ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.758.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 758/2012-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. července 2012 o dovolání, které podal obviněný P. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 4 To 445/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 121/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 92 T 121/2011, byl obviněný P. V. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „v době od 05.00 hodin do 09.45 hodin dne 19. 12. 2010 v B. na ulici S. o. odcizil z bytu č. …, kam ho pozvala na návštěvu H. K., notebook značky Acer, nezjištěného výrobního čísla s příslušenstvím v hodnotě 6.500,- Kč, mobilní telefon značky Nokia 6700 růžové barvy, výrobní číslo … včetně SIM karty, paměťové karty a nabíječky v hodnotě 3.600,- Kč, mobilní telefon značky Nokia 3310, černé barvy, výrobní číslo …, včetně SIM karty v hodnotě 600,- Kč, digitální fotoaparát značky FUJI, typ Finepix, stříbrné barvy, nezjištěného výrobního čísla, nabíječku na tužkové baterie nezjištěné značky v hodnotě 150,- Kč, autonabíječku značky Nokia v hodnotě 100,- Kč a svazek 4 ks klíčů značky FAB v hodnotě 300,- Kč a dále hotovost ve výši 4.000,- Kč a 150,- euro, čímž způsobil poškozené H. K., celkovou škodu ve výši 17.050,- Kč a 150,- euro, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově pod č. j. 1 T 8/2006 ze dne 15. 2. 2006, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2006, odsouzen mimo jiné ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) odst. e) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, který vykonal dne 16. 10. 2009“. Za tyto přečiny a dále za sbíhající se přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 3 T 102/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 7 To 438/2011, byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 3 T 102/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 7 To 438/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit poškozené H. K. škodu ve výši 17.050,- Kč a 150,- EUR.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně. Rozsudkem ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 4 To 445/2011, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2. až 5.), výrok o úhrnném trestu odnětí svobody a výrok o náhradě škody ve vztahu k poškozeným R. K., P. H. a E. N. z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 3 T 102/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 7 To 438/2011, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, a znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným (v bodě 1. až 5.) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, (v bodě 4.) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a (v bodě 4.) přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť „1. v době od 15.00 hodin do 17.00 hodin dne 3. 12. 2010 v B. na ulici P. t. …, v restauraci N. m., kam nastoupil na zkoušku jako kuchař, odcizil z trezoru za použití shodného klíče finanční hotovost ve výši nejméně 130.000,- Kč, se kterou odešel, čímž způsobil poškozenému R. K., majiteli restaurace, škodu ve výši nejméně 130.000,- Kč,
2. v době od 05.00 hodin do 09.45 hodin dne 19. 12. 2010 v B. na ulici S. o. … odcizil z bytu č. …, kam ho pozvala na návštěvu H. K., notebook značky Acer, nezjištěného výrobního čísla s příslušenstvím v hodnotě 6.500,- Kč, mobilní telefon značky Nokia 6700 růžové barvy, výrobní číslo … včetně SIM karty, paměťové karty a nabíječky v hodnotě 3.600,- Kč, mobilní telefon značky Nokia 3310, černé barvy, výrobní číslo …, včetně SIM karty v hodnotě 600,- Kč, digitální fotoaparát značky FUJI, typ Finepix, stříbrné barvy, nezjištěného výrobního čísla, nabíječku na tužkové baterie nezjištěné značky v hodnotě 150,- Kč, autonabíječku značky Nokia v hodnotě 100,- Kč a svazek 4 ks klíčů značky FAB v hodnotě 300,- Kč a dále hotovost ve výši 4.000,- Kč a 150,- euro, čímž způsobil poškozené H. K., celkovou škodu ve výši 17.050,- Kč a 150,- euro,
3. dne 11. 1. 2011 v době od 14.00 do 14.30 hod. v B. na ulici Š. … v restauraci U H., kam nenastoupil na zkoušku jako číšník, odcizil z otevřené pokladny za barem finanční hotovost ve výši 17.220,- Kč, se kterou utekl, čímž způsobil poškozenému P. H., majiteli restaurace, škodu ve výši 17.220,- Kč,
4. v době od 29. 1. 2011 do 4. 2. 2011 vnikl na pozemek rekreačního domku v obci H. K. …, po překonání 200 cm vysokého oplocení, poškozením vchodových kovových vrat vnikl do stodoly, kde rozbil výplň z drátěného skla, poškodil lištu v oblasti zámku, rozbil vchodové dveře do domu v okolí zámku, dveře vylomil z pantů a rozbil další skleněnou výplň okénka a vnikl do domku, kde následně odcizil 1 řetězovou pilu v hodnotě 900,- Kč, 1 dvoukotoučovou brusku v hodnotě 990,- Kč, 1 LCD televizor Hyundai v hodnotě 4.300,- Kč, 1 mikrovlnou troubu Sencor v hodnotě 320,- Kč, 1 příklepovou vrtačku v hodnotě 780,- Kč, 1 malou elektrickou vrtačku v hodnotě 1.050,- Kč, 1 akuvrtačku v hodnotě 800,- Kč, 1 el. hoblík v hodnotě 590,- Kč, 1 vibrační brusku v hodnotě 100,- Kč, 1 televizní anténu Thomson v hodnotě 670,- Kč, 1 okružní pilu Asiat v hodnotě 850,- Kč, 1 úhlovou brusku v hodnotě 150,- Kč, 1 strunovou sekačku Mountfield v hodnotě 720,- Kč, 1 visací zámek v hodnotě 100,- Kč, věci odvezl automobilem, prodal neznámým lidem a peníze užil pro vlastní potřebu, poškozeným, manželům E. N., a R. N., způsobil tak odcizením škodu ve výši 12.320,- Kč a škodu poškozením ve výši 9.380,- Kč,
5. dne 10. 2. 2011 v době od 16.00 hod. do 17.00 hod. v bytě M. K., ve 3 patře na ul. S. … v T. B. odcizil z volně odložené peněženky na lednici v kuchyni finanční hotovost 8.000,- Kč, když využil situace, kdy přišel do bytu společně s D. N., pracovníkem firmy Centropol Energy, který jej měl instruovat v prodeji a nabídce a během jednání obžalovaný odešel z pokoje, kde jednali se zákazníkem, poškozenému M. K., tak způsobil odcizením škodu ve výši 8.000,- Kč,
přičemž pravomocným rozsudkem OS v Trutnově ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 1 T 8/2006, byl odsouzen mimo jiné za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zákona, účinného do 31. 12. 2009, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, který vykonal ve věznici s dozorem dne 16. 10. 2009“ . Za tyto přečiny a za přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 3 T 102/2011, obviněného podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti osmi měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněného zavázal k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozeným H. K. částku 17.050,- Kč a 150,- EUR, R. K. částku 130.000,- Kč, P. H. částku 17.220,- Kč a E. N. částku 21.700,- Kč.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutek ad 2. se vůbec nestal, a tedy nemůže být ani trestným činem. Prohlásil, že i v samotném odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je tato myšlenka vyjádřena ve čtvrtém odstavci na straně páté slovy: „je sice pravdou, že proti sobě stojí obhajoba obžalovaného a usvědčující výpověď poškozeného, soud však při zvažování těchto dvou výpovědí pohlížel na věc i z toho pohledu, že obžalovaný je osobou opakovaně soudně trestanou ...“ . Z výše uvedeného je zřejmé, že existence „skutku“ stojí a padá s důvěryhodností poškozené a nedůvěryhodností jeho osoby. V této souvislosti namítl, že poškozená několikrát svoji výpověď doplňovala, když prvně stála na tom, že byla znásilněna, avšak na základě lékařského vyšetření byl vyloučen pohlavní styk a tím možnost znásilnění odpadla. Dále postupně uváděla další věci, které se jí měly po jeho návštěvě ztratit, avšak nebyla schopna doložit jejich původ a existenci. Poznamenal, že se může jednat o pomstu poškozené za to, že nesplnil její představy o strávení večera, tj. že s ní nebyl schopen vykonat soulož. Dodal, že takovéto řešení „přátelské výpomoci“ nemůže být předmětem trestního stíhání a ani potrestání. Dále shledal, že v posuzovaném případě byla porušena zásada presumpce neviny, když pouze skutečnost, že je osobou trestanou, vedla soudy nižších stupňů v naprostou nedůvěryhodnost jeho výpovědi bez dalšího a následně k úsudku, že se měl udát „skutek“, kterým byl spáchán trestný čin, a že se jej měl dopustit on. Uzavřel, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedla, že výslovně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 4 To 445/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují výhradně právě do oblasti skutkové (procesní). Obviněný totiž soudům vytýká pouze nesprávné hodnocení důkazů, porušení zásady presumpce neviny a vadná skutková zjištění, přitom současně prosazuje vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci (tvrdí, že se skutek popsaný pod bodem 2. výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně vůbec nestal). Pouze z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Nenamítá tak rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován toliko v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávné právní posouzení skutku, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval jen z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, porušení zásady presumpce neviny a z vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), f) a l ) tr. ř.], které však obviněný neuplatnil a svou argumentací ani věcně nenaplnil (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Nejvyšší soud v tomto směru navíc odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Zejména však připomíná usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý