Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.05.2012, sp. zn. 5 Tdo 380/2012 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.380.2012.1

sp. zn. 5 Tdo 380/2012-35 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2012 o dovolání obviněné Mgr. J. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 4 To 299/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 116/2010, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Mgr. J. K. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 5 T 116/2010, byla obviněná Mgr. J. K. uznána vinnou trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zák.“). Za tento trestný čin byla odsouzena podle §255 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. jí byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradila v plné výši škodu, kterou trestným činem způsobila. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost nahradit poškozené Základní škole, Brno, Křivánkovo nám. 11, škodu ve výši 708.188,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Základní škola, Brno, Křivánkovo nám. 11, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Brně, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněné Mgr. J. K., rozhodl rozsudkem ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 4 To 299/2011, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 5 T 116/2010, a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl znovu tak, že uznal obviněnou Mgr. J. K. vinnou trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že jako ředitelka Základní školy Brno, Křivánkovo nám. 11, s cílem získat neoprávněný finanční prospěch pro sebe a osoby uvedené níže, porušila své povinnosti při správě majetku této školy, vyplývající konkrétně • z ustanovení §73 odst. 1 písm. d) a §74 písm. g) zák. č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, účinného do 31. 12. 2009 (správně 31. 12. 2006), a ustanovení §301 písm. d) a §302 písm. g) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, • z ustanovení §165 zák. č. 561/2004 Sb., školského zákona, • povinnosti vyplývající z Pracovní náplně ředitelky školy z 1. 1. 2007 (bod 11 a 14) a obdobných ustanovení Pracovní náplně z 8. 3. 1999, • povinnost postupovat při výkonu funkce ředitelky při nakládání s finančními prostředky s péčí řádného hospodáře vyplývající z č. l. IV. 1. a IV. 2 ve spojení s č. l. VI. 1. Zřizovací listiny základní školy ze dne 27. 6. 2001, kdy z těchto ustanovení vyplývá odpovědnost ředitele školy spojená s použitím finančních prostředků státního rozpočtu v souladu s účelem, na který byly přiděleny, a odpovědnost za hospodaření s finančními prostředky, které jsou přiděleny do rozpočtu školy, a za hospodaření s majetkem, se kterým hospodaří na základě zřizovací listiny, a tyto povinnosti nejméně v devíti případech v období od roku 2006 do roku 2008 porušila konkrétně tím, že 1) z prostředků Fondu kulturních a sociálních potřeb ZŠ Brno, Křivánkovo nám. 11, neoprávněně ve třech případech rozhodla o úhradě rekreačních pobytů P. Č. a ve dvou případech H. H., ačkoli těmto osobám v souladu s vyhláškou Ministerstva financí č. 114/2002 Sb., o FKSP, nevyplýval na příspěvek z FKSP nárok, kdy se jednalo o pobyty - za rekondiční pobyt v lázeňském léčebném domě Praha v Luhačovicích v termínu 12. - 15. 4. 2006, čímž způsobila škodu ve výši 3.445,- Kč; - za relaxační pobyt v hotelu Palace, Lázně Luhačovice, v termínu 3. - 6. 4. 2007, čímž působila škodu ve výši 10.390,- Kč, - za relaxační pobyt v hotelu Palace, Lázně Luhačovice, v termínu 18. - 22. 3. 2008, čímž způsobila škodu ve výši 11.290,- Kč, 2) ve školních letech 2005/2006, 2006/2007 a 2007/2008 porušila svoji povinnost, která jí vyplývá z ustanovení §28 a 165 zák. č. 561/2004 Sb., školský zákon, a vyhlášky MŠMT č. 364/2005 Sb., když úmyslně vykazovala k rozhodnému datu příslušného roku v „zahajovacích výkazech“ zasílaných Magistrátu města Brna, které sloužily jako podklad pro výpočet výše dotace pro Základní školu z prostředků státního rozpočtu na „přímé náklady na vzdělávání“, výrazně vyšší počet žáků vedených ve školní družině, než byla skutečnost, čímž škola neoprávněně obdržela finanční prostředky ze státního rozpočtu v celkové výši 610.000,- Kč, a to konkrétně • 31. 10. 2005 vykázala ve školní družině o 30 účastníků více, čímž škola za školní rok 2005/2006 neoprávněně obdržela vyšší dotaci na „přímé náklady na vzdělávání“ o 257.000,- Kč, • 31. 10. 2006 vykázala ve školní družině o 26 účastníků více, čímž škola za školní rok 2006/2007 neoprávněně obdržela vyšší dotaci na „přímé náklady na vzdělávání“ o 253.000,- Kč, • 31. 10. 2007 vykázala ve školní družině o 11 účastníků více, čímž škola za školní rok 2007/2008 neoprávněně obdržela vyšší dotaci na „přímé náklady na vzdělávání“ o 100.000,- Kč, 3) ve školních letech 2005/2006, 2006/2007, 2007/2008, porušila povinnost, která ji vyplývala z nařízení vlády č. 75/2005 Sb., podle které ředitelé škol stanovují výši přímé vyučovací povinnosti (povinný hodinový týdenní úvazek), když sobě a pedagogickým pracovníkům Základní školy řádně nestanovila a nesestavila počet hodin přímé vyučovací povinnosti, a tyto chybějící vyučovací hodiny jim i sobě v některých případech doplňovala vedením zájmových kroužků, ačkoli si musela být vědoma, že zájmové vzdělávání nemůže být hrazeno z prostředků státního rozpočtu, ale pouze z prostředků účastníků zájmových kroužků, a tedy tyto hodiny, které učitelé odpracovali v zájmových kroužcích nemohou být započítány do jejich úvazků, tedy do přímé vyučovací povinnosti, a takto neoprávněně čerpala přidělené finanční prostředky státního rozpočtu v rozporu s účelem jejich poskytnutí, a to ve výši 378.464,- Kč, které vynaložila na platy pedagogických pracovníků Základní školy jednak za úvazky nad rámec učebního plánu a jednak za chybějící neodpracované hodiny, a to konkrétně a) ve školním roce 2005/2006 - J. K. měla podle nařízení vlády zákonnou vyučovací povinnost v rozsahu 13 hodin týdně, ve skutečnosti odpracovala pouze 9 hodin týdně, - A. Š. měla podle nařízení vlády zákonnou vyučovací povinnost v rozsahu 22 hodin týdně, ve skutečnosti odpracovala 19 hodin a další jedna hodina jí byla nezákonně doplněna kroužkem, - H. Z. měla podle nařízení vlády zákonnou vyučovací povinnost v rozsahu 22 hodin týdně, ve skutečnosti odpracovala 21 hodin, b) ve školním roce 2006/2007 - J. K. měla podle nařízení vlády zákonnou vyučovací povinnost v rozsahu 13 hodin týdně, ve skutečnosti odpracovala pouze 7 hodin týdně, - H. J. měla podle nařízení vlády zákonnou vyučovací povinnost v rozsahu 22 hodin týdně, ve skutečnosti odpracovala 19 hodin a další dvě hodiny jí byly nezákonně doplněny kroužkem, - K. F. měla podle nařízení vlády zákonnou vyučovací povinnost v rozsahu 22 hodin týdně, ve skutečnosti odpracovala 20 hodin, a ačkoli neměla pro všechny pedagogické pracovníky zajištěn závazný počet hodin zákonné vyučovací povinnosti, navíc uzavřela s osobou Mgr. P. P. dne 30. 8. 2006 pracovní smlouvu na práci učitelky v úvazku 6 hodin týdně, kterou Mgr. P. vykonávala, c) ve školním roce 2007/2008 - J. K. měla podle nařízení vlády zákonnou vyučovací povinnost v rozsahu 10 hodin týdně, ve skutečnosti odpracovala pouze 5 hodin týdně, další jedna hodina jí byla nezákonně doplněna kroužkem, - A. Š. měla podle nařízení vlády zákonnou vyučovací povinnost v rozsahu 22 hodin týdně, ve skutečnosti odpracovala 19 hodin a další jedna hodina jí byla nezákonně doplněna kroužkem, - H. Z. měla podle nařízení vlády zákonnou vyučovací povinnost v rozsahu 22 hodin týdně, ve skutečnosti odpracovala 21 hodin, - K. F. měla podle nařízení vlády zákonnou vyučovací povinnost v rozsahu 22 hodin týdně, ve skutečnosti odpracovala pouze 20 hodin týdně, - P. P. měla podle nařízení vlády zákonnou vyučovací povinnost v rozsahu 22 hodin týdně, ve skutečnosti odpracovala 19 hodin, 4) celkem v 10 případech v době od 1. 1. 2003 do 30. 6. 2008 jako ředitelka ZŠ Brno, Křivánkovo nám. 11, neoprávněně uzavřela „Dohodu o provedení práce“ se svou dcerou P. Č., na provedení údržby zelených ploch a školního pozemku v rozsahu 1 hodiny týdně, ačkoli tyto plochy nebyly svěřeny do užívání školy (do užívání základní školy byla svěřena pouze školní budova, což je vymezeno ve smlouvě o výpůjčce ze dne 15. 9. 2005, uzavřenou mezi MČ Brno – Žebětín a ZŠ Brno, Křivánkovo nám. 11, ačkoli údržbu těchto pozemků zajišťovali výlučně zaměstnanci ÚMČ Brno – Žebětín, a P. Č. tuto práci ve skutečnosti nevykonávala, této neoprávněně vyplatila z prostředků státního rozpočtu částku v celkové výši 33.306,- Kč, 5) celkem v 10-ti případech v době od 1. 1. 2003 do 30. 6. 2008 jako ředitelka ZŠ Brno, Křivánkovo nám. 11, uzavřela s cílem zlegalizovat neoprávněné vyplácení odměn za vedení kroužku, kterou by nemohla legálně vyplatit z prostředků státního rozpočtu, „Dohodu o provedení práce“ s osobou M. H., na provedení práce „uklízečka keramické dílny a přilehlých prostor“ v rozsahu 1 hodiny týdně, ačkoli tato práce byla součástí pracovní náplně školnice ZŠ M. O., která úklid pravidelně prováděla, a M. H. tuto činnost ve skutečnosti nevykonávala, ale fakticky vedla kroužek keramiky na ZŠ, čímž neoprávněně vyplatila z prostředků státního rozpočtu částku v celkové výši 20.268,- Kč, 6) dne 6. 6. 2008 jako odstupující ředitelka ZŠ Brno, Křivánkovo nám. 11, uzavřela v rozporu se zásadami hospodárného a účelného nakládání s prostředky státního rozpočtu pracovní smlouvu s osobou Mgr. I. G., na práci učitelky počínaje dnem 25. 8. 2008, po dobu mateřské dovolené Mgr. A. J., ačkoli si musela být vědoma, že pro tuto učitelku nebude mít s ohledem na učební plány a počet tříd zajištěn plný týdenní rozsah hodin přímé vyučovací činnosti (pracovní úvazek), vyplývající z nařízení vlády č. 75/2005 Sb., když po dobu mateřské dovolené Mgr. J. její pracovní úvazek vykonávala již od r. 2005 jiná pedagogická pracovnice a žádná učitelka neoznámila skončení pracovního poměru v ZŠ, a ačkoliv neměla ani pro stávající učitelky naplněn plný počet hodin zákonné vyučovací povinnosti (vid bod 3 obžaloby), v důsledku čehož musela s ohledem na zákonné předpisy a z nich vyplývající rozsah vyučovacích povinností učitelů nově nastupující ředitelka základní školy dne 25. 8. 2008 ukončit s Mgr. G. pracovní poměr pro nadbytečnost ke dni 25. 8. 2008 a vyplatit jí odstupné v souladu se zákonnými předpisy ve výši 62.000,- Kč z prostředků státního rozpočtu, k čemuž by nedošlo, pokud by Mgr. J. K. při rozhodování o potřebě obsazení učitelských míst postupovala v souladu se zákonem, 7) v měsíci květnu r. 2008 neoprávněně rozhodla o vyplacení odměny ve výši 10.000,- Kč vlastní osobě z Fondu kulturních a sociálních potřeb Základní školy Brno, Křivánkovo nám. 11, z důvodu prvního odchodu do starobního důchodu, ačkoli ji na toto podle vyhlášky MF č. 114/2002 Sb., o FKSP, nevznikl nárok, neboť v uvedené době jí starobní důchod nebyl přiznán a ani o něj nepožádala, přičemž tento nárok jí vznikl nejdříve dnem 1. 11. 2008, ale vzhledem k tomu, že nevypracovala směrnice školy na čerpání z FKSP včetně rozpočtu, nebyl právní nárok na vyplacení jakýchkoli prostředků z FKSP z tohoto důvodu, 8) v měsíci červnu r. 2008 neoprávněně rozhodla o vyplacení odměny ve výši 20.000,- Kč z prostředků státního rozpočtu pro svoji osobu, ačkoli jí Rada města Brna přiznala dne 19. 6. 2008 odměnu ve výši pouze 10.000,- Kč, čímž si neoprávněně vyplatila částku ve výši 10.000,- Kč, 9) v podkladech za měsíc únor 2008 sloužící mzdové účetní pro zpracování a výpočet mezd úmyslně vykázala Mgr. H. vyšší počet odpracovaných hodin a dnů než ve skutečnosti odpracovala, tedy za období od 28. 1. 2008 do 28. 2. 2008, kdy s Mgr. H. dne 28. 1. 2008 uzavřela pracovní smlouvu na práci učitelky na dobu určitou - po dobu nemoci paní učitelky F., která ve skutečnosti byla v pracovní neschopnosti od 31. 1. 2008 do 17. 2. 2008, a Mgr. H. tak neoprávněně vyplatila navíc částku 16.762,- Kč, která zahrnovala mzdu za 3 dny v měsíci lednu 2008 a 10 dnů v měsíci únoru a dále náhradu mzdy za 4 dny dovolené, ačkoli Mgr. H. na tuto dovolenou nevznikl právní nárok, a tímto jednáním tak způsobila - Základní škole Brno, Křivánkovo nám. 11, celkovou škodu ve výši 115.461,- Kč, ze které dodatečně uhradila částku 28.570,- Kč a částka 20.000,- Kč jí byla dodatečně stržena z příjmu (body 1, 4, 5, 7, 8, 9 obžaloby), - Jihomoravskému kraji, Žerotínovo nám. 3/5, Brno, celkovou škodu ve výši 1.050.464,- Kč (body 2, 3, 6 obžaloby). Za tento trestný čin byla odsouzena podle §255 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. jí byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradila v plné výši škodu, kterou trestným činem způsobila. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost nahradit poškozené Základní škole Brno, Křivánkovo nám. 11, škodu ve výši 704.743,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Základní škola Brno, Křivánkovo nám. 11, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 4 To 299/2011, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 5 T 116/2010, podala obviněná Mgr. J. K. prostřednictvím obhájce JUDr. Radka Macha dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání obviněné směřuje jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu, a rovněž i do výroku o náhradě škody. V podrobnostech dovolatelka uvedla, že pokud se týká bodu 1) výroku o vině, soud tento bod odůvodňuje v rozporu s vyhláškou Ministerstva financí č. 114/2002 Sb., přičemž následně toto ustanovení i dovolatelka cituje. Zaměstnancem je ve smyslu pojmosloví pracovního práva i osoba, která vykonává činnost na základě dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti. P. Č. a H. H. byly prokazatelně v pracovněprávním vztahu se základní školou. Soud nepodpírá zákonným ustanovením, proč čerpat z FKSP mohou pouze ti, z jejichž platu jdou do FKSP peníze, kdy se jedná o peníze z pracovních smluv, nikoliv dohod. K bodu 2) a 3) výroku o vině dovolatelka namítla, že tyto vycházejí pouze z částečných podkladů, kdy soud rezignoval na zásadu oficiality trestního řízení a přenesl důkazní břemeno na obviněnou. V řízení nebyla neexistence pracovně právní dokumentace postavena na jisto, zvláště když nemohla z objektivních důvodů tyto podklady doložit. K bodům 4) a 5) výroku o vině obviněná poznamenala, že soud nesprávně právně posoudil oprávněnost či neoprávněnost dohod o provedení práce s P. Č. a M. H. a z toho plynoucí neoprávněné výplaty z prostředků státního rozpočtu. I kdyby pozemek nebyl svěřen do užívání školy, bylo zcela v kompetenci ředitelky zajistit jeho údržbu. Uzavřením dohody došlo k jakési nadstavbě při údržbě pozemku. To stejné platí i v případě M. H.. U bodu 6) výroku o vině obviněná zkonstatovala, že nerozhodla o propuštění Mgr. G., když toto učinila až nová ředitelka. Její obhajoba, že měla práci pro novou učitelku, nebyla vyvrácena. V případě nutnosti úpravy pracovní smlouvy by taková dohoda byla možná, kdyby ukončení pracovní smlouvy s odstupným nebylo důsledkem vzájemné animozity. Pokud se týká bodu 7) výroku o vině, s ohledem na ustanovení §14 písm. d) vyhlášky č. 114/2002 Sb., není zřejmé, z čeho soud dovodil, že nárok na odměnu z důvodu prvního odchodu do starobního důchodu vzniká po přiznání starobního důchodu a nikoliv v době mu předcházející. Uvedená právní norma je neurčitá, navíc má formu vyhlášky. Interpretace zákonných norem obviněnou nemůže být hodnocena jako úmysl ve vztahu ke stíhanému skutku. V úvahu by mohlo přicházet jednání v omylu o mimotrestních normách, které úmysl pachatele zcela vylučuje. K bodu 8) uvedla, že soud nesprávně posoudil výplatu odměny jako porušení povinnosti při správě cizího majetku, když v konečném důsledku není možnost konfrontovat s jakou povinností je v rozporu, když ředitel školy rozhodne o odměnách. K formě zavinění obviněná poukázala na to, že argumentarium soudu je vnitřně rozporné, zatímco v jednom odstavci odkazuje na §4 písm. b) tr. zák., v předchozím odstavci uvádí, že obviněná měla v řízení školy naprostý chaos. Právní kvalifikace tohoto jednání je pouze nedbalost. Nepřímý úmysl projevující se srozuměním nebo smířením nelze akceptovat. Obviněná nebyla a ani nemohla být smířena s tím, že svým jednáním trestný čin spáchá. Obviněná dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 5 Tdo 1138/2010, a rozebrala své působení na základní škole, které bylo kladně hodnoceno ze strany kontrolujících orgánů. Obviněná nikdy z žádné jí za vinu kladené činnosti neprofitovala, a proto nelze dovodit její úmyslné zavinění. Konečně se také dovolatelka věnovala výroku o náhradě škody, který je podle ní nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů a zároveň je rozporný se samotným výrokem rozhodnutí. Soud v napadeném rozhodnutí na straně 5 konstatuje, že způsobila poškozené Základní škole celkovou škodu 115.461,- Kč, avšak ve výroku o náhradě škody přiznává tomuto subjektu škodu 704.743,- Kč. Dovolatelka dále upozornila na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 5 Tdo 1051/2009, kdy dále dovodila, že v rozsudku soudu není odůvodněno, co je škodou a co jednáním obviněné, není tedy z čeho dovozovat kauzální nexus. Nad rámec uvedeného dále zdůraznila, že odpovědnost se zde řídí zákoníkem práce. Navíc z rozhodnutí o porušení rozpočtové kázně musí vyplývat forma zavinění, neboť se jedná o jediný podklad pro náhradu škody. Zákon č. 250/2000 Sb. dokonce nevyžaduje zavinění při porušení rozpočtové kázně, ale jedná se o objektivní odpovědnost. Procesu o porušení rozpočtové kázně ani nebyla obviněná přítomna. Soud nezkoumal, zda rozhodnutí o částce 637.852,- Kč bylo uloženo za jednání, které koreluje s obviněním, či zdá má sankce za porušení rozpočtové kázně prvky spoluzavinění ze strany kontrolujících orgánů. Soud v odůvodnění nekonstatuje, zda a jak byla sankce zaplacena. Soud se ani nezabývá, zda poškozená splnila podmínky podle §43 tr. ř. Výrok uvádí, že obviněné bylo strženo 20.000,- Kč, přičemž ze spisové dokumentace jasně vyplývá, že jí bylo strženo 30.000,- Kč. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 To 299/2011 a rozhodnutí Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 116/2010 a věc vrátil Městskému soudu v Brně k novému projednání. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněné Mgr. J. K. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil tak, že obviněná po delší dobu a několika různými způsoby zneužívala možností, které jí plynuly z postavení ředitelky školy, a sebe i některé další osoby, např. svou dceru, obohacovala na úkor rozpočtových prostředků. Příznačným jevem přitom je, že s blížícím se datem odchodu do důchodu se její aktivity stupňovaly, takže pokud ve školním roce 2005/2006 spáchala jednání popsané v bodech 1 až 3 výroku o vině, ve školním roce 2006/2007 to již bylo jednání v bodech 1 až 4 a v posledním roce jejího působení v pozici ředitelky, tj. ve školním roce 2007/2008, se dopustila jednání popsaného ve všech bodech výroku o vině. Tak mnohočetné a gradující porušování pravidel hospodaření se svěřenými prostředky není možno přičítat nějaké nedbalosti ze strany obviněné, neboť ze způsobů, jimiž protiprávně nakládala s těmito prostředky, zjevně plyne, že se jednalo o promyšlenou činnost vedenou úmyslem dosáhnout hmotného prospěchu, ať již pro sebe nebo pro jiné. Platí to mj. i o případu popsaném v bodu 1) výroku o vině, kdy došlo k odčerpání peněz z fondu FKSP ve prospěch osob, které nebyly „kmenovými“ zaměstnanci školy, nýbrž zde působily na základě dohody o provedení práce respektive jako učitelský „záskok“ pro případ aktuální potřeby. Argument, že i osoba konající pro zaměstnavatele práci na základě dohody o provedení práce je zaměstnancem, je v tomto případě lichý, neboť již soud prvního stupně připomněl, že z finančních prostředků určených na odměnu za provedení práce se netvoří FKSP a tedy prostředky vložené do FKSP by měli čerpat ti, z jejichž mezd se dotuje. Podobně to platí pro případ popsaný v bodě 6) výroku o vině – jestliže obviněná jako odstupující ředitelka školy na samém konci školního roku přijala do pracovního poměru učitelku, kterou škola nejenže nepotřebovala, ale které obviněná ani nemohla určit vyučovací povinnost, protože neměla dostatek vyučovacích hodin ani pro stávající učitelský sbor, nelze dospět k jinému závěru, než že se tak stalo proto, aby Mgr. I. G. musela být před začátkem nového školního roku jako nadbytečná propuštěna, ovšem s vyplacením odstupného. Podobně vyplacení odměny ve výši 10.000,- Kč z důvodu prvního odchodu do starobního důchodu půl roku předtím, než obviněné vůbec vznikl nárok na odchod do starobního důchodu [bod 7) výroku o vině], nelze v žádném případě považovat za nějaké nedopatření. V době vyplacení této částky představoval pro obviněnou odchod do důchodu budoucí nejistou událost, která nenaplňovala zákonné předpoklady pro vyplacení této odměny. Podobně by bylo možno argumentovat ke všem bodům výroku o vině a v zásadě lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, byť je strohé a samo odkazuje na důvody vyjádření v rozhodnutí soudu nalézacího, kterýžto postup (odkaz na obsah zrušeného rozhodnutí) zřejmě není zcela v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. Státní zástupce poznamenal, že z meritorního rozhodnutí v této věci není zjevné, zda se soud zabýval úvahami o aplikaci ustanovení §2 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., dále jen „tr. zákoník“). Jestliže trestní sazby trestu odnětí svobody jsou v alternativních ustanoveních §255 odst. 2 tr. zák. a §220 odst. 2 tr. zákoníku shodné, trestní zákoník navíc v sankční složce příslušného ustanovení vyjmenovává rovněž peněžitý trest. Širší škála sankčních možností je právní teorií i soudní praxí pojímána jako pro obviněného příznivější varianta než naopak užší výčet sankcí. Z tohoto hlediska mělo být jednání obviněné zřejmě posouzeno jako přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Se zřetelem k sankci, která byla obviněné reálně uložena, by však změna v právním posouzení skutku pro ni nemohla přinést žádnou změnu k lepšímu, přičemž se ani nejedná o právně významný problém, takže by připadalo v úvahu dovolání obviněné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Napadené rozhodnutí je však podle státního zástupce zatíženo vadou, na niž obviněná ve svém dovolání důvodně poukazuje. Jde o zásadní diferenci mezi skutkem popsaným ve výroku o vině a výrokem o náhradě škody. V meritorním rozhodnutí je ve výroku o vině uvedeno, že obviněná způsobila Základní škole v Brně na Křivánkově nám. č. 11 škodu ve výši 115.461,- Kč, z čehož však částku 28.570,- Kč již uhradila a částka 20.000,- Kč jí byla dodatečně stržena z příjmu. Dále se zde uvádí, že obviněná způsobila Jihomoravskému kraji škodu ve výši 1.050.646,- Kč, přičemž ze spisového materiálu plyne, že Jihomoravský kraj neuplatnil řádně požadavek na náhradu škody ve smyslu §43 odst. 3 tr. ř. Navzdory tomu je obviněné uložena povinnost k náhradě škody ve výši 704.743,- Kč ve prospěch Základní školy Brno, Křivánkovo nám. 11, a se zbytkem nároku je škola odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve výroku o vině ovšem nefiguruje žádné skutkové zjištění, jež by soudu dávalo podklad pro tento výrok o náhradě škody, přičemž ani z odůvodnění rozhodnutí nelze zjistit, z jakého důvodu a na jakém skutkovém základě takto soud rozhodl. Mělo-li by se jednat o škodu způsobenou jednak přímo obviněnou, ale také o částku odvodu za porušení rozpočtové kázně, který byl uložen škole ve výši 637.852,- Kč, pak je třeba upozornit na skutečnost, že o této skutkové okolnosti nebylo vedeno trestní řízení a nebylo ani zkoumáno zavinění poškozené k tomuto nepřímému následku jak z hlediska formy zavinění, tak z hlediska příčinné souvislosti mezi jednáním obviněné a vznikem tohoto následku. V každém případě výrok o náhradě škody je v ostrém rozporu s výrokem o vině, z něhož jedině může vyplývat, a v tomto smyslu je rozhodnutí vadné. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud na podkladě dovolání obviněné Mgr. J. K. podle §265m odst. 2 tr. ř. zrušil celý výrok o náhradě škody a rozhodl tak, že s přiměřeným použitím §265 tr. ř. se poškozená Základní škola v Brně na Křivánkově nám. č. 11 s uplatněným nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Navrhl dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné. Obviněná Mgr. J. K. uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Závěr, že skutková zjištění by byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu, nelze učinit. Přesto se však Nejvyšší soud právě z těchto hledisek k námitkám uvedeným v dovolání zabýval některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů jak ze strany nalézacího, tak i odvolacího soudu ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněné Mgr. J. K.. Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému způsobí značnou škodu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podstatou trestného činu podle §255 tr. zák. je jednání (konání nebo opomenutí), kterým vzniká škoda na cizím majetku, a nevyžaduje se, aby se tím pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu. Vznik škody musí být v příčinné souvislosti s porušením povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tj. porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek musí být alespoň jednou z příčin, bez nichž by škoda nevznikla buď vůbec, nebo v takové výši, v jaké k tomu došlo. Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek mají osoby, které jsou povinny spravovat (zařizovat) záležitosti jiných osob, pokud v tom je zahrnuta i povinnost péče o jejich majetek nebo nakládání s ním. Taková povinnost může být uložena některým ustanovením zákona nebo určitou smlouvou. Přitom nemusí být výslovně nazvána jako povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podstatné je, že jejím obsahem je to, co se opatrováním a správou majetku rozumí. Povinnost může být formulována též jako péče o majetek, péče řádného hospodáře, obhospodařování, nakládání, hospodaření, právo činit úkony s majetkem, převádět ho, obchodovat s ním atd. Vznik uvedené povinnosti, zejména nastává-li přímo ze zákona, není podmíněn svěřením majetku zvláštním aktem do péče pachatele, byť při vzniku povinnosti na základě smlouvy může tato obsahovat i ujednání o způsobu převzetí opatrovaného (spravovaného) majetku. Z hlediska subjektivní stránky se pro trestní odpovědnost podle §255 odst. 1 tr. zák. vyžaduje úmyslné zvinění pachatele (§4 tr. zák.), přičemž postačí i úmysl nepřímý [§4 písm. b) tr. zák.], tj. pokud pachatel ví o tom, že porušuje svou zákonnou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a že tím jinému způsobí škodu nikoli malou, a je s tím srozuměn. Úmysl se tedy musí vztahovat jak k porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tak i ke způsobení škody na něm. Značnou škodou ve smyslu §255 odst. 2 písm. b) tr. zák. se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč (srov. §89 odst. 11 tr. zák.). Z hlediska subjektivní stránky postačí způsobení těžšího následku uvedeného v §255 odst. 2 tr. zák. z nedbalosti [§6 písm. a) tr. zák.], protože zákon zde nevyžaduje zavinění úmyslné. Předně dovolatelka namítala, že pokud se týká bodu 1) výroku o vině, soud tento bod odůvodňuje v rozporu s vyhláškou Ministerstva financí č. 114/2002 Sb. Zaměstnancem je ve smyslu pojmosloví pracovního práva i osoba, která vykonává činnost na základě dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti. P. Č. a H. H. byly prokazatelně v pracovněprávním vztahu se Základní školou Brno, Křivánkovo nám. 11. Soud nepodpírá zákonným ustanovením proč čerpat z FKSP mohou pouze ti, z jejichž platu jdou do FKSP peníze, kdy se jedná o peníze z pracovních smluv, nikoliv dohod. K bodu 1) výroku rozsudku nalézací soud ve svém odůvodnění uvedl, že peníze od Magistrátu města Brna jsou určeny zejména na platy, odvody na tvorbu FKSP a na další platby, nábory a podobně. Následně se nalézací soud zabýval zjištěními znalkyně Mgr. Jarmily Leinové, která vypracovala znalecký posudek č. 219, zažurnalizovaný na č. l. 746 a násl. spisu. Na to nalézací soud navázal tím, že pokud jde o FKSP, tento fond je tvořen 2% ze mzdy každého pracovníka měsíčně. Podle finanční rozvahy Magistrát města Brna napíše přibližnou částku, se kterou základní škola bude během roku moci disponovat. Tyto peníze jsou na imaginárním účtu a každý měsíc se skutečná částka podle skutečné mzdy převede na konkrétní účet. Ředitelka musí každý rok stanovit směrnice pro tvorbu a zejména pravidla pro čerpání a je nutno s nimi seznámit zaměstnance školy. Je zřejmé, že sice ředitelka stanovila směrnice, avšak všechny zaměstnance školy s nimi neseznámila. Všechny, protože do FKSP přispívají všichni. Pravidla jsou pro to, aby bylo přehledné, jak se čerpá a co se čerpá, tak aby si všichni byli rovni a všichni měli stejné možnosti čerpat FKSP. Je jasné, že čerpat mohou pouze ti, z jejichž platu jdou do FKSP peníze, kdy se jedná o peníze pouze z pracovních smluv, nikoli dohod (srov. str. 11 rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud dále dovodil motiv obviněné, kdy první dva roky byly na faktury psány zaměstnankyně školy M. O. a V. K., které podle výpovědí ostatních učitelů nemohly jezdit na pobyty, v jednom případě v roce 2006 a v lednu 2010 objednala pobyty pro 10 lidí, ačkoliv učitelek měla na škole pět plus sebe, uklízečku, školnici, celkem 8 osob. Podle nalézacího soudu je tedy zřejmé, že chtěla, aby jela dcera (P. Č.) i H. H., takže její obhajoba, že P. Č. a H. H. jely jako náhradnice, neobstojí, a to i na základě toho, že ani jednou nezaúčtovala storno poplatek. Mimo toho odkázala na výpovědi jednotlivých osob, na jejichž jména byly pobyty ředitelkou školy objednány, a tedy by prostředky z fondu nemohly řádně čerpat. Obsah výpovědí uvedených osob nasvědčuje závěru, že cílem tohoto jednání obviněné bylo zpočátku zajištění úhrady pobytu z FKSP, zčásti fakticky pro jiné osoby, než které byly v objednávkách uvedeny. Následná obhajoba o tom, že tyto osoby o své plánované účasti věděly a odřekly až krátce před termínem pobytu, je účelová a neodpovídá objektivně realitě (srov. str. 11 až 12 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud doplnil, že pokud se týká jednání uvedeného pod bodem 1) napadeného rozsudku, zde došlo k úpravě skutku s tím, že způsobená škoda za rekondiční pobyt v Lázeňském léčebném domě Praha v Luhačovicích v termínu od 12. do 15. 4. 2011 (jedná se o zřejmou písařskou chybu odvolacího soudu, neboť správná datace předmětného termínu je 12. až 15. 4. 2006) činí pouze 3.445,- Kč, neboť H. H. vznikl nárok na příspěvek na tento pobyt (srov. str. 12 rozsudku odvolacího soudu). Z předloženého spisového materiálu bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že znalkyně Mgr. Jarmila Leinová ve svém znaleckém posudku na otázku B. 10 odpověděla, že Mgr. J. H. (správně Mgr. H. H.) oprávněně čerpala v roce 2006 z FKSP, neboť platba za rekreaci byla provedena v dubnu 2006, kdy splňovala požadavky čerpání z FKSP (srov. str. 13 znaleckého posudku). Podle Pracovní smlouvy ze dne 20. 3. 2006 byl totiž s Mgr. H. H. uzavřen pracovní poměr na dobu určitou od 20. 3. 2006 po dobu nemoci Mgr. D. (srov. č. l. 186 – 187 přílohy ke spisu 7 – 11, sv. II). V témže roce a v předmětném období však měla P. Č. uzavřenu se základní školou pouze dohodu o provedení práce, tedy neměla nárok na čerpání z FKSP, když nebyla ke škole v pracovním poměru (srov. rovněž str. 13 znaleckého posudku). Tato dohoda na období od 2. 1. 2006 do 30. 6. 2006 je založena na č. l. 352 spisu. V roce 2007 neměly na příspěvek z FKSP nárok ani Mgr. H. H., ani P. Č., když nebyly ve vztahu ke škole v pracovním poměru (srov. str. 13 znaleckého posudku). Ze spisového materiálu je potvrzováno, že v období od 3. do 6. 4. 2007, kdy měl probíhat rekreační pobyt, měly Mgr. H. H. a P. Č. uzavřeny se školou pouze dohody o provedení práce (srov. č. l. 202 přílohy ke spisu 7 – 11, sv. II v případě Mgr. H. a č. l. 358 spisu v případě P. Č.). Stejná situace nastala i v roce 2008, kdy probíhal pobyt od 18. do 22. 3. 2008 (srov. str. 13 znaleckého posudku, č. l. 209 přílohy ke spisu 7 – 11, sv. II v případě Mgr. H. a č. l. 362 spisu v případě P. Č.). Znalkyně také v rámci odpovědi na otázku B. 12. uvedla, že úhradu za rekreaci z FKSP lze uznat za předpokladu, že v době úhrady za rekreaci organizované jinou právnickou či fyzickou osobou je zaměstnanec v pracovním poměru, starobní či invalidní důchodce, který pracoval u organizační složky státu, neboli odešel z této složky (je jejich důchodcem), a čerpání odpovídá zásadám školy pro FKSP (srov. str. 14 znaleckého posudku). Ovšem jak již bylo opakovaně konstatováno, s výjimkou nedatovaného zápisu z roku 2006, nebyly obviněnou Mgr. K. vyhotoveny směrnice, které by upravovaly mj. i čerpání z FKSP (k tomu také srov. str. 14 znaleckého posudku). Závěry znalkyně jsou podporovány odbornou literaturou. Zákony o rozpočtových pravidlech stanoví, že fond je určen zaměstnancům v pracovním poměru k organizaci, příslušníkům ve služebním poměru, soudcům, žákům učilišť a důchodcům, kteří při prvém odchodu do starobního nebo plného invalidního důchodu pracovali u zaměstnavatele. Tyto osoby se mohou podílet na všech čerpáních prostředků fondu. Dále je určen rodinným příslušníkům zaměstnanců. Ti se mohou podílet na čerpání prostředků fondu na rekreaci, na kulturní akce, na sportovní a tělovýchovné akce. Dále se mohou podílet na čerpání prostředků fondu jiné právnické osoby (podle §13 a §14 vyhlášky č. 114/2002 Sb.) a jiné fyzické osoby (podle §14 vyhlášky č. 114/2002 Sb.). Za zaměstnance v pracovním poměru k zaměstnavateli se považují zaměstnanci, kteří mají uzavřenou se zaměstnavatelem pracovní smlouvu v hlavním pracovním poměru, ve vedlejším pracovním poměru, pracovní smlouvu na dobu neurčitou i pracovní smlouvu na dobu určitou. Není rozlišováno, zda zaměstnanec pracuje na plný pracovní úvazek nebo na zkrácený pracovní úvazek. Jsou to i zaměstnanci po dobu nemoci, ženy na mateřské dovolené, ženy a muži na rodičovské dovolené. Za zaměstnance nelze považovat osoby, které pracují u organizace na základě dohod o provedení práce mimo pracovní poměr. Tyto osoby se nemohou podílet na používání prostředků fondu (srov. Libnarová, A. Fond kulturních a sociálních potřeb. Účetnictví neziskového sektoru. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2006, č. 3, str. 24). O tom, že zákoník práce diferencuje mezi pracovním poměrem a právními vztahy založenými dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr svědčí ustanovení §3 věta druhá zákoníku práce (srov. celé znění: „ Základními pracovněprávními vztahy podle tohoto zákona jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr“ ). Nejvyšší soud tak nemůže souhlasit s obhajobou obviněné. Odůvodnění nalézacího soudu je v souladu nejen s ustanovením §8 vyhlášky č. 114/2002 Sb., ale i s ostatními ustanoveními zejména zákoníku práce. Dovolatelka sice správně namítá, že Mgr. H. H. a P. Č. byly k základní škole v pracovněprávním vztahu, ovšem nejednalo se o pracovní poměr, ale právní vztahy založené dohodami o provedení práce, které nezakládají jejich právo na čerpání prostředků z FKSP, a to v projednávané věci konkrétně na rekreaci podle §8 vyhlášky č. 114/2002 Sb. K námitkám dovolatelky týkajícím se nedostatečnosti a nekompletnosti pořízených a provedených důkazů u bodů 2) a 3) výroku rozsudku, kdy navíc měl podle ní soud rezignovat na zásadu oficiality trestního řízení a důkazní břemeno přenést na dovolatelku, je podle dovolacího soudu možno plně odkázat na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Pokud jde o počet žáků v družině, poukázal soud na zajištěné listinné materiály, a to na zápisní lístky a vyjádření některých rodičů, tzv. docházkový sešit, pokladní doklady týkající se vybraných peněz od žáků školní družiny do pokladny i se seznamy žáků. Podle nalézacího soudu se potom na falšování údajů v roce 2006 nepřišlo z toho důvodu, že obviněná nechala vypracovat ještě přehled výchovně vzdělávací práce, kde byli vepsáni žáci, které učitelky převáděly na oběd a po obědě chodili domů, tedy ne do družiny. K rozboru těchto důkazů a z nich vyplývajících zjištění srov. str. 12 až 13 rozsudku nalézacího soudu. Pokud jde o bod 3), pro vysvětlení existence rozsahu vyučovací povinnosti ředitelky i učitelů základní školy nalézací soud odkázal na vyhlášku č. 364/2005 Sb., vydanou na základě zmocnění zák. č. 561/2004 Sb., školský zákon. Nalézací soud dále pracoval se závěry znaleckého posudku a s výpověďmi obviněné Mgr. K. a dalších svědků. Nalézací soud se rovněž zabýval protokolem o kontrole České školní inspekce (v podrobnostech srov. str. 13 až 15 rozsudku nalézacího soudu). Podle Nejvyššího soudu není možné dospět k závěru, že by nalézací soud rezignoval na zajištění všech dostupných důkazů. Ačkoliv obviněná Mgr. J. K. již neměla přístup k materiálům, které zůstaly ve škole poté, co nastoupila nová ředitelka, tj. 1. 8. 2008, orgány činné v trestním řízení zajistily maximální možné množství důkazů vztahujících se k předmětu tohoto trestního řízení, k čemuž také nalézací soud poznamenal, že nová ředitelka školy neměla reálný důvod zatajit a skartovat listiny, pokud by byly ve prospěch obviněné, neboť pokud by takové listiny existovaly, pak by škola nemusela zaplatit v takovém rozsahu platební výměr (srov. str. 20 rozsudku nalézacího soudu). Na to nalézací soud navázal tím, že obviněná Mgr. K. se snažila během celého trestního řízení naznačovat, že se manipulovalo s důkazy, že se některé důkazy odstranily a že vyšetřování je vedeno tendenčně. Jak také obviněná částečně cituje ve svém mimořádném opravném prostředku, kde uvádí, že trvá na doložení dokladů, o kterých ví, že nejsou, jako například rozvrhy práce, evidence pracovní doby. Nikdy od roku 2006 jednoznačně nebylo zaevidováno, že toto existuje. Lze konstatovat, že neobjektivnější důkazy jsou třídní knihy, přičemž tvrzení obviněné, že se něco nemuselo psát, jsou nesmyslná, viz zpráva České školní inspekce (srov. shodně str. 20 rozsudku nalézacího soudu). Nejvyšší soud neshledal pochybení nalézacího soudu stran nedůsledné práce s důkazy, jejich nesprávného posouzení a z toho plynoucí nesprávné právní kvalifikace. Obviněná sice již neměla přístup k materiálům základní školy, avšak všechny dostupné materiály byly získány přímo ze strany základní školy, kdy nalézací soud se také vypořádal s okolnostmi, které vylučují, aby některé dokumenty byly novou ředitelkou zatajeny. Pouze pro doplnění, také odvolací soud poznamenal, že pokud se týká bodu 3) napadeného rozsudku, odůvodnil nalézací soud své rozhodnutí velmi pečlivě a jeho závěrům nelze vytknout nesprávnost, neboť mají oporu v důkazech, které byly provedeny v hlavním líčení a které nalézací soud v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně rozvádí (srov. str. 12 rozsudku odvolacího soudu). K bodům 4) a 5) výroku rozsudku, týkajícím se uzavření dohod o provedení práce s P. Č. s M. H., dovolatelka namítla, že i kdyby pozemek nebyl svěřen do užívání školy, bylo v kompetenci ředitelky zajistit údržbu a estetický vzhled okolí školy. Nelze souhlasit se závěrem, že došlo k hrazení totožné práce dvakrát. Stejný vzorec úvah je potom podle dovolateky možné použít také v případě M. H.. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poznamenal, že v obou případech byly uzavřeny dohody o provedení práce týkající se činností, které již byly v pracovní náplni dalších zaměstnanců. V obecné rovině by zde šlo přinejmenším o základní nehospodárný postup při nakládání s finančními prostředky, kdy fakticky docházelo k hrazení mzdových nákladů za totožnou práci vždy dvěma osobám, a to z veřejného rozpočtu. Současně je však zejména z opatřených výpovědí zřejmé, že uvedené práce, na které byly tyto dohody uzavřeny, ve skutečnosti nebyly vykonávány, resp. byly vykonávány zcela jiné práce, než jaké byly předmětem uzavřených dohod. Zjištěné skutečnosti vedou k důvodnému závěru, že účelem uzavření dohod a následného vyplacení finančních prostředků nebyla potřeba zajistit těmito osobami dohodnuté práce (úklid keramické dílny, resp. údržba zeleně), ale těmito zajistit finanční prostředky jako kompenzaci jejich jiné činnosti, v tomto případě již skutečně vykonávané, a to vedení zájmových kroužků. Je možno poukázat na skutečnost, že plochy, k jejichž údržbě byla uzavřena dohoda s P. Č., nebyly svěřeny do dispozice a užívání školy. Tyto plochy byly prokazatelně udržovány pracovníky Úřadu městské části Brno – Žebětín (viz vyjádření ÚMČ č. l. 370 spisu). I ze zajištěných listin, se kterými byla ředitelka prokazatelně seznámena, neboť tyto i podepisovala (smlouva o výpůjčce nemovitého majetku č. l. 365 až 367 a Dohoda o povinnostech ZŠ a zřizovatele na č. l. 43 a 44), vyplývá konkrétní rozsah majetku svěřeného do dispozice školy i výslovná dohodnutá povinnost o tom, že komplexní údržba areálu zeleně v areálu školy bude prováděna Úřadem městské části. Důvodem uzavření dohod s P. Č. byla snaha vyplatit finanční prostředky za vedení kroužku keramiky, což je však v rozporu s pravidly nakládání s prostředky veřejných rozpočtů svěřených školskému zařízení, neboť úhradu nákladů kroužků (kdy kroužek keramiky nepochybně nelze považovat ani za nepovinný předmět) nelze hradit z těchto prostředků, ale toliko z prostředků zájemců o návštěvu kroužku. Obdobný závěr pak logicky vyplývá i v případě uzavřené dohody o provedení práce s M. H.. Ředitelka neměla právo uzavírat dohodu, neboť plochy nepatřily ke škole, nebylo její povinností je udržovat a prokazatelně tyto plochy udržoval Úřad městské části, jak vyplývá z výpovědi starosty svědka V. B.. Úklid keramické dílny neprováděla svědkyně H., ale toto prováděla školnice (viz její pracovní náplň). Tato popsala, že nebylo uklizeno, že musela uklízet. Jde opět o legalizaci, jak zaplatit za kroužek, který H. vedla, který by oficiálně nemohla zaplatit (srov. str. 15 až 16 rozsudku nalézacího soudu). Podle Nejvyššího soudu jsou úvahy nalézacího soudu zcela v souladu s provedenými důkazy. Nalézací soud zejména správně vytknul, že postup bývalé ředitelky byl minimálně v rozporu s obecnými zásadami o hospodárném nakládání se svěřenými prostředky. Obviněná Mgr. J. K. dále postupovala v rozporu s Dohodou uzavřenou mezi Statutárním městem Brno, Městská část Brno – Žebětín a Základní školou Brno, Křivánkovo nám. 11, v jejímž čl. II. B) je dohodnuto, že zřizovatel, tj. Městská část Brno – Žebětín, se zavazuje ke komplexní údržbě zeleně v areálu ZŠ Kohoutovická 11 – správně Křivánkovo nám. 11 (srov. č. l. 44 spisu). Také podle pracovní náplně byla obviněná odpovědná za hospodaření s finančními prostředky, které jsou přiděleny do rozpočtu, a za hospodaření s majetkem, se kterým hospodaří na základě zřizovací listiny (srov. bod 11. Pracovní náplně ředitelky školy na č. l. 46 spisu, dále bod 4 na č. l. 49 spisu), a odpovídala za použití finančních prostředků státního rozpočtu v souladu s účelem, na který byly přiděleny (srov. bod 14 na č. l. 47 spisu). Konečně je také možno upozornit, že jednání dovolatelky neodpovídalo efektivnímu hospodaření s prostředky státního rozpočtu ve smyslu zák. č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, který ve svých úvodních ustanoveních vymezuje hospodárnost jako použití veřejných prostředků k zajištění stanovených úkolů s co nejnižším vynaložením těchto prostředků, a to při dodržení odpovídající kvality plněných úkolů [srov. §2 písm. m) zák. č. 320/2001 Sb.]. V žádném případě tak není možné považovat za hospodárné počínání ředitelky, která na práci, kterou již vykonávají a mají v popisu práce jiné osoby, sjedná další zaměstnance, kteří, jak vyplynulo z provedeného dokazování, tuto práci nakonec ani nevykonávají. K bodu 6) výroku o vině obviněná namítala, že nerozhodla o propuštění Mgr. G., když toto učinila až nová ředitelka. Její obhajoba, že měla práci pro novou učitelku, nebyla vyvrácena. V případě nutnosti úpravy pracovní smlouvy by byla možná dohoda, kdy ukončení pracovní smlouvy s odstupným bylo důsledkem vzájemné animozity. Podle nalézacího soudu z výpovědi současné ředitelky školy a z listinných materiálů vyplynulo, že obviněná jako ředitelka školy krátce před ukončením výkonu této funkce rozhodla o přijetí dalšího učitele do pracovního poměru v rozsahu celého úvazku za situace, kdy ani v případě stávajících vyučujících nebyl naplněn celkový rozsah vyučovací povinnosti dalších stávajících učitelů. Není vůbec logický postup při uzavírání smlouvy s Mgr. G., která byla stále zaměstnána ve škole v Ochoze, neměla zápočtový list, a přesto uzavírala pracovní smlouvu v místě nového působiště. Obviněná tak nepochybně jednala přinejmenším v rozporu se zákonnou povinností vyplývající z §73 odst. 1 písm. d) a §74 zák. č. 65/1965 Sb., zákoník práce, účinný do 31. 12. 2006, i §301 písm. d) a §302 písm. g) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, účinný od 1. 1. 2007, s odkazem na bod 11 a 14 pracovní náplně ředitelky školy z 1. 1. 2007, resp. obdobná ustanovení pracovní náplně z 8. 3. 1999 a 1. 1. 2007. Současně je zřejmé, že takto jednala i v rozporu s povinností postupovat s péčí řádného hospodáře, jak vyplývá z čl. IV. a IV. 2 ve spojení s čl. IV. zřizovací listiny základních škol. Je zřejmé, že v době, kdy obviněná zaměstnala Mgr. G., věděla, že nikdo do důchodu neodchází, viz výpověď svědkyně Š. a její prohlášení na č. l. 434 spisu. Navíc za odešlou J. byla zaměstnána Z., kdy J. přecházela z jedné mateřské školy do druhé, jak vyplývá ze spisu. Pokud by u G. stanovila zkušební dobu, nemuselo by dojít k vyplácení odstupného, navíc G. neskončila pracovní poměr na své původní škole, tento ukončila až za rok, jak vyplývá ze zprávy ze Základní školy Ochoz, což nepřímo vede k domněnce, že s tím tak trochu kalkulovala, neboť z výpovědi samotné svědkyně vyplývá, na co posléze prostředky byly použity. Obviněná se již v rámci řízení před soudem prvního stupně hájila, že věděla, že pro G. bude mít smlouvu na celý úvazek, kdy obviněná tvrdila, že hodiny a rozvrhy dělala až v přípravném týdnu, což je v posledním týdnu prázdnin, přičemž G. však zaměstnala již v červnu, nehledě na to, že vydala pracovní výměr, aniž by měla zápočtový list z předchozího zaměstnání, který mít nemohla, neboť G. v té době neměla skončený pracovní poměr u předchozího zaměstnavatele (srov. str. 16 až 17 rozsudku nalézacího soudu). Nejvyšší soud nemá výhrad k tomuto podrobnému odůvodnění nalézacího soudu, pouze nad rámec uvedeného dále dodává, že pokud se obviněná Mgr. J. K. hájí tím, že Mgr. I. G. propustila pro nadbytečnost nová ředitelka základní školy a že ukončení pracovní smlouvy s odstupným bylo důsledkem vzájemné animozity, tato tvrzení jsou v rozporu s výpovědí Mgr. D. Š. (nové ředitelky školy), která u hlavního líčení dne 8. 9. 2010 uvedla, že paní G. osobně volala na konci června, že jí nemůže přijmout, snažila se jí najít práci, a tak oslovila několik škol. Paní G. se potom vůbec neozvala. Dne 25. 8. 2008 nastoupila do přípravného týdne, kdy jí bylo vysvětleno, že by bylo dobré odstoupit na dohodu. Mgr. G. však trvala na tom, že má nárok na odstupné. Přitom paní G. řekla, že je ráda, že tohoto docílila, protože může jít na operaci s kloubem (srov. č. l. 623 až 624 spisu). Pokud se týká bodu 7) výroku o vině, podle dovolatelky s ohledem na ustanovení §14 písm. d) vyhlášky č. 114/2002 Sb., není zřejmé, z čeho soud dovodil, že nárok na odměnu z důvodu prvního odchodu do starobního důchodu vzniká po přiznání starobního důchodu a nikoliv v době mu předcházející. Uvedená právní norma je neurčitá, navíc má formu vyhlášky. Interpretace zákonných norem obviněnou nemůže být hodnocena jako úmysl ve vztahu ke stíhanému skutku. V úvahu by mohlo přicházet jednání v omylu o mimotrestních normách, které úmysl pachatele zcela vylučuje. K bodu 8) dovolatelka poznamenala, že soud nesprávně posoudil výplatu odměny jako porušení povinnosti při správě cizího majetku, když v konečném důsledku není možnost konfrontovat s jakou povinností je v rozporu, když ředitel školy rozhodne o odměnách. Nalézací soud odkázal na stranu 17 znaleckého posudku, v němž znalkyně uvedla, že obviněné vznikl podle §3 odst. 3 vyhlášky č. 114/2002 Sb. až k 1. 11. 2008 nárok na odměnu k odchodu do důchodu, pokud by tato skutečnost byla uvedena ve směrnicích školy. Nalézací soud dále poznamenal, že i z vyžádaných mzdových listů učitelů odcházejících do důchodu v minulosti (viz č. l. 449 a následující) v době, kdy obviněná vykonávala funkci ředitelky školy, je zřejmé, že z FKSP v této souvislosti nikdy nebyly vypláceny automaticky částky 10.000,- Kč, ale vždy konkrétní výrazně nižší částka, přičemž k jejich vyplácení došlo vždy až v okamžiku skutečného odchodu učitele do důchodu. I z tohoto lze dovodit srozumění ředitelky se skutečností, že jakékoliv částky vyplácené z tohoto důvodu z FKSP byly vždy v souladu se zásadami čerpání těchto prostředků vypláceny až poté, co byl konkrétní osobě důchod přiznán, což bylo potvrzeno znalkyní. Například jedné učitelce dá 2.000,- Kč, sobě dá 10.000,- Kč a podle spisového materiálu, mzdového listu, kdy předchozí učitel odcházel do důchodu, např. učitelka H. nedostala vůbec nic, pracovní poměr ukončila k 30. 6. 2002. Druhá P. dostala 2.000,- Kč za rok 1998, pracovní poměr ukončila k 30. 3. 1998, a třetí H. dostala 2.500,- Kč v říjnu roku 2003, kdy ukončený pracovní poměr byl k 31. 10. 2003. Z tohoto je patrné, že vždy tyto peníze dostaly až po odchodu do důchodu. Obviněná jasně věděla, že si peníze může vyplatit až poté, co jí byl přiznán důchod. Pokud jde o vyplácení odměny, z výpovědi pracovníků samosprávy a zajištěných listin je zřejmé, že tato částka byla rovněž vyplacena neoprávněně, neboť nebyly splněny podmínky stanovené samosprávou pro jejich vyplácení. Z usnesení č. 9 z 8. zasedání zastupitelstva Městské části Brno – Žebětín ze dne 20. 6. 2007 vyplývá, že zastupitelstvo schválilo ředitelkám základních škol pololetní odměnu ve výši 10.000,- Kč za předpokladu schválení výroční zprávy za předchozí období za současné faktické neexistence výhrad zastupitelstva či rady školy, z čehož vyplývá, že si obviněná nemohla odměnu vyplatit sama. Nejvyšší soud navazuje na závěry nalézacího soudu s tím, že příspěvek z fondu kulturních a sociálních potřeb lze použít také na dary, které lze poskytovat i při prvním odchodu zaměstnance do starobního nebo plného invalidního důchodu. Přitom za odchod do důchodu se považuje den, ke kterému byl zaměstnanci důchod přiznán. Z předloženého spisového materiálu se v souladu se zjištěními nalézacího soudu podává, že obviněné Mgr. J. K. byl starobní důchod přiznán až od 1. 11. 2008 (srov. č. l. 440 spisu). Pro posouzení oprávnění čerpání prostředků fondu je rozhodující i rozpočet fondu a způsob jeho čerpání, který si organizace stanovila (srov. Libnarová, A. Fond kulturních a sociálních potřeb. Účetnictví neziskového sektoru. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2006, č. 3, str. 24). Obviněné Mgr. J. K. by tedy vznikl nárok až k 1. 11. 2008, pokud by tato skutečnost byla uvedena ve směrnicích školy na čerpání z FKSP, tzn., že v květnu 2008 nevznikl Mgr. K. oprávněný nárok na vyplacení odměny k odchodu do důchodu podle §3 odst. 3 vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb (srov. str. 17 znaleckého posudku č. 219 Mgr. Jarmily Leinové). Nejvyšší soud se dále v rámci bodu 8) výroku o vině obviněné Mgr. K. zabýval sdělením Statutárního města Brna, odbor školství, mládeže a tělovýchovy, podle nějž v souladu s ustanovením §134 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, byla Mgr. K. Radou města Brna na základě usnesení R 5/071 ze dne 18. 6. 2008 přiznána odměna ve výši 10.000 Kč (srov. č. l. 471 spisu). Zbytek částky, tedy dalších 10.000,- Kč si obviněná vyplatila neoprávněně a v rozporu s rozhodnutím zřizovatele. K formě zavinění obviněná poukázala na to, že argumentarium soudu je vnitřně rozporné, zatímco v jednom odstavci odkazuje na §4 písm. b) tr. zák., v předchozím odstavci uvádí, že obviněná měla v řízení školy naprostý chaos. Právní kvalifikace tohoto jednání je pouze nedbalost. Nepřímý úmysl projevující se srozuměním nebo smířením nelze akceptovat. Obviněná nebyla a ani nemohla být smířena s tím, že svým jednáním trestný čin spáchá. Obviněná dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 5 Tdo 1138/2010, a rozebrala své působení na základní škole, které bylo kladně hodnoceno ze strany kontrolujících orgánů. Obviněná nikdy z žádné jí za vinu kladené činnosti neprofitovala, a proto nelze dovodit její úmyslné zavinění. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěry nalézacího soudu, který vyhodnotil, že ze zjištěných skutečností vyplývá důvodný závěr o tom, že obviněná byla v jednotlivých případech srozuměna se skutečností, že její postup je činěn v rozporu s přijatými zásadami pro hospodaření s prostředky základní školy a stíhaného jednání se tak dopustila přinejmenším formou nepřímého úmyslu ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. V případě jednotlivých dílčích útoků musela být srozuměna s tím, že v jednotlivých případech nakládá se svěřenými prostředky neoprávněně, na což přitom nemá vliv to, zda její jednání směřovalo k získání výhody pro ni samotnou či pro další osoby, nebo spočívalo pouze v neoprávněném, resp. v některých případech zcela nadbytečném čerpání prostředků z rozpočtu organizace, neboť ve všech těchto případech došlo ke způsobení škody, spočívající v neoprávněném odčerpání prostředků z rozpočtu školského zařízení (srov. str. 21 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud upravil a doplnil skutkovou větu výroku rozsudku tak, že popsal skutkovými okolnostmi v čem je spatřováno úmyslné zavinění obviněné J. K., přičemž dále přisvědčil závěru nalézacího soudu o formě zavinění ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. (srov. str. 12 rozsudku odvolacího soudu). Jestliže obviněná Mgr. J. K. argumentovala rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 5 Tdo 1138/2010, potom Nejvyšší soud zdůrazňuje, že předmětné rozhodnutí se týkalo skutkově rozdílného případu, v němž byl zřejmě obviněný předmětem podvodného jednání. Pokud se týká výroku o náhradě škody, tento je podle dovolatelky nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů a zároveň je rozporný se samotným výrokem rozhodnutí. Soud v napadeném rozhodnutí na straně 5 konstatuje, že dovolatelka způsobila poškozené Základní škole Brno, Křivánkovo nám. 11, celkovou škodu 115.461,- Kč, avšak ve výroku o náhradě škody přiznává tomuto subjektu škodu 704.743,- Kč. Dovolatelka dále upozornila na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 5 Tdo 1051/2009, kdy dále dovodila, že není odůvodněno, co je škodou a co jednáním obviněné, není tedy z čeho dovozovat kauzální nexus. Nad rámec uvedeného dále zdůraznila, že odpovědnost se zde řídí zákoníkem práce. Navíc z rozhodnutí o porušení rozpočtové kázně musí vyplývat forma zavinění, neboť se jedná o jediný podklad pro náhradu škody. Zákon č. 250/2000 Sb. dokonce nevyžaduje zavinění při porušení rozpočtové kázně, ale jedná se o objektivní odpovědnost. Procesu o porušení rozpočtové kázně ani nebyla obviněná přítomna. Dovolatelka rovněž namítla, že soud nezkoumal, zda rozhodnutí o částce 637.852,- Kč bylo uloženo za jednání, které koreluje s obviněním, či zdá má sankce za porušení rozpočtové kázně prvky spoluzavinění ze strany kontrolujících orgánů, přičemž v odůvodnění ani nekonstatuje, zda a jak byla sankce zaplacena. Podle dovolatelky se soud ani nezabýval, zda poškozená splnila podmínky podle §43 tr. ř., a navíc se ve výroku uvádí, že obviněné bylo strženo 20.000,- Kč, ale ze spisové dokumentace vyplývá, že jí bylo strženo 30.000,- Kč. Předně nalézací soud poukázal na to, že prostředky trestního práva slouží jako ultima ratio a je nutno zvažovat důvody pro uplatnění trestněprávní zodpovědnosti spolu s rozlišováním vzniku odpovědnosti trestněprávní na straně jedné a otázek odpovědnosti pracovněprávní za výkon funkce veřejnoprávního subjektu, stejně tak jako nutnost rozlišení otázek subjektivní stránky trestného činu v podobě zavinění v konfrontacích s možným náhledem na jednání vedoucího pracovníka z pohledu pouhé nehospodárnosti v nakládání se svěřenými prostředky (srov. str. 21 rozsudku nalézacího soudu). K samotné náhradě škody nalézací soud uvedl, že obviněná měla způsobit škodu dvěma subjektům. Jihomoravský kraj řádným způsobem škodu nevyčíslil. Pokud jde o poškozenou Základní školu Brno, Křivánkovo nám. 11, v daném případě soud tomuto subjektu přiznal škodu ve výši 708.188,- Kč, přičemž je zřejmé, že tato částka představuje jednak způsobenou a dosud nezaplacenou škodu ve výši 70.336,- Kč a jednak částku za odvod za porušení rozpočtové kázně, který byl poškozenou zaplacen ve výši 637.852,- Kč, jak vyplývá ze spisového materiálu a z platebního výměru č. 18/2010/OŠ ze dne 28. 6. 2010, kdy rozhodnutím Ministerstva financí jakožto odvolacího orgánu bylo odvolání zamítnuto. Je zřejmé, že zde existuje kauzální nexus mezi jednáním obviněné a výší způsobené škody. Pokud pak jde o další nároky na náhradu škodu jako je penále, v daném případě soud dospěl k závěru, že dokazování v tomto směru by překročilo rámec trestního řízení, a proto odkázal poškozenou organizaci na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (srov. str. 21 až 22 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud upravil ve výroku rozsudku skutková zjištění nalézacího soudu v tom směru, že jednáním obviněné byla způsobena škoda Základní škole Brno, Křivánkovo nám. 11, ve výši 115.401,- Kč, neboť nalézací soud celkově způsobenou škodu opomněl upravit podle provedeného dokazování v bodě 1) napadeného rozsudku, když způsobená škoda byla o 3.445,- Kč nižší [viz odůvodnění napadeného rozsudku nalézacího soudu a skutková zjištění uvedená v bodě 1) – k tomu srov. str. 12 rozsudku odvolacího soudu]. Odvolacím soudem nebylo shledáno pochybení nalézacího soudu, jestliže rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněné nahradit poškozené Základní škole Brno, Křivánkovo nám. 11, způsobenou škodu. Pokud se však týká výše škody, kterou je obviněná povinna nahradit, i zde došlo k úpravě, a to s ohledem na skutečnosti, ohledně nichž došlo i k úpravě výroku o vině, pokud jde o škodu, která byla způsobena Základní škole Brno, Křivánkovo nám. 11 (srov. str. 12 až 13 rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud k rozhodnutí o náhradě škody považuje za nutné zdůraznit, že ustanovení §228 a §229 tr. ř. upravují způsob rozhodování o uplatněném nároku na náhradu škody v hlavním líčení. Jde o rozhodnutí v rámci adhezního řízení, které je součástí trestního řízení. Jeho význam spočívá v tom, že umožňuje poškozenému, který je stranou v trestním řízení, aby byl souběžně s trestním stíháním obviněné objasněn i jeho nárok na náhradu škody, a aby poškozený dosáhl, že mu bude zároveň s rozhodnutím o podané obžalobě přisouzena náhrada škody. V adhezním řízení rozhoduje soud o náhradě škody podle hmotného práva jiné povahy než trestní (nejčastěji podle občanského nebo obchodního zákoníku nebo zákoníku práce), ale ve formě trestního řízení, tedy procesním postupem podle trestního řádu. Soud přizná (zcela nebo částečně) nárok na náhradu škody, jestliže jsou nárok i jeho výše odůvodněny výsledky hlavního líčení (§228 tr. ř.). O tom, že v projednávané věci byl nárok uplatněn a jeho výše přiznána v souladu s provedenými důkazy, svědčí následující skutečnosti. Základní škola Brno, Křivánkovo nám. 11, se řádně připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, jak dokladuje připojení se Základní školy k trestnímu řízení na č. l. 94 spisu. Z uvedeného připojení se Základní školy k trestnímu řízení mj. vyplývá, že škoda, kterou obviněná Mgr. J. K. již škole uhradila, činí celkem 48.570,- Kč (z toho 10.000,- Kč odměna Rady města Brna, 28.570,- Kč zájezdy FKSP a 10.000,- Kč vyplacená odměna – 1. odchod do důchodu). Ve výroku rozsudku odvolacího soudu je tak správně uvedeno, že z celkové škody 115.461,- Kč byla obviněnou dodatečně uhrazena částka 28.570,- Kč a částka 20.000,- Kč jí byla dodatečně z příjmu stržena, tj. celkem bylo ze škody 115.461,- Kč odečteno 48.570,- Kč. Obviněná tedy nemá pravdu, pokud v dovolání uvádí, že podle výroku jí bylo strženo 20.000,- Kč, přičemž ze spisové dokumentace vyplývá, že jí bylo strženo 30.000,- Kč. K tomu srov. i doklady založené na č. l. 519 až 520 spisu. Současně bylo Základní školou v materiálu, jímž se připojila se svým nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení vedenému proti obviněné Mgr. J. K., konstatováno, že jednáním dovolatelky byla škole způsobena značná škoda neoprávněným čerpáním rozpočtových prostředků, které škola musí vracet, včetně vyměřeného penále (v podrobnostech srov. č. l. 94 spisu). Platební výměr č. 18/2010/OŠ na odvod za porušení rozpočtové kázně znějící na 637.852,- Kč je založen na č. l. 612 až 615 spisu. Z vyjádření poškozené na č. l. 663 až 664 spisu se podává, že poškozená Základní škola dne 8. 10. 2010 uhradila částku 637.852,- Kč na účet Jihomoravského kraje, a to na základě platebního výměru č. 18/2010/OŠ. Odvod peněžních prostředků byl poškozené uložen za porušení rozpočtové kázně, které je specifikováno podle zjištění České školní inspekce uvedených v protokole č. j. ČŠI-1296/09-12 ze dne 20. 7. 2009, přičemž jednotlivá porušení rozpočtové kázně jsou pak specifikována v bodech 1. až 7. platebního výměru č. 18/2010/OŠ a současně jsou předmětem vedeného trestního řízení. Ve svém závěrečném návrhu poškozená Základní škola Brno, Křivánkovo nám. 11, navrhovala uložit obviněné Mgr. K. způsobenou škodu ve výši 708.188,- Kč, kdy tato částka představuje způsobenou a dosud nezaplacenou škodu 70.336,- Kč a částku na odvod za porušení rozpočtové kázně, který byl poškozenou zaplacen ve výši 637.852,- Kč (srov. č. l. 769 spisu). Nejvyšší soud tak uzavírá, že rozhodnutí o částce 637.852,- Kč je založeno na jednání, které slovy obviněné koreluje s jejím obviněním, kdy eventuelní spolupodíl kontrolujících orgánů je zde zcela bez významu, neboť se jedná o úmyslně zaviněné individuální pochybení Mgr. K. (srov. §179 odst. 2, 3, 4 zákona č. 65/1965 Sb. a §257 odst. 2, 3, 4 zákona č. 262/2006 Sb.). Pokud se týká zaplacení sankce poškozenou Základní školou, tato skutečnost je jednak konstatována poškozenou na č. l. 663 spisu a dále dokladována výpisem z účtu na č. l. 666 spisu. Současně také Nejvyšší soud přezkoumal, jak již bylo shora uvedeno, a stvrzuje, že poškozená Základní škola Brno, Křivánkovo nám. 11, splnila podmínky pro přiznání nároku ve smyslu §43 tr. ř. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že po formální stránce je sice rozhodnutí podle §228 a 229 tr. ř. součástí rozsudku, ale má podobu samostatného oddělitelného výroku [§121 písm. a)]. Proto je přijatelné, když ve výrokové části rozsudku o vině je konstatována jiná částka než ve výroku o náhradě škody. Soud může zavázat obviněnou k povinnosti nahradit škodu jen v případě, když škoda byla způsobena právě tím trestným činem, jímž byla uznána vinnou v odsuzujícím rozsudku. Musí jít tedy o škodu, která byla následkem (účinkem) tohoto trestného činu, bez ohledu na to, zda a jak se projevila v právní kvalifikaci trestného činu. Tomuto závěru svědčí i okolnosti projednávaného případu obviněné Mgr. J. K.. K tomu je třeba dodat, že o takovou škodu jde, pokud její vznik je v příčinné souvislosti se žalovaným skutkem naplňujícím znaky tohoto trestného činu, přesněji vyjádřeno v příčinné souvislosti s jednáním pachatele jako základní složkou skutku a znakem objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. To platí i tehdy, není-li do popisu skutku uvedeného v žalobním návrhu a ve výroku rozsudku zahrnuta právě ta složka skutku, z níž vzešla škoda, pokud je jinak podstata skutku dostatečně určena. Prokázáním a určením výše této škody se již Nejvyšší soud podrobně zabýval v předchozím odstavci. Navíc majetkovou škodou není jen škoda vzniklá tím, že byl trestným činem ztenčen (zmenšen) majetek poškozeného, ale i jiná materiální újma, pokud příslušné předpisy o odškodňování přiznávají její náhradu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 1970, sp. zn. 3 Tz 89/70, publikované pod č. 28/1971 Sb. rozh. tr.) a jestliže ji lze odčinit nebo zmírnit uvedením do původního stavu, peněžitou náhradou nebo protihodnotou za utrpěnou újmu určitého druhu. Jde však jen o majetkovou škodu, jejíž náhradu lze uplatňovat v adhezním řízení právě proto, že adhezní řízení v podstatě nahrazuje občanskoprávní řízení, resp. řízení před jiným příslušným orgánem, v němž by jinak byl nárok na náhradu škody uplatňován. Možnost dovodit odpovědnost obviněné za škodu spočívající v částce 637.852,- Kč nabízí skutečnost, že pachatelem trestného činu podle §255 tr. zák. může být jiná osoba, než která je povinným plátcem z platebního výměru č. 18/2010/OŠ. Nakonec je podle Nejvyššího soudu nutno dodat, že shora naznačená příčinná souvislost bude dána vždy, je-li škoda zároveň trestněprávním následkem (účinkem) trestného činu; v ostatních případech, kdy se způsobení škody neprojeví v právní kvalifikaci trestného činu, musí být jeho spáchání alespoň jednou z příčin, bez níž by ke škodě nedošlo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 1973, sp. zn. 5 Tz 49/73, publikované pod č. 34/1974 Sb. rozh. tr.; srov. přiměřeně i č. 41/2002 – I. Sb. rozh. tr.). K porušení rozpočtové kázně došlo v době, kdy ředitelkou poškozené Základní školy byla obviněná Mgr. J. K.. Její odpovědnost za porušení rozpočtové kázně je třeba dovodit mj. z pracovní náplně ředitelky předmětné školy (srov. č. l. 46 a násl. a 49 a násl. spisu), kterou podepsala a podle níž odpovídala za hospodaření s finančními prostředky, které jsou přiděleny do rozpočtu, a za hospodaření s majetkem, se kterým hospodařila na základě zřizovací listiny, a dále odpovídala za použití finančních prostředků státního rozpočtu v souladu s účelem, na který byly přiděleny. Jak již bylo shora konstatováno, je možno tedy shrnout, že všechna jednotlivá porušení rozpočtové kázně, která jsou specifikována v bodech 1. až 7. platebního výměru č. 18/2010/0Š, jsou v souladu s vymezením skutkové části napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně (srov. i protokol č. j. ČŠI-1296/09-12). S ohledem na charakter skutkového zjištění a oběma soudy shledané úmyslné zavinění na straně obviněné Mgr. J. K. nemá v tomto posuzovaném případě význam z hlediska náhrady škody v částce 637.852,- Kč obhajobou tvrzené, avšak blíže konkrétně neuvedené údajné spoluzavinění ze strany kontrolujících orgánů, které ani pokud by skutečně bylo dáno by nemohlo ovlivnit výši této přiznané náhrady škody, neboť by mohlo být zaviněno jen z nedbalosti, a v takovém případě je nedbalost v poměru k úmyslnému zavinění škůdce tak nepatrná, že poměrné snížení náhrady škody z tohoto důvodu by nepřicházelo v úvahu (srov. přiměřeně č. 9/1977 Sb. rozh. tr.). Také s touto částkou se poškozená Základní škola Brno, Křivánkovo nám. 11, včas a řádně připojila k trestnímu řízení a uplatnila ji v hlavním líčení před zahájením dokazování vůči obviněné Mgr. J. K.. Částka 637.852,- Kč dne 8. 10. 2010 byla poškozenou uhrazena, což poškozená i řádně doložila výpisem z účtu vedeného u České spořitelny (čl. 663 a násl. spisu). S přihlédnutím k protokolu o hlavním líčení není ani důvodné tvrzení státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné, že ohledně této částky nebylo vedeno dokazování, když opak je pravdou, jak to vyplývá z protokolu o hlavním líčení, kde byl proveden důkaz předmětnými platebními výměry a dalšími shora uvedenými doklady (srov. č. l. 676 až 678 spisu). I když je odůvodnění výroků o náhradě škody v obou rozhodnutích velmi stručné, nevykazuje napadený rozsudek, pokud jde o výrok o náhradě škody, takové pochybení, které by bylo třeba napravit v dovolacím řízení, jako řízení o mimořádném opravném prostředku směřujícímu vůči pravomocnému rozhodnutí, a to ani z hlediska shora uvedeného extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 4 To 299/2011, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 5 T 116/2010, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání odvolání obviněné podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v plném rozsahu napadený rozsudek nalézacího soudu a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl znovu tak, že uznal obviněnou Mgr. J. K. vinnou trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněné uplatněnými v rámci odvolacího řízení. Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněné Mgr. J. K. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 10. května 2012 Předseda senátu: Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.