ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1065.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 1065/2012-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 12. 2012 o dovolání obviněného M. H. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 3 To 12/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 1/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 48 T 1/2006, byl obviněný M. H. uznán vinným dílem dokonaným, dílem nedokonaným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), §21 odst. 1 tr. zákoníku k §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
1) poté, co dnes již odsouzení RNDr. V. M., a Ing. F. H., jako společníci, dnes již odsouzený RNDr. V. M. i jako jednatel společnosti VKS, s. r. o., se sídlem Ve Vilách 993, Beroun, IČ: 411 87 539, po vzájemné domluvě v přesně nezjištěný den v období od 1. 1. 2005 do 18. 4. 2005 bez vědomí celních orgánů a v rozporu s ustanovením §5, §6, §26, §30, §31, §9 odst. 1, 3 písm. e), j) a násl. zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, vyrobili a poté vyvezli dne 18. 4. 2005 z objektu lihovaru společnosti v obci P. u. S. běžných hektolitrů surového kvasného lihu, tj. 34,02 hektolitrů ethanolu, který neprocházel evidencí společnosti a byl vyroben bez dohledu celních orgánů a který byl zajištěn dne 18. 4. 2005 v dodávce zn. Mercedes Benz 412D, registrační značka ....., ve které tento líh dnes již odsouzení RNDr. V. M. a Ing. F. H. do lihovaru společnosti BWH Corporation, s. r. o., v Kobylnicích převáželi, obviněný M. H. jako ředitel a společník spol. BWH Corporation, s. r. o., se sídlem Kobylnice 148, IČ: 255 70 340, po předchozí vzájemné domluvě s dnes již odsouzenými RNDr. V. M. a Ing. F. H. hodlal tento líh za účelem jeho rafinace a následného prodeje dne 18. 4. 2005 převzít, avšak k rafinaci lihu z důvodu zásahu celních orgánů nedošlo, neboť uvedený surový kvasný líh v množství 40 běžných hektolitrů byl zajištěn a dnes již odsouzení RNDr. V. M. a Ing. F. H. byli zadrženi Policií České republiky před vstupem do lihovaru, čímž na neodvedené spotřební dani vznikla škoda ve výši 901.530,- Kč,
2)
a) jako ředitel a společník společnosti BWH Corporation, s. r. o., se sídlem Kobylnice 148, IČ: 255 70 340, v přesně nezjištěné době od 29. 12. 2003 do 18. 4. 2005 převzal od blíže nezjištěných dodavatelů celkem 22.320 litrů surového kvasného lihu, který neprocházel evidencí společnosti a byl později zajištěn ve skladu společnosti BWH Corporation, s. r. o., v Rebešovicích, Na Dědině č. 8, a to za účelem jeho rafinace a následného prodeje, když k rafinaci lihu z důvodu zásahu celních orgánů nedošlo, čímž na neodvedené spotřební dani vznikla škoda ve výši 5.230.305,- Kč,
b) jako ředitel a společník společnosti BWH Corporation, s. r. o., se sídlem Kobylnice 148, IČ: 255 70 340, v přesně nezjištěné době od 29. 12. 2003 do 18. 4. 2005 nechal vyrobit a poté vyskladnit z objektu lihovaru společnosti BWH Corporation, s. r. o., v Kobylnicích celkem 19.080 litrů rafinovaného kvasného lihu, který neprocházel evidencí společnosti a byl vyroben bez dohledu celních orgánů v rozporu s ustanovením §5, §6, §26, §30, §31, §9 odst. 1, 3 písm. e), j) a násl. zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, kdy 10.000 litrů rafinovaného kvasného lihu bylo dne 20. 4. 2005 zajištěno v areálu firmy BWH Corporation, s. r. o., v Kobylnicích v automobilu zn. SCANIA, RZ: ......, jehož vlastníkem byla společnost Evas Holding, a. s., a držitelem a provozovatelem vozidla byla společnost BWH Corporation, s. r. o., a 9.080 litrů rafinovaného kvasného lihu bylo zajištěno dne 18. 4. 2005 ve skladu společnosti BWH Corporation, s. r. o., v Rebešovicích, Na Dědině č. 8, čímž na neodvedené spotřební dani vznikla škoda ve výši 4.882.890,- Kč.
Za tento zvlášť závažný zločin byl obviněný M. H. odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu 6 (šesti) roků. Podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 1 ks kleští s raznicemi Douane CZ 0162/202, 1 ks smotku lanka měděné barvy, 1 ks igelitového pytlíku se 64 ks olověných plomb, 22.320 litrů surového kvasného lihu zajištěného ve skladu - stodole v R., a 19.080 litrů kvasného rafinovaného lihu zajištěného ve vozidle zn. SCANIA, RZ: ...., a ve skladu v R., nyní uskladněného v areálu společnosti Vido Servis, a. s., Brněnská 366/25, Vyškov, pro celní úřad.
Vrchní soud v Olomouci, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného M. H., rozhodl usnesením ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 3 To 12/2012, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 3 To 12/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 48 T 1/2006, podal obviněný M. H. prostřednictvím obhájce JUDr. Miloslava Petržely dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které následně odůvodnil. V podrobnostech dovolatel uvedl, že byla podána obžaloba či nebyla podána obžaloba pro skutek, pro který bylo či nebylo ve smyslu ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 4. 2005 se ve vztahu k osobě dovolatele podává, že zde vůbec nebyl vymezen a označen skutek, který je v rozsudku nalézacího soudu ze dne 20. 12. 2011 označen pod bodem 1. Nebylo mu tedy vůbec sděleno obvinění pro skutek, který se měl udát dne 18. 4. 2004 (surový kvasný líh v množství 40ti hektolitrů). Tento skutek není v usnesení o zahájení trestního stíhání zmíněn ani ve vztahu k tehdy spoluobviněným RNDr. M. a Ing. H. V obžalobě se ve vztahu k bodu 1 rozsudku nalézacího soudu tvrdilo, že líh v množství 4000 litrů převáželi obvinění RNDr. M. a Ing. H., přičemž byli zajištění před vstupem do lihovaru. Byla tedy podána obžaloba pro dílčí skutek, pro který nebylo zahájeno trestní stíhání.
Pokud jde o body 2a), b) rozsudku nalézacího soudu, ve sdělení obvinění není ani náznakem zmíněn líh v automobilu značky SCANIA, RZ ..... . Obžaloba dále tvrdila, že dovolatel měl od obviněných RNDr. M. a Ing. H. převzít 22.320 litrů surového lihu, avšak u těchto dvou obviněných obžaloba tvrdila, že tento líh postupně předali zaměstnancům společnosti BWH. Pokud jde o bod 2b), nebyla v usnesení o zahájení trestního stíhání ani zmínka o 10.000 litrů lihu zajištěných v automobilu SCANIA a přitom se tento skutek objevuje v podané obžalobě. V tomto případě rovněž byla podána obžaloba pro skutek, pro který nebylo sděleno obvinění. Nelze se tak ztotožnit se závěry odvolacího soudu, které vyslovil na str. 7 - 9 usnesení ze dne 11. 1. 2011.
Obžaloba vymezovala spáchání trestné činnosti na období roku 2005, aniž by uvedla dny či měsíce. Z logiky věci, když došlo k zadržení dovolatele a spoluobviněných RNDr. M. a Ing. H. dne 18. 4. 2005 a následnému vzetí všech do vazby, muselo by dojít k ukončení údajného páchání trestné činnosti k datu 18. 4. 2005. Ke dni rozhodování odvolacího soudu, tedy ke dni 28. 3. 2012, byla již ke Krajskému soudu v Brně podána obžaloba Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 3 VZV 4/2008, nyní vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 3/2010, kde jsou žalování jak dovolatel, tak i RNDr. M. a Ing. H., přičemž údajné páchání trestné činnosti je časově vymezeno u dovolatele a RNDr. M. a Ing. H. na období od 9. 3. 2004 do 30. 12. 2004. V rozsudku nalézacího soudu ze dne 20. 12. 2011 je skutek uvedený pod bodem 2a), b) časově bez jakéhokoliv důkazu natažen na období od 29. 12. 2003 do 18. 4. 2005, tedy pokrývá i období, jež je předmětem obžaloby projednávané nyní u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 3/2010. Nalézací soud potom rozsudkem z 20. 12. 2011 rozhodoval i o event. skutcích či event. útocích stejného trestného činu, pro které je podána zvláštní obžaloba ze strany Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Nelze akceptovat situaci, kdy nalézací soud bez jakéhokoliv důkazu a odůvodnění natáhl a rozšířil z původně žalovaného a vymezeného období roku 2005 na období od 29. 12. 2003 do 18. 4. 2005. Ve výsledku tak byla po 7 let projednávána obžaloba pro skutky, pro které nebylo zahájeno trestní stíhání a sděleno obvinění.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku tak obviněný M. H. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v celém rozsahu zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 20112, sp. zn. 3 To 12/2012, a zároveň zrušil v celém rozsahu i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 48 T 1/2006.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného M. H. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se vyjádřil tak, že z popisu skutku, jak je uveden v rozsudku soudu prvého stupně, vyplývá, že tento je oproti obžalobě a usnesení o zahájení trestního stíhání odlišně koncipován, když jednání obviněného uvedené v bodě 1) rozsudku je v podstatě dílčí složkou jednání, které bylo popsáno v usnesení o zahájení trestního stíhání ohledně obviněného M. H. pod bodem 2a). Jinými slovy jednání tohoto obviněného popsané v usnesení o zahájení trestního stíhání pod bodem 2a) a týkající se nelegálního nakládání se surovým lihem o objemu 36.320 litrů obstaraného od společnosti VKS, spol. s r. o., bylo následně podle vývoje důkazní situace rozděleno v rozsudku nalézacího soudu na jednání spočívající v nelegálním nakládání se 40 hektolitry (tj. 4.000 litrů) surového lihu obstaraného od uvedené společnosti [bod 1) rozsudku soudu prvého stupně]. Další jednání, tj. nelegální nakládání se zbývajícím objemem 32.320 litrů, obstaraného z nezjištěného zdroje - jak opět vyplynulo z vývoje důkazní situace - bylo vyčleněno do samostatného skutku uvedeného pod bodem 2a) rozsudku nalézacího soudu. Tvrzení obviněného, že ohledně jednání uvedeného pod bodem 1) rozsudku soudu prvého stupně nebylo vůči jeho osobě zahájeno trestní stíhání, je tak neopodstatněné. Pro toto jednání bylo proti obviněnému trestní stíhání zahájeno právě na základě výroku pod bodem 2a) usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. ČTS: FIPO-55/BR-ND-2005. Totožnosti tohoto skutku nasvědčuje zejména shodný objem surového lihu dle skutků uvedených pod body 1) a 2a) rozsudku krajského soudu a objemu lihu podle usnesení o zahájení trestního stíhání pod bodem 2a), tj. v obou případech shodně celkem 36.320 litrů. Stejně tak o totožnosti skutku svědčí další shodné skutkové okolnosti spočívající zejména ve shodné povaze daňové komodity (tj. surový líh oproti lihu rafinovanému), ale částečně též v protistraně příslušné transakce, tj. společnosti VKS, spol. s r. o., v případě bodu 1) rozsudku krajského soudu. S ohledem na tyto skutečnosti proto státní zástupce hodnotí námitku obviněného jako zjevně neopodstatněnou.
Za neopodstatněnou považuje státní zástupce rovněž námitku zpochybňující zachování totožnosti skutku pod bodem 2b) rozsudku krajského soudu, a to vzhledem k rozdílnému množství rafinovaného lihu oproti usnesení o zahájení trestního stíhání. Odlišný celkový objem předmětného lihu je z tohoto hlediska úpravou rozhodných skutkových okolností v závislosti na vývoji důkazní situace, a to bez újmy totožnosti skutku. Složkou skutku je zde totiž jednání spočívající v nelegálním nakládání s komoditou zatíženou spotřební daní mimo stanovený režim. Množství této komodity a její přesná dislokace (tj. zda byl líh umístěn ve vozidle SCANIA, či jinde), je pouze jednou ze skutkových okolností, jež se může v průběhu řízení v závislosti na vývoji důkazní situace měnit. Stejně tak nelze považovat za porušení zásady totožnosti skutku, pokud soud na základě vlastního hodnocení důkazní situace dospěje k závěru, že konkrétní čas spáchání trestného činu nelze upřesnit a časový interval tak vyhodnotí odlišně, než jak učinily jiné orgány činné v trestním řízení.
Za opodstatněnou nelze považovat ani námitku, že jednání obviněného, pro které byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 48 T 1/2006, je již zahrnuto v jednání, které je v současnosti projednáváno na základě obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci u téhož soudu pod sp. zn. 50 T 3/2010. Obsahově by takto formulovaná námitka mohla snad odpovídat dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který však relevantně uplatněn nebyl. Tato námitka, i kdyby měla věcné opodstatnění, totiž nemůže mít vliv na posouzení správnosti rozhodnutí v nyní projednávané věci. Obviněný jí může uplatnit jakožto námitku v rámci své obhajoby v citované pozdější trestní věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 50 T 3/2010, a nikoli v nyní projednávané, časově předcházející věci pod sp. zn. 48 T 1/2006.
Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání včetně jeho dodatečného odůvodnění ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný M. H. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit.
Obviněný M. H. byl uznán vinným ze spáchání dílem dokonaného a dílem nedokonaného zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3, který spáchá ten, kdo ve velkém rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb.
Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že na základě provedených důkazů se nepodařilo odsouzenému RNDr. M. a Ing. H. u skutku ad 2a) prokázat, že by 22.320 l surového kvasného lihu dodali obviněnému M. H. Při určení doby, po kterou se obviněný M. H. dopouštěl trestné činnosti pod bodem 2a) výroku rozsudku, vyšel soud ze skutečnosti, že provedenými důkazy se nepodařilo přesněji vymezit období, po které obviněný M. H. přebíral od blíže nezjištěných dodavatelů celkem 22.320 l surového kvasného lihu, který neprocházel evidencí jeho společnosti a který byl později zajištěn ve skladu společnosti BWH Corporation, s. r. o., v Rebešovicích, na Dědině č. 8. Proto soud vyšel při vymezení tohoto skutku ze skutečnosti, že tohoto skutku se obviněný M. H. logicky musel dopustit v době od 29. 12. 2003, kdy bylo vydáno povolení k provozování daňového skladu společnosti BWH Corporation, s. r. o., Celním úřadem v Brně, přičemž tohoto jednání se dopustil v době do 18. 4. 2005, tj. do dne zákroku celních orgánů v lihovaru v K. společnosti BWH Corporation, s. r. o. (srov. str. 125 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Rovněž u skutku pod bodem 2b) výroku rozsudku soud dospěl k závěru, že obviněný M. H. se tohoto jednání dopustil v přesně nezjištěné době od 29. 12. 2003 do 18. 4. 2005, neboť v průběhu dokazování nebyly opatřeny takové důkazy, které by prokazovaly skutečnost, že tohoto jednání se obviněný M. H. dopustil v přesně nezjištěném období roku 2005, jak mu bylo kladeno za vinu podanou obžalobou (srov. str. 130 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Pokud se týká souběžně vedeného trestního řízení ve stadiu řízení před nalézacím soudem, vedené pod sp. zn. 50 T 3/2010 u Krajského soudu v Brně, odvolací soud poznamenal, že si je vědom, že nalézací soud nyní učinil časové vymezení, které se překrývá s časovým vymezením ve věci pod sp. zn. 50 T 3/2010 Krajského soudu v Brně. Tato procesní situace však vznikla v důsledku postupu státního zastupitelství, kdy na obviněného H. byly podány dvě obžaloby - jedna za jednání od 1. 1. 2005 do 18. 4. 2005 a druhá za jednání od 9. 3. 2004 do 30. 12. 2004. Státní zástupce, přítomný u veřejného zasedání, tento postup vysvětlil tak, že jediným dělícím momentem je fakt, že obžaloba zahrnující období od 1. 1. 2005, se týkala reálně zajištěného lihu, kdežto obžaloba, která se t. č. projednává u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 3/2010, se týká neevidovaného lihu, jehož množství bylo vydedukováno ze zajištěné interní dokumentace. Faktem však zůstává, že i přes změnu důkazní situace v této věci zůstala shora popsaná procesní situace vytvořená státním zastupitelstvím zachována (srov. str. 10 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Odvolací soud se dále k námitkám, jež jsou předmětem nyní podaného dovolání obviněného M. H., také vyjádřil již ve svých předchozích rozhodnutích. Konkrétně v usnesení ze dne 11. 1. 2011, č. j. 3 To 120/2010 - 2045, odvolací soud poznamenal, že v usnesení o zahájení trestního stíhání policejní orgán v důsledku jím zastávaného právního názoru u obviněného M. H. učinil rozčlenění popisu skutku podle druhu ethanolu na surový [bod 2a)] a rafinovaný [bod 2b)]. Čili v případě, kdy nemělo dojít k rafinaci surového ethanolu, bylo jednání obviněného M. H. kvalifikováno pouze jako pokus k trestnému činu podle §8 odst. 1 k §148 odst. 1, 4 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“). V podané obžalobě již bylo od tohoto členění podle druhu ethanolu upuštěno a celé jednání obviněného bylo kvalifikováno jako dokonaný trestný čin podle §148 odst. 1, 4 tr. zák., spáchaný v bodě 2a) společným jednáním a v bodě 2b) samostatně. Je sice pravdou, že oproti popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání, došlo v popisu skutku obviněného M. H. v obžalobě ke změně co do množství rafinovaného ethanolu (v citovaném usnesení 9.080 litrů rafinovaného lihu, oproti 19.080 litrů rafinovaného lihu v obžalobě), ale tato změna nijak nezpochybňuje totožnost skutku. Totožnost je zachována i tehdy, když k souhrnu skutečností, charakterizujících trestní jednání, přistoupí skutečnosti další - v daném případě větší množství neevidovaného rafinovaného lihu, nalezeného v nákladním prostoru vozidla zn. SCANIA. Podle popisu skutku obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání a v žalobním návrhu podané obžaloby je zřejmé, že všem obviněným bylo kladeno za vinu, že v určitém časovém období vymezeném rokem 2005 postupně vyrobili, vyvezli, respektive převzali 26.320 litrů surového kvasného lihu a obviněnému M. H. navíc bylo kladeno za vinu, že ve stejném období nechal vyrobit a poté vyskladnit 19.080 litrů rafinovaného lihu. Skutek je popsán tak, že se obvinění trestného jednání dopouštěli ve vymezeném období průběžně. Charakteristikou takto popsaného jednání je tedy mnohost aktů, páchaných v určitém časovém úseku. Z hlediska práva hmotného i procesního se tak jedná o jediný skutek (srov. str. 7 - 8 odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 11. 1. 2011).
Nejvyšší soud se s těmito právními závěry obou nižších soudů v zásadě ztotožňuje. K otázce totožnosti skutku existuje ustálená judikatura, podle níž zásada stanovená v §220 odst. 1 tr. ř. neznamená, že musí jít o naprostou shodnost žalobního návrhu a rozsudku; některé skutečnosti uvedené v žalobním návrhu mohou odpadnout, některé opět mohou přibýt, může se měnit částka nebo množství uvedené v žalobním návrhu, nesmí se však měnit podstata jednání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 1962, sp. zn. 2 Tz 13/62, publikované pod č. 6/1962 Sb. rozh. tr.). Vázanost soudu žalobním návrhem podle §220 odst. 1 tr. ř., pokud jde o vymezení skutku, neznamená, že by soud neměl skutek v žalobním návrhu nepřesně popsaný ve výroku rozsudku upřesnit tak, aby vystihoval správně stav věci, samozřejmě za předpokladu, že se tím podstata zažalovaného skutku nezmění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 1963, sp. zn. 6 Tz 21/63, publikované pod č. 19/1964 Sb. rozh. tr.). Tedy požadavek ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., že soud může rozhodnout jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu, neznamená, že musí jít o naprostou shodu usnesení o zahájení trestního stíhání a žalobního návrhu obsaženého v obžalobě s rozsudkem, neboť některé skutečnosti uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání a posléze v žalobním návrhu mohou odpadnout, a naproti tomu některé opět mohou přibýt, skutek, který je předmětem trestního řízení, projednává soud v celé šíři. Lze proto přihlížet i ke změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci před soudem, a to bez ohledu na to, zda postavení obviněného zlepšují či zhoršují. Vyplývá to např. z ustanovení §221 odst. 1 tr. ř., podle něhož ukazují-li výsledky hlavního líčení na podstatnou změnu okolností případu (tedy skutkových okolností), může soud věc vrátit státnímu zástupci k došetření, jen je-li k objasnění věci třeba dalšího šetření. Z toho nutno dovodit (argumentum a contrario), že v případě, kdy takového dalšího šetření není třeba, protože věc po skutkové stránce byla např. objasněna důkazy provedenými při hlavním líčení, je soud oprávněn takové změny okolností případu v rámci téhož skutku převzít do svých skutkových zjištění, pokud se tím nemění podstata skutku. Protože podstatu skutku lze spatřovat především v jednání a v následku, který jím byl způsoben, bude totožnost skutku zachována, bude-li zachována alespoň buď totožnost jednání, nebo totožnost následku, přičemž postačí i shoda částečná. Z toho je třeba učinit závěry v těchto směrech. Totožnost skutku nenarušují změny v jednotlivých okolnostech, které individualizují skutek mj. i co do času spáchání, když jinak totožnost jednání zůstala zachována, při neshodě mezi jednáním uvedeným v obžalobě a tím, které vyšlo najevo v hlavním líčení, může udržovat totožnost skutku totožnost způsobeného následku, týkají-li se změny, k nimž došlo v důsledku dokazování při hlavním líčení, skutečností, které ve svém souhrnu tvoří jednání, bude zachována totožnost, jestliže jednání vylíčené v obžalobě a jednání po změnách, k nimž došlo v hlavním líčení, budou alespoň částečně totožná (tedy i např. v částečné shodě časového vymezení), totéž platí, pokud jde o následek, totožnosti skutku se nedotkne při shodě jednání nebo následku, přistoupí-li např. okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby nebo okolnost, jejíž právní zhodnocení zakládá znak činu přísněji trestného, konečně také při trestných činech hromadných a trvajících a při trestných činech, jejichž znakem je soustavnost páchání, které tvoří podle současného práva jeden skutek, se nic nemění na totožnosti skutku, jestliže během hlavního líčení některé akty tvrzené v obžalobě odpadnou anebo naopak některé přibudou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 1971, sp. zn. 6 Tzf 33/77, publikované pod č. 9/1972 Sb. rozh. tr., obdobně též srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 1973, sp. zn. 2 Tzf 2/73, publikované pod č. 64/1973 Sb. rozh. tr.). K zachování totožnosti skutku tedy postačí totožnost jednání nebo totožnost následku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 1979, sp. zn. 5 Tz 2/79, publikované pod č. 52/1979 Sb. rozh. tr.). Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/1994, publikované pod č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.).
V projednávaném případě bylo dovolateli v usnesení o zahájení trestního stíhání kladeno za vinu, že v bodě 2a) obstaral od společnosti VKS, spol. s r. o., minimálně 26.320 l surového lihu za účelem jeho rafinace a následného vyskladnění. Pod bodem 2 b) mu bylo kladeno za vinu, že nechal vyskladnit 9.080 litrů rafinovaného lihu. V podané obžalobě se pod bodem 2a) uvádí, že dovolatel postupně převzal (v usnesení o zahájení trestního stíhání se uvádí, že obstaral) od společnosti VKS, spol. s r. o., 22.320 litrů surového kvasného lihu a hodlal dne 18. 4. 2005 převzít 4.000 litrů surového kvasného litru [tedy celkem se v bodě ad 2a) obžaloby jedná o 26.320 litrů surového lihu] za účelem jeho rafinace a následného prodeje. Podstata jednání pod bodem 2a) jak v usnesení o zahájení trestního stíhání, tak v podané obžalobě, byla zachována. V bodě 2b) obžaloby je navíc oproti usnesení o zahájení trestního stíhání dovolateli kladeno za vinu, že nejenom že nechal vyskladnit, ale předtím také vyrobit celkem 19.080 litrů kvasného lihu, kdy z tohoto množství 10.000 litrů bylo dne 20. 4. 2005 zajištěno v automobilu SCANIA, RZ ....., a 9.080 litrů bylo dne 18. 4. 2005 zajištěno ve skladu společnosti BWH Corporation, s. r. o. Ze strany státního zastupitelství tak došlo pouze k přípustnému upřesnění a rozšíření výroku pod bodem 2b), a jak vyplývá ze shora citované judikatury, změna v množství zajištěných litrů není způsobilá narušit totožnost skutku. Nejvyšší soud nepovažuje rovněž za pochybení, pokud nalézací soud rozdělil jednání dovolatele do celkem tří bodů, kdy ad 1) po předchozí vzájemné domluvě s dnes již odsouzenými RNDr. V. M. a Ing. F. H. hodlal převzít 4.000 litrů surového kvasného lihu za účelem jeho rafinace a následného prodeje (nalézací soud popsal jednání dovolatele shodně s obžalobou), ad 2a) převzal od blíže nezjištěných dodavatelů celkem 22.320 litrů surového kvasného lihu [jak odůvodnil nalézací soud na str. 125 rozsudku, na základě provedených důkazů se nepodařilo odsouzenému RNDr. M. a Ing. H. u skutku ad 2a) prokázat, že by 22.320 litrů surového kvasného lihu dodali obviněnému M. H., proto bylo z popisu skutku vypuštěno převzetí od společnosti VKS, spol. s r. o.] za účelem jeho rafinace a následného prodeje, a ad 2b) nechal vyrobit a poté vyskladnit celkem 19.080 litrů rafinovaného kvasného lihu, kdy z tohoto množství 10.000 litrů bylo dne 20. 4. 2005 zajištěno v automobilu SCANIA, RZ ....., a 9.080 litrů bylo dne 18. 4. 2005 zajištěno ve skladu společnosti BWH Corporation, s. r. o. Takové rozčlenění je pouhé formální uspořádání popisu jinak jednotného skutku, přičemž z hlediska totožnosti skutku není důležité rozčlenění skutku při jeho popisu v rozsudku, ale zachování alespoň částečné shody jednání nebo následku při nezměněné podstatě skutku. Je tak možné uzavřít, že dovolateli bylo sděleno obvinění i v případě bodu 1) výroku rozsudku nalézacího soudu, který byl původně součástí bodu 2a) usnesení o sdělení obvinění. Jelikož judikatura připouští rozšíření v množství litrů, z nichž nebyla odvedena spotřební daň, nelze přisvědčit dovolateli ani v té jeho námitce, že došlo k narušení totožnosti skutku, pokud ve sdělení obvinění nefigurovalo 10.000 litrů zajištěných v automobilu SCANIA. Jak již zkonstatoval odvolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 3 To 120/2010, skutek je popsán tak, že se obvinění trestného jednání dopouštěli ve vymezeném období průběžně. Charakteristikou takto popsaného jednání je tedy mnohost aktů, páchaných v určitém časovém úseku, které však vzhledem k průběžnému páchání činu nelze rozčlenit z hlediska jednotlivých dílčích útoků ve smyslu §116 tr. zákoníku. V případě obviněného M. H. tedy nejde o pokračování, ale o průběžné jednání, které tvoří jeden celek. Tomu také odpovídá publikovaná judikatura, podle níž u pokračování v trestném činu na rozdíl od trestných činů hromadných nebo trvajících není mnohost útoků nebo delší trvání znakem skutkové podstaty, ale je formou provedení posuzovaného trestného činu, a proto konkrétní trestný čin může v určitém případě naplňovat znaky pokračování a v jiném nikoli (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1154/2006, publikované pod č. 57/2007 Sb. rozh. tr.). Jestliže se obviněný dopouštěl trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku tím, že po delší dobu vymezenou ve výroku rozsudku se průběžně pokoušel zkrátit či zkrátil daň, přičemž toto jeho souvislé jednání není možno rozdělit na jednotlivé dílčí útoky, nejde o pokračování v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku, byť jsou naplněny některé jeho znaky (např. jednotný záměr, stejný způsob provedení, časová souvislost). Jde o jediný skutek jak z hlediska trestního práva hmotného, tak z hlediska trestního práva procesního (obdobně srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 11 Tdo 561/2010, publikované pod č. 43/2011-I. Sb. rozh. tr.).
Dovolatel rovněž namítal, že ke dni rozhodování odvolacího soudu, tedy ke dni 28. 3. 2012, byla již ke Krajskému soudu v Brně podána obžaloba Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 3 VZV 4/2008, nyní vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 3/2010, kde jsou žalování jak dovolatel obviněný M. H., tak i RNDr. V. M. a Ing. F. H., přičemž údajné páchání trestné činnosti je časově vymezeno u obviněného M. H., jakož i RNDr. V. M. a Ing. F. H. v období od 9. 3. 2004 do 30. 12. 2004. V rozsudku nalézacího soudu ze dne 20. 12. 2011 je však skutek uvedený pod bodem 2a), b) časově bez jakéhokoliv důkazu natažen na období od 29. 12. 2003 do 18. 4. 2005, tedy pokrývá i období, jež je předmětem obžaloby projednávané nyní u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 3/2010. Nalézací soud potom rozsudkem ze dne 20. 12. 2011 rozhodoval i o skutcích či útocích stejného trestného činu, pro které je podána zvláštní obžaloba ze strany Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Nelze tak podle dovolatele akceptovat situaci, kdy nalézací soud bez jakéhokoliv důkazu a odůvodnění natáhl a rozšířil původně žalované a vymezené období roku 2005 na období od 29. 12. 2003 do 18. 4. 2005. Především Nejvyšší soud nesouhlasí s tvrzením odvolatele, že nalézací soud nedůvodně rozšířil dobu spáchání činu i na období předcházející roku 2005, když tomuto rozšíření svědčí výsledky provedeného dokazování prezentované nalézacím soudem v odůvodnění jeho rozsudku, přičemž shora uvedené odůvodnění nalézacího soudu je logické a prosté jakýchkoli vad. Nejvyšší soud si z hlediska navazujících námitek dovolatele dále vyžádal jak shora zmíněnou obžalobu Vrchního státního zastupitelství v Olomouci pod sp. zn. 3 VZV 4/2008, tak i protokol o hlavním líčení konaném u Krajského soudu v Brně ve dnech 9. - 10. 10. 2012 ve věci vedené pod sp. zn. 50 T 3/2010, který rovněž zaslal Nejvyššímu soudu obhájce obviněného M. H., přičemž dospěl k následujícím závěrům. Rozsudek Krajského soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 48 T 1/2006, nabyl právní moci již dne 28. 3. 2012. Oproti tomu rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2012, kterým byl navíc podle protokolu o hlavním líčení obviněný M. H. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro jednání, kterého se měl dopouštět od 9. 3. 2004 do 30. 12. 2004, dosud pravomocné není. Z předmětného protokolu o hlavním líčení je dále patrné, že jak obhájce obviněného M. H., tak i státní zástupce, se k poučení o opravném prostředku nevyjádřili. Z těchto skutečností vyplývá, že v tomto Nejvyšším soudem projednávaném případě, v době, kdy rozhodovaly soudy nižších stupňů, zde žádné jiné pravomocné rozhodnutí, týkající se obviněného M. H., nebylo. Pokud by zde byla hrozba, že by dovolatel byl dvakrát stíhán pro totožný skutek, musel by Krajský soud v Brně na tuto situaci reagovat ve věci pod sp. zn. 50 T 3/2010 a příp. zastavit trestní stíhání vedené v této pozdější trestní věci, a to z důvodu již pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 48 T 1/2006. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud považuje za nutné poznamenat, že pokud byl obviněný M. H. v této další trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 3/2010, byť zatím nepravomocně, zproštěn obžaloby, nevzniká zde ani obava, že by byl dvakrát odsouzen pro totožný skutek.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 3 To 12/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 48 T 1/2006, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě projednal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, jenž po řádném a důkladném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně odvolání obviněného M. H. podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného M. H. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.