ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.237.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 237/2012-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. března 2012 o dovolání obviněného P. H. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 4 To 434/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 165/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 3 T 165/2010, byl obviněný P. H. uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že dne 12. června 2010 v době kolem 14.15 hodin v Č. B. jako řidič motocyklu tov. zn. Yamaha YZF, při jízdě v pravém jízdním pruhu po ulici P. ve směru od ulice P., v prostoru u zastávky MHD U T., v důsledku nepřiměřené a nepovolené rychlosti nejméně v hodnotě 87,5 km/hod., nezvládl řízení motocyklu, když při razantním zrychlení za přechodem pro chodce nedokázal již bezpečně ovládat jízdní motocykl, došlo ke směrové nestabilitě, následně smyku, ve kterém přejel do levého souběžného jízdního pruhu a poté do protisměrné části vozovky, kde z motocyklu spadl, následně se motocykl nekontrolovaně pohyboval sunutím dílem po asfaltovém povrchu vozovky a dílem po travnaté ploše přilehlé k vozovce vlevo na chodník, kde se vymrštil do vzduchu přes obrubník oddělující chodník od pozemní komunikace a dopadl do prostoru zastávky MHD U T., kde zranil chodkyni M. L., která v důsledku střetu s motocyklem utrpěla zlomeninu pravé stehenní kosti a zlomeninu kosti pravého bérce, když takové poranění si vyžádalo následnou dobu léčení a hospitalizaci v nemocnici v trvání do 12. 6. 2010 do 6. 8. 2010, následně byla propuštěna do domácího ošetřování, kdy poškozená do současné doby je stále omezena v obvyklém způsobu života s nutností užívat při chůzi francouzské hole a poškozením konstrukce a skleněné výplně zastávky MHD U T. pak způsobil Statutárnímu městu České Budějovice, škodu ve výši 49.725,- Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný P. H. podle §147 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let, podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 4 let, podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost k náhradě škody Oborové zdravotní pojišťovně, zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví v částce 129.286,40 Kč a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo Statutární město České Budějovice odkázáno s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.2.2011, sp. zn. 3 T 165/2010, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23.8.2011, sp. zn. 4 To 434/2011, tak, že ho jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný P. H. prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 4 To 434/2011, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný se domnívá, že z provedeného dokazování obou soudů není možné učinit závěr o tom, že příčinou dopravní nehody bylo překročení povolené rychlosti v obci, v důsledku čehož nezvládl řízení. Obviněný za účelem úplného zjištění skutkového stavu věci opakovaně navrhoval vyhotovení revizního znaleckého posudku, avšak jeho návrh byl nalézacím soudem bez řádného odůvodnění zamítnut, čímž, dle názoru obviněného, rozhodující soud porušil zákonnou povinnost takto navržený důkaz provést. Uvedené pochybení nenapravil ani odvolací soud.
Dále obviněný v dovolání namítl extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy s tím, že znalecký posudek vyhotovený Ing. Milošem Kučerou chybně určil, že rozhodující příčinou dopravní nehody bylo překročení povolené rychlosti, nemohl proto sloužit jako věrohodný a jediný důkaz pro stanovení příčiny dopravní nehody. Z odborného vyjádření vyhotoveného dne 11. 2. 2011 Ing. Liborem Kopalem vyplynulo, že příčinou dané dopravní nehody mohly být jiné okolnosti (technická závada vzniklá během jízdy bezprostředně před nehodou, špatný technický stav, souhra náhod, apod.). Obviněný proto navrhl vyhotovení revizního znaleckého posudku, který byl však zamítnut, rozpory v dokazování tak nebyly odstraněny.
Závěrem podaného dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 31. 1. 2012 Nejvyššímu soudu České republiky sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dva dovolací důvody, a to důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný P. H. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného proti údajně nevěrohodnému znaleckému posudku znalce Ing. Miloše Kučery a proti neprovedení revizního znaleckého posudku je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením.
Pro úplnost je třeba dodat, že dle názoru Nejvyššího soudu České republiky soudy prvního i druhého stupně rozhodující ve věci dospěly ke správnému závěru, že obviněný P. H. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
Obviněný v dovolání namítl, že na základě provedeného dokazování soudů obou stupňů není možné učinit závěr o tom, že by příčinou předmětné dopravní nehody bylo překročení povolené rychlosti v obci. V průběhu řízení však bylo prokázáno, že ke vzniku dané dopravní nehody nedošlo pod vlivem nerovnosti terénu či rozkmitání řídítek motocyklu, který řídil obviněný, ale právě v důsledku nepřiměřené a značně vysoké rychlosti motocyklu. Podle obviněného mohla být příčinou pádu motocyklu jeho technická závada, kdy v důsledku rozkmitání řídítek a vjetí stroje na terénní nerovnost nebylo v jeho možnostech stroj ovládat. Proti této argumentaci obviněného, která je podporována odborným vyjádřením soudního znalce Ing. Libora Kopala, však stojí jednak závěry vypracovaného znaleckého posudku znalce Ing. Miloše Kučery a jednak výpověď svědka R. W., který mimo jiné uvedl, že slyšel a pozoroval velice svižnou jízdu motocyklu obviněného, slyšel silnou akceleraci motorky a následně pozoroval snahu obviněného postavit motocykl na zadní kolo. Skutečnost, že bylo slyšet hlasitý zvuk motorek, potvrdila i svědkyně M. T. Sám obviněný popsal situaci před kolizí tak, že ještě před přechodem pro chodce, na němž registroval přecházející osoby, zrychlil rychlost jízdy motocyklu a s tímto přejel do levého jízdního pruhu, poté došlo k rozkmitání řídítek motocyklu, stroj se postavil na zadní kolo a v této pozici již nezvládl ubrat plyn.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky, ve shodě s názorem odvolacího soudu, však není reálné, že by mohla nastat situace, při níž by řidič přestal ovládat motocykl natolik, že by nekontrolovatelně zvyšoval rychlost jeho jízdy. Při zjištění závady na motocyklu by se každý řidič patrně snažil spíše rychlost snížit, než navyšovat tak, aby se motocykl postavil na zadní kolo.
Na základě zjištěného skutkového stavu věci není tedy pochyb o tom, že obviněný jako řidič motocyklu zvýšil rychlost jízdy v obci na nejméně 87,5 km/hod. (na čemž se shodují oba znalci), tedy výrazně překročil maximální povolenou rychlost v obci, čímž porušil ustanovení §5 odst. 1 písm. b) a §18 odst. 1, 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Tato nepřiměřená a nepovolená rychlost byla pak zásadní příčinou kolize motocyklu, v důsledku čehož došlo ke vzniku škodlivých následků na zdraví poškozené M. L. Je zřejmé, že obviněný si musel být vědom možnosti, že značným překročením rychlosti motocyklu pří jízdě v obci, a to na úseku, kde se nachází několik přechodů pro chodce s kde je značný výskyt osob na přilehlých chodnících, může při dopravní nehodě dojít k pádu motocyklu a tím i k ohrožení přítomných osob. Jednáním obviněného tak byly naplněny znaky kvalifikované skutkové podstaty nedbalostního deliktu proti životu a zdraví.
Pokud se týká návrhu obviněného na vypracování revizního znaleckého posudku, Nejvyšší soud České republiky se zcela ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu v tom, že pro takový návrh nebyly shledány procesní podmínky. Znalec Ing. Miloš Kučera ve svém znaleckém posudku logicky zdůvodnil, na základě jakých skutečností dospěl k závěru o stanovení rychlosti motocyklu, vypořádal se i s námitkami obhajoby formulovanými v dodaném odborném vyjádření. Návrh na vypracování dalšího znaleckého posudku byl proto vzhledem ke zjištěným okolnostem případu ze strany příslušného soudu správně posouzen jako nadbytečný.
Závěr o vině obviněného byl tak učiněn na základě logického a uzavřeného řetězce důkazů, které jednoznačně prokazují jeho vinu. V daném případě se tedy nejedná o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud České republiky se proto ztotožnil s názorem soudů obou stupňů v tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Příslušný skutek byl objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud České republiky pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Dalším dovolacím důvodem, který obviněný P. H. uplatnil ve svém dovolání, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je nepochybné, že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části nemohl obviněný žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud České republiky vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky se s touto částí dovolání tedy výše vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Na základě výše specifikovaných skutečností je možno učinit závěr, že námitky vznesené obviněným nejsou podřaditelné pod uplatněné zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a stojí mimo jejich rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonné dovolací důvody podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které je svým obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného P. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. března 2012
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal