ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.657.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 657/2012-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. června 2012 o dovolání obviněné K. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2012, č. j. 12 To 612/2011-107, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 1 T 79/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 9. 2011, č. j. 1 T 79/2011-87, byla obviněná K. Š. uznána vinnou trestným činem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin jí byl podle §348 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
Z podnětu odvolání obviněné Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 2. 2012, č. j. 12 To 612/2011-107, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin jí byl podle §348 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
Dovolání obviněná podala s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle jejího názoru skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině a rozveden v jeho odůvodnění, nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Za zcela nutné považuje prokázání úmyslu trestný čin spáchat a v tomto směru jí nebyla prokázána vědomost padělanou listinu držet a předložit ji orgánům Policie ČR. Poukazuje na to, že žádný z důkazů neprokázal, že by na Obchodní akademii, K., nestudovala. Provedené zprávy z této školy jsou zprávami jiného subjektu – právního nástupce, který nedovedl doložit jakékoliv seznamy studentů do roku 1991. V archivech tohoto subjektu se nezachovaly žádné podklady svědčící o složení maturitní zkoušky nejen její osobou, ale ani jiných studentů. Má za to, že z neexistence požadovaných dokladů nelze dovozovat, že by předmětnou střední obchodní akademii nestudovala a že měla v úmyslu pořídit si padělek maturitního vysvědčení. Uvedla, že není osobou znalou v oblasti formálních náležitostí maturitních vysvědčení a že není schopna rozeznat pravé a padělané maturitní vysvědčení. Duplikát, který předala Policii ČR, jí byl vydán na základě její žádosti po zjištění odcizení originálu. Domnívá se, že není vyloučeno, aby jí byl duplikát vydán na jiné jméno, než jméno, které užívala za doby studia, protože si nevzpomíná pod jakým jménem o vystavení duplikátu žádala. K objasnění skutečností týkajících se jejího studia na obchodní akademii navrhuje provedení výslechu její matky. Je přesvědčena, že nebyl předložen jediný důkaz o její vině, proto mělo být postupováno podle zásady „in dubio pro reo“. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2012, č. j. 12 To 612/2011-107, zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněné dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle učiněného skutkového zjištění se obviněná měla přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku dopustit tím, že „ dne 30. 6. 2010 v M., M. n. ., v budově Policie České republiky, Krajského ředitelství Středočeského kraje,Územního odboru Praha venkov – jih, předložila při podání vysvětlení příslušníkům Policie České republiky padělané maturitní vysvědčení č. …, jež mělo být dne 6. 6. 1991 vydáno Obchodní akademií K., P., které si v předchozí době opatřila od dosud nezjištěné osoby, přičemž uvedla, že se jedná o duplikát jejího pravého maturitního vysvědčení, a takto jednala přesto, že na uvedené škole maturitní zkoušku nesložila ani nestudovala“.
Třebaže obviněná v dovolání vznáší výhrady proti právní kvalifikaci skutku, zejména k absenci úmyslu trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku spáchat, její námitky nesvědčí o tom, že by se jednalo o námitky způsobilé dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit. Její obhajobu, že studovala na Obchodní akademii, K., soudy spolehlivě vyvrátily. Odvolací soud konstatoval, že nejen odlišné jméno studentky na maturitním vysvědčení, ale i nesprávné údaje v osobách ředitele školy a třídní učitelky nemohou vznést pochybnosti do správnosti skutkových závěrů soudu prvního stupně o tom, že obviněná na školách, které sídlily na adrese K., nikdy nestudovala. Na str. 3 – 4 odůvodnění rozsudku odvolací soud podrobně rozebírá, jaké další skutečnosti jej vedly k závěru, že obviněná si musela být vědoma skutečnosti, že maturitní vysvědčení je padělkem, kde vysvětluje i okolnosti ohledně právního nástupnictví školy a také ohledně změn týkajících se jména obviněné. Nejvyšší soud považuje za nezbytné upozornit také na to, že obviněná nedokázala věrohodně doložit, zda se vůbec na Obchodní akademii, K., P., s žádostí o vydání duplikátu maturitního vysvědčení obrátila. Jak totiž vyplývá ze skutkového zjištění, duplikát maturitního vysvědčení si opatřila od nezjištěné osoby. I tato okolnost ve světle dalších provedených důkazů nepochybně svědčí o jejím úmyslu vědomě si opatřit falzifikát maturitního vysvědčení [srov. §15 písm. a) tr. zákoníku]. Není pochyb, že pokud by obviněná požádala o vystavení duplikátu maturitního vysvědčení přímo školu, na které studovala, falzifikát maturitního vysvědčení by jí nemohl být vystaven. Nejvyšší soud je proto přesvědčen, že subjektivní stránka přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku je i adekvátně vyjádřena ve skutkové větě výroku o vině a že popis skutku odpovídá všem znakům tohoto trestného činu.
Lze tedy konstatovat, že výhrady, které obviněná uplatňuje k subjektivní stránce trestného činu, jsou ryze skutkové povahy a z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je nepochybné, že se jimi oba soudy dostatečně a velice pečlivě zabývaly. V tomto směru je třeba podotknout, že námitky obviněné jsou pouze opakováním její obhajoby, neboť byly uplatněny již v předcházejícím řízení, přičemž soudy nižších stupňů se s obhajobou obviněné řádně vypořádaly. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „o pakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“. Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněná uplatnila námitky právně relevantního charakteru.
Protože námitky uplatněné obviněnou v dovolání nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněnou k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání obviněné meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann