ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.346.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 346/2012-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2012 o dovolání obviněné M. L. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. 13 To 263/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 T 100/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. 1 T 100/2010, byla obviněná M. L. uznána vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustila tím, že v obci K.-Ch., v přesně nezjištěné době, nejméně od doby měsíců ledna 2009 až listopadu 2009, záměrně neoprávněně prodávala heroin S. L., denně po cca 2g v ceně 1.000,- Kč za 1g, M. L., v období 3 měsíců v roce 2009 v nezjištěném množství za částku 1.000,- Kč a zdarma poskytovala po dobu nejméně dvou měsíců v období přibližně od 12. 5. 2009 do 7. 8. 2009 P. Č., 0,7g heroinu denně, přičemž heroin je jako omamná látka uvedena v příloze omamné látky zařazené do seznamu IV. podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách /vyhl. č. 47/1965 Sb. ve znění sdělení č. 458/1991 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb./.
Za uvedené jednání byla obviněná M. L. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. 1 T 100/2010, podala obviněná M. L. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. 13 To 263/2011, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podala obviněná M. L. prostřednictvím své obhájkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. 13 To 263/2011, dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení věci. Obviněná v dovolání uvedla, že od počátku trestního řízení poukazovala na to, že byla v dané věci nespravedlivě obviněna a že navrhovala provedení různých důkazů, ale příslušné orgány činné v trestním řízení nebraly na její tvrzení a požadavky zřetel. Dle obviněné orgány činné v trestním řízení zejména neprověřily tvrzení o jejím pobytu v zahraničí a soudy obou stupňů tím, že přijaly neúplné výsledky přípravného řízení, posupovaly nedůsledně při objasňování významných okolností případu. Dovolatelka rovněž zdůraznila, že vyslechnuté svědkyně P. Č., S. L. i M. L. vypovídaly odlišně v přípravné řízení a u hlavního líčení. Za situace, kdy je na místě pochybovat o věrohodnosti jmenovaných svědkyň, nelze dle přesvědčení obviněné postupovat jinak, než učinit závěr o tom, že daný skutek nespáchala.
Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zrušil a ve věci sám rozhodl nebo aby věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 30. 11. 2011 Nejvyššímu soudu České republiky sdělil, že se k dovolání obviněné nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněná M. L. sice podala dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněné, že závěry soudu jsou v rozporu s provedeným dokazováním, že existují pochybnosti o věrohodnosti vyslechnutých svědkyň a orgány činné v trestním řízení důsledně neprověřily její tvrzení o pobytu v zahraničí, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněná se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byla stíhána. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud České republiky pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Krajský soudu v Praze jako soud odvolací v odůvodnění svého dovoláním napadeného rozhodnutí správně uvedl, že soud prvního stupně provedl dostatek důkazů pro zjištění skutkového stavu věci a že skutková zjištění mají oporu v provedených důkazech a jsou založena na přesvědčivých a logických úvahách.
Obviněná spáchání stíhaného skutku popřela s tím, že se v předmětné době zdržovala v B., vyjma krátkého období, a proto že se daného jednání nemohla dopustit. V průběhu řízení bylo však listinnými důkazy i svědeckými výpověďmi (a to i svědků, kteří vypovídali ve prospěch obviněné) prokázáno, že obviněná se v inkriminovaném období zdržovala na území České republiky ve Ch. a že prodávala drogy v této obci v domě se zelenými vraty, v jehož zadní části bydlí také žena, které se říká C. Jak správně uvedl již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, soud prvního stupně zcela správně opřel závěr o vině obviněné převážně o svědectví S. L., M. L. a P. Č. z přípravného řízení a přesvědčivě vysvětlil i důvody, které jej vedly k tomu, že nevycházel z výpovědí zmíněných svědkyň u hlavního líčení. V tomto směru je proto možno na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně beze zbytku odkázat. Svědci se také shodli na přezdívce obviněné B. nebo také H., čímž obviněnou jednoznačně odlišili od ženy přezdívané C., která rovněž prodávala drogy v domě se zelenými vraty ve Ch., tedy na témže místě.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky není tedy pochyb o tom, že příslušný skutek byl objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Na základě výše uvedených skutečností je možno učinit závěr, že obviněnou uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněná na jedné straně deklarovala zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnila námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné M. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal