ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.673.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 673/2012-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. června 2012 o dovolání obviněného MVDr. R. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 42 To 374/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 98/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 13 T 98/2011, byl obviněný MVDr. R. P. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že nakládání s psychotropními látkami je možné pouze na zvláštní povolení, jehož držitelem není, dne 2. 3. 2011 v době kolem 15.00 hodin přinesl do domu v J., K., do bytu manželů B. pervitin v celkovém množství 120,18 gramů, který dříve dostal od L. B. k provedení chemického rozboru jako údajný mefedron, ačkoli s ohledem na své vzdělání, odborné zkušenosti, trestní minulost a znalost trestní minulosti L. B. musel být srozuměn s tím, že se může jednat o pervitin, přičemž na místě byl proveden zásah Policie ČR a domovní prohlídka v bytě L. B. a předmětný pervitin byl zajištěn.
Za popsané jednání byl obviněný MVDr. R. P. odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku mu byl současně uložen trestu propadnutí věci, a to věcí podrobně specifikovaných ve výroku předmětného rozsudku.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 13 T 98/2011, podal obviněný MVDr. R. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozsudkem ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 42 To 374/2011, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to pro skutek spočívajíc v tom, že ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že nakládání s psychotropními látkami je možné pouze na zvláštní povolení, jehož držitelem není, dne 2. 3. 2011 v době kolem 15.00 hodin přinesl do domu v J., K., do bytu manželů B. pervitin v celkovém množství 17,75 gramů, který dříve dostal od L. B. k provedení chemického rozboru jako údajný mefedron, ačkoli s ohledem na své vzdělání, odborné zkušenosti, trestní minulost a znalost trestní minulosti L. B. musel být srozuměn s tím, že se může jednat o pervitin, přičemž na místě byl proveden zásah Policie ČR a domovní prohlídka v bytě L. B. a předmětný pervitin byl zajištěn.
Za uvedené jednání byl obviněnému podle §283 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 roků, podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí podrobně specifikovaných ve výroku předmětného rozsudku.
Následně podal obviněný MVDr. R. P. prostřednictvím své obhájkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 42 To 374/2011, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že ač soud druhého stupně správně zjistil skutkový stav věci, vyvodil z něj nesprávné hmotně právní závěry ohledně jeho zavinění. Dle názoru obviněného jeho úmysl nebyl dostatečně prokázán, závěr soudu, že převzal ke zkoumání látku, o které měl zjistit, zda se opravdu jedná o mefedron, ačkoliv byl srozuměn s tím, že se může jednat o pervitin, nemá oporu v provedeném dokazování. Z důkazu nalezených v chatě obviněného nebyl možno učinit závěr o tom, že zde došlo k výrobě pervitinu, nalezené důkazy naopak odpovídaly tomu, že zde bylo s danou látkou pouze manipulováno, a to v rozsahu odpovídajícímu chemickému rozboru. Podle obviněného pokud převzal látku, o které mu bylo řečeno, že se jedná o mefedron, ale pro jistotu by bylo dobré provést zkoušky, zda se nejedná o něco jiného, on udělal zkoušky, zda se nejedná o efedrin, piracetam či fenyletylamin, potom z jeho chování logicky vyplývá, že nepředpokládal, že náhražkou za mefedron by mohl být pervitin. Nalézací i odvolací soud dovodily, že obviněný musel vědět (vzhledem k okolnostem), že se může jednat o pervitin, s čímž ale obviněný zásadně nesouhlasí. Klade si otázku, proč by mu L. B. dával k testování látku, o které ví, že jde o pervitin. Ani odborné znalosti ani to, že se již dříve s pervitinem setkal, obviněnému údajně neumožňují rozeznat od sebe podobné krystalické látky na první pohled, aniž by provedl jejich rozbor. Jediným zdůvodněním soudů, proč obviněný věděl, že se jedná o pervitin, byla nahnědlá barva látky. Obviněný se však domnívá, že závěr soudu o tom, že na základě nahnědlé barvy mu muselo být jasné, že se jedná o pervitin, by mohl obstát pouze za předpokladu, že jakákoliv nahnědlá krystalická látka se vždy vyskytuje jako čistá substance, dále že bílé krystalické látky (mefedron, atd.) se vždy vyskytují pouze jako čisté substance a že pervitin je látkou, za kterou se často zaměňuje mefedron. Ani jeden ze zmíněných předpokladů však nebyl před soudem prokázán ani zjišťován. Navíc obviněný se nikdy s mefedronem nesetkal a soudy nezjišťovaly, jaká byla jeho skutečná představa o vzhledu mefedronu. Dále obviněný zdůraznil, že u něj zcela absentuje vůle porušit zájem na ochraně proti nekontrolovatelnému šíření psychotropních a návykových látek, proto u něj nelze předpokládat úmyslné jednání. Obviněný trvá na tom, že s příslušnou látkou zacházel jako s látkou legální a jeho vůlí bylo pouze zjistit, zda odebraný vzorek odpovídá legální látce, za kterou byl vydáván.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí a rozsudek sodu prvního stupně zrušil a aby věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný MVDr. R. P. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, že jeho úmysl nebyl dostatečně prokázán a že závěr odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Navíc je třeba dodat, že se jedná o námitky, které obviněný uplatňoval již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se dostatečně vypořádal odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí. Obviněný se tedy svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud České republiky pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud České republiky pro úplnost poznamenává, že z předloženého spisového materiálu vyplývá, že obviněný MVDr. R. P. doznal, že dostal od L. B. chemickou látku, o které se říkalo, že jde o mefedron, měl udělat její rozbor. Popírá přitom, že by věděl, že mu L. B. předal pervitin. Nejvyšší soud České republiky se však ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu v tom, že nelze přisvědčit obhajobě v tom smyslu, že obviněný nevěděl, o jakou látku se jedná. Bylo prokázáno, že obviněný je odborně zdatný v chemii, má odborné vzdělání, že z jeho trestní minulosti není pochyb o tom, že se již dříve s pervitinem setkal, a to opakovaně a že minimálně nemohl vyloučit, že se v případě osoby L. B. může setkat s pervitinem, neboť mu bylo známo, že jmenovaný je osobou, která má s drogami nemalé zkušenosti. Jak uvedl již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, ze závěrů znaleckého posudku z oboru chemie a z výslechu znalkyně u hlavního líčení je zřejmé, že mefedron a piracetam jsou látky vždy bílé a pervitin je bílý pouze za situace, kdy je úplně čistý. Určitý stupeň znečištění v pervitinu se projevuje jeho mírně nahnědlou až hnědou barvou. Dokazováním bylo zjištěno, že u obviněného bylo nalezeno 17,75 gramů nahnědlé látky a rozborem bylo zjištěno, že se jednalo o pervitin.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky na základě uvedených skutečností není pochyb o tom, že obviněný musel být minimálně srozuměn s tím, že by se mohlo jednat o pervitin a pokud tuto látku od L. B. převzal a prováděl její rozbor, musel být alespoň srozuměn s tím, že se dopouští protiprávního jednání. Svým jednáním tak naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
Je proto možno uzavřít, že příslušný skutek byl objasněn a v souladu s trestním zákoníkem právně kvalifikován a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Obviněným uplatněné námitky tak nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného MVDr. R. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal