ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.816.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 816/2012-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. července 2012 o dovolání, které podal obviněný J. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 31 To 671/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 58/2011, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 31 To 671/2011, zrušuje ve výroku, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného J. K..
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 2 T 58/2011, byl obviněný J. K. uznán vinným (v bodech I. 1. až 5.) účastenstvím ve formě návodu ke zločinu loupeže podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„I. 1. v L., v ul. V. čp. …, dne 16. 12. 2010, J. K. navrhl J. D., aby provedl ozbrojené přepadení sex-shopu, z důvodu, aby získal peníze na živobytí, následně v době od 15.50 hod. do 15.55 hod. vešel sám J. D. do prodejny E-video maskovaný kapucí a zeleným šátkem přes obličej, v prodejně namířil maketu krátké střelné zbraně a pepřový sprej na obsluhující Z. K., a ptal se jí, kde jsou peníze, z kasy si vzal kovové mince a videokazetu s uloženými papírovými bankovkami, tedy finanční hotovost v celkové výši nejméně 1.300,-- ke škodě M. D., IČ …, a s penězi utekl,
2. v L., v ul. L. čp. …, dne 24. 12. 2010, J. K. navrhl J. D., aby provedl ozbrojené přepadení benzínové čerpací stanice, z důvodu, aby získal peníze na živobytí s tím, že J. K. mu ukázal BČS Shell v ul. L., kam kolem 22.30 hod. společně přijeli, J. K. J. D. ukázal místo, kde po loupeži na něho bude čekat, ukázal mu cestu, popsal mu opakovaně, co má dělat, jak vyžádat peníze a na základě těchto informací J. D. v době od 22.30 hod. do 22.32 hod. maskovaný kapucí a černou silonkou přes obličej vešel sám dovnitř prodejny BČS, mezi automaticky zavírací dveře umístil kanystr tak, aby se dveře nezavřely, došel k prodejnímu pultu, namířil maketu krátké střelné zbraně na obsluhující L. S., a slovy: „Všechny peníze na pult“ ji vyzval k vydání peněz, L. S. mu ze strachu z pokladny vydala finanční částku ve výši 4.000,-- Kč a 100,- Euro, které si vložil do kapsy bundy a utekl pryč směrem k čekajícímu vozidlu s J. K., kterému peníze předal, od J. K. dostal 1.000,- Kč, zbytek si ponechal J. K., ke škodě Shell Service L., K. a Ž., L., IČ …,
3. v L., v ul. V. čp. …, dne 3. 1. 2011 kolem 23.15 hod., J. K. přivezl J. D. k ubytovně v ul. N. S., přesvědčoval jej, aby šel přepadnout Boca bar a za tím účelem mu dal zapalovač ve tvaru krátké střelné zbraně, poté J. D. vystoupil, maskovaný kapucí a punčochou přes obličej vešel do baru Boca, kde na obsluhující J. B., namířil zapalovač ve tvaru krátké střelné zbraně, křičel na ní, aby mu dala rychle kasírku, kdy J. B. mu ze strachu vydala 2 kasírtašky s celkovou finanční hotovostí ve výši 5.950,- Kč, se kterými utekl, ke škodě MEIN GROUP s.r.o., Vrabčí 177/2, Liberec, IČ …, v autě kasírtašky předal J. K., který mu z nich vydal několik stovek Kč a zbytek si J. K. ponechal pro svoji potřebu,
4. v L., v ul. N., dne 5. 1. 2011, před spácháním činu J. K. opatřil J. D. plynovou pistoli a vojenskou soupravu s kuklou a vytipoval místo spáchání loupeže, J. D. dovezl na místo činu a v blízkosti místa činu dle předchozí domluvy na něho počkal, následně v době okolo 21.00 hod. přijeli J. K. s J. D. společně vozidlem tv. zn. Škoda Octavia, rz. …, k BČS ÖMV ČR, J. D. vystoupil z vozidla a maskovaný kapucí a šálou přes obličej vešel do prodejny BČS ÖMV, kde na obsluhující M. N., a H. S., namířil krátkou střelnou zbraň a se slovy: „Prachy z kasy!“ se dožadoval vydání finanční hotovosti, H. S. mu ze strachu vydala z pokladny finanční hotovost ve výši 22.000,- Kč, kterou si vložil do kapes bundy a z místa utekl na předem dohodnuté místo, kde na něho čekal J. K. s vozidlem, kterému předal finanční hotovost, ze které mu J. K. dal 1.600,- Kč, ke škodě společnosti ÖMV Česká republika, s.r.o., I. K., IČ …, se sídlem N., L.,
5. v J. n. N., v ul. N., dne 8. 1. 2011 před spácháním činu J. K. opatřil J. D. plynovou pistoli a vojenskou soupravu s kuklou a vytipoval místo spáchání loupeže, J. D. dovezl na místo činu a v blízkosti místa činu dle předchozí domluvy na něho počkal, následně v době okolo 18.30 hod. přijeli společně osobním motorovým vozidlem tv. zn. Peugeot Boxer, rz. …, k BČS Shell, J. D. maskovaný kapucí a šálou přes obličej vstoupil do prodejny BČS Shell, kde na obsluhující V. S., namířil krátkou střelnou zbraň a pepřový sprej, a se slovy: „To je přepadení, chci všechny peníze“ požadoval vydání peněz, V. S. mu ze strachu vydala finanční hotovost ve výši 18.400,- Kč, které si strčil do vnitřní kapsy bundy a při odchodu z BČS z regálu prodejny vzal 2 ks tyčinek zn. Snickers, a z místa utekl na předem dohodnuté místo, kde na něho čekal J. K. s vozidlem, kterému předal finanční hotovost, ze které mu J. K. dal cca 2.000,- Kč, ke škodě SHELL SERVICE Jablonec nad Nisou, Nákladní ul., IČ …“.
Dále byl obviněný J. K. uznán vinným (v bodě II.) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění výše jmenovaného okresního soudu spáchal tím, že „II. přestože mu rozhodnutím Magistrátu města Liberec, Odboru dopravy, č. j. MML115155/10/1687/OD/Br ze dne 25. 8. 2010, který nabyl právní moci téhož dne, byla uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců,
- v L., v ul. V., dne 3. 1. 2011 kolem 23.15 hod. řídil osobní motorové vozidlo nezjištěného typu,
- v L., v ul. N. a Č., dne 5. 1. 2011 kolem 21.00 hod. řídil osobní motorové vozidlo tv. zn. Škoda Octavia, rz. …,
- v J. n. N., v ul. N., v ul. U B., dne 8. 1. 2011 kolem 18.30 hod. řídil osobní motorové vozidlo tv. zn. Peugeot Boxer, rz. …“ .
Za tuto trestnou činnost byl obviněný J. K. podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za užití §45 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. D. a o jeho výlučné povinnosti nahradit škodu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění J. K. a J. D. zavázáni k povinnosti zaplatit rukou společnou a nerozdílnou poškozené Pojišťovna Kooperativa a.s. škodu ve výši 22.000,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná poškozená odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl na totéž řízení s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán také poškozený Shell service, Jablonec nad Nisou.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný J. K. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci (v neprospěch obviněného J. D. do výroku o trestu), rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Rozsudkem ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 31 To 671/2011, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. ohledně obviněného J. K. a podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného J. D. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o trestech a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému J. K. podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále rozhodl o trestu obviněného J. D.. Následně vyslovil, že jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného J. K. zamítl.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, výroku, podle něhož jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn, a výroku o zamítnutí jeho odvolání) podal obviněný J. K. (dále zpravidla jen „obviněný“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k), l ) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že proti rozsudku nalézacího soudu podal vedle jeho osoby odvolání také státní zástupce, avšak pouze v neprospěch spoluobviněného J. D.. Namítl, že k jeho (obviněného) odvolání nebylo možno rozhodnout o zrušení výroku o trestu, vyslovit nový výrok o trestu a jeho výkonu a zároveň jeho odvolání zamítnout. Vyslovil názor, že výrok rozsudku o tom, že jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn, zjevně přesáhl, stejně jako ostatní shora zmíněné výroky rozsudku, rozsah přezkumné pravomoci odvolacího soudu vymezený podanými odvoláními. Dále argumentoval, že pokud jeho obhajoba spočívala mj. v tom, že v případě dílčích skutků ze dne 3. 1. 2011 (bod I. 3. rozsudku) a ze dne 5. 1. 2011 (bod I. 5. rozsudku) je schopen výslechy svědků M. B. a M. K. prokázat, že se v době jejich spáchání zdržoval na jiném místě (nemohl se tedy těchto skutků dopustit), tak skutečnost, že soudy nižších stupňů neprovedly důkaz výslechem těchto svědků k otázce, zda vědí, kde se zdržoval v době spáchání předmětných skutků, je porušením jeho ústavního práva na spravedlivý proces.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil všechny dovoláním napadené výroky a v rozsahu zrušení výroku o zamítnutí jeho odvolání věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že přestože obviněný v dovolání uplatnil vedle sebe několik dovolacích důvodů, jeho dovolací argumentace spočívá na jediném tvrzení, a to, že v době spáchání dvou útoků pokračujícího návodu ke zločinu loupeže podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §173 odst. 1 tr. zákoníku (ad I. 3. a 5.) byl někde jinde, přičemž prostřednictvím mimořádného opravného prostředku chce výslechem svědků doložit, že s takovou trestnou činností nemohl mít nic společného. Takovou námitkou však obviněný žádný z jím zvolených dovolacích důvodů neuplatnil. Státní zástupkyně upozornila, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přitom zdůraznila, že obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku právní v tom smyslu, že by skutková zjištění, ke kterým dospěly soudy obou stupňů po provedeném řízení, neznamenala naplnění zákonných znaků pokračujícího návodu ke zločinu loupeže podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §173 odst. 1 tr. zákoníku, resp. že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou podřaditelné námitky, které obviněný uplatnil proti skutkovým zjištěním soudů s odkazem na neúplnost provedeného dokazování. Dodala, že dovolací soud může vstoupit do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním, avšak pouze výjimečně, vyžaduje-li to zachování principů vyplývajících z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Pravidla spravedlivého procesu bývají ohrožena v situaci, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, tedy tzv. případy kdy v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy, dále v situaci, kdy důkazy, případně důkaz, nejsou získány procesně přípustným způsobem a rovněž případy tzv. opomenutých důkazů. Přitom akcentovala a odůvodnila, že v posuzované trestní věci se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Liberci, se kterými se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, nejedná. Při svém hodnotícím postupu soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a v procesu dokazování nelze zaznamenat ani kategorii tzv. opomenutých důkazů. V uvedeném směru tedy k žádnému porušení práva obviněného na spravedlivý proces nedošlo.
Dále státní zástupkyně připomněla, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl ulož trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod obviněný nenaplnil žádnou právně relevantní námitkou, stejně tak jako další dva dovolací důvody, a to dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, nebo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., jenž je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k).
Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 31 To 671/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují výhradně právě do oblasti skutkové (procesní). Obviněný totiž soudům vytýká pouze neúplné důkazní řízení a vadná skutková zjištění, přitom současně prosazuje vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci (tvrdí, že se jednání, které je mu kladeno za vinu pod body I. 3. a 5. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, nedopustil). Nadto odvolacímu soudu vytýká procesně vadný způsob rozhodnutí o jeho odvolání. Pouze z uvedených skutkových, resp. procesních výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku, resp. o jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nenamítá tak rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, neuplatňuje žádné hmotně právní argumenty.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován toliko v porušení procesních pravidel vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §256 a násl. tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný, s výjimkou níže uvedenou) dovolací důvod podřadit nelze.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval jen z tvrzeného neúplného důkazního řízení a vadných skutkových zjištění, příp. též z tvrzeného procesně vadného způsobu rozhodnutí o jeho odvolání, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) tr. ř.], které však obviněný neuplatnil a svou argumentací ani věcně nenaplnil (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Nejvyšší soud v tomto směru navíc odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Zejména však připomíná usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je potom naplněn v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějící výrok v napadeném rozhodnutí jako dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Chybějícím výrokem je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud do výrokové části pojmout, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran, např. poškozený navrhl rozhodnout o jeho uplatněném nároku na náhradu škody. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dána tehdy, jestliže v rozhodnutí sice byl určitý výrok učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.
V návaznosti na uvedené nutno konstatovat, že obviněný ve svém dovolání sice poukazem na příslušné zákonné ustanovení deklaroval naplnění důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř., avšak nevznesl žádné konkrétní námitky, ze kterých by nezákonnost druhu či výměry jemu uloženého trestu, resp. absence či neúplnost výroku rozhodnutí odvolacího soudu měla vyplývat. K tomu je třeba poznamenat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo uvedl, jaké vady podřaditelné pod některý z taxativně vymezených dovolacích důvodů rozhodnutí vytýká. Lze tedy uzavřít, že ani důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř. obviněný neodůvodnil způsobem, který by se mohl stát podnětem dovolacího přezkumu.
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (alternativa první) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. (alternativa druhá).
V předmětné trestní věci však o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. nemůže jít, neboť uplatněné dovolací námitky obviněného neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (viz argumentaci výše).
V posuzované trestní věci lze dovodit, že z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (alternativy první) došlo k jediné vadě, která ovšem neměla vliv na správnost podstaty rozhodnutí odvolacího soudu. Konkrétně jde o to, že odvolací soud poté, co shledal, že ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu je třeba u obviněného J. K. opravit ustanovení týkající se úhrnnosti trestu, kdy je namístě použití §43 tr. zákoníku, nikoli §45 tr. zákoníku, výlučně z podnětu odvolání tohoto obviněného ohledně něho podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že mu podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, současně však jeho odvolání (obviněného J. K.) podle §256 tr. ř. zamítl. Skutečnost, že takto učinil toliko k odvolání jmenovaného obviněného, plyne z toho, že odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci bylo podáno výhradně v neprospěch obviněného J. D. (proti výroku o trestu). Z podnětu tohoto dalšího odvolání nebyl odvolací soud v dané věci oprávněn přezkoumat (a případně změnit) rozsudek soudu prvního stupně stran obviněného J. K..
V daných souvislostech je nezbytné připomenout, že ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně postupem podle §254 tr. ř. a které jsou obsahem ustanovení §256 a násl. tr. ř., vyplývá, že odvolací soud rozhoduje o odvolání jako celku, přičemž tento řádný opravný prostředek může buď zamítnout (zamítnutí odvolání jako nedůvodného podle §256 tr. ř. přichází v úvahu jedině tehdy, jde-li o plné potvrzení zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo) nebo podanému odvolání zcela či zčásti vyhoví, takže zruší napadené rozhodnutí buď v celém rozsahu, nebo jen v té části, v níž shledá vadu. Jestliže soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku určité osoby pouze částečně, ve zbytku ho již nezamítá (k tomu přiměřeně viz např. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 17/2002, č. 417, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 23/2003, č. 531).
Pokud tedy v posuzované trestní věci odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 tr. ř.) dospěl k závěru, že napadený rozsudek je z důvodu chybného uvedení zákonného ustanovení ve výroku o trestu týkajícího se obviněného J. K. vadný, a z tohoto důvodu k odvolání jmenovaného obviněného postupoval shora popsaným způsobem, nemohl již rozhodnout o témže odvolání dalším výrokem tak, že je podle §256 tr. ř. zamítá, neboť, jak výše naznačeno, odvolání obviněného zásadně tvoří jediný celek (jeden opravný prostředek) a nelze mu tudíž dílem vyhovět a dílem je zamítnout.
Za tohoto stavu věci postupoval Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a [v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 31 To 671/2011, zrušil ve výroku, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného J. K.. Z povahy věci (zjištěného pochybení) pak již nemusel činit další rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý