ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.118.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 118/2012-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. února 2012 o dovolání obviněného K. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2011, sp. zn. 8 To 160/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 50/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 12 T 50/2010, byl obviněný K. K. (vedle dalších obviněných) uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. a), b) zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že:
1) obvinění J. K., K. K. a R. Š. v úmyslu získat protiprávně finanční prostředky po předchozí vzájemné dohodě, v níž byl mezi nimi dohodnut průběh jednání ke škodě společnosti ŠkoFIN, s. r. o., tak, že celý průběh byl znám jen J. K. a K. K., R. Š. pak pouze částečně co do jeho úlohy, dne 16. 8. 2005 v I., okr. B.-v., uzavřel J. K. se společností IVACAR 2000, a. s., zastoupenou jejím tehdejším zaměstnancem K. K., kupní smlouvu, kterou společnosti IVACAR 2000, a. s., fiktivně prodal motorové vozidlo zn. Audi A3, za částku 650.000,- Kč, ačkoliv oba věděli, že vozidlo má pouze zůstatkovou hodnotu a jako totálně havarované je odstaveno na nezjištěném místě J. K., který vozidlo dne 8. 8. 2005 zakoupil zcela zničené po vážné dopravní nehodě od F. K., za částku 145.000,- Kč, a dále též věděli, že uzavření smlouvy slouží pouze k tomu, aby vozidlo mohlo být poté převedeno na společnost ŠkoFIN, s. r. o., kterou společnost IVACAR 2000, a. s., obchodně zastupuje, a následně fiktivně odebráno jako předmět leasingu R. Š., jehož návrh leasingové smlouvy na toto vozidlo již dne 15. 8. 2005 K. K., jako zaměstnanec společnosti IVACAR 2000, a. s., a osoba zmocněná k uzavírání smluv jménem společnosti ŠkoFIN, s. r. o., odeslal s nepravdivými údaji o tom, že R. Š. je zaměstnán u společnosti Maveron, s. r. o., se sídlem P., V. n., a dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 40.540,- Kč, včetně falešného potvrzení o zaměstnání a zfalšovaného výpisu z bankovního účtu prokazujícího jeho údajný měsíční příjem, ačkoliv ve skutečnosti byl nezaměstnaný a uváděného příjmu nedosahoval, a to k posouzení a schválení společností ŠkoFIN, s. r. o., tak, aby zaplatila za vozidlo kupní cenu sníženou o údajně uhrazenou akontaci a první leasingovou splátku, načež dne 16. 8. 2005 K. K., s vědomím fiktivnosti uzavřené kupní smlouvy co do předmětu smlouvy a jeho stavu, uzavřel jak jménem společnosti IVACAR 2000, a. s., jako prodejce (dodavatele), tak jménem společnosti ŠkoFIN, s. r. o., jako kupujícího a věřitele, s R. Š., jako leasingovým nájemcem, smlouvu č. 552437 o finančním leasingu, jíž převedl za částku 650.000,- Kč na společnost ŠkoFIN, s. r. o., toto vozidlo jako funkční, provozuschopné a řádně zkontrolované a jako předmět leasingu ho přenechal do užívání za úhradu pravidelných měsíčních leasingových splátek R. Š., který téhož dne smlouvu podepsal včetně dokladu o předání a převzetí vozidla, ačkoliv věděl, že od dodavatele vozidlo nepřevezme, vzhledem ke své špatné finanční situaci uhradí jen několik smluvených měsíčních splátek a následně ohlásí odcizení vozidla na Policii ČR, načež společnost ŠkoFIN, s. r. o., v domnění, že celý smluvní proces proběhl řádně, na základě faktury ze dne 28. 8. 2005 vyplatila společnosti IVACAR 2000, a. s., částku 434.600,- Kč, kterou společnost IVACAR 2000, a. s., dne 31. 8. 2005 poukázala na bankovní účet J. K., přičemž R. Š. následně uhradil pouze tři dohodnuté měsíční splátky a dne 1. 12. 2005 u Obvodního oddělení Policie ČR Brno-Výstaviště nepravdivě ohlásil, že mu toto vozidlo bylo v době od 19.15 hod. dne 30. 11. 2005 do 00.10 hod. dne 1. 12. 2005 odcizeno v B., na L. t., a tímto jednáním způsobili společnosti ŠkoFIN, s. r. o., se sídlem P., P., škodu ve výši 434.600,- Kč (bod 8 skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně),
2) obvinění Z. D. a K. K. v úmyslu získat protiprávně finanční prostředky po předchozí vzájemné dohodě, v níž byl mezi nimi dohodnut průběh jednání ke škodě společnosti ŠkoFIN, s. r. o., či v případě jimi předpokládaného vyplacení pojistného plnění ke škodě společnosti Česká pojišťovna, a. s., dne 7. 3. 2006 v I., okr. B.-v., uzavřel Z. D. se společností IVACAR 2000, a. s., zastoupenou jejím tehdejším zaměstnancem K. K., komisionářskou smlouvu č. 7/3/2006, na základě níž fiktivně předal společnosti IVACAR 2000, a. s., k prodeji ojeté motorové vozidlo zn. Seat INCA, za částku 218.000,- Kč, ačkoliv věděli, že toto vozidlo má nepatrnou hodnotu a jako totálně havarované je odstaveno na nezjištěném místě Z. D., který vozidlo dne 8. 10. 2005 vydražil na aukci konané společností Klán, s. r. o., za částku 19.000,- Kč jako zcela zničené po vážné dopravní nehodě, a dále též věděli, že uzavření smlouvy slouží pouze k tomu, aby vozidlo mohlo být poté převedeno na společnost ŠkoFIN, s. r. o., kterou společnost IVACAR 2000, a. s., obchodně zastupuje a následně zpětně odebráno jako předmět leasingu Z. D., jehož návrh leasingové smlouvy na toto vozidlo dne 7. 3. 2006 K. K., jako zaměstnanec společnosti IVACAR 2000, a. s., a osoba zmocněná k uzavírání smluv jménem společnosti ŠkoFIN, s. r. o., odeslal s nepravdivými údaji o tom, že Z. D. je zaměstnán u společnosti Palmier, s. r. o., se sídlem P., J., a dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 27.400,- Kč, ačkoliv ve skutečnosti u této společnosti nepracoval a uváděného příjmu nedosahoval, a to k posouzení a schválení společností ŠkoFIN, s. r. o., tak, aby společnost ŠkoFIN, s. r. o., zaplatila za vozidlo kupní cenu sníženou o údajně uhrazenou akontaci a první splátku, načež dne 8. 3. 2006 K. K. s vědomím fiktivnosti uzavřené komisionářské smlouvy co do předmětu smlouvy a jeho stavu, uzavřel jak jménem společnosti IVACAR 2000, a. s., jako prodejce (dodavatele), tak jménem společnosti ŠkoFIN, s. r. o., jako kupujícího a věřitele, se Z. D., jako leasingovým nájemcem, smlouvu č. 575202 o finančním leasingu, jíž převedl za částku 218.000,- Kč na společnost ŠkoFIN, s. r. o., toto vozidlo jako funkční, provozuschopné a řádně zkontrolované a jako předmět leasingu ho přenechal do užívání za úhradu pravidelných měsíčních leasingových splátek Z. D., který téhož dne smlouvu podepsal včetně dokladu o předání a převzetí vozidla a pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a havarijního pojištění vozidla, ačkoliv věděl, že od dodavatele vozidlo nepřevezme, vzhledem ke své špatné finanční situaci nebude řádně hradit smluvené měsíční splátky a následně ohlásí odcizení vozidla na Policii ČR, načež společnost ŠkoFIN, s. r. o., v domnění, že celý smluvní proces proběhl řádně, na základě faktury ze dne 14. 3. 2006, vyplatila společnosti IVACAR 2000, a. s., částku 144.964,91 Kč a společnost IVACAR 2000, a. s., poté dne 17. 3. 2006 předala v hotovosti Z. D. částku 218.000,- Kč odpovídající kupní ceně vozidla, přičemž Z. D. následně neuhradil ani jedinou dohodnutou měsíční splátku a dne 9. 7. 2006 u Obvodního oddělení Policie ČR Brno-Výstaviště nepravdivě oznámil, že mu toto vozidlo bylo v době od 18.00 hodin dne 7. 7. 2006 do 20.50 hod. dne 9. 7. 2006 odcizeno v B., na ulici D., a dne 27. 7. 2006 v 09.13 hod., v úmyslu dosáhnout neoprávněného vyplacení plnění z uzavřené pojistné smlouvy, oznámil odcizení též České pojišťovně, a. s., která v domnění, že skutečně došlo k odcizení provozuschopného vozidla v deklarované hodnotě, vyplatila dne 24. 6. 2009 společnosti ŠkoFIN, s. r. o., pojistné plnění ve výši 171.200,- Kč, a tímto jednáním způsobili společnosti Česká pojišťovna, a. s., se sídlem P., S., škodu ve výši 171.200,- Kč (bod 10 skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně).
Za uvedené jednání byl obviněný K. K. podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků a podle §59 odst. 2 tr. zák. mu bylo současně uloženo omezení spočívající v povinnosti dle svých sil ve zkušební době nahradit škodu, kterou trestnou činností způsobil. Dále byli citovaným rozsudkem podle §226 písm. b) tr. ř. obvinění K. K. a J. K. zproštěni předmětné obžaloby pro skutky, že:
1. obvinění K. K. a J. K. v úmyslu získat protiprávně finanční prostředky po předchozí vzájemné osobní dohodě, v níž bylo mezi nimi dohodnuto rozdělení úloh jednotlivých osob a byl dojednán celý průběh jednání ke škodě společnosti ŠkoFIN, s. r. o., či v případě jimi předpokládaného vyplacení pojistného plnění ke škodě společnosti Česká pojišťovna, a. s., dne 15. 10. 2004 v I., okr. B.-v., uzavřel J. S. se společností IVACAR 2000, a. s., zastoupenou jejím tehdejším zaměstnancem T. V., kupní smlouvu, kterou společnosti IVACAR 2000, a. s., fiktivně prodal motorové vozidlo značky VW Transporter, za částku 385.000,- Kč, ačkoliv věděli, že toto vozidlo má nepatrnou hodnotu a jako totálně havarované je odstaveno na nezjištěném místě J. S., který vozidlo dne 20. 12. 2003 zakoupil zcela zničené po vážné dopravní nehodě od firmy Ing. P. M. za zůstatkovou hodnotu 20.000,- Kč, a následně do provozu pod původním VIN uvedl neoprávněně jiné vozidlo, a to zn. Volkswagen Caravelle s jiným typem motoru, druhem karoserie i výbavou, a s tímto vozidlem dne 6. 6. 2004 v P. způsobil dopravní nehodu, při níž bylo vozidlo poškozeno v rozsahu totální škody, a dále též věděli, že uzavření smlouvy slouží pouze k tomu, aby vozidlo mohlo být poté převedeno na společnost ŠkoFIN, s. r. o., kterou společnost IVACAR 2000, a. s., obchodně zastupuje a následně odebráno jako předmět leasingu Z. D., jehož návrh leasingové smlouvy na toto vozidlo dne 15. 10. 2004 K. K., jako zaměstnanec společnosti IVACAR 2000, a. s., a osoba zmocněná k uzavírání smluv jménem společnosti ŠkoFIN, s. r. o., odeslal s nepravdivými údaji o tom, že Z. D. je zaměstnán u firmy B. R. Ing. J. K., se sídlem B., V., a dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 29.420,- Kč, ačkoliv ve skutečnosti byl bez zaměstnání a uváděného příjmu nedosahoval, a to k posouzení a schválení společností ŠkoFIN, s. r. o., tak, aby zaplatila za vozidlo kupní cenu sníženou o údajně uhrazenou akontaci a první leasingovou splátku, načež dne 16. 10. 2004 K. K. po předchozí dohodě s T. V. a s vědomím fiktivnosti uzavřené kupní smlouvy co do předmětu smlouvy a jeho stavu, uzavřel jak jménem společnosti IVACAR 2000, a. s., jako prodejce (dodavatele), tak jménem společnosti ŠkoFIN, s. r. o., jako kupujícího a věřitele, se Z. D., jako leasingovým nájemcem, smlouvu č. 522478 o finančním leasingu, jíž převedl za částku 460.000,- Kč na společnost ŠkoFIN, s. r. o., toto vozidlo jako funkční, provozuschopné a řádně zkontrolované a jako předmět leasingu ho přenechal do užívání za úhradu pravidelných měsíčních leasingových splátek Z. D., který téhož dne smlouvu podepsal včetně dokladu o předání a převzetí vozidla a pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a havarijního pojištění vozidla, ačkoliv věděl, že od dodavatele vozidlo nepřevezme, vzhledem ke své špatné finanční situaci nebude řádně hradit smluvené měsíční splátky a následně ohlásí odcizení vozidla na Policii ČR, načež společnost ŠkoFIN, s. r. o., v domnění, že celý smluvní proces proběhl řádně, na základě faktury ze dne 20. 10. 2004 vyplatila společnosti IVACAR 2000, a. s., částku 351.757,15 Kč, a společnost IVACAR 2000, a. s., dne 19. 10. 2004 předala v hotovosti J. S. částku 385.000,- Kč odpovídající kupní ceně vozidla, přičemž Z. D. následně uhradil pouze jednu dohodnutou měsíční splátku a dne 8. 12. 2004 u Obvodního oddělení Policie ČR Brno-Bystrc nepravdivě oznámil, že mu toto vozidlo bylo v době od 20.30 hod. dne 7. 12. 2004 do 8.15 hod. dne 8. 12. 2004 odcizeno v B., na ulici H., a poté, v úmyslu dosáhnout neoprávněného vyplacení plnění z uzavřené pojistné smlouvy, oznámil odcizení též České pojišťovně, a. s., která v domnění, že skutečně došlo k odcizení provozuschopného vozidla v deklarované hodnotě, vyplatila dne 16. 2. 2005 společnosti ŠkoFIN, s. r. o., pojistné plnění ve výši 436.373,- Kč, ze kterého poté společnost ŠkoFIN, s. r. o., zaslala dne 25. 3. 2005 Z. D. přeplatek ve výši 112.302,58 Kč jako finanční vypořádání předčasně ukončené leasingové smlouvy č. 522478, a to na účet patřící J. K., který jej po předchozí dohodě k tomuto účelu poskytl, a tímto jednáním způsobili společnosti Česká pojišťovna, a. s., se sídlem P., S., škodu ve výši 436.373,- Kč,
2. obviněný K. K. v úmyslu získat protiprávně finanční prostředky po předchozí vzájemné dohodě, v níž bylo mezi nimi dohodnuto rozdělení úloh jednotlivých osob a byl dojednán celý průběh jednání ke škodě společnosti ŠkoFIN, s. r. o., či v případě jimi předpokládaného vyplacení pojistného plnění ke škodě společnosti Česká pojišťovna, a. s., dne 1. 7. 2005 v I., okr. B.-v., uzavřel J. K. se společností IVACAR 2000, a. s., zastoupenou jejím tehdejším zaměstnancem T. V., kupní smlouvu, kterou společnosti IVACAR 2000, a. s., fiktivně prodal motorové vozidlo zn. Renault Kangoo Express, bez registrační značky, za částku 264.700,- Kč, ačkoliv věděli, že toto vozidlo má nepatrnou hodnotu a jako totálně havarované je odstaveno na nezjištěném místě J. K., který vozidlo v blíže nezjištěné době od 8. 6. 2004 do 16. 6. 2005 zakoupil zcela zničené po vážné dopravní nehodě od firmy F. M., provozující autovrakovitě v B., za nezjištěnou cenu, přičemž firma F. M. vozidlo jako havarované zakoupila dne 8. 6. 2004 v R. od společnosti A. G. za kupní cenu 840,- Euro, a které na sebe J. K. zaregistroval až dne 29. 6. 2005 za současného předložení falešné kupní smlouvy ze dne 17. 8. 2004, kterou dokladoval nákup vozidla za částku 6.850,- Euro, a dále též věděli, že uzavření smlouvy slouží pouze k tomu, aby vozidlo mohlo být poté převedeno na společnost ŠkoFIN, s. r. o., kterou společnost IVACAR 2000, a. s., obchodně zastupuje, a následně odebráno jako předmět leasingu Z. D., jehož návrh leasingové smlouvy na toto vozidlo dne 1. 7. 2005 K. K., jako zaměstnanec společnosti IVACAR 2000, a. s., a osoba zmocněná k uzavírání smluv jménem společnosti ŠkoFIN, s. r. o., odeslal s nepravdivými údaji o tom, že Z. D. je zaměstnán u společnosti Palmier, s. r. o., se sídlem P., J., a dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 27.400,- Kč, včetně zfalšovaného výpisu z bankovního účtu prokazujícího jeho údajný měsíční příjem, ačkoliv ve skutečnosti u této společnosti nepracoval a uváděného příjmu nedosahoval, a to k posouzení a schválení společností ŠkoFIN, s. r. o., tak, aby zaplatila za vozidlo kupní cenu sníženou o údajně uhrazenou akontaci a první leasingovou splátku, načež dne 8. 7. 2005 K. K. po předchozí dohodě s T. V. a s vědomím fiktivnosti uzavřené kupní smlouvy co do předmětu smlouvy a jeho stavu, uzavřel jak jménem společnosti IVACAR 2000, a. s., jako prodejce (dodavatele), tak jménem společnosti ŠkoFIN, s. r. o., jako kupujícího a věřitele, se Z. D., jako leasingovým nájemcem, smlouvu č. 548272 o finančním leasingu, jíž převedl za částku 315.000,- Kč na společnost ŠkoFIN, s. r. o., toto vozidlo jako funkční, provozuschopné a řádně zkontrolované a jako předmět leasingu ho přenechal do užívání za úhradu pravidelných měsíčních leasingových splátek Z. D., který téhož dne smlouvu podepsal včetně dokladu o předání a převzetí vozidla a pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a havarijního pojištění vozidla, ačkoliv věděl, že od dodavatele vozidlo nepřevezme, vzhledem ke své špatné finanční situaci nebude řádně hradit smluvené měsíční splátky a následně ohlásí odcizení vozidla na Policii ČR, načež společnost ŠkoFIN, s. r. o., v domnění, že celý smluvní proces proběhl řádně, na základě faktury ze dne 18. 7. 2005 vyplatila společnosti IVACAR 2000, a. s., částku 195.384,44 Kč a společnost IVACAR 2000, a. s., dne 1. 8. 2005 předala v hotovosti J. K. částku 264.705,- Kč odpovídající kupní ceně vozidla, přičemž Z. D. následně nehradil dohodnuté měsíční splátky a dne 18. 10. 2005 u Obvodního oddělení Policie ČR Brno-Výstaviště nepravdivě oznámil, že mu toto vozidlo bylo v době od 10.00 hod. dne 15. 10. 2005 do 07.30 hod. dne 18. 10. 2008 v odcizeno v B., na ulici Š., a téhož dne, v úmyslu dosáhnout neoprávněného vyplacení plnění z uzavřené pojistné smlouvy, oznámil odcizení též společnosti ŠkoFIN, s. r. o., která pojistnou událost oznámila České pojišťovně, a. s., a ta v domnění, že skutečně došlo k odcizení provozuschopného vozidla v deklarované hodnotě, vyplatila dne 19. 1. 2006 společnosti ŠkoFIN, s. r. o., pojistné plnění ve výši 251.940,- Kč, ze kterého poté společnost ŠkoFIN, s. r. o., dne 17. 2. 2006 zaslala Z. D. přeplatek ve výši 67.011,- Kč jako finanční vypořádání předčasně ukončené leasingové smlouvy, a to na účet patřící J. K., který jej po předchozí dohodě k tomuto účelu poskytl, a tímto jednáním způsobili společnosti Česká pojišťovna, a. s., se sídlem P., S., škodu ve výši 251.940,- Kč,
3. obviněný K. K. v úmyslu získat protiprávně finanční prostředky po předchozí vzájemné dohodě, v níž byl mezi nimi dohodnut průběh jednání ke škodě společnosti ŠkoFIN, s. r. o., tak, že celý průběh byl znám jen D. V., J. K., T. V. a K. K., P. K. pak pouze částečně co do jeho úlohy, dne 6. 12. 2005 v I., okr. B.-v., uzavřel D. V. se společností IVACAR 2000, a. s., zastoupenou jejím tehdejším zaměstnancem T. V., smlouvu o obstarání prodeje ojetého motorového vozidla, kterou fiktivně předal společnosti IVACAR 2000, a. s., k prodeji motorové vozidlo zn. Renault Trafic, za částku 499.000,- Kč, ačkoliv věděli, že toto vozidlo má nepatrnou hodnotu a jako totálně havarované je odstaveno na nezjištěném místě D. V., který vozidlo v blíže nezjištěné době od 12. 10. 2005 do 6. 12. 2005 zakoupil zcela zničené po vážné dopravní nehodě od firmy Autovrakovitě B., za nezjištěnou cenu, přičemž firma Autovrakoviště B. vozidlo jako havarované zakoupila dne 12. 10. 2005 od společnosti ELED, s. r. o., za kupní cenu 1.000,- Kč, a dále též věděli, že uzavření smlouvy slouží pouze k tomu, aby vozidlo mohlo být poté převedeno na společnost ŠkoFIN, s. r. o., kterou společnost IVACAR 2000, a. s., obchodně zastupuje, a následně fiktivně odebráno jako předmět leasingu P. K., jehož návrh leasingové smlouvy na toto vozidlo již dne 25. 11. 2005 K. K., jako zaměstnanec společnosti IVACAR 2000, a. s., a osoba zmocněná k uzavírání smluv jménem společnosti ŠkoFIN, s. r. o., odeslal k posouzení a schválení společnosti ŠkoFIN, s. r. o., tak, aby zaplatila za vozidlo kupní cenu sníženou o údajně uhrazenou akontaci a první leasingovou splátku, načež dne 6. 12. 2005 K. K. po předchozí dohodě s T. V. a s vědomím fiktivnosti uzavřené smlouvy o obstarání prodeje ojetého motorového vozidla co do předmětu smlouvy a jeho stavu, uzavřel jak jménem společnosti IVACAR 2000, a. s., jako prodejce (dodavatele), tak jménem společnosti ŠkoFIN, s. r. o., jako kupujícího a věřitele, s P. K., jako leasingovým nájemcem, smlouvu č. 564165 o finančním leasingu, jíž převedl za částku 499.000,- Kč na společnost ŠkoFIN, s. r. o., toto vozidlo jako funkční, provozuschopné a řádně zkontrolované a jako předmět leasingu ho přenechal do užívání za úhradu pravidelných měsíčních leasingových splátek P. K., který téhož dne smlouvu podepsal včetně dokladu o předání a převzetí vozidla, ačkoliv věděl, že od dodavatele vozidlo nepřevezme, vzhledem ke své špatné finanční situaci nebude řádně hradit smluvené měsíční splátky a následně ohlásí odcizení vozidla na Policii ČR, načež společnost ŠkoFIN, s. r. o., v domnění, že celý smluvní proces proběhl řádně, na základě faktury ze dne 8. 12. 2005 vyplatila společnosti IVACAR 2000, a. s., částku 381.487,86 Kč a společnost IVACAR 2000, a. s., dne 14. 12. 2005 zaslala částku 499.000,- Kč odpovídající kupní ceně vozidla D. V. na účet patřící J. K., který jej po předchozí dohodě k tomuto účelu poskytl, přičemž P. K. následně uhradil pouze jedinou dohodnutou měsíční splátku a dne 29. 5. 2006 u Obvodního oddělení Policie ČR Brno-Výstaviště nepravdivě oznámil, že mu toto vozidlo bylo v době od 17.00 hod. dne 27. 5. 2006 do 08.50 hod. dne 29. 5. 2006 odcizeno v B., na ulici V., a tímto jednáním způsobili společnosti ŠkoFIN, s. r. o., se sídlem P., P., škodu ve výši 381.487,86 Kč,
neboť tyto skutky nejsou v jejich případě trestnými činy.
Proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 12 T 50/2010, podal obviněný K. K. (vedle dalších obviněných a státního zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 6. 2011, sp. zn. 8 To 160/2011, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl /podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. byl zrušen napadený rozsudek pouze k odvolání obviněného R. Š., a to ve výroku, kterým mu podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo uloženo omezení spočívající v povinnosti dle svých sil ve zkušební době nahradit škodu, kterou trestnou činností způsobil, a ve výroku o náhradě škody, odvolání ostatních obviněných a státního zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov byla rovněž zamítnuta podle §256 tr. ř./.
Následně podal obviněný K. K. prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2011, sp. zn. 8 To 160/2011, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení věci. Obviněný v dovolání poukázal na rozpor skutkového stavu s provedenými důkazy. K bodu 10 skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný uvedl, že komisionářskou smlouvu č. 7/3/2006 ze dne 7. 3. 2006 nepodepsal a neuzavřel (není podepsána žádnou osobou), proto závěry soudu, že tuto smlouvu uzavřel, jsou zcela v rozporu s provedeným dokazováním. Dále dle obviněného ani skutek uvedený pod bodem 8 skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nemá oporu v provedeném dokazování. Z předložených listin nevyplývá, že by obviněný znal faktický stav předmětného vozidla Audi A3, v řízení nebylo prokázáno, že by vozidlo kupoval do svého vlastnictví ani z ničeho nevyplývá, že on prováděl za společnost IVACAR 2000 faktickou prohlídku vozidel, která daná společnost nakupovala. Nebylo tak prokázáno, jeho zavinění – tj. minimálně srozumění s tím, že vozidlo není ve stavu deklarovaném prodávajícím.
Z uvedených důvodů obviněný K. K. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí ve vztahu k jeho osobě zrušil a přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 14. 11. 2011 Nejvyššímu soudu České republiky sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný K. K. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, že závěry soudu jsou v rozporu s provedeným dokazováním, že předmětnou komisionářskou smlouvu č. 7/3/2006 ze dne 7. 3. 2006 nepodepsal (bod 10 skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) a že ani skutek uvedený pod bodem 8 skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nemá oporu v provedeném dokazování, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud České republiky pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací v odůvodnění svého dovoláním napadeného rozhodnutí správně uvedl, že skutková zjištění soudu prvního stupně mají oporu v provedených důkazech a jsou založena na přesvědčivých a logických úvahách.
Podle ustanovení §250 odst. 1, 3 písm a), b) tr. zák. se trestného činu podvodu dopustil ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Podle odst. 3 citovaného ustanovení byl pachatel potrestán, pokud:
a) spáchal čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) způsobil-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Podvodné jednání, tj. uvedení v omyl nebo využití omylu, může směřovat nejen vůči poškozenému, ale i vůči jiné osobě. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. O omyl půjde i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Uvedením v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Uvedení v omyl může být spácháno konáním, opomenutím i konkludentním jednáním (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H Beck, 2004, 1472 s.).
Pokud se týká skutku uvedeného pod bodem 8 skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, v průběhu řízení bylo zejména listinnými důkazy prokázáno, že J. K. uzavřel se společností IVACAR 2000, a. s., zastoupenou jejím tehdejším zaměstnancem K. K., kupní smlouvu, kterou společnosti IVACAR 2000, a. s., prodal motorové vozidlo zn. Audi A3 za částku 650.000,- Kč, přičemž J. K. toto vozidlo zakoupil od F. K. za částku 145.000,- Kč s tím, že vozidlo mělo být dále přenecháno leasingovému zájemci R. Š., přičemž K. K. na společnost ŠkoFIN, s. r. o., odeslal doklady o tom, že R. Š. je zaměstnán u společnosti Maveron, s. r. o., se sídlem P., V. n. a dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 40.540,- Kč, poté K. K., uzavřel jak jménem společnosti IVACAR 2000, a. s., jako prodejce (dodavatele), tak jménem společnosti ŠkoFIN, s. r. o., jako kupujícího a věřitele, s R. Š., jako leasingovým nájemcem, smlouvu o finančním leasingu, jíž převedl za částku 650.000,- Kč na společnost ŠkoFIN, s. r. o., toto vozidlo jako funkční, provozuschopné a řádně zkontrolované a jako předmět leasingu ho přenechal do užívání za úhradu pravidelných měsíčních leasingových splátek R. Š., který téhož dne smlouvu podepsal včetně dokladu o předání a převzetí vozidla, takže společnost ŠkoFIN, s. r. o., na základě faktury ze dne 28. 8. 2005 vyplatila společnosti IVACAR 2000, a. s., částku 434.600,- Kč, kterou společnost IVACAR 2000, a. s., dne 31. 8. 2005 poukázala na bankovní účet J. K., přičemž R. Š. následně uhradil pouze tři dohodnuté měsíční splátky a dne 1. 12. 2005 u Obvodního oddělení Policie ČR Brno-Výstaviště ohlásil, že mu toto vozidlo bylo dne 1. 12. 2005 odcizeno v B., na L. t.
Z protokolu o dopravní nehodě na (č. l. 519 spisu) vyplývá, že poškození předmětného vozidla bylo vyhodnoceno jako totální havárie, čemuž také odpovídá zjištění pracovníků pojišťovny (č. l. 544, 557 – 572 spisu). Takto poškozené vozidlo bylo dne 25. 6. 2005 prodáno F. K. za částku 125.000,-Kč a následně kupní smlouvou ze dne 8. 8. 2005 koupil toto havarované vozidlo od F. K. za částku 145.000,-Kč obviněný K. ( č. l.1189 spisu). Jeden týden poté bylo dané vozidlo J. K. prodáno firmě IVACAR za částku 650.000,-Kč (č.l. 454 spisu) a týž den bylo přenecháno do užívání leasingovému zájemci R. Š.
Nejvyšší soud České republiky se ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu v tom, že za pouhý jeden týden, nemohlo být totálně havarované vozidlo opraveno tak, aby vůbec bylo pojízdné, natož aby se jeho hodnota zvýšila o 448 %, což je zřejmé i ze znaleckého posudku, podle kterého by náklady na opravu vozidla činily částku minimálně 653.000,-Kč s tím, že je technicky nereálné, aby vozidlo bylo ve lhůtě 14 dnů opraveno do bezvadného stavu. Není tedy pochyb o tom, že předmětné vozidlo Audi A3 nemohlo být dne 16. 8. 2005 obviněným K. prodáno firmě IVACAR zastoupené obžalovaným K. jako provozuschopné za částku 650.000,-Kč a nemohlo být tedy ani předáno obviněnému Š. Bylo prokázáno, že obviněný K. K. sám fiktivně vykoupil vrak vozidla jako vozidlo v hodnotě 650.000,- Kč a poté toto vozidlo fiktivně, jakožto zástupce firmy Škofin, předal obviněnému R. Š. do užívání (viz předávací protokol na č. l. 435 spisu).
K námitce obviněného, že z žádných důkazů nevyplývá, že by znal faktický stav předmětného vozidla Audi A3, Nejvyšší soud České republiky uvádí, že pokud bylo provedenými důkazy prokázáno, že vozidlo Audi A3 nemohlo být obviněným K. prodáno firmě IVACAR, nemohl je ani obžalovaný K. jako zástupce firmy IVACAR zkontrolovat a jako provozuschopné převzít.
Listinnými důkazy bylo prokázáno i jednání popsané pod bodem 10 skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupě, tj. že dne 7. 3. 2006 uzavřel Z. D. se společností IVACAR 2000, a. s., zastoupenou jejím tehdejším zaměstnancem K. K., komisionářskou smlouvu č. 7/3/2006 (č. l. 916 spisu), která byla u hlavního líčení čtena jako důkaz a na základě níž předal společnosti IVACAR 2000, a. s., k prodeji ojeté motorové vozidlo zn. Seat INCA za částku 218.000,- Kč, které bylo obviněným dne 8. 10. 2005 vydraženo na aukci konané společností Klán, s. r. o., za částku 19.000,- Kč jako zcela zničené po vážné dopravní nehodě, s tím, že vozidlo mělo být poté převedeno na společnost ŠkoFIN, s. r. o., kterou společnost IVACAR 2000, a. s., obchodně zastupuje a následně zpětně odebráno jako předmět leasingu Z. D., jehož návrh leasingové smlouvy na toto vozidlo dne 7. 3. 2006 K. K. jako zaměstnanec společnosti IVACAR 2000, a. s., a osoba zmocněná k uzavírání smluv jménem společnosti ŠkoFIN, s. r. o., odeslal s tím, že Z. D. je zaměstnán u společnosti Palmier, s. r. o., a dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 27.400,- Kč, načež dne 8. 3. 2006 K. K. uzavřel jak jménem společnosti IVACAR 2000, a. s., jako prodejce (dodavatele), tak jménem společnosti ŠkoFIN, s. r. o., jako kupujícího a věřitele, se Z. D., jako leasingovým nájemcem, smlouvu o finančním leasingu, jíž převedl za částku 218.000,- Kč na společnost ŠkoFIN, s. r. o., toto vozidlo jako funkční, provozuschopné a řádně zkontrolované a jako předmět leasingu ho přenechal do užívání za úhradu pravidelných měsíčních leasingových splátek Z. D., načež společnost ŠkoFIN, s. r. o., na základě faktury ze dne 14. 3. 2006 vyplatila společnosti IVACAR 2000, a. s., částku 144.964,91 Kč a společnost IVACAR 2000, a. s., poté dne 17. 3. 2006 předala v hotovosti Z. D. částku 218.000,- Kč odpovídající kupní ceně vozidla, přičemž Z. D. následně neuhradil ani jedinou dohodnutou měsíční splátku a dne 9. 7. 2006 u Obvodního oddělení Policie ČR Brno-Výstaviště oznámil, že mu toto vozidlo bylo v době od 18.00 hodin dne 7. 7. 2006 do 20.50 hod. dne 9. 7. 2006 odcizeno v B., na ulici D., a dne 27. 7. 2006 v 09.13 hod., oznámil odcizení též České pojišťovně, a. s., která vyplatila dne 24. 6. 2009 společnosti ŠkoFIN, s. r. o., pojistné plnění ve výši 171.200,- Kč.
Pokud se týká námitky obviněného K. K., že na komisionářské smlouvě č. 7/3/2006 ze dne 7. 3. 2006 není jeho podpis, je zřejmé ze všech zbývajících důkazů a písemností týkajících se tohoto skutku, které obviněný K. K. podepsal, že i zmíněnou komisionářskou smlouvu uzavíral za společnost IVACAR 2000, a. s., on, pouze jím zůstala nepodepsána.
Z listinných důkazů týkajících se dopravní nehody ze dne 20. 12. 2004 (č.l. 838 – 840, 844 – 845, 872 spisu) je zřejmé, že došlo k totálnímu poškození motorového vozidla Seat Inca. Ze závěrů znaleckého posudku (č.l. 1037 – 1041 spisu) jednoznačně vyplývá, že minimální výše nákladů na opravu vozidla činí částku 272.800,-Kč, což výrazně převyšuje vlastní hodnotu vozidla před jeho poškozením, v důsledku čehož by byla oprava vozidla zcela neekonomická. Na základě zjištěných skutečností není pochyb o tom, že obvinění jednali s podvodným úmyslem. Pokud bylo provedenými důkazy prokázáno, že obviněný D. nemohl předat k prodeji předmětné vozidlo firmě IVACAR, nemohl je ani obžalovaný K. jako zástupce firmy IVACAR zkontrolovat a jako provozuschopné převzít a následně předat obžalovanému D. (č.l. 832). Provedené důkazy zcela vyvracejí obhajobu obviněného K. K., který zajišťoval veškeré úkony a o jeho zavinění tak nejsou žádné pochybnosti.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky není tedy pochyb o tom, že příslušné skutky byly objasněny, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Na základě výše uvedených skutečností je možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného K. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal