ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.370.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 370/2012-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2012 o dovolání, které podal obviněný J. C., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 61 To 325/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 68/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 3 T 68/2010, byl obviněný J. C. (dále jen „obviněný“) uznán vinným tím, že „1. v přesně nezjištěné době od 25. 7. 2008 od 22.00 hod. převzal od dosud neustanovené osoby motorové vozidlo značky VW Passat, r. z. …, modré metalízy, VIN …, v hodnotě 110.400,- Kč, ač věděl, že pochází z trestné činnosti, toto vozidlo užíval společně s D. Ř., u které bylo vozidlo dne 23. 10. 2008 nalezeno, kdy vozidlo bylo odcizeno v době od 25. 7. 2008 od 22.00 hod. do 26. 7. 2008 do 10.30 hod., v ulici N., Praha, čímž poškozenému J. M., vznikla škoda ve výši 110.400,- Kč,
2. v přesně nezjištěné době od 30. 7. 2008 od 21.00 hod., převzal od dosud neustanovené osoby motorové vozidlo značky Škoda Superb, r. z. …, modré barvy, VIN …, v hodnotě 258.800,- Kč, ač věděl, že pochází z trestné činnosti, toto vozidlo užíval a následně převezl do obce T., ulice M., kde jej předal za blíže neurčenou částku odděleně stíhanému M. K., který poté vozidlo zbavil identifikačních znaků, rozebral na náhradní díly a tyto náhradní díly prodal dále nezjištěným osobám, vozidlo bylo odcizeno v době od 30. 7. 2008 v 21.00 hod. do 31. 7. 2008 do 8.00 hod. v Praze, ulice J. M., na parkovišti před hotelem K., čímž poškozené společnosti GE Money Bank, se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1422/1A, vznikla škoda ve výši 258.800,- Kč,
3. dne 24. 10. 2008 od 08.40 hod. převzal od dosud neustanovené osoby motorové vozidlo zn. Škoda Fabia, r. z. …, červené barvy, VIN …, v hodnotě 146.300,- Kč, ač věděl, že pochází z trestné činnosti, toto vozidlo užíval a následně odstavil v Praze, ulice U C., kdy vozidlo bylo odcizeno dne 24. 10. 2008 od 08.40 hod. do 10.30 hod. v T., okres Mladá Boleslav, čímž poškozené H. K., vznikla škoda ve výši 146.300,- Kč,
4. dne 10. 11. 2008 v B. n. L. na blíže neurčeném místě převzal od V. Š., motorové vozidlo značky Audi TT, r. z. …, černé metalízy, VIN … v hodnotě 462.700,- Kč, ač věděl, že pochází z trestné činnosti, vozidlo převezl za doprovodu V. Š. do obce T., ulice M., kde jej předal M. K., který odcizené vozidlo zbavil identifikačních znaků, rozebral na náhradní díly, které prodal nezjištěným osobám, kdy vozidlo bylo odcizeno v době od 12. 10. 2008 od 22.30 hod. do 13. 10. 2008 do 08.00 hod. v Praze, ulici P., u mateřské školky, naproti domu č. …, čímž poškozené společnosti WEB FACTORY, a.s. se sídlem Sabinova 3/287, Praha 3 vznikla škoda ve výši 462.700,- Kč,
5. od 19. 11. 2008 od 21.25 hod. na blíže neurčeném místě převzal od dosud neustanovené osoby motorové vozidlo Škoda Octavia, r. z. …, černé metalízy, VIN …, v hodnotě 181.300,- Kč, ačkoli věděl, že pochází z trestné činnosti, vozidlo užíval a následně převezl do obce T., ulice M., kde jej prodal za částku 30.000,- Kč M. K., který vozidlo zbavil identifikačních znaků, rozebral na náhradní díly, které prodal nezjištěným osobám, kdy vozidlo bylo odcizeno dne 19. 11. 2008 od 19.45 hod. do 21.25 hod. v Praze, ulici Z. S., čímž poškozenému M. S., vznikla škoda ve výši 181.300,- Kč,
6. dne 22. 8. 2008 kolem 18.35 hod. ulice Ch. na Jižní spojce v Praze směr Teplice řídil motorové vozidlo značky VW Passat, r. z. …, ačkoli měl v té době uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let rozsudkem Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. 14 T 14/2008 ze dne 5. 3. 2008, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2008,
7. bez vážného důvodu nenastoupil trest odnětí svobody a neoprávněně bránil nástupu výkonu tohoto trestu, ačkoli byl seznámen s rozsudkem Okresního soudu pro Prahu - západ, sp. zn. 14 T 14/2008, kterým mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, nástupu trestu bránil tím, že si přestal vyzvedávat zásilky od soudu na adrese, kterou uvedl pro účely trestního řízení a to na adrese Praha, Z.u pí D. Ř., s cílem vyhnout se trestu, ačkoli od soudu věděl, že má nastoupit výkon tohoto trestu,
svým jednáním uvedeným pod body 1-5 způsobil škodu v celkové výši 1.159.500,- Kč“.
Skutek popsaný v bodech 1. až 5. byl kvalifikován jako zločin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jednání popsané v bodech 6. a 7. bylo posouzeno jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c), g) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“).
Za tuto trestnou činnost byl obviněný podle §214 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození H. K., J. M. a M. S. odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 61 To 325/2011, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným (v bodech 1. až 5.) zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, (v bodě 6.) trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a (v bodě 7.) trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. g) tr. zák., neboť „1. v přesně nezjištěné době od 25. 7. 2008 od 22.00 hod. převzal od dosud neustanovené osoby motorové vozidlo značky VW Passat, r. z. …, modré metalízy, VIN …, v hodnotě 110.400,- Kč, ač věděl, že pochází z trestné činnosti, toto vozidlo užíval společně s D. Ř., u které bylo vozidlo dne 23. 10. 2008 nalezeno, a toto vozidlo bylo odcizeno v době od 25. 7. 2008 od 22.00 hod. do 26. 7. 2008 do 10.30 hod. v ulici N., Praha, ke škodě J. M.,
2. v přesně nezjištěné době od 30. 7. 2008 od 21.00 hod., převzal od dosud neustanovené osoby motorové vozidlo značky Škoda Superb, r. z. …, modré barvy, VIN …, v hodnotě 258.800,- Kč, ač věděl, že pochází z trestné činnosti, toto vozidlo užíval a následně převezl do obce T., ulice M., kde je předal za blíže neurčenou částku odděleně stíhanému M. K., který poté vozidlo zbavil identifikačních znaků, rozebral na náhradní díly a tyto náhradní díly prodal dále nezjištěným osobám, když toto vozidlo bylo odcizeno v době od 30. 7. 2008 od 21.00 hod. do 31. 7. 2008 do 8.00 hod. v Praze, ulice J. M., na parkovišti před hotelem K., ke škodě společnosti GE Money Bank, se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1422/1A,
3. v přesně nezjištěné době od dne 24. 10. 2008 od 08.40 hod. převzal od dosud neustanovené osoby motorové vozidlo zn. Škoda Fabia, r. z. …, červené barvy, VIN …, v hodnotě 146.300,- Kč, ač věděl, že pochází z trestné činnosti, toto vozidlo užíval a následně odstavil v Praze, ulice U C., kdy vozidlo bylo odcizeno dne 24. 10. 2008 od 08.40 hod. do 10.30 hod. v T., okres Mladá Boleslav, ke škodě H. K.,
4. dne 10. 11. 2008 v B. n. L. na blíže neurčeném místě převzal od V. Š., motorové vozidlo značky Audi TT, r. z. …, černé metalízy, VIN … v hodnotě 462.700,- Kč, ač věděl, že pochází z trestné činnosti, vozidlo převezl za doprovodu V. Š. do obce T., ulice M., kde je předal M. K., který odcizené vozidlo zbavil identifikačních znaků, rozebral na náhradní díly, které prodal nezjištěným osobám, a toto vozidlo bylo odcizeno v době od 12. 10. 2008 od 22.30 hod. do 13. 10. 2008 do 08.00 hod. v Praze, ulici P., u mateřské školky naproti domu č…. ke škodě společnosti WEB FACTORY, a.s. se sídlem Sabinova 3/287, Praha 3,
5. od 19. 11. 2008 od 21.25 hod. na blíže neurčeném místě převzal od dosud neustanovené osoby motorové vozidlo Škoda Octavia, r. z. …, černé metalízy, VIN …, v hodnotě 181.300,- Kč, ačkoli věděl, že pochází z trestné činnosti, vozidlo užíval a následně převezl do obce T., ulice M., kde je prodal za částku 30.000,- Kč M. K., který vozidlo zbavil identifikačních znaků, rozebral na náhradní díly, které prodal nezjištěným osobám, když vozidlo bylo odcizeno dne 19. 11. 2008 od 19.45 hod. do 21.25 hod. v Praze, ulici Z. S., ke škodě M. S.,
6. dne 22. 8. 2008 kolem 18.35 hod. ulice Ch. na Jižní spojce v Praze směr Teplice řídil motorové vozidlo značky VW Passat, r. z. …, ačkoli měl v té době uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let rozsudkem Okresního soudu Praha - západ sp. zn. 14 T 14/2008 ze dne 5. 3. 2008, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2008
7. v době od 1. 1. 2009 do 19. 3. 2009 nenastoupil trest odnětí svobody, ačkoli byl seznámen s rozsudkem Okresního soudu pro Prahu - západ, sp. zn. 14 T 14/2008 ze dne 5. 3. 2008, kterým mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, nástupu trestu bránil tím, že si přestal vyzvedávat zásilky od soudu na adrese Praha, Z. u D. R., kterou uvedl pro účely doručování v trestním řízení, s cílem vyhnout se trestu, ačkoli od soudu věděl, že má nastoupit jeho výkon“ . Za to ho podle §214 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že předpokladem úspěšného uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je, že obviněný odůvodní konkrétní vady, které spatřuje v právním posouzení skutku zjištěného soudem, s tím, že v návaznosti na takto tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze potom napadenému rozhodnutí vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Jedná se zejména o případy existence extremního nesouladu mezi vykonanými důkazy (na straně jedné) a skutkovými závěry soudu a z nich plynoucími závěry (na straně druhé). Prohlásil, že právě o takový případ jde v posuzované trestní věci. Ohradil se proti závěrům napadeného rozhodnutí, pokud jde o jednání popsané pod bodem 3. Konkrétně namítl, že neexistuje žádný důkaz, který by prokazoval, že se popsaného jednání dopustil. V této souvislosti upozornil, že svědek M. K. dne 13. 8. 2009 na Policii ČR vypověděl, že : „Vozidlo Škoda Fábia červené barvy - to mi nic neříká“ . Konstatoval, že z této výpovědi plyne jednoznačný závěr, že M. K. od něho vozidlo Škoda Fabia, r. z. …, červené barvy, VIN … nepřevzal. Dále zhodnotil, že za důkaz prokazující, že se dopustil jednání popsaného pod bodem 3. rozsudku soudu druhé instance, nelze považovat ani znalecký posudek z oboru ekonomiky, ani protokol o sledování osob a věcí ze dne 22. 3. 2010 obsahující přepis hovorů z vozidla Škoda Fábia r. z. 7A1 7351 (uživatel V. Š.). Protokol totiž obsahuje dialog dvou osob, který je často nesrozumitelný, přičemž o předmětném vozidle v něm není žádná zmínka. Uzavřel, že za této situace je odsouzení jeho osoby za jednání popsané pod bodem 3. napadeného rozsudku odsouzením nezákonným.
Z těchto důvodů obviněný s odvoláním na ustanovení §265k tr. ř. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení zrušil a přikázal věc k novému projednání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedla, že výslovně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 61 To 325/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného směřují výhradně právě do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům vytýká pouze nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přitom současně prosazuje vlastní hodnocení důkazů (vyjadřuje přitom přesvědčení, že neexistuje jediný důkaz, jenž by prokazoval jeho jednání popsané v bodě 3. tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně) a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci (de facto tvrdí, že se jednání, které je mu kladeno za vinu v bodě 3. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, nedopustil). Výlučně z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku, resp. o jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nenamítá tak rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, neuplatňuje žádné hmotně právní argumenty.
Nejvyšší soud v této souvislosti rovněž upozorňuje, že - jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. - důvodem dovolání nemůže být samo o sobě tvrzení vytýkající údajný extrémní nesoulad učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy, neboť takový důvod zde zahrnut není. Jak již shora rozvedeno, dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto také dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007). Nejvyšší soud ovšem dodává, že provedené důkazy (především protokol o sledování osob a věcí ze dne 22. 3. 2010 obsahující přepis hovorů z vozidla Škoda Fábia r. z. … uživatele V. Š. v kontextu plánku a protokolu o ohledání místa činu včetně fotodokumentace) umožňují činit spolehlivý závěr, že obviněný měl dispoziční moc nad osobním automobilem zn. Škoda Fabia, r. z. …, červené barvy, VIN …, majitelky H. K., ač věděl, že pochází z trestné činnosti. Na základě znaleckého posudku z oboru ekonomika byla zjištěna hodnota tohoto vozidla - 146.300,- Kč. Se zřetelem k těmto skutečnostem nelze dovozovat nesoulad mezi provedenými důkazy a právní kvalifikací celkového skutku, jehož součástí bylo i předmětné jednání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován toliko v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval jen z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), f) a l ) tr. ř.], které však obviněný neuplatnil a svou argumentací ani věcně nenaplnil (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Nejvyšší soud v tomto směru navíc odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Zejména však připomíná usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. března 2012
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu