ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.632.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 632/2012-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. června 2012 o dovolání obviněného R. Š. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 50 To 329/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10 T 140/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 10 T 140/2010, byl obviněný R. Š. pod bodem 1) uznán vinným ze spáchání trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), pod bodem 2) uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák., pod bodem 3) uznán vinným ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 4) a 5) uznán vinným ze spáchání přečinů výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kdy uvedených trestných činů se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že jako vrchní referent, strážmistr Policie ČR, Krajského ředitelství policie Západočeského kraje, OSPP, oddělení doprovodu vlaků P., v době mimo službu dne 20. 10. 2009 po předchozí slovní rozepři
1) v době kolem 11.15 hodin v ulici U S. H. v P.-K. otevřel neuzamčená dvířka a vstoupil neoprávněně na oplocený pozemek, který přísluší k domu majitele J. L., došel ke vstupním dveřím domu a stejnou cestou pozemek opustil, přičemž v ruce měl dřevěnou násadu,
2) v době od 11.15 hodin do 11.30 hodin v ulici U S. H. v P.-K. sdělil J. L., že ho zabije, načež na něj ze vzdálenosti cca 23,5 metru vystřelil ze vzduchové pušky značky GAMO WHISPER X, kdy mu mířil do oblasti obličeje, neboť poškozený stál za plotem z dřevěných prken o výšce 165 cm a zasáhl ho do levého ramene, kterým si poškozený kryl obličej, čímž mu způsobil zástřel v oblasti úponu deltového svalu levého ramene, přičemž diabola byla nalezena 5 cm nad otvorem vstřelu a 2 cm zevně, kdy toto zranění si vyžádalo chirurgickou operaci ve FN Plzeň s hospitalizací do 21. 10. 2009 a následnou pracovní neschopnost do 3. 11. 2009, kdy po tuto dobu byl poškozený postižen zpočátku nemožností normálního pohybu v místě levého ramene, musel dodržovat šetřící režim a nosit ruku na šátku, přičemž uvedenou zbraní by v případě zásahu oka mohlo dojít i ke ztrátě vidění,
3) v P. dne 16. 7. 2010 v době okolo 20.00 hod. na ulici u domu v ulici U S. H. vyhrožoval svému sousedovi P. V., slovy „všechny křivdy, které policie není schopna vyřešit, tak s tebou vyřeším já, vyřídím si to s tebou, počkej až tě potkám, zabiju tě“, kdy tyto výhrůžky vzbudily u P. V. důvodnou obavu o jeho zdraví a život,
4) dne 17. 7. 2010 v době okolo 10.55 hod. na stejném místě přistoupil k P. V., data hora, kterému zkroutil levou ruku, čímž mu způsobil pohmoždění levého zápěstí bez omezení v konání obvyklých životních úkonů, poté mu vytrhl z ruky jeho služební mobilní telefon zn. Nokia 6070, kterým následně praštil o zem, kdy došlo ke zničení tohoto mobilního telefonu, svým jednáním způsobil zaměstnavateli P. V. společnosti Vodárna Plzeň a.s., M., škodu ve výši 800,- Kč,
5) dne 23. 9. 2010 v době od 15.30 hod. do 16.25 hod. v P. – B., na pláži O. u V. r., na pláži ve vzdálenosti přibližně 3 m před lavičkou, na níž seděly J. K. a J. H., se svými dětmi, se vysvlékl do naha, lehl si na zem a hladil si přirození, čímž došlo ke ztopoření jeho pohlavního údu a následně po dobu nejméně 15 minut masturboval před oběma přítomnými a před dalšími kolemjdoucími osobami, následně se J. K. a J. H. z laviček zvedly a jelikož měly strach, tak z místa poodešly dále, poté se obviněný oblékl a na svém kole odjel, následně J. K. a J. H. při své cestě do místa bydliště přibližně 50 m od místa, kde obviněný předtím masturboval, opětovně obviněného viděly ležícího nahého na pláži, kde si opět hladil přirození, zde jej označily hlídce PČR.
Za popsané jednání byl obviněný R. Š. podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků, podle §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu bylo současně uloženo ochranné léčení psychiatricko sexuologické v ambulantní formě, podle §228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti Vodárny Plzeň, a. s., částku 800,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla uvedená poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 10 T 140/2010, podal obviněný R. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 50 To 329/2011, tak, že byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu a ve výroku o ochranném léčení a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl podle §222 odst. 1 tr. zák. s použitím §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo současně uloženo ochranné léčení psychiatricko sexuologické v ambulantní formě.
Následně podal obviněný R. Š. prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 50 To 329/2011, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že se necítí vinen a má za to, že mu vina nebyla dokázána a byl odsouzen na základě výpovědí nedůvěryhodných osob. Dle jeho názoru v jeho skutcích lze spatřovat toliko ochranu své osoby a napadeným rozsudkem mu byla přisouzena odpovědnost za jednání, kterého se nedopustil.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a aby ho předmětné obžaloby v celém rozsahu zprostil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 11. 1. 2012 Nejvyššímu soudu České republiky sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný R. Š. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, že se necítí být vinen předmětným jednáním, že mu vina nebyla dokázána, že byl odsouzen na základě výpovědí nedůvěryhodných osob a že v jeho skutcích lze spatřovat toliko obranu své osoby, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud České republiky pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že obviněný R. Š. od počátku trestního řízení popírá, že by se dopustil předmětného jednání, avšak ze spáchání dané trestné činnosti (tj. skutků uvedených pod body 1 – 5 skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu) je usvědčován jak svědeckými výpověďmi tak i závěry vypracovaných znaleckých posudků.
Pokud se týká skutku uvedeného pod bodem 1) skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, v průběhu trestního řízení bylo dokazováním zjištěno, že obviněný, u něhož znalec diagnostikoval smíšenou anxiosně depresivní reakci v rámci poruchy přizpůsobení se stresující životní událostí dlouhodobě zaviněné verbálními a fyzickými útoky souseda, reagoval na sebemenší pro něho negativní projev ze strany poškozeného zcela neadekvátně s tím, že za své jednání je plně trestně odpovědný, neboť jeho ovládací schopnosti byly vlivem zmíněné poruchy sníženy pouze nepodstatně – při plném zachování schopnosti rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání. Je třeba zdůraznit, že obviněný nebyl oprávněn vstoupit na pozemek poškozeného J. L., navíc skutečnost, že byl vybaven dřevěnou násadou, zcela jasně zvyšuje společenskou nebezpečnost jeho jednání. Proti právní kvalifikaci takového jednání jako trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. nelze tedy nic namítat.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky byla ze strany příslušného soudu učiněna odpovídající právní kvalifikace i ohledně zbylých skutků uvedených pod body 2), 3), 4) a 5) předmětné skutkové věty. Nejvyšší soud České republiky se ztotožnil s názorem odvolacího soudu v tom, že obhajobu obviněného je třeba hodnotit jako účelovou, nevěrohodnou a provedeným dokazováním vyvrácenou. V tomto směru tedy Nejvyšší soud České republiky odkazuje na odůvodnění rozsudků soudů prvního i druhého stupně.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky není tedy pochyb o tom, že příslušný skutek byl objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Na základě výše uvedených skutečností je možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného R. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal