ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.898.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 898/2012-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. srpna 2012 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2012, č. j. 9 To 20/2012-313, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 4/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2012, č. j. 9 To 20/2012-313, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 11. 2011, č. j. 7 T 4/2011-272. Tímto rozsudkem byl obviněný M. K. uznán vinným v bodech 1) - 5) výroku rozsudku pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Za tento trestný čin mu byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Naproti tomu byl obviněný v bodě ad 1) obžaloby a v bodě ad 4) obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro dílčí útoky pokračujícího zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro něž je obžalovaný stíhán.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Domnívá se, že zjištěný skutkový děj je v rozporu s důkazy, které byly v rámci trestního řízení, jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem provedeny, v důsledku čehož soudy obou instancí nesprávně aplikovaly příslušnou hmotně právní normu a nesprávně právně posoudily skutek, který měl obviněný spáchat. Vytýká soudům, že jeho vinu posoudily výlučně na svědeckých výpovědích jednotlivých svědků. U skutku pod bodem 1) je jeho závěr o vině postaven na výpovědi svědka I. S., u skutku pod bodem 2) soud vycházel z výpovědi svědka V. K. u skutku pod bodem 3) je jeho vina založena na výpovědi svědkyně H. P., u skutku pod bodem 4) svědek Z. D. potvrdil jeho nevinu, skutek pod bodem 5) je opřen o výpověď svědka L. D. Tyto výpovědi svědků obviněný označuje za zcela nevěrohodné, neboť jsou naprosto v příkrém rozporu s jeho výpovědí. Sám obviněný svou vinu popírá a tvrdí, že jednání, které je mu kladeno za vinu, se nedopustil. Namítá, že soudy bez bližšího odůvodnění zcela uvěřily svědkům, o jejichž věrohodnosti jsou značné pochybnosti, a odmítly jeho obhajobu, kterou nepovažuje za jiným způsobem vyvrácenou a nevěrohodnou. Podle jeho názoru měly soudy obou instancí užít zásadu in dubio pro reo a obžaloby jej zprostit. V důsledku nesprávných skutkových závěrů pak soudy nesprávně posoudily skutek jako pokračující zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 9 To 20/2012, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a vyslovila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud projednal dovolání obviněného v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud má za to, že obsahem námitek obviněného nebyl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn. Obviněný zpochybňuje provedené dokazování a je zjevné, že jeho námitky nekorespondují s tím, co bylo předmětem skutkového zjištění soudů nižších stupňů. Na str. 4 – 6 odůvodnění rozsudku se soud prvního stupně podrobně zabýval otázkou věrohodnosti svědků. Zejména shodně se svědci vyjadřovali k období, kdy měli drogy získávat od obviněného a taktéž k tomu, kde a za jakých podmínek si druh drogy od obviněného opatřili. I z výpovědi obviněného je patrné, že se s uvedenými svědky znal a že se s nimi stýkal. Soud prvního stupně nezjistil, že by z výpovědí svědků vyplývalo uvádět nepravdivé údaje s cílem poškodit obviněného. Veškeré zjištěné skutečnosti z výpovědí těchto svědků vedly soud k závěru, že obhajoba obviněného byla vyvrácena. Nejvyšší soud je toho názoru, že soud prvního stupně věnoval výpovědím svědků patřičnou pozornost. Svědčí o tom i skutečnost, že v bodech 1) a 4) obžaloby byl obviněný obžaloby zproštěn a provedené důkazy tedy v těchto případech hodnotil soud ve prospěch obviněného. Je s podivem, že obviněný v dovolání namítá, že výpověď svědka I. S. /skutek pod bodem 1) obžaloby/ a výpověď Z. D. /skutek pod bodem 4) obžaloby/ byla hodnocena v jeho neprospěch, neboť právě zproštění obžaloby pro tyto skutky nasvědčuje tomu, že soud vzal v úvahu, že tito svědci odběr drogy od obviněného nepotvrdili. Za dané situace Nejvyšší soud nemohl námitkám obviněného uváděným v dovolání přisvědčit.
Protože námitky uplatněné obviněným v dovolání nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud považuje rovněž za nezbytné uvést, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby, neboť byly uplatněny již v předcházejícím řízení, přičemž soudy nižších stupňů se s obhajobou obviněného řádně vypořádaly. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu /C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „o pakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann