Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.04.2012, sp. zn. 4 Tdo 404/2012 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.404.2012.1

sp. zn. 4 Tdo 404/2012-26 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2012 o dovolání obviněné E. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. 11 To 422/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 175/2010, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 1 T 175/2010, byla obviněná E. P. (vedle spoluobviněného F. P.) uznána vinnou ze spáchání pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustila tím, že jako administrativní pracovnice společnosti CORECT, spol. s r.o., se sídlem P., ul. A. J., v úmyslu získat pro sebe finanční prostředky, v době od 23. 9. 2008 do přesně nezjištěného dne měsíce dubna 2009 podvodně vylákala od společnosti CORECT, spol. s r.o., se sídlem P., ul. A. J., zastoupené jednateli Ing. M. H. a M. V., finanční prostředky a způsobila uvedené společnosti CORECT, spol. s r.o., celkovou škodu ve výši 266.476,-Kč a to tím, že : 1. bez vědomí a bez souhlasu jednatelů společnosti CORECT, spol. s r.o., jako osoba, která měla ze svého pracovního zařazení evidovat a vést pokladnu společnosti CORECT, spol. s r.o., v době od 11. 10. 2008 do 1. 4. 2009 neoprávněně zaúčtovala účetní doklady o nákupu různého spotřebního materiálu a uhrazení služeb, kdy předstírala, že se jedná o materiál a služby určené pro společnost, ale ve skutečnosti se jednalo o věci a služby sloužící pro její soukromé účely a toto jednání zakrývala tím, že vypisovala jednoduché výdajové pokladní doklady na jméno jednatele M. V. s jeho falešným podpisem, vypisovala jednoduché výdajové pokladní doklady na svoje jméno, aniž byla k tomuto od jednatelů zplnomocněna, a vypisovala jednoduché výdajové pokladní doklady na jméno jednatele Ing. M. H., který tyto doklady podepisoval, ale E. P. po podpisu jednatelem k účetním dokladům přikládala účtenky za věci, které nakoupila pro vlastní potřebu, a to - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-004 ze dne 11.10.2008 na jméno V. M., účel platby záloha pro notářku, na částku 6.500,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-005 ze dne 11.10.2008 na jméno V. M., účel platby občerstvení, na částku 247,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-006 ze dne 14.10.2008 na jméno P. E., účel platby nábytek do kanceláře-skříňka, na částku 1.870,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-10/08 ze dne 31.10.2008 na jméno V. M., účel platby drobný nákup do kanceláře, na částku 5.500,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-014 ze dne 22.11.2008 na jméno M. H., účel platby drobný nákup, na částku 1.021,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-015 ze dne 31.11.2008 na jméno V. M., účel platby drobný nákup-pohoštění, na částku 772,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-018 ze dne 17.12.2008 na jméno V. M., účel platby vklad na účet, na částku 12.000,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-089 ze dne 30.12.2008 na jméno V. M., účel platby drobný nákup do firmy, na částku 2.369,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-026 ze dne 11.10.2008 na jméno V. M., účel platby nářadí kancelářské-drobný nákup, na částku 459,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-028 ze dne 16.10.2008 na jméno P. E., účel platby obraz-mapa ČR, na částku 875,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-030 ze dne 9.11.2008 na jméno P. E., účel platby drobný nákup-vánoční obraz, na částku 464,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-031 ze dne 13.11.2008 na jméno Ing. M. H., účel platby drobný nákup, na částku 599,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-.....(032). ze dne 16.11.2008 na jméno Ing. M. H., účel platby drobný nákup-koberec před dveře, na částku 249,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-034 ze dne 25.11.2008 na jméno V. M., účel platby drobný nákup, na částku 2.632,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-035 ze dne 25.11.2008 na jméno P. E., účel platby drobný nákup-květináč, na částku 430,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-038 ze dne 20.12.2008 na jméno P. E., účel platby kancelářské potřeby, na částku 598,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. 05 PV-01/09 ze dne 23.1.2009 na jméno P. E., účel platby obraz-mapa-do kanceláře, na částku 279,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. 04 PV-04 ze dne 27.1.2009 na jméno P. E., účel platby poplatek za službu-kancelářské potřeby, na částku 942,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. 07, 05 ze dne 31.1.2009 na jméno P. E., účel platby kancelářské potřeby, na částku 737,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. 209/03, 10 ze dne 23.1.2009 na jméno M. V., účel platby vrácení půjčky 17.12.2008, na částku 30.000,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. 11 ze dne 28.3.2009 na jméno P. E., účel platby poplatek za službu, na částku 2.000,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. 012 ze dne 17.2.2009 na jméno P. E., účel platby drobný nákup, na částku 181,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. 15 ze dne 28.1.2009 na jméno M. V., účel platby záloha na nákup-vrácení půjčky, na částku 7.000,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. 020 ze dne 4.2.2009 na jméno P. E., účel platby vybavení kanceláře-nábytek, na částku 1.500,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. 023 ze dne 20.1.2009 na jméno P. E., účel platby poštovní poplatek, na částku 3.000,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. 025 ze dne 30.3.2009 na jméno P. E., účel platby drobný nákup, na částku 556,-Kč, - jednoduchý výdajový pokladní doklad č. PV-030 bez uvedení dne vydání dokladu na jméno P. E., účel platby drobný nákup, na částku 328,-Kč a finanční částky uvedené na těchto jednoduchých pokladních dokladech v celkové výši 83.108,-Kč z pokladny společnosti CORECT, s.r.o., vyzvedla a použila pro vlastní potřebu, 2. v době od měsíce října 2008 do měsíce dubna 2009 jako osoba pověřená vedením mzdového účetnictví společnosti CORECT, spol. s r.o., v úmyslu získat pro sebe finanční prostředky uvedla v omyl jednatele společnosti M. V. a Ing. M. H. tím, že při vkládání podkladů o své měsíční mzdě do účetního programu si ke své základní mzdě 15.000,- Kč neoprávněně přidala v měsíci říjnu a listopadu 2008 odměnu po 5.000,-Kč, v měsíci prosinci 2008 odměnu 8.000,-Kč a za měsíce leden až duben 2009 si přidala odměnu po 5.000,-Kč, kdy tímto jednáním neoprávněně získala vyšší čistou mzdu, a to za měsíc říjen 2008 o 3.370,- Kč, za měsíc listopad 2008 o 3.370,- Kč, za měsíc prosinec 2008 o 5.380,-Kč, za měsíc leden 2009 o 3.445,- Kč, za měsíc únor 2009 o 3.445,- Kč, za měsíc březen 2009 o 3.445,- Kč a za měsíc duben 2009 o 3.445,-Kč, kdy tímto jednáním neoprávněně získala celkem 25.900,- Kč, 3. v době od 23. 9. 2008 do 2. 3. 2009 jako osoba pověřená k předávání účetních podkladů jednateli společnosti CORECT, spol. s r.o., M. V. který na základě těchto podkladů vystavoval bankovní příkazy k úhradě, v úmyslu získat pro sebe finanční prostředky uvedla v omyl jednatele společnosti CORECT, spol. s r.o., tím, že ve dvou případech elektronickou poštou předala M. V. podklady k proplacení daně z převodu nemovitostí na Finanční úřad Pelhřimov a v jednou případě na Finanční úřad Benešov, kde v podkladech uvedla číslo účtu příjemce, ve skutečnosti však toto číslo účtu nebylo Finančního úřadu Pelhřimov a ani Finančního úřadu Benešov, ale jednalo se o účet jejího manžela F. P., na který byla z účtu společnosti CORECT, spol. s r.o., dne 23. 9. 2008 odeslána finanční částka 36.000,- Kč, dne 19. 1. 2009 odeslána finanční částka 56.700,- Kč a dne 2. 3. 2009 odeslána finanční částka 24.500,-Kč, kdy si tak nechala neoprávněně poslat peníze pro potřebu svou a potřebu svého manžela a celkem tak podvodně vylákala částku 117.200,-Kč, 4. v přesně nezjištěné době měsíce prosince 2008 vypsala a založila do účetnictví společnosti CORECT, spol. s r.o., poštovní poukázku o proplacení finanční částky 4.542,- Kč J. N. za odvedenou práci pro společnost CORECT, spol. s r.o., ale složenku na poště nepodala a uvedenou částku na adresu J. N. neodeslala, finanční částku 4.542,- Kč si neoprávněně ponechala pro vlastní potřebu, poštovní poukázku následně na základě urgence o neuhrazení platby zfalšovala tím, že použila poukázku ze dne 13. 6. 2008, která byla určena jinému příjemci a na jinou finanční částku, ze které odstranila údaj o datu podání a k této poukázce zkopírovala údaje týkající se smyšlené platby J. N. a tuto zfalšovanou poštovní poukázku předložila J. N. jako doklad o odeslání finanční částky, uvedenou platbu J. N. skutečně odeslala až dne 18. 5. 2009, kdy již byla několikrát zaměstnavatelem urgována a u podacího lístku opět odstranila datum podání a tento podací lístek předložila zaměstnavateli, 5. v době od 19. 1. 2009 do 26. 3. 2009 jako osoba pověřená k předávání účetních podkladů jednateli společnosti CORECT, spol. s r.o., M. V., který na základě těchto podkladů vystavoval bankovní příkazy k úhradě, v úmyslu získat pro sebe a svého manžela neoprávněný finanční prospěch uvedla v omyl jednatele společnosti CORECT, spol. s r.o., tím, že v deseti případech elektronickou poštou předala M. V. podklady k proplacení různých finančních částek s různými účely platby, které si vymyslela a do vymyšlených podkladů uvedla dvě čísla svých účtů a jedno číslo účtu jejího manžela F. P., kdy se jednalo o tyto případy: - dne 19.1.2009 z účtu společnosti CORECT, s.r.o., odeslána částka 5.970,-Kč na účet vedeného u mBank ČR N. H. P. na majitele E. P., - dne 3.2.2009 z účtu společnosti CORECT, s.r.o., odeslána částka 870,-Kč na účet vedeného u mBank ČR N. H. P. na majitele E. P. - dne 3.2.2009 z účtu společnosti CORECT, s.r.o., odeslána částka 1.950,-Kč na účet vedeného u mBank ČR N. H. P. na majitele F. P. - dne 11.2.2009 z účtu společnosti CORECT, s.r.o., odeslána částka 3.970,-Kč na účet vedeného u mBank ČR N. H. P. na majitele E. P., - dne 11.2.2009 z účtu společnosti CORECT s.r.o. odeslána částka 2.200,-Kč na účet vedeného u mBank ČR N. H. P. na majitele F. P. - dne 25.2.2009 z účtu společnosti CORECT s.r.o. odeslána částka 3.995,-Kč na účet vedeného u mBank ČR N. H. P. na majitele E. P. - dne 9.3.2009 z účtu společnosti CORECT s.r.o. odeslána částka 3.970,-Kč na účet vedeného u mBank ČR N. H. P. na majitele E. P. - dne 9.3.2009 z účtu společnosti CORECT s.r.o. odeslána částka 3.407,-Kč na účet vedeného u mBank ČR N. H. P. na na majitele E. P. - dne 9.3.2009 z účtu společnosti CORECT s.r.o. odeslána částka 2.400,-Kč na účet vedeného u mBank ČR N. H. P. na majitele F. P. - dne 26.3.2009 z účtu společnosti CORECT s.r.o. odeslána částka 3.995,-Kč na účet vedeného u mBank ČR N. H. P. na majitele E. P. a tímto jednáním podvodně vylákala od společnosti CORECT, spol. s r.o., celkovou finanční částku 32.727,- Kč, 6. jako osoba pověřená vedením mzdové evidence společnost CORECT, spol. s r.o. a osoba pověřená předáváním podkladů o pracovní neschopnosti na Okresní správu sociálního zabezpečení v Příbrami, v úmyslu získat pro sebe neoprávněně finanční prostředky, v měsíci listopadu 2008 si nechala na základě vystaveného potvrzení o pracovní neschopnosti, které předložila na OSSZ v Příbrami, vyplatit nemocenské dávky v částce 1.302,- Kč za pracovní neschopnost v době od 14. 11. 2008 do 19. 11. 2008, ačkoli ve skutečnosti v této době docházela do zaměstnání, vykonávala svoji pracovní činnost a za uvedené období obdržela svoji mzdu, kdy tímto jednáním způsobila Okresní správě sociálního zabezpečení Příbram, se sídlem P., H., škodu ve výši 1.302,- Kč. Za uvedené jednání byla obviněná E. P. odsouzena podle §250 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou. Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 1 T 175/2010, podala obviněná E. P. (vedle spoluobviněného F. P.) odvolání. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. 11 To 422/2011, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu, který byl uložen obviněné E. P., a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se obviněná E. P. pro výkon trestu zařazuje podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Odvolání obviněného F. P. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto. Následně podala obviněná E. P. prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. 11 To 422/2011, dovolání, ve kterém zopakovala námitky uplatněné již v rámci odvolání a ve kterém uplatnila dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněná v dovolání namítla, že dle jejího názoru rozhodující soudu zaměnily požadavek bezpečného skutkového zjištění bez důvodných pochybností za požadavek pravděpodobného usvědčení obviněné coby pachatelky žalovaných trestných činů. K bodu 1 skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněná uvedla, že vedle tvrzení svědků (jednatelů poškozené společnosti) absentují další důkazy, které by dostatečně doložily, že pořízený spotřební materiál a uhrazené služby nebyly použity pro společnost, že soudy její odsouzení postavily jen na výpovědích jednatelů společnosti, přičemž jiné důkazy její vinu neprokazují a její obhajobu se nepodařilo vyvrátit. Závěr soudu o tom, že podpisy na účetních dokladech nejsou pravými podpisy jednatele V. a že tyto podpisy falšovala obviněná, jsou nepodložené a při absenci důkazu znaleckým posudkem předčasné. Soudy v tomto případě odhlédly od praxe menších firem, kdy administrativní pracovníci provádí v rámci zajišťování každodenního chodu podnikatelského subjektu běžné úkony, aniž by k nim byli výslovně zmocněni, např. nákup spotřebního zboží nezbytného pro chod firmy, průběžnou úhradu služeb a následnou autorizaci účetních dokladů. Námitky k bodu 2 skutkové věty výroku odsuzujícího rozsudku se týkají skutečnosti, že obviněné byla v průběhu trvání pracovního poměru rozšířena pracovní náplň a je logické, že doprovodným jevem rozšíření pracovní náplně je zvýšení mzdy. Zvýšená mzda byla obviněné vyplacena vždy na základě příkazu k úhradě podepsaného vždy jedním z jednatelů. Soudy nezkoumaly možnou účelovost tvrzení jednatelů o tom, že podklady předložené obviněnou nekontrolovali, přičemž obviněné bezmezně důvěřovali, ač ji jako osobu neznali a vzešla z konkurzu na pracovní pozici. Nejpravděpodobnější je závěr, že jednatelé se s obviněnou dohodli na zvýšení mzdy právě v návaznosti na rozšíření pracovní náplně a tuto mzdu následně vypláceli, což nyní účelově popírají. Námitka k bodu 3 skutkové věty výroku odsuzujícího rozsudku spočívá v tom, že jednatel V. sám sebe označil jako osobu opatrnou ve finančních záležitostech, proto se jeví nevěrohodným, že opakovaně uhradil finanční prostředky na účet, který nemá s finančními úřady nic společného. Není tedy vyloučeno, že mezi ním a obviněnou existovala dohoda o tomto způsobu plateb. K bodu 4 skutkové věty výroku odsuzujícího rozsudku obviněná uvedla, že jednak chybí důkaz o stavu hotovosti v pokladně a jednak že složenku zfalšovala na nátlak jednatelů, aby panu N. doložila provedení platby a oddálila problém. K bodu 5 skutkové věty výroku odsuzujícího rozsudku poukázala obviněná na to, že soudy odmítly její tvrzení, že se jednalo o finanční částky, které na účty její a jejího manžela byly hrazeny s plným vědomím jednatelů společnosti a dobrovolně, neboť pro realizaci těchto plateb existoval platný titul. Opět se odkazuje na finanční opatrnost jednatele V., který příkazy k úhradě zmíněných částek zadával. K bodu 6 skutkové věty výroku odsuzujícího rozsudku obviněná namítla, že si neuvědomila, že v listopadu 2008 byla v pracovní neschopnosti a že proto zadala údaje jakoby celý měsíc chodila do práce. Nejednala tedy úmyslně, ale maximálně z nedbalosti. Závěrem podaného dovolání proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Příbrami, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že dovolání obviněné směřuje výhradně proti skutkovým závěrům, k nimž dospěl nalézací soud, a předkládá odlišnou verzi skutkového děje, která je pro ni příznivější. Takto formulované námitky však neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům. Z dostupných spisových materiálů nebyl zjištěn extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Příbrami, které ve svém rozhodnutí akceptoval i odvolací soud na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Z uvedených důvodů proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Obviněná ve svém dovolání uplatnila dva dovolací důvody, a to důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněná E. P. sice podala dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněné týkající se údajně nedostatečně provedeného dokazování a nevěrohodnosti svědků je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti. Je třeba konstatovat, že obviněná se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byla stíhána. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. Pro úplnost je třeba dodat, že dle názoru Nejvyššího soudu České republiky soudy prvního i druhého stupně rozhodující ve věci dospěly ke správnému závěru, že obviněná E. P. svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněná byla ze spáchání předmětného protiprávního jednání usvědčena zejména výpovědí svědků – jednatelů poškozené společnosti CORECT, spol. s r.o., M. V. a Ing. M. H., jejichž výpověď byla podpořena jednak výpovědí dalších svědků (svědkyně Z. K., která na žádost obviněné zpracovávala pro poškozenou společnost účetnictví a díky jejímuž náhodnému setkání s Ing. M. H. došlo k odhalení podvodného jednání obviněné, svědka J. N.) a jednak provedenými listinnými důkazy. Nejvyšší soud České republiky se ztotožnil s názorem odvolacího soudu v tom, že soud prvního stupně vzal správně za prokázané, že ze strany manželů P. nebyla nikdy žádná půjčka společnosti CORECT, spol. s r.o., poskytnuta, z čehož je zřejmé, že částky, které jim byly propláceny na jejich účty, nebyly v žádném případě splátkami této půjčky (případně úhradou mzdy). Ohledně jednání popsaného pod bodem 2 skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně vyšlo dokazováním najevo, že si obviněná sama zvýšila mzdu naprosto neoprávněně, bez vědomí a souhlasu zaměstnavatele, k jednotlivým účetním dokladům o nákupu pořízeného spotřebního materiálu a uhrazení služeb (bod 1 skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu) jmenovaní svědci věrohodně vypověděli, že dané věci a služby společnost v žádném případě nepotřebovala ani nevyužila. Obhajoba obviněné byla vyvrácena i v dalších výše specifikovaných bodech výroku rozsudku soudu prvního stupně. Na tomto místě Nejvyšší soud České republiky považuje za nutné zdůraznit, že nelze nic namítat proti rozhodnutí soudů prvého i druhého stupně v tom, že neuvěřil obhajobě obviněné, neboť její obhajobu je třeba jednoznačně hodnotit jako ryze účelovou, která byla navíc bez důvodných pochybností vyvrácena v řízení provedenými důkazy. Není tedy pochyb o tom, že jednání obviněné (jednotlivé skutky) je třeba v kontextu celého jejího žalovaného jednání hodnotit jako jednání podvodné, tj. vedené snahou neoprávněně se finančně obohatit na úkor jiného uvedením jej v omyl. Závěr o vině obviněné byl tak učiněn na základě logického a uzavřeného řetězce důkazů, které jednoznačně prokazují její vinu. Nejvyšší soud České republiky se proto ztotožnil s názorem soudů obou stupňů v tom, že obviněná svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Příslušný skutek byl objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněnou považuje Nejvyšší soud České republiky pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Dalším dovolacím důvodem, který obviněná E. P. uplatnila ve svém dovolání, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí. V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněné uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je nepochybné, že odvolání obviněné podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněné nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části nemohla obviněná žádnými námitkami naplnit. Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud České republiky vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolací důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky se s touto částí dovolání tedy výše vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje. Na základě výše specifikovaných skutečností je možno učinit závěr, že námitky vznesené obviněnou nejsou podřaditelné pod uplatněné zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a stojí mimo jejich rámec. Obviněná na jedné straně deklarovala zákonné dovolací důvody podle citovaného ustanovení, avšak uplatnila námitky, které je svým obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají. K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné E. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.) V Brně dne 11. dubna 2012 Předseda senátu: JUDr. Jiří Pácal