ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.977.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 977/2012-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. září 2012 o dovolání obviněného L. P. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 50 To 439/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 2 T 27/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 2 T 27/2010, byl obviněný L. P. uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že dne 9. 11. 2009 v době od 9.00 hodin do 13.15 hodin v bytě, L., v obci H. B., napadl M. K., kterou hodil na postel, škrtil, mlátil rukou po těle, kopal bosou nohou do rukou a do nohou, dusil pod dekou, dále jí hrozil zabitím, nadával jí, během svého jednání současně poničil vybavení bytu, a to vše konal v úmyslu zmocnit se platební karty, vydané Českou spořitelnou, a.s., znějící na jméno M. K., ke které znal PIN kód, kterou mu poškozená odmítla vydat, platební kartu se mu nakonec podařilo v bytě najít a kolem 13.15 hodin z bytu odešel, s sebou si odnesl uvedenou platební kartu, se kterou následně provedl v bankomatu v H. B. výběr ve výši 400,- Kč, za které zakoupil zejména pamlsky pro dceru poš. K., nezl., dále brambůrky apod., dále si vzal i mobilní telefon zn. Nokia a jediné klíče od bytu poškozené K., kterou v bytě uzamkl.
Za uvedené jednání byl obviněný L. P. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem a podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená M. K. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále byl podle §226 písm. b) tr. ř. obviněný zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 9. 11. 2009 proti vůli a bez souhlasu poškozené M. K., odvedl neznámo kam její dceru, k níž není v žádném příbuzenském poměru a ani ji neměl svěřenou do opatrování, policií byl zadržen v 16.50 hodin na sídlišti v H. B. a v 17.05 hodin byla nezletilá předána matce M. K., ve kterém byl spatřován trestný čin únosu podle §216 odst. 1 tr. zák.
Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 2 T 27/2010, podal obviněný L. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 50 To 439/2011, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný L. P. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 50 To 439/2011, prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný nepopírá, že mezi ním a poškozenou M. K. došlo k rozepři, avšak odmítá, že by jednal v úmyslu zmocnit se za použití násilí její platební karty. Dle jeho názoru nebyla vyvrácena obhajoba ohledně důvodů, proč platební kartu v příslušném bytě tak intenzivně hledal, až tam způsobil nepořádek. Navíc z bankomatu vybral jen malou částku a použil ji ke koupi sladkostí pro nezletilou s tím, že v minulosti běžně vybíral peníze z účtu poškozené. Vzhledem k důvodným pochybnostem o skutkovém ději i k zásadě in dubio pro reo se obviněný domnívá, že měl být obžaloby zproštěn. Dále uvádí, že si je vědom, že napadá skutková zjištění soudů, je však přesvědčen, že v rámci přezkumu rozhodnutí v dovolacím řízení z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou skutková zjištění neměnná a pod pojem „nesprávné právní posouzení skutku“ lze zahrnout i nesprávné právní posouzení podmínek, které by mohly vést k vynesení zprošťujícího rozsudku.
Vzhledem k výše popsaným skutečnostem obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby Krajskému soudu v Plzni přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že výhradám obviněného vysloveným v podaném dovolání přisvědčit nelze. Dovolatel v podstatě pouze neguje výsledky dokazování vtělené do popisu skutku ve výroku o vině, zcela ignoruje důkazy, které byly v této věci soudem řádně provedeny a bez ohledu na ně pouze prosazuje svou vlastní verzi události. Dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství obviněný tedy svými dovolacími námitkami zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudu a vágně vyjádřenou námitku nedostatku subjektivní stránky buduje na odchylných skutkových východiscích, než z nichž soud definoval právní posouzení skutku. Takové námitky však nemohou deklarovaný důvod dovolání naplnit a nelze je podřadit ani pod žádný jiný ze zákonného katalogu dovolacích důvodů (§265b tr. ř.).
Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný podal dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Proto s poukazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný L. P. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování je nutno považovat jak tvrzení obviněného, že nejednal v úmyslu zmocnit se platební karty poškozené za použití násilí, tak i jeho výhrady, že dokazováním nebyla vyvrácena jeho obhajoba. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výhradám obviněného vysloveným v dovolání tak přisvědčit nelze, což ostatně sám dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku deklaruje.
Podle ustanovení §234 odst. 1 tr. zák. se trestného činu loupeže dopustil ten, kdo proti jinému užil násilí, nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
V průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný se dopustil jednání tak, jak je popsáno ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obhajoba obviněného byla vyvrácena zejména výpovědí svědkyně M. K., která je v souladu s pořízenou fotodokumentací, protokolem o ohledání místa činu, tj. bytu v H. B. v L. ulici, protokolem o prohlídce těla poškozené a lékařskou zprávou od praktického lékaře z H. B., který potvrdil zranění na těle poškozené. Je třeba zdůraznit, že z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. je zcela irelevantní jak skutečnost, zda obviněný z bankomatu vybral prostřednictvím platební karty poškozené jen část peněz či všechny disponibilní prostředky, tak i to, jak s vybranými penězi dále naložil. Nejvyšší soud České republiky souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Na základě výše specifikovaných skutečností je možno učinit závěr, že námitky vznesené obviněným nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného L. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal