ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1313.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1313/2012-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2012 o dovolání obviněného N. H. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. 7 To 36/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 122/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 8. 2009, sp. zn. 1 T 122/2008, byl obviněný N. H. uznán vinným ze spáchání jednak trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a jednak trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., spáchaných ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že dne 24. 5. 2008 v době mezi 5.00 hodin až 5.20 hodin v P., na H. m., cca 60 m od diskotéky K., ve směru do centra, nejprve ml. Ž. chytil za vlasy E. B., až jí vytrhl pramen vlasů a strhl ji na zem, když se jí zastal R. D., byl kopnut do oblasti břicha obviněným J. Ž., stržen na zem, obviněnými byl kopán a nejméně ml. M. Ž. mu šlapal po hlavě, přičemž se ho snažil bránit poškozený G. M., který byl všemi obviněnými napaden opakovaně údery pěstí do obličeje, opakovaně sražen na zem, kde byl až do bezvědomí a v bezvědomí, v bezbranném stavu, všemi obviněnými kopán do břicha a hlavy a tlučen do stejných míst pěstí i za pomocí kovového boxeru nejméně ml. M. Ž. až do příjezdu městské policie a Policie ČR, a dále souběžně napadali údery pěstí do obličeje A. W. J. K., který se snažil zabránit tlučení poškozeného M., čímž způsobili E. B. povrchové zranění na hlavě a oděrky na rukou, R. D. pohmožděniny po celém těle, A. W. J. K. povrchní poranění v obličeji, které muselo být sešito, a poškozenému G. M. zlomeninu spodiny lební v levé střední jámě pokračující na šupinu spánkové a temenní kosti vlevo, pohmoždění pravého spánkového laloku s úrazovým podmozečnicovým krvácením, pohmoždění mozkového kmene vlevo, zakrvácení do sfenoidální dutiny lebky, průnik vzduchu do dutiny lební, úrazový otok mozku, zlomeninu jařmového oblouku obličejové kosti vlevo se zakrvácením do čelistní dutiny vlevo a dvě oděrky obličeje s hospitalizací v délce 13 dnů, repatriací pod lékařským dozorem a s další dlouhodobou léčbou s nutností další hospitalizace ve vlasti a dlouhodobé rehabilitace s výsledkem nejistým pro nevratné poškození mozku s trvalými následky ve sféře duševní a v oblasti pracovní způsobilosti, z důvodu nesoběstačnosti a závislosti na péči druhých osob i při základní sebeobsluze a hygieně, v řádech měsíců, s prognózou zlepšování nejistou, přičemž v důsledku shora popsaných zranění se rozvíjel u poškozeného stav, kdy byl ohrožen na životě a bez rychlé a kvalitní laické první pomoci a bez včasné, náležité, odborné a specializované lékařské péče mohlo dojít k ještě závažnějším následkům než těm, které nastaly, i k ohrožení jeho života.
Za uvedené jednání byl obviněný N. H. odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněným J. Ž. uhradit poškozenému M., na náhradě škody částku 148.320,- Kč.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 8. 2009, sp. zn. 1 T 122/2008, podali jak obviněný N. H., tak státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. 7 To 36/2010, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se obvinění J. Ž. a N. H., při nezměněném výroku o vině trestnými činy ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. odsuzují podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byli obvinění pro výkon trestu zařazeni do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn. Odvolání obviněných N. H. a J. Ž. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Následně podal obviněný N. H. prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. 7 To 36/2010, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že soudem zjištěný skutkový stav byl takový, že byl oblečen v černé košili, šedočerných polobotkách a jeho výška činí cca 185 cm. Dle klíčového svědka strážníka P. však měl být obviněný oblečen do bílé košile a na nohou měl mít bílé botasky a výška měla být asi 160 cm, je tedy evidentní, že skutečným pachatelem útoku na poškozeného M. byla jiná osoba, nikoli obviněný. Dále obviněný uvedl, že stěžejní zjištěnou skutečností je obsah odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha ze dne 25. 9. 2008, jímž bylo zjištěno, že obviněný s poškozeným M. vůbec nepřišel do kontaktu, neboť na jeho oděvu a botách nebyly zjištěny žádné krevní stopy patřící poškozenému. S touto zásadní skutečností se podle názoru obviněného ani jeden ze soudů nevypořádal a tuto skutečnost pominul s poukazem, že krevní stopy poškozeného z jeho bot a oblečení zmizely. Je tedy dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.
Závěrem podaného dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí a rozsudek soudu prvního stupně zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 7. 9. 2012 Nejvyššímu soudu České republiky sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dva dovolací důvody, a to důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný N. H. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného, že je v rozporu s prokázanou realitou, jak klíčový svědek strážník P. jeho osobu popisuje (oblečen do bílé košile, na nohou měl mít bílé botasky a výška měla být asi 165 cm), když je evidentní, že skutečným pachatelem útoku na poškozeného M. byla jiná osoba, i námitku týkající se odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pro úplnost je třeba dodat, že dle názoru Nejvyššího soudu České republiky soudy prvního i druhého stupně rozhodující ve věci dospěly ke správnému závěru, že obviněný N. H. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestných činů ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Obviněný v dovolání namítl, že soud prvního stupně založil svá skutková zjištění především na svědecké výpovědi strážníka Městské policie P., podle které měl být obviněný oblečen do bílé košile, na nohou měl mít bílé botasky a výška měla být asi 160 cm, proto je dle názoru obviněného evidentní, že skutečným pachatelem útoku na poškozeného M. byla jiná osoba, nikoli obviněný, dále namítl, že stěžejní zjištěnou skutečností je obsah odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha, kterým bylo zjištěno, že obviněný s poškozeným vůbec nepřišel do kontaktu. Nejvyšší soud České republiky konstatuje, že k uvedeným námitkám se vyjádřil jak nalézací soud, když v odůvodnění rozsudku velmi podrobně a přesvědčivě vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková tvrzení opřel, když za základ pro rozhodnutí ve výše uvedené věci vzal především svědecké výpovědi svědků C. B., D., C., J. B., dále strážníků Městské policie J. P., R. Ž., R. H., F. J., M. P., znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vyjadřující se k duševnímu stavu obviněných, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vypracovaný ohledně zranění poškozeného M., dále listinné důkazy (viz s. 4-9 rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 8. 2009, sp. zn. 1 T 122/2008), tak soud odvolací, když se v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil s argumentací nalézacího soudu a odkázal na ni, a dále konstatoval, že oblečení obviněného N. H. v době útoku se skutečně sestávalo z černého a bílého oblečení, avšak pro popis, co měl pachatel na sobě, vzhledem k množství přítomných osob není rozhodující, zda bylo popsáno bílé tričko nebo bílá košile, když svědek P. jednoznačně osobu obviněného N. H. označil. Rovněž nemůže obstát ani tvrzení obviněného, že vyjádření Kriminalistického ústavu Praha ze dne 25. 9. 2008 zcela vylučuje jeho účast na incidentu ve vztahu k napadání M., když tento, jak je patrno z popisu události, krvácel a z bot, které byly zajištěny u obviněného H., a z jeho oblečení nebyla zjištěna přítomnost krve právě poškozeného M., tedy krevní skupiny 0. Nelze přisvědčit obhajobě obviněného, že se nemohl napadání M. zúčastnit proto, že krevní skupina tohoto nebyla na jeho oblečení, zejména botách, zjištěna. Je třeba poukázat na to, že obviněný z místa utíkal a za této situace nemusely krevní stopy vůbec na jeho oděvu a botách zůstat, když byl útok veden hlavně kopy. Obhajoba obviněného je dle názoru odvolacího soudu ryze účelová, zavádějící a záměrně matoucí (viz s. 5-6 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. 7 To 36/2010).
Závěr o vině obviněného byl tak učiněn na základě logického a uzavřeného řetězce důkazů, které jednoznačně prokazují jeho vinu. V daném případě se tedy nejedná o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud České republiky se proto ztotožnil s názorem soudů obou stupňů v tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestných činů ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Příslušný skutek byl objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud České republiky pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Dalším dovolacím důvodem, který obviněný N. H. uplatnil ve svém dovolání, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je nepochybné, že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části nemohl obviněný žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud České republiky vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky se s touto částí dovolání tedy výše vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz výše) odkazuje.
Na základě výše specifikovaných skutečností je možno učinit závěr, že námitky vznesené obviněným nejsou podřaditelné pod uplatněné zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a stojí mimo jejich rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonné dovolací důvody podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které je svým obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného N. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. listopadu 2012
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal