2011, sp. zn. 20 Cdo 1413/2009, ze dne 18. října 2011, sp. zn. 28 Cdo 116/2011, ze dne 14. června 2012, sp. zn. 21 Cdo 1850/2011 a v jeho rozsudku ze dne 24. května 2011, sp. zn. 32 Cdo 4892/2010, in www.nsoud.cz , či v judikatuře Ústavního soudu, například v nálezu ze dne 3. listopadu 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, a ze dne 8. července 1999, sp. zn. III. ÚS 87/99, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu). Tato námitka podřaditelná pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže tvrzené vady nezahrnují (jako je tomu v projednávané věci) podmínku existence právní otázky zásadního významu (k tomu srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, in www.usoud.cz), a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
S tvrzením, že v době uzavírání smlouvy o úvěru - konsolidaci ze dne 6. listopadu 2006, měl u právní předchůdkyně žalobkyně ještě další nesplacený úvěr v původní výši 40.000,- Kč poskytnutý na základě smlouvy o úvěru ze dne 17. října 2005, a že se domníval, že se konsolidují veškeré jeho úvěry, dovolatel přichází až v dovolání, v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o. s. ř. Odvolací soud se touto skutečností nezabýval, neboť nebyla tvrzena.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 6.402,50 Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.340,50 Kč a celkem činí 8.043,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. prosince 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu