ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1223.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1223/2012-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. října 2012 o dovolání obviněného L. L. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2011, č. j. 5 To 426/2010-4643, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 5 T 215/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2011, č. j. 5 To 426/2010-4643, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 9. 2009, č. j. 5 T 215/2004-4571, kterým byl obviněný uznán vinným pomocí k trestnému činu kuplířství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §204 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §204 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, když výkon trestu byl obviněnému podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků (týmž rozsudkem byl odsouzen obviněný J. F. a J. R.) a nově za použití §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §204 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, když výkon trestu odnětí svobody byl obviněnému podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců (týmž rozsudkem bylo odvolání obviněného J. R. zamítnuto).
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2011, č. j. 5 To 426/2010-4643, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podaném dovolání obviněný argumentuje tím, že jeho přítomnost v podniku PIZZA v K. nedosahovala takové intenzity, aby naplňovala skutkovou podstatu trestného činu ve formě pomoci, a proto byl stíhán nedůvodně. Poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1975/08, princip presumpce neviny a skutečnost, že stát je subjektem, který nese důkazní břemeno a pokud se mu nepodaří vinu obviněného prokázat, je nutno uplatnit zásadu in dubio pro reo. Obviněný vyjadřuje své přesvědčení, že ve vztahu k jeho osobě nejsou žádné usvědčující důkazy kromě jeho občasné přítomnosti v baru a soudy tedy pochybily po hmotně právní stránce, když toliko jeho účast v baru posoudily jako trestný čin. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil, a Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. dovolání odmítl, neboť námitky, které obviněný v dovolání uplatnil směřují primárně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V podaném dovolání obviněný ve své podstatě odkazuje na svoji obhajobu v řízení před soudy nižších stupňů, kdy podle jeho mínění se sice sporadicky nacházel v baru PIZZA v K., ale chodil tam za M. K., občas vypomáhal v baru, někdy vybral od hostů nějaké peněžní částky, ale jednalo se o úhradu za nápoje, avšak s prostitucí neměl nic společného. Podle mínění obviněného uvedené skutečnosti nemohou být dostatečným důvodem pro jeho odsouzení, a to za situace, kdy jak sám uvádí, není usvědčován žádnými důkazy. V této souvislosti však zcela přehlíží, že podle skutkového zjištění soudů „měl od počátku roku 2003 do poloviny května 2003 finančně podporovat provozování objektu PIZZA majitele R. O., ačkoli o charakteru provozu uvedeného objektu, kde docházelo k provozování prostituce, z níž získával R. O. finanční prostředky, po celou dobu věděl, ve více případech se aktivně do provozu baru zapojil tím způsobem, že inkasoval platby od zákazníků baru, a zajistil pro R. O. svým soukromým vozidlem převoz tří dívek, které byly R. O. zjednány k provozování prostituce, přes hraniční přechod v M. ze Slovenské republiky do České republiky“. V souvislosti s výše uvedeným skutkovým zjištěním je potřebné uvést, že zjištěný skutkový stav je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění - skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že tento při rozhodování o vině se řídil při hodnocení důkazů ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy vyjádřil zejména na str. 17-20 odůvodnění rozsudku.
Svým dovoláním obviněný zpochybňuje zjištěný skutkový stav a snaží se dovolací soud přesvědčit o své verzi skutkového děje jako pravdivé, která je však v rozporu se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, se kterým se ztotožnil také soud odvolací. Na případ, kdy obviněný předkládá vlastní verzi skutkového děje, která je odlišná od skutkového zjištění pamatuje rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení. Ve vztahu k formálnímu podání dovolání je potřebné také uvést, že Ústavní soud pod sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. S ohledem na shora uvedené skutečnosti přicházelo v úvahu o takto koncipovaných námitkách rozhodnout ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann