ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1135.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1135/2012-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. října 2012 o dovolání obviněného M. P. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2012, č. j. 2 To 31/2012-610, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 5/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2012, č. j. 2 To 31/2012-610, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 20111, č. j. 32 T 5/2011-561, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. c), j) tr. zákoníku spáchaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti roků, když pro výkon tohoto trestu odnětí svobody byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou; o nároku poškozené na náhradu škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2012, č. j. 2 To 31/2012-610, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci uplatněného dovolacího důvodu soudům vytýká, že nesprávně vyhodnotily rozpory mezi znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a výpovědí poškozené, v souvislosti se zjištěním, že poškozenou měl škrtit koženým páskem a dále poukazuje na to, že soudy nereflektovaly na jeho námitky týkající se úpravy skutkové věty, že na poškozenou neútočil za použití dvou nožů. Soudům vytýká, že důkazy hodnotily pouze v jeho neprospěch a důkazy svědčící o opaku zcela pominuly, čímž došlo k podstatné vadě řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí. Domnívá se, že ze strany soudů došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Podle obviněného rozhodnutí soudů postrádá také objasnění otázky úmyslu, kdy z neúplných skutkových zjištění soudu nelze podle jeho názoru dovodit jeho srozumění se smrtelným následkem. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti považuje právní kvalifikaci skutku za nepřiléhavou, „když pro naplnění skutkové podstaty vraždy není dána subjektivní stránka trestného činu vraždy, vražedný úmysl“. S odkazem na tyto skutečnosti pak považuje uložený trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a „sám ve věci rozhodl podle §265m tr. ř. tak, že změní právní kvalifikaci skutku na zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.“
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá pouze námitka absence úmyslu obviněného poškozenou usmrtit, když obviněný po celu dobu takový úmysl popíral s tím, že žádným důkazem mu nebyl prokázán, a proto navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, neboť na úmysl obviněného lze usuzovat z projevů jeho jednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s argumentací obviněného uplatněnou v dovolání musí Nejvyšší soud uvést, že námitkami obsahově shodnými se zabýval mj. již ve svém rozhodnutí Vrchní soud v Olomouci, jehož rozhodnutí je dovoláním napadeno. Z podaného dovolání je nepochybné, že výhrady obviněného jsou směřovány do oblasti procesní – tj. nesouhlasí s hodnotícími úvahami soudů a následně zjištěným skutkovým stavem. K otázce zjišťování skutkového stavu však musí Nejvyšší soud uvést, že zjištění skutkového stavu je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu, jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Obviněný soudům vytýká, že důkazy nehodnotily v souladu se zásadou in dubio pro reo apod.
Z rozsudku soudu prvního stupně přitom vyplývá, které důkazy byly soudem provedeny a jak byly následně hodnoceny (viz str. 9-10 rozsudku). Z odůvodnění rozsudku je mj. také patrné, na základě kterých důkazů dospěl soud k závěru o úmyslu obviněného poškozenou usmrtit (četnost útoku, místa kam byl útok za použití nože veden, škrcení poškozené apod.). Vzhledem k tomu, že tyto námitky se staly také předmětem řízení o odvolání, reagoval na ně také Vrchní soud v Olomouci na str. 4-6 svého usnesení. Soud druhého stupně poukázal nejen na správná skutková zjištění soudu prvního stupně, ale vyjádřil se také k otázce použití pásku obviněným při škrcení poškozené, stejně jako znaleckému posudku, který byl ve věci vypracován. Na straně 6 svého usnesení soud druhého stupně rovněž podrobně reaguje na námitky obviněného k otázce úmyslu, kdy uvedl, že jen díky příznivým okolnostem bez přispění obviněného zůstalo jednání obviněného zakládající znaky zločinu vraždy jen ve stadiu pokusu.
Na případ, kdy obviněný opakuje námitky, se kterými se soudy nižších stupňů již zabývaly a vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ze kterého mj. vyplývá „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (viz Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17, C. H. Beck). Tento postup by přicházel v úvahu za situace, že by Nejvyšší soud nezjistil jiný důvod pro ev. odmítnutí dovolání.
Svým dovoláním obviněný zpochybňuje zjištěný skutkový stav a snaží se dovolací soud přesvědčit o své verzi skutkového děje, která je však v rozporu se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, se kterým se ztotožnil také soud odvolací. Na případ, kdy obviněný předkládá vlastní verzi skutkového děje, která je odlišná od skutkového zjištění, pamatuje rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení. Ve vztahu k formálnímu podání dovolání je potřebné také uvést, že Ústavní soud pod sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. října 2012
Předseda senátu :
JUDr. Jan Engelmann