ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1493.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1493/2012-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. prosince 2012 o dovolání obviněného M. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2012, č. j. 5 To 282/2012-170, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 46/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2012, č. j. 5 To 282/2012-170, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného M. O., které podal proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 10. 5. 2012, č. j. 2 T 46/2012-152, kterým byl uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle §358 odst. 1 tr. zák, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, když výkon trestu odnětí svobody mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku; o nároku poškozené bylo rozhodnuto podle §228 odt. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2012, č. j. 5 To 282/2012-170, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém prostřednictvím dovolacího důvodu /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ namítá, že „se soudu nepodařilo prokázat, že by naplnil skutkovou podstatu žalovaného přečinu (nedošlo k naplnění subjektivní ani objektivní stránky), resp. že by takový přečin spáchal“. V další části svého dovolání poukazuje na to, že ve své výpovědi popřel, že by se jednání, pro které byl odsouzen, dopustil. Obviněný opětovně argumentuje tím, že se nedopustil žádného jednání, které bylo popsáno v obžalobě a následně v rozsudku soudu prvního stupně, žádné zařízení lékárny nepoškodil, tuto jeho verzi může potvrdit svědek N. a není ani pravdivé zjištění, že by se násilného a vulgárního jednání měl dopustit před zákazníky lékárny, neboť v době, kdy tam byl on-obviněný, tam kromě MUDr. V. a svědka N. nikdo nebyl. Obviněný na str. 2-5 svého dovolání popisuje výpovědi svědků a ve vztahu k nim uvádí vlastní verzi skutkového děje. Ve vztahu MUDr. V., resp. jeho svědecké výpovědi uvedl, že tento nevypovídal pravdu a výpověď tohoto svědka konfrontuje s dalšími důkazy (viz str. 5-7 dovolání), aby následně vyslovil své přesvědčení, že svědci obžaloby se mohli mýlit, a pokud soud své závěry opíral o některé nesrovnalosti v jeho výpovědi nebo výpovědi svědků vypovídajících v jeho prospěch, aniž by soud vyhověl jeho žádostem o opravu protokolace, pak takový postoj soudu svědčí o tom, že byl zaujatý. Za podjatý považuje také soud druhého stupně, který se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, který vybudoval závěr o jeho vině na výpovědích svědků obžaloby, aniž by byly brány v úvahy další důkazy provedené před soudem prvního stupně „a se 100% jistotou, tedy bez pochybností, říci, zda se uvedeného jednání skutečně dopustil“. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a za použití §226 písm. b) obviněného obžaloby zprostil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém přípisu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a souhlasí s tím, aby ve věci rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud musí předně uvést, že dovolací námitky obviněného jsou obsahově shodné s námitkami, se kterým se musel vypořádat soud prvního, ale zejména druhého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí. Ve vztahu k takto koncipovanému okruhu námitek obviněného je nezbytné odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ze kterého mj. vyplývá: „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (viz Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17, C.H.Beck).
Z námitek, které byly obviněným uplatněny vyplývá, že „popírá, že by se dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu“. V této souvislosti odkazuje na výpovědi svědků, kteří podle něj podporují jeho verzi výpovědi, argumentuje tím, že k těmto výpovědím nebylo soudy přihlíženo a zpochybňuje hodnotící úvahy soudů, pokud dospěly k závěru, že důkazy, které podle obviněného vyznívaly v jeho prospěch, byly vyvráceny celou řadou dalších důkazů. K námitkám, kterými obviněný zpochybňuje skutková zjištění soudů a hodnotící úvahy soudů, kterými k těmto závěrům dospěly a prosazuje jako jediný správný skutkový stav, který odpovídá jeho představám, pak je nutno odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
Soud prvního stupně ve svém rozsudku rozvádí výpovědi obviněného a slyšených svědků, stejně jako důkazy, které byly provedeny, aby tyto následně ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil, k otázce skutkového stavu - §2 odst. 5 tr. ř. V souvislosti s výše uvedeným skutkovým zjištěním je potřebné uvést, že zjištěný skutkový stav je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Soud prvního stupně na straně 6 - 9 svého rozsudku poukazuje na to, že v řízení se na základě výpovědi svědků, ale i obviněného vyskytly rozpory k průběhu jednání obviněného. Okresní soud rozvádí, které skutečnosti jej vedly k závěru, proč výpověď obviněného, ale také svědka N. a ev. svědka K. nepovažuje za věrohodné, které důkazy před soudem provedené, tento závěr soudu prokazují (zejména str. 6-8 rozsudku). Uvedenými námitkami se obviněný snaží přesvědčit dovolací soud o pravdivosti své verze skutkového děje a k tomuto závěru má vést cesta prostřednictvím přehodnocení důkazů, které provedly soudy prvního a druhého stupně. Takové námitky však pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nespadají. Pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit ani v závěru dovolání uvedenou výhradu obviněného k tomu, že ve věci rozhodoval podjatý soud.
Pod dovolacím důvodem uvedeném v §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze uplatnit námitku, která spočívá v tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta – jedná se o případ obviněného, kdy obviněný tento dovolací důvod neuplatnil v rámci dovolání, které podal k Nejvyššímu soudu, ale nevznesl ani námitku podjatosti vůči soudu prvního stupně. Jeho námitka podjatosti je ve své podstatě vázána jak k soudu prvního, tak i druhého stupně, a je vyvolána nesouhlasem se způsobem rozhodnutí těchto soudů, aniž by měla reálný podklad.
Byť námitky uplatněné obviněným je nutno označit za právně irelevantní z pohledu dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., považuje Nejvyšší soud za potřebné k námitce obviněného, že jeho jednání nebylo možno posoudit jako přečin výtržnictví vzhledem k tomu, že u takového jednání absentují složky objektivní a subjektivní stránky trestného činu a odkazuje na nutnost jeho zproštění podle §226 písm. b) tr. ř., uvést, že z popisu skutku vyplývá, že obviněný jednal úmyslně, jednal na místě veřejnosti přístupném – kterým bezpochyby lékárna je, a to před minimálně třemi osobami (dalším osobám bylo podle svědkyně ve vstupu do lékárny zabráněno, k otázce výtržnosti srovnej přiměřeně roz. č. 44/1990 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo uplatněno obviněným formálně a na tento případ dopadá rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na takto koncipované námitky odmítl Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda senátu
JUDr. Jan Engelmann