ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.844.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 844/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. srpna 2012 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 4. 2012, č. j. 31 To 96/2012-172, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 42 T 200/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 4. 2012, č. j. 31 To 96/2012-172, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto podle §256 tr. ř. odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 42 T 200/2010, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku a pokusem zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 k §185 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, když pro výkon trestu odnětí svobody byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. 5 T 108/2010, ze dne 25. 5. 2011, který nabyl právní moci dne 6. 8. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 4. 2012, č. j. 31 To 96/2012-172, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť „má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku poukazuje na to, že „se žádného jednání vůči mladistvé, popsaného v rozsudku Okresního soudu v České Lípě nedopustil“. Soudům vytýká, že se nevypořádaly se závažnými rozpory ve výpovědi poškozené, nevzaly v úvahu, že poškozená byla silně opilá a nepostupovaly v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch obviněného. Soudu druhého stupně vytýká, že „nevyhověl jeho návrhu na vypracování konkurenčního znaleckého posudku z oboru psychologie na mladistvou“. Vzhledem k tomu, že znalkyně, která posudek zpracovávala, měla poškozenou v péči od základní škody pro lhaní poškozené, pak nemůže souhlasit se závěrem znalkyně o věrohodnosti obviněné, když uvedená skutečnost podle něj vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti znalkyně. S ohledem na skutečnosti, které uváděl v řízení před soudem a v dovolání, navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém podání uvedl, že se nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat a souhlasí s tím, aby v rámci urychlení dalšího postupu řízení rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s předmětnou trestní věcí obviněného musí Nejvyšší soud upozornit, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem a pro jeho uplatnění před dovolacím soudem jsou také zákonem vymezeny dovolací důvody. Nelze tedy vycházet při podání tohoto mimořádného opravného prostředku z toho, že jde o „jakési“ další odvolání. Tuto skutečnost zmiňuje Nejvyšší soud záměrně, neboť z podaného dovolání je zřejmé, že toto je obsahově shodné s námitkami, které uplatnil obviněný prostřednictvím obhájce v řízení o odvolání. S námitkami obviněného se velmi podrobně na str. 2 – 3 svého usnesení vypořádal krajský soud, který shledal hodnotící úvahy soudu prvního stupně, které tento vyjádřil ve svém rozsudku na str. 5 – 6, správnými, přičemž hodnotící úvahy soudu vycházely z podrobně rozvedených výpovědí svědků, ev. znaleckého posudku a vyjádření znalkyně, stejně jako obviněného (vše na str. 2 – 5 rozsudku). Na tomto místě musí pak Nejvyšší soud vzhledem k charakteru opakujících se námitek poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ze kterého mj. vyplývá „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (viz Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17, C. H. Beck). Tento postup by přicházel v úvahu za situace, že by Nejvyšší soud nezjistil jiný důvod pro ev. odmítnutí dovolání.
Z podaného dovolání obviněného vyplývá, že tento soudu vytýká nesprávné hodnocení důkazů, neprovedení jím navržených důkazů a nerespektování zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Z takto koncipovaných námitek je patrný jednoznačný závěr, že obviněný má výhrady ke zjištěnému skutkovému stavu, a to způsobem upraveným §2 odst. 6 tr. ř. a předkládá soudu vlastní skutkový děj s argumentací, že se jednání, pro které byl odsouzen, nedopustil. Takto koncipované námitky je však třeba z pohledu uplatněného dovolacího důvodu označit za námitky právně irelevantní – dovolací důvod nenaplňující. V souvislosti s takto uplatněnými námitkami musí Nejvyšší soud uvést, že zjištěný skutkový stav je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
V souvislosti s obviněným předkládanou vlastní verzí skutkového děje upozorňuje Nejvyšší soud na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení. Ve vztahu k formálnímu podání dovolání je potřebné také uvést, že Ústavní soud pod sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. S ohledem na shora uvedené skutečnosti přicházelo v úvahu o takto koncipovaných námitkách rozhodnout ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann