ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.27.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 27/2012-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. ledna 2012 o dovolání obviněné T. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 7 To 400/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 25/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 7 To 400/2011, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněné proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2011, č. j. 10 T 25/2011-57, kterým byla obviněná uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena podle §205 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, když pro výkon uloženého trestu byla obviněná podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou a dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněné k nahrazení způsobené škody.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 7 To 400/2011, podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněná v tom, že soudy uvěřily výpovědi poškozeného a nikoli její výpovědi, kdy obviněná sice přiznala, že sice vzala v areálu Justičního paláce v B. ledvinku, ve které dle tvrzení poškozeného měla být také částka 15.000,- Kč, avšak učinila tak v domnění, že jde o ledvinku jejího přítele, jednalo se tedy o jednoznačný omyl. Poukazuje rovněž na to, že veškeré logice odporuje dovozování úmyslu ledvinku a její obsah si ponechat za situace, kdy jela ledvinku vrátit majiteli. Dále má za to, že jde o úmyslné trestné činy a její vinu nelze dovozovat z nahrávek kamer v prostoru Městského soudu v B. a z výpovědi poškozeného, který tvrdil, že v ní měl předmětnou částku. Dále poukazuje na to, že nelze k její tíži hodnotit to, že byla v minulosti soudně trestána, neboť v posledních několika letech žila řádným životem a všechny trestné činy spáchala před více než čtyřmi lety. Dále poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 722/09, s tím, že úmysl pachatele nelze předpokládat, ale tento musí být na základě zjištěných okolností prokázán, přičemž v jejím případě „nebylo jednoznačně prokázáno, že by předmětnou ledvinku z pásu vzala s úmyslem ji odcizit poškozenému a ne, že se domnívala, že se jedná o ledvinku jejího přítele“. V závěru podaného dovolání upozorňuje na nutnost respektování čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny) a další, poukazuje na porušení zásady in dubio pro reo, zásadu subsidiarity trestní represe, dále na to, že „soudy během řízení nepostupovaly řádně tak, aby bylo zachováno právo odsouzené na spravedlivý proces“, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil.
Státní zástupce se k dovolání obviněné ke dni konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Dovolání obviněné spočívá v tom, že jí nebyl prokázán úmysl v souvislosti s trestnou činností, pro kterou byla odsouzena a poukazuje na to, že záznam kamer nemá dostatečnou vypovídací schopnost, aby mohla být uznána vinnou, rovněž tak výpověď poškozeného nelze považovat automaticky za pravdivou a její výpověď s vysvětlením, proč ledvinku vrátila později za lež, přičemž poukazuje na to, že jednala v omylu. S ohledem na tuto argumentaci je potřebné uvést, že podle skutkového zjištění „obviněná odcizila v době okolo 12.50 hod. dne 21. 2. 2011 z posuvného pásu bezpečnostního zařízení k prohlížení zavazadel, umístěného v přízemí budovy Městského soudu v B. , volně odloženou pánskou ledvinku s obsahem finanční hotovosti ve výši 15.000,- Kč, platební kartu VISA Elektron a další doklady a klíče, čímž poškozenému P. K. způsobila celkovou škodu ve výši 15.000,- Kč“.
V souvislosti s otázkou zjištění skutkového stavu je vhodné uvést, že zjištěný skutkový stav je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
V rámci provedeného dokazování před soudem prvního stupně uplatnila obviněná obhajobu obsahově shodnou s námitkami, které následně uplatnila v řízení o odvolání a řízení o dovolání. Je potřebné uvést, že soud prvního stupně měl při hodnocení důkazů k dispozici nejen výpověď obviněné a poškozeného, ale také výpověď přítele obviněné, listinné důkazy a záznamy bezpečnostních kamer (viz str. 2-4 rozsudku). Následně na straně 4-5 soud prvního stupně hodnotí důkazy ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a dospívá k závěru, že tato jednala úmyslně ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K výše uvedenému závěru dospěl soud mj. na základě zjištění, že přítel obviněné uvedeného dne žádnou ledvinku neměl, bezprostředně za poškozeným (nikoli svým přítelem) šla obviněná, která se svojí kabelkou brala i ledvinku poškozeného, dále pak vycházel i z následného jednání obviněné, která s ledvinkou i svojí taškou navštívila WC a vracela se již pouze se svojí taškou, přičemž přítel obviněné na WC nebyl. Argumentaci obviněné, že se jedná o cizí ledvinku, zjistila až při jízdě v autě po ulici V. v B. , ale zpět se nevrátili, neboť jeli za přítelem obviněné (v Ž. hráli na automatech a následně pokračovali do H. ) a ledvinku vrátila až kolem sedmnácté hodiny, přičemž žádné peníze z ledvinky nebrala, považovaly soudy obou stupňů za účelovou. Na tomto místě lze rovněž zmínit odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, který reagoval na námitky obviněné, které tato v odvolání uplatnila, když mj. na str. 3 svého usnesení uvádí, že nepřisvědčil obhajobě obviněné mj. také vzhledem k rozporům v její výpovědi, kdy mj. uváděla, že předmětnou ledvinku našla před budovou Městského soudu v B. (viz str. 51 spisu), což je v příkrém rozporu se záznamem kamerového systému. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů je patrno, že tyto postupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a odůvodnění jejich rozhodnutí odpovídá §125 tr. ř., resp. §134 tr. ř. Odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a nelze tudíž soudům vytýkat, že by nerespektovaly ustanovení zákona (zachováno právo obviněné na spravedlivý proces – přičemž sama ani porušení spravedlivého procesu nekonkretizuje). Pokud právo na spravedlivý proces obviněné mělo podle jejího mínění spočívat v tom, že soudy neuvěřily její verzi průběhu skutkového děje a poukazuje na ustanovení čl. 36 Listiny, pak musí Nejvyšší soud odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněné nenaplňují obviněnou uplatněný dovolací důvod, odmítl Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann