ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.840.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 840/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2012 o dovolání obviněného J. Z. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 7 To 453/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 86/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 2 T 86/2011, byl obviněný J. Z. uznán vinným ze spáchání přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že dne 25. 2. 2011 v době kolem 17.25 hodin v P., U P., poté, co zazvonil na zvonek u vstupních dveří do bytu v 7. patře a po jejich otevření v bytě přítomnou M. S. a jejím přítelem M. T., začal s těmito řešit znečištění balkonu bytu nacházejícího se pod předmětným bytem, v důsledku čehož došlo mezi zúčastněnými ke slovní rozepři, nejprve začal křičet a slovně urážet M. S., když tato před ním chtěla zavřít dveře bytu, kopl nohou do dveří, které tímto znovu otevřel a následně, přestože mu M. T. tělem bránil ve vstupu do bytu, vnikl do chodby bytu, M. T. udeřil pěstí ruky do levé části tváře, když mu i přesto poškozený v dalším vstupu do bytu bránil, ještě několikrát kopl do dolní části venkovní strany vstupních dveří a poté z bytu odešel, přičemž svým jednáním způsobil na poškození dveří škodu ve výši minimálně 4.547,- Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný J. Z. odsouzen podle §178 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému současně uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným F. S. a L. S. škodu ve výši 5.150,- Kč.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 2 T 86/2011, podal obviněný J. Z. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 7 To 453/2011, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný J. Z. prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 7 To 453/2011, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný má za to, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť v průběhu řízení nebyl proveden jím navrhovaný důkaz výslechem svědkyně K., který by dle jeho názoru mohl výrazně přispět k objasnění věci, že závěr soudu je opřen o jednostranná a neprokázaná tvrzení poškozených a že se soudy blíže nezabývaly věrohodností výpovědí poškozených a výpovědi ostatních svědků označily za účelové, což je v rozporu s právem na spravedlivý proces. K vyhotovené lékařské zprávě ohledně ošetření poškozeného M. T. obviněný poukázal na to, že ošetřující lékař nebyl incidentu přítomen a do zprávy uvedl pouze to, co mu sdělil poškozený, proto tato zpráva nemá žádnou důkazní hodnotu. Dle dovolatele je sporná rovněž majetková újma, která měla vzniknout na straně poškozených s tím, že odvolací soud se údajně nedostatečně vypořádal s námitkou, že uvedená poškození dveří nemohla vzniknout násilným působením, že velikost odřenin dveří neodpovídá velikosti jeho boty a některá poškození se dokonce nachází na vnitřní straně dveří, kam se nemohl dostat. Navíc kopáním do dveří nemohlo podle přesvědčení obviněného dojít k poškození zamykacího systému dveří.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a aby obviněného podle §265 tr. ř. předmětné obžaloby zprostil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 10. 5. 2012 Nejvyššímu soudu České republiky sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný J. Z. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného ohledně údajných nedostatků v opatřování a hodnocení důkazů (když dle obviněného rozhodující soudy údajně nesprávně zamítly jeho návrh na provedení důkazu výslechem svědkyně K., nezabývaly se věrohodností výpovědí poškozených, dále že vyhotovená lékařská zpráva nemá žádnou důkazní hodnotu a sporná je též majetková újma) je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud České republiky pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Obviněný od počátku trestního řízení popírá, že by se dopustil jednání popsaného ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně (viz výše), avšak ze spáchání předmětného skutku je usvědčován zejména výpověďmi svědků M. T. a M. S., ale i v řízení provedenými listinnými důkazy (protokolem o ohledání místa činu, odborným vyjádřením včetně fotodokumentace, lékařskou zprávou ohledně zranění poškozeného M. T.). Na základě provedeného dokazování není pochyb o tom, že obviněný J. Z., ať už ho k tomu vedli jakékoliv důvody, neoprávněně vnikl do obydlí jiného a při činu užil násilí. Jak správně uvedl již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, soud prvního stupně jednoznačně vyhodnotil, z jakých důvodů uvěřil výpovědi svědkyně M. S. a M. T., kteří zcela shodně popsali incident s obviněným ze dne 25. 2. 2011, rovněž přesvědčivě vysvětlil, z jakých důvodů neuvěřil obhajobě obviněného a dalších svědků vypovídajících v jeho prospěch. V tomto smyslu je proto možno na odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně beze zbytku odkázat.
K otázce návrhu obviněného na doplnění dokazování výpovědí svědkyně K. Nejvyšší soud České republiky uvádí, že soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a na kolik se jeví nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné kompetence rozhodujícího soudu. Nejvyšší soud České republiky se vzhledem k výsledkům provedeného dokazování ztotožnil s názorem odvolacího soudu v tom, že doplnění dokazování výpovědí shora jmenované svědkyně by se za dané situace jevilo nadbytečným, neboť uvedená svědkyně nebyla očitým svědkem inkriminovaného jednání dne 25. 2. 2011, proto by ohledně tohoto jednání nemohla podat žádné konkrétní informace.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky není tedy pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Na základě výše uvedených skutečností je možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. Z. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal