ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.427.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 427/2013-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2013 o dovolání obviněných M. V. , L. H. a D. M. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 6 To 2/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 10/2010, takto:
Dovolání obviněného D. M. se odmítá podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Dovolání obviněných M. V. a L. H. se o d m í t a j í podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 4 T 10/2010, byli obvinění M. V., L. H. a D. M. uznáni vinnými:
- M. V. zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku (ad I.),
- L. H. zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, formou pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad I.) a zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, formou pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad II./1, 2, 3, 4, 5, III.),
- D. M. zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, formou pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad I.) a zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, formou pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad III.),
kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že
I.
obviněný M. V. sám, v úmyslu získání neoprávněného majetkového prospěchu dne 18.4.2007 v pobočce České spořitelny, a.s. v P., O., uzavřel smlouvu o hypotečním úvěru na částku 6.000.000,- Kč na financování koupě nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví, pro katastrální území Č. L., vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, načež bylo zjištěno, že k žádosti, resp. k úvěrovému návrhu na poskytnutí tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém potvrzení o výši příjmů od společnosti NI-KA, s.r.o., ze dne 2.4.2007, nepravdivou smlouvu o nájmu nebytových prostor a věcí ze dne 20.12.2002, která měla být uzavřena mezi Ing. I. P. a společností EIBL ELECTRONIC, s.r.o., zastoupenou H. J., nepravdivou smlouvu o budoucí nájemní smlouvě ze dne 16.4.2007 mezi M. V. a společností EIBL ELECTRONIC, s.r.o., nepravdivou pracovní smlouvou ze dne 4.9.2003, která měla být uzavřena mezi společností NI-KA, s.r.o., zastoupenou Ing. V. K., na základě kterých mu byl hypoteční úvěr poskytnut a vyplacen, přičemž jeho podmínky přestal plnit, úvěr nebyl v plné výši splacen, uhradil pouze částku v celkové výši 348.035,- Kč,
přičemž obviněná L. H. a obviněný D. M. v období sjednávání a poskytování úvěru, společně zajistili a zprostředkovávali poskytnutí úvěru, zajistili a zprostředkovali nákup nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví, pro katastrální území Č. L., vedený Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj a zároveň obviněnému M. V. opatřili nebo pomohli opatřit výše popsané nepravdivé dokumenty, na základě kterých byl úvěr poskytnut, a to s úmyslem získání neoprávněného majetkového prospěchu,
a tímto jednáním způsobili České spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu v celkové výši 5.651.965,- Kč,
II.
1. obviněná L. H. sama v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, poskytla R. Š. pomoc při sjednávání úvěrové smlouvy ze dne 11.5.2005 na částku 1.120.000,-Kč v České spořitelně, a.s., v P., J., za účelem koupě bytové jednotky v budově (ve vchodu na pozemcích parc.č. ), včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 671/9759 na společných částech budovy na pozemcích parc.č. a k pozemkům parc.č. zapsaných v katastrálním území B. u P., obec B., v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, jehož vlastníkem byla společnost IFIS Real, s.r.o., se sídlem B., v P., zastoupená jednateli L. H. a D. M., se kterou dne 12.5.2005 uzavřel R. Š. kupní smlouvu na uvedené nemovitosti a kupní cena byla uhrazena z uvedeného úvěru, přičemž při sjednávání tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém tvrzení o svém zaměstnání ve společnosti PLAZMA LINE, s.r.o., které doložil nepravdivým potvrzením o výši pracovního příjmu ze dne 12.5.2005, nepravdivou pracovní smlouvou ze dne 6.6.2002, nepravdivými výplatními páskami za měsíc únor až duben 2005 a nepravdivým potvrzení o vyměřovacích základech od České správy sociálního zabezpečení ze dne 27.5.2005, přičemž tyto písemnosti mu obstarala obviněná L. H., která navíc dne 30.5.2005 uzavřela jako jednatelka společnosti IFIS Real, s.r.o. k předmětným nemovitostem s Českou spořitelnou, a.s., smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti, kde mimo jiné uvedla v čl. III, odst. 1, odsek třetí, že na předmětné nemovitosti neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných subjektů, přestože věděla, že byt užívají jako nájemníci, na základě rozhodnutí o schválení dohody o výměně bytu ze dne 20.2.1991, rozvedení manželé M. P. a V. P., kdy navíc k zástavní smlouvě předložila padělanou kopii smlouvy ze dne 21.2.2005 o převodu vlastnictví bytové jednotky mezi Městem B. a spol. IFIS Real, s.r.o., kde je změněn článek X., který v pravé smlouvě obsahuje skutečnosti o nájemních vztazích, což padělek neobsahuje, úvěr nebyl v plné výši splacen, byla uhrazena částka pouze v celkové výši 48.918,- Kč, a tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu ve výši 1.071.082,- Kč,
2.
obviněná L. H. sama v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch poskytla J. H. pomoc při sjednávání úvěrové smlouvy ze dne 3.8.2005 na částku 1.200.000,- Kč v České spořitelně, a.s., v P., V. n., za účelem koupě bytu v budově - bytový dům na pozemku parc.č., příslušného spoluvlastnického podílu o velikosti 618/7840 na společných částech budovy a pozemku parc.č. - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 238 m2, vše zapsáno pro obec B., katastrální území B. u P. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, jehož vlastníkem byla společnost IFIS, Real s.r.o., se sídlem B., P., zastoupená jednateli L. H. a D. M., se kterou J. H. dne 14.7.2005 uzavřel kupní smlouvu na uvedené nemovitosti a kupní cena byla uhrazena z uvedeného úvěru, kdy při sjednávání tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém tvrzení o svém zaměstnání ve společnosti Tract-Stav, s.r.o., které doložil nepravdivým potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 11.7.2005, které mu obstarala obviněná L. H., která dne 3.8.2005 uzavřela jako jednatelka společnosti IFIS Real, s.r.o. k předmětným nemovitostem s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o zřízení zástavního práva, kde mimo jiné prohlásila v čl. III. odst. 1, odsek třetí, že na zástavě neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných subjektů, přesto, že věděla, že byt jako nájemníci užívají, na základě nájemní smlouvy ze dne 28.11.1995, manželé M. a J. S., úvěr nebyl v plné výši splacen, byla uhrazena částka pouze v celkové výši 37.065,- Kč, a tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu ve výši 1.162.935,- Kč,
3.
obviněná L. H. sama v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, poskytla J. K. pomoc při sjednávání úvěrové smlouvy dne 26.9.2005 na částku 1.053.000,-Kč a úvěrové smlouvy dne 14.10.2005 na částku 147.000,-Kč v České spořitelně, a.s., v P., J., za účelem koupě bytové jednotky v budově na pozemcích parc.č., včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 563/12058 na společných částech budovy č.p. zapsaných na listu vlastnictví, pro katastrální území B., Katastrální úřad Středočeského kraje, jehož vlastníkem byla společnost IFIS Real, s.r.o., se sídlem B., v P., zastoupená jednateli L. H. a D. M., se kterou dne 26.9.2005 uzavřel J. K. kupní smlouvu, přičemž při sjednávání tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém tvrzení o svém zaměstnání ve společnosti ADA TRADE, spol. s r.o., které doložil padělaným potvrzením o výši pracovního příjmu, nepravdivou pracovní smlouvou a nepravdivým potvrzením o vyměřovacích základech od Pražské správy sociálního zabezpečení, přičemž tyto písemnosti mu obstarala obviněná L. H., která navíc dne 18.10.2005 uzavřela jako jednatelka společnosti IFIS Real, s.r.o. k předmětné nemovitosti s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o zřízení zástavního práva, kde mimo jiné uvedla v čl. IV Prohlášení zástavce odstavec 1 odsek třetí, že k předmětné nemovitosti neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných subjektů, přesto, že věděla, že byt užívají jako nájemníci, na základě rozhodnutí o schválení dohody o výměně bytů ze dne 10.7.1974, rozvedení manželé J. Š. a J. Š., kdy navíc k zástavní smlouvě přiložila padělanou kopii smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 10.8.2005 mezi Městem B. a spol. IFIS Real, s.r.o., kde je změněn článek X., který v pravé smlouvě obsahuje skutečnosti o nájemních vztazích, což padělek neobsahuje, výše uvedené úvěry nebyly v plné výši splaceny, u úvěru byla uhrazena částka pouze v celkové výši 36.243,- Kč a u úvěru byla uhrazena částka pouze v celkové výši 9.465,- Kč, a tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu v celkové výši 1.154.292,- Kč,
4.
obviněná L. H. sama v úmyslu získat majetkový prospěch poskytla J. N. pomoc při sjednávání úvěrové smlouvy uzavřené dne 18.10.2005 v České spořitelně, a.s., P., V. n. na částku 900.000,-Kč, za účelem koupě bytové jednotky v domě č.p. na pozemcích parc.č. - bydlení, spoluvlastnického podílu o velikosti 463/9647 na společných částech domu č.p. a spoluvlastnického podílu o velikosti 463/9647 na pozemcích parc.č. - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 260 m2 a parc. č. - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 256 m2, vše zapsáno na LV v katastru nemovitostí pro katastrální území B. u P., obec B., vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, jehož vlastníkem byla společnost IFIS Real, s.r.o., se sídlem B., P., zastoupená jednateli L. H. a D. M., se kterou J. N. dne 6.10.2005 uzavřel kupní smlouvu na předmětné nemovitosti a kupní cena byla uhrazena z uvedeného úvěru, přičemž při sjednávání tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém tvrzení o svém zaměstnání ve společnosti ADA TRADE, spol. s r.o., které doložil nepravdivým potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 6.10.2005 a nepravdivou pracovní smlouvou ze dne 1.12.2004, i když v této společnosti nebyl zaměstnán, přičemž tyto písemnosti mu obstarala obviněná L. H., která dne 18.10.2005 uzavřela jako jednatelka společnosti IFIS Real, s.r.o. k předmětným nemovitostem s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o zřízení zástavního práva, kde mimo jiné prohlásila v čl. IV, odst. 1, odsek třetí, že na zástavě neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných subjektů, přesto, že věděla, že byt užívá jako nájemce, na základě nájemní smlouvy ze dne 16.9.1992, M. S., úvěr nebyl v plné výši splacen, byla uhrazena částka pouze v celkové výši 23.535,- Kč, a tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu ve výši 876.465,- Kč,
5.
poté, co dosud nezjištěný muž, vystupující pod jménem J. M., v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, dne 5.1.2006 uzavřel s Českou spořitelnou, a.s., v pobočce K., smlouvu o úvěru na částku 1.250.000,- Kč, jehož účelem byla koupě nemovitosti - bytu č. v budově č.p. v B., na pozemku č. a spoluvlastnický podíl na společných částech domu v obci B. č.p. a pozemku č., o velikosti podílu 165/983, vše zapsáno na listu vlastnictví č. , pro obec B., katastrální území B. u P., u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, jehož majitelem byla společnost IFIS Real, s.r.o., se sídlem v P., B., zastoupená L. H. a D. M., se kterou uzavřel dne 4.1.2006 kupní smlouvu na tuto nemovitost, přičemž při sjednávání tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu od společnosti COMMANDER, a.s., kde nikdy nebyl zaměstnán, přičemž úvěr mu byl poskytnut a nebyl v plné výši splacen, uhradil pouze částku v celkové výši 63.257,- Kč,
obviněná L. H. sama v úmyslu získání neoprávněného majetkového prospěchu, uzavření tohoto úvěru zprostředkovávala a zároveň jako zástupce majitele nemovitosti uzavřela dne 12.1.2006 s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem, kde mimo jiné uvedla v čl. IV. Prohlášení zástavce odstavec 1 odsek třetí, že na předmětné nemovitosti neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných subjektů, přesto, že věděla, že byt užívá, na základě platné nájemní smlouvy ze dne 3.5.1999, J. V., bytem L., v B., a tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu výši 1.186.743,- Kč,
III.
obviněná L. H. a obviněný D. M. společně v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, poskytli V. H. pomoc při sjednávání smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20.12.2004 na částku 1.000.000,- Kč v Komerční bance, a.s., v pobočce P., P. M., kterou uzavřel V. H. jako jednatel a společník spol. STAVOREAL Praha, s.r.o., za účelem profinancování krátkodobých pohledávek z obchodního styku, přičemž bylo zjištěno, že do žádosti o podnikatelský úvěr - prohlášení o vlastnictví majetku a závazcích pro Profi úvěry, uvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje o vlastnictví bytu v hodnotě 2 mil. Kč a rekreačního domu v hodnotě 1,5 mil. Kč, což se nezakládalo na pravdě, přičemž bylo zjištěno, že obviněná L. H. a obviněný D. M. poskytnutí tohoto úvěru zprostředkovávali především tím, že na jmenovaného V. H. převedli zmiňovanou společnost, připravili nepravdivé podklady pro úvěr, zároveň mu poskytli pomoc, spočívají především v radě, jak se chovat v bance při sjednávání smlouvy, co uvést do žádosti o úvěr, včetně nepravdivých tvrzení o majetku, po poskytnutí úvěru zajistili jeho odčerpání prostřednictvím bankovních převodů a hotovostního výběru ve svůj prospěch, úvěr nebyl splacen ani z části,
a tímto jednáním způsobili Komerční bance a.s., se sídlem v P., N. P. škodu ve výši 1.000.000,- Kč.
Za popsané jednání byli
- obviněný M. V. odsouzen podle §211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro účely tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem,
- obviněná L. H. odsouzena podle §211 odst. 6 tr. zákoníku za použití §43 odst.2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byla pro účely tohoto trestu zařazena do věznice s dozorem, kdy současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 2 T 400/2008, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 9 To 57/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu,
- obviněný D. M. odsouzen podle §211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro účely tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.
Dále byla podle §229 odst. 2 tr. řádu poškozená Česká spořitelna a. s., O., P., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedený rozsudek obsahuje i zprošťující výrok ohledně obviněného J. M.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 4 T 10/2010, podali odvolání obvinění M. V., L. H. i D. M. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 6 To 2/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek v části týkající se obviněných M. V., L. H. a D. M. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. řádu znovu rozhodl tak, že
- obviněného M. V. uznal vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění dalších předpisů (dále jen tr. zákon) (ad I.),
- obviněnou L. H. uznal vinnou pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c), §250b odst. 1 tr. zákona (ad. I.), pětinásobnou pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c), §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona (ad II./1 – 5) a pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c), §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona (ad III.),
- obviněného D. M. uznal vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c), §250b odst. 1 tr. zákona (ad I.) a pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c), §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona (ad III.),
kterých se podle skutkové věty výroku uvedeného rozsudku odvolacího soudu dopustili tím, že
I.
obviněný M. V. sám
při sjednávání úvěru s Českou spořitelnou, a.s., P., O. ve výši 6 000 000 Kč se splatností nejpozději do 30.6.2022 na koupi nemovitosti zapsané na LV pro Katastrální území Č. L., vedený Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj od prodávající Ing. I. P., předložil dne 18.4.2007 v pobočce České spořitelny, a.s., v P., O. k žádosti, resp. k úvěrovému návrhu na poskytnutí tohoto úvěru, nepravdivé potvrzení o výši příjmů od společnosti NI-KA, s.r.o., ze dne 2.4.2007, nepravdivou smlouvu o nájmu nebytových prostor a věcí ze dne 20.12.2002, která měla být uzavřena mezi Ing. I. P. a společností EIBL ELECTRONIC, s.r.o., zastoupenou H. J., nepravdivou smlouvu o budoucí nájemní smlouvě ze dne 16.4.2007 mezi M. V. a společností EIBL ELECTRONIC, s.r.o., nepravdivou pracovní smlouvou ze dne 4.9.2003, která měla být uzavřena mezi společností NI-KA, s.r.o., zastoupenou Ing. V. K., hypoteční úvěr mu byl poskytnut a vyplacen, jeho podmínky přestal plnit, uhradil pouze částku v celkové výši 348 035 Kč, přičemž hodnota nemovitosti zastavené v souvislosti s úvěrovou smlouvou ve prospěch České spořitelny, a.s., činila 7 600 000Kč,
obvinění L. H. a D. M. společně
v období sjednávání a poskytnutí shora uvedeného úvěru poskytli obviněnému M. V. pomoc za účelem vylákání tohoto úvěru tím, že mu poskytli rady a zajistili a zprostředkovali nákup nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví pro katastrální území Č. L., vedený Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, zároveň mu opatřili nebo pomohli opatřit výše popsané nepravdivé dokumenty, které obžalovaná jako součást žádosti o úvěr předložila České spořitelně, a.s., úvěr nebyl splacen, přičemž hodnota nemovitosti, zastavené v souvislosti s úvěrovou smlouvou ve prospěch České spořitelny, a.s., činila 7 600 000 Kč,
II.
obviněná L. H. sama
jako jednatelka firmy IFIS real, s.r.o. se sídlem B., P. a zároveň zprostředkovatelka úvěrů v době od května 2005 do ledna 2006 v P. a jinde při sjednávání úvěrových smluv za účelem vylákání úvěru na koupi bytových jednotek od firmy IFIS real, s.r.o. samostatně stíhaným a zároveň ve čtyřech případech už pravomocně odsouzeným osobám poskytla pomoc, a to konkrétně
1/ R. Š. při sjednávání úvěrové smlouvy ze dne 11.5.2005 na částku 1 120 000 Kč v České spořitelně, a.s., v P., J., za účelem koupě bytové jednotky v budově č.p. (ve vchodu na pozemcích parc.č. ), včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 671/9759 na společných částech budovy č.p. na pozemcích parc.č. a k pozemkům parc.č. zapsaných v katastrálním území B. u P., obec B., v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, jehož vlastníkem byla společnost IFIS real, s.r.o., se sídlem B., v P., zastoupená jednateli L. H. a D. M., se kterou dne 12.5.2005 uzavřel R. Š. kupní smlouvu na uvedené nemovitosti a kupní cena byla uhrazena z uvedeného úvěru, přičemž při sjednávání tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém tvrzení o svém zaměstnání ve společnosti PLAZMA LINE, s.r.o., které doložil nepravdivým potvrzením o výši pracovního příjmu ze dne 12.5.2005, nepravdivou pracovní smlouvou ze dne 6.6.2002, nepravdivými výplatními páskami za měsíc únor až duben 2005 a nepravdivým potvrzením o vyměřovacích základech od České správy sociálního zabezpečení ze dne 27.5.2005, přičemž tyto písemnosti mu obstarala obviněná L. H., která navíc dne 30.5.2005 uzavřela jako jednatelka společnosti IFIS real, s.r.o. k předmětným nemovitostem s Českou spořitelnou, a.s., smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti, kde mimo jiné uvedla v čl. III, odst. 1, odsek třetí, že na předmětné nemovitosti neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných subjektů, přestože věděla, že byt užívají jako nájemníci, na základě rozhodnutí o schválení dohody o výměně bytu ze dne 20.2.1991, rozvedení manželé M. P. a V. P., kdy navíc k zástavní smlouvě předložila padělanou kopii smlouvy ze dne 21.2.2005 o převodu vlastnictví bytové jednotky mezi Městem B. a spol. IFIS real, s.r.o., kde je změněn článek X., který v pravé smlouvě obsahuje skutečnosti o nájemních vztazích, což padělek neobsahuje, úvěr nebyl v plné výši splacen, byla uhrazena částka pouze v celkové výši 48 918 Kč, a tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu ve výši 699 812 Kč, přičemž předmětný byt firma IFIS real, s.r.o. předtím koupila od města B. za částku 371 270 Kč,
2/ J. H. při sjednávání úvěrové smlouvy ze dne 3.8.2005 na částku 1 200 000 Kč v České spořitelně, a.s., v P., V. n., za účelem koupě bytu v budově č.p. - bytový dům na pozemku parc.č., příslušného spoluvlastnického podílu o velikosti 618/7840 na společných částech budovy č.p. a pozemku parc.č. - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 238 m2, vše zapsáno na LV pro obec B., katastrální území B. u P. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, jehož vlastníkem byla společnost IFIS, real s.r.o., se sídlem B., P., zastoupená jednateli L. H. a D. M., se kterou J. H. dne 14.7.2005 uzavřel kupní smlouvu na uvedené nemovitosti a kupní cena byla uhrazena z uvedeného úvěru, kdy při sjednávání tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém tvrzení o svém zaměstnání ve společnosti Tract-Stav, s.r.o., které doložil nepravdivým potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 11.7.2005, které mu obstarala obviněná L. H., která dne 3.8.2005 uzavřela jako jednatelka společnosti IFIS real, s.r.o. k předmětným nemovitostem s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o zřízení zástavního práva, kde mimo jiné prohlásila v čl. III. odst. 1, odsek třetí, že na zástavě neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných subjektů, přesto, že věděla, že byt jako nájemníci užívají, na základě nájemní smlouvy ze dne 28.11.1995, manželé M. a J. S., úvěr nebyl v plné výši splacen, byla uhrazena částka pouze v celkové výši 37 065 Kč, a tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu ve výši 883 295 Kč, přičemž byt firma IFIS real, s.r.o. předtím koupila od města B. za částku 279 640 Kč,
3/ J. K. při sjednávání úvěrové smlouvy dne 26.9.2005 na částku 1 053 000 Kč a úvěrové smlouvy dne 14.10.2005 na částku 147 000 Kč v České spořitelně, a.s., v P., J., za účelem koupě bytové jednotky v budově č.p. na pozemcích parc.č., včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 563/12058 na společných částech budovy č.p., zapsaných na listu vlastnictví, pro katastrální území B., Katastrální úřad Středočeského kraje, jehož vlastníkem byla společnost IFIS real, s.r.o., se sídlem B., v P., zastoupená jednateli L. H. a D. M., se kterou dne 26.9.2005 uzavřel J. K. kupní smlouvu, přičemž při sjednávání tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém tvrzení o svém zaměstnání ve společnosti ADA TRADE, spol. s r.o., které doložil padělaným potvrzením o výši pracovního příjmu, nepravdivou pracovní smlouvou a nepravdivým potvrzením o vyměřovacích základech od Pražské správy sociálního zabezpečení, přičemž tyto písemnosti mu obstarala obviněná L. H., která navíc dne 18.10.2005 uzavřela jako jednatelka společnosti IFIS real, s.r.o. k předmětné nemovitosti s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o zřízení zástavního práva, kde mimo jiné uvedla v čl. IV Prohlášení zástavce odstavec 1 odsek třetí, že k předmětné nemovitosti neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných subjektů, přesto, že věděla, že byt užívají jako nájemníci, na základě rozhodnutí o schválení dohody o výměně bytů ze dne 10.7.1974, rozvedení manželé J. Š. a J. Š., kdy navíc k zástavní smlouvě přiložila padělanou kopii smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 10.8.2005 mezi Městem B. a spol. IFIS real, s.r.o., kde je změněn článek X., který v pravé smlouvě obsahuje skutečnosti o nájemních vztazích, což padělek neobsahuje, výše uvedené úvěry nebyly v plné výši splaceny, u úvěru byla uhrazena částka pouze v celkové výši 36 243 Kč a u úvěru byla uhrazena částka pouze v celkové výši 9 465 Kč, a tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu v celkové výši 761 932 Kč, přičemž předmětný byt předtím firma IFIS real, s.r.o. koupila od města B. za částku 392 360 Kč,
4/ J. N. při sjednávání úvěrové smlouvy uzavřené dne 18.10.2005 v České spořitelně, a.s., P., V.n. na částku 900 000 Kč, za účelem koupě bytové jednotky v domě na pozemcích parc.č. - bydlení, spoluvlastnického podílu o velikosti 463/9647 na společných částech domu č.p. a spoluvlastnického podílu o velikosti 463/9647 na pozemcích parc.č. - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 260 m2 a parc. č. - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 256 m2, vše zapsáno na LV č. v katastru nemovitostí pro katastrální území B. u P., obec B., vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, jehož vlastníkem byla společnost IFIS real, s.r.o., se sídlem B., P., zastoupená jednateli L. H. a D. M., se kterou J. N. dne 6.10.2005 uzavřel kupní smlouvu na předmětné nemovitosti a kupní cena byla uhrazena z uvedeného úvěru, přičemž při sjednávání tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém tvrzení o svém zaměstnání ve společnosti ADA TRADE, spol. s r.o., které doložil nepravdivým potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 6.10.2005 a nepravdivou pracovní smlouvou ze dne 1.12.2004, i když v této společnosti nebyl zaměstnán, přičemž tyto písemnosti mu obstarala obviněná L. H., která dne 18.10.2005 uzavřela jako jednatelka společnosti IFIS real, s.r.o. k předmětným nemovitostem s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o zřízení zástavního práva, kde mimo jiné prohlásila v čl. IV, odst. 1, odsek třetí, že na zástavě neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných subjektů, přesto, že věděla, že byt užívá jako nájemce, na základě nájemní smlouvy ze dne 16.9.1992, M. S., úvěr nebyl v plné výši splacen, byla uhrazena částka pouze v celkové výši 23 535 Kč, a tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu ve výši 601 095 Kč, přičemž předmětný byt koupila firma IFIS real, s.r.o. předtím od města B. za částku 275 370 Kč,
5/ poté, co dosud nezjištěný muž, vystupující pod jménem J. M., v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, dne 5.1.2006 uzavřel s Českou spořitelnou, a.s., v pobočce K., smlouvu o úvěru na částku 1 250 000 Kč, jehož účelem byla koupě nemovitosti - bytu č. v budově č.p. v B., na pozemku č. a spoluvlastnický podíl na společných částech domu v obci B. č.p. a pozemku č., o velikosti podílu 165/983, vše zapsáno na listu vlastnictví č., pro obec B., katastrální území B. u P., u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, jehož majitelem byla společnost IFIS real, s.r.o., se sídlem v P., B., zastoupená L. H. a D. M., se kterou uzavřel dne 4.1.2006 kupní smlouvu na tuto nemovitost, přičemž při sjednávání tohoto úvěru uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, spočívající především v nepravdivém potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu od společnosti COMMANDER, a.s., kde nikdy nebyl zaměstnán, přičemž úvěr mu byl poskytnut a nebyl v plné výši splacen, uhradil pouze částku v celkové výši 63 257 Kč, obviněná uzavření tohoto úvěru zprostředkovávala a zároveň jako zástupce majitele nemovitosti uzavřela dne 12.1.2006 s Českou spořitelnou, a.s., smlouvu o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem, kde mimo jiné uvedla v čl. IV. Prohlášení zástavce odstavec 1 odsek třetí, že na předmětné nemovitosti neváznou ani se k ní nevztahují užívací práva jiných subjektů, přesto, že věděla, že byt užívá, na základě platné nájemní smlouvy ze dne 3.5.1999, J. V., bytem L., v B., a tímto jednáním způsobila České spořitelně, a.s., se sídlem v P., O. škodu výši 789 893 Kč, přičemž předmětný byt firma IFIS real, s.r.o. koupila předtím od města B. za částku 345 000 Kč,
III.
obvinění L. H. a D. M. společně
v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch poskytli V. H. pomoc při sjednávání smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20.12.2004 na částku 1 000 000 Kč v Komerční bance, a.s., v pobočce P., P. M., kterou uzavřel V. H. jako jednatel a společník spol. STAVOREAL Praha, s.r.o., za účelem profinancování krátkodobých pohledávek z obchodního styku, přičemž bylo zjištěno, že do žádosti o podnikatelský úvěr - prohlášení o vlastnictví majetku a závazcích pro Profi úvěry, uvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje o vlastnictví bytu v hodnotě 2 mil. Kč a rekreačního domu v hodnotě 1,5 mil. Kč, což se nezakládalo na pravdě, přičemž bylo zjištěno, že obviněná L. H. a obviněný D. M. poskytnutí tohoto úvěru zprostředkovávali především tím, že na jmenovaného V. H. převedli zmiňovanou společnost, připravili nepravdivé podklady pro úvěr, zároveň mu poskytli pomoc, spočívají především v radě, jak se chovat v bance při sjednávání smlouvy, co uvést do žádosti o úvěr, včetně nepravdivých tvrzení o majetku, po poskytnutí úvěru zajistili jeho odčerpání prostřednictvím bankovních převodů a hotovostního výběru ve svůj prospěch, úvěr nebyl splacen ani z části,
a tímto jednáním způsobili Komerční bance a.s., se sídlem v P., N. P. škodu ve výši 1 000 000 Kč.
Za popsané jednání byli
- obviněný M. V. odsouzen podle §250b odst. 1 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem,
- obviněná L. H. odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazena do věznice s dozorem a současně byl podle §35 odst. 2 tr. zákona zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 9 To 57/2011, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 2 T 400/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- obviněný D. M. odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1, §60a odst. 1, odst. 2 tr. zákona za současného vyslovení dohledu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků a podle §60a odst. 3 tr. zákona mu bylo uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla dále poškozená Česká spořitelna, a. s., O., P., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 6 To 2/2012, podali obvinění M. V., L. H. a D. M. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
Obviněný M. V. svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod popsaný v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že soudy se v jeho případě nezabývaly subjektivní stránkou trestného činu, přičemž ohledně důvodů tohoto tvrzení odkazuje na předešlé odvolání. Poukazuje na skutečnost, že úvěr byl jištěn zástavou, takže lze sotva předpokládat, že u něho byl od samého počátku dán podvodný úmysl, přičemž navíc tímto jednáním nezískal žádný majetkový prospěch pro sebe ani pro jiného. Proto navrhuje, aby byl napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ohledně něho zrušen a sám dovolací soud jej zprostil obžaloby.
Obviněná L. H. opírá své dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. První z nich spatřuje v porušení konstantní judikatury týkající se způsobu výpočtu škody u úvěrového podvodu zajištěného zástavou, a to v rámci bodu II. výroku o vině (když v bodě I. byl tento postup aplikován správně). Podrobněji polemizuje se způsobem, jímž soudy hodnotily některé konkrétní důkazy, a to v souvislosti s časovým průběhem svého komplikovaného porodu. Důkazy týkající se této okolnosti vrchní soud podle názoru obviněné ignoroval. Zmiňuje se i o názoru Městského soudu v Praze, že obviněný V. je nemajetným bezdomovcem, když zároveň měl svědku P. vyplatit částku 1.600.000 Kč, a nabízí vlastní výklad této okolnosti. Dovolatelka vyslovuje podiv nad tím, že ohledně skutků popsaných v bodě II. výroku o vině byla souzena izolovaně od osob, kterým měla v trestné činnosti pomáhat. Vrchnímu soudu dále vytýká vadný způsob výpočtu škody při úvěrovém podvodu, je-li zde zajištění zástavou, neboť soud nevzal v úvahu výtěžnost zástav při nucené dražbě, na niž upozorňuje např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 573/2009. Ohledně zbývajících dvou skutků zahrnutých do tohoto bodu proběhlo podle obviněné k výši škody nedostatečné dokazování. K bodu III. výroku o vině dovolatelka namítá, že přímý pachatel V. H. byl souzen izolovaně a jí tak bylo znemožněno právo na obhajobu, nebyl ani proveden důkaz rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 63 T 13/2009. Z těchto důvodů dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrchnímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Současně žádá, aby jí Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. řádu odložil výkon uloženého trestu odnětí svobody.
Obviněný D. M. uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Naplnění prvního z nich vidí v zásadních vadách procesní povahy, které mají bezprostřední návaznosti na nesprávné posouzení skutku v míře, která podle aktuální judikatury naplňuje tento dovolací důvod. Druhý z uplatněných důvodů spatřuje v zásadním porušení povinností stanovených odvolacímu soudu v §254 tr. řádu. Dále vyjadřuje nesouhlas s některými základními skutkovými zjištěními soudů i nedostatečným objasněním motivu zúčastněných osob. Ve shodě s obviněnou H. zpochybňuje závěr soudu, že obviněný V. je nemajetným bezdomovcem, pokud svědku P. vyplatil částku 1.600.000 Kč, a rovněž nabízí vlastní vysvětlení této skutkové okolnosti. Vyjadřuje rovněž své stanovisko k hodnocení výpovědi svědka H. a k jeho možnému podílu na trestné činnosti. Rozsudku odvolacího soudu vytýká, že v něm chybí odůvodnění bodu III. výroku o vině. Domnívá se, že byl odsouzen pro jednání, které nevyplývá z provedeného dokazování, dokazování vesměs vůbec nebylo prováděno a žádný z torza provedených důkazů nesvědčí ani z části pro závěr o jeho vině. Proto v petitu dovolání žádá, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a Vrchnímu soudu v Praze přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že v případě obviněného M. V. skutková zjištění učiněná již soudem prvního stupně zcela evidentně ukazují na to, že na straně obviněného muselo jít o jednání úmyslné. Tvrzení dovolatele, že nezískal žádný majetkový prospěch pro sebe ani pro jiného, je irelevantní, neboť obviněný je trestně postižen nikoli za podvodné získání prospěchu pro kohokoli, nýbrž za uvedení nepravdivých údajů při sjednávání úvěrové smlouvy.
V dovolání obviněné L. H. představuje podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dominantní relevantní námitku výtka týkající se porušení konstantní judikatury vymezující způsob výpočtu škody u úvěrového podvodu zajištěného zástavou. Ke zpeněžení zástav došlo totiž za zcela jiných tržních podmínek, než jaké mohla obviněná předjímat v době páchání pomocného jednání k trestným činům, přičemž průběh a výsledky dražeb nemohla nijak ovlivnit a nemohla by například ani zabránit zániku zástavy. Nejvyšší státní zástupce nevidí ale racionální důvod k výkladu náhodných budoucích okolností spojených se zpeněžením zastavené nemovitosti v její prospěch, proto se domnívá, že napadené rozhodnutí, byť zcela nekonvenuje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 573/2009, je správné.
Dovolání obviněného D. M. se dle mínění státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství koncentruje do námitek procesní povahy a výhrad proti průběhu dokazování a hodnocení provedených důkazů soudem, přičemž vytýkané skutečnosti označuje obviněný za natolik závažné, že naplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (tj. dovolatel nepřímo namítá existenci extrémního nesouladu). Z dovolání však neplyne žádný konkrétní příklad, v němž by mohla být spatřována některá ze specifických vad rozhodnutí, jež se zpravidla vysvětlují jako extrémní nesoulad, proto nelze výhrady obviněného považovat za dostatečné pro naplnění deklarovaného důvodu dovolání. K tomu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dodal, že totéž platí i o většině námitek vyjádřených v dovolání obviněné L. H. Pokud dovolatel M. navíc vznáší námitky proti obsahu či úplnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí, jde v této části o dovolání nepřípustné (§265a odst. 4 tr. řádu).
V závěru svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dodal, že všichni obvinění ve svých dovoláních ve větší či menší míře pouze opět opakují námitky známé z jejich dosavadní obhajoby, jimiž se z titulu podaných odvolání zabýval již soud druhého stupně. Z uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněných M. V. a L. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a dovolání obviněného D. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství souhlas, aby i toto bylo učiněno v neveřejném zasedání smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že všechna podaná dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Všechna dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný M. V. v dovolání uplatnil dovolací důvod popsaný v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a obvinění D. M. a L. H. opřeli své mimořádné opravné prostředku o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. řádu) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného trestního spisu shledal, že obviněný D. M. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká pouze nesprávné hodnocení důkazů, neúplné dokazování a vadná skutková zjištění, přitom současně prosazuje vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivější) verzi skutkového stavu věci. Zpochybňuje závěr soudu o tom, že obviněný M. V. je nemajetným bezdomovcem a nabízí vlastní vysvětlení této skutkové okolnosti, podává své vlastní stanovisko k hodnocení výpovědi svědka H., domnívá se, že byl odsouzen pro jednání, které neplyne z provedeného dokazování.
Na základě shora specifikovaných skutečností je zřejmé, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navíc je třeba zdůraznit, že většina zmíněných námitek byla obviněným uplatňována již v předchozích stádiích trestního řízení, a to i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tedy v podstatě jen o opakování obhajoby, se kterou se již v předchozím řízení rozhodující soudy dostatečně vypořádaly.
Obviněný tak svým dovoláním nemohl naplnit ani další z deklarovaných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí. V dané věci se však o takový případ nejedná.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Dovolání obviněného D. M. je proto třeba považovat za dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. řádu.
Obviněný M. V. rovněž ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v rámci kterého namítl, že soudy se v jeho případě nezabývaly subjektivní stránkou trestného činu s tím, že úvěr byl jištěn zástavou, takže lze jen stěží předpokládat, že u něho byl od počátku dán podvodný úmysl, když navíc nezískal žádný majetkový prospěch pro sebe ani pro jiného.
Předně je třeba zdůraznit, že většina námitek uváděných obviněnými v dovoláních byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání a nalézací i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněných M. V. a L. H.
Podle ustanovení §250b odst. 1 tr. zákona se trestného činu úvěrového podvodu dopustil ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel.
Ve stručnosti lze připomenout, že za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy. Stanoví-li smlouva, že úvěr lze použít pouze k určitému účelu, může věřitel omezit poskytnutí peněžních prostředků pouze na plnění závazků dlužníka převzatých v souvislosti s tímto účelem. Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé skutečnosti důležité pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro poskytnutí subvence anebo dotace. Za hrubě zkreslené údaje považujeme takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro poskytnutí subvence nebo dotace, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro poskytnutí subvence či dotace. Úvěrovým podvodem může být i jednání, jímž se dosáhne poskytnutí úvěru bankou v důsledku hrubě zkreslených údajů, které se týkají zejména možné návratnosti úvěru, pokud již při poskytnutí úvěru nebyla jeho návratnost reálná. Podstatné údaje zamlčí ten, kdo neuvede při sjednávání úvěrové smlouvy nebo v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní pro její uzavření.
Základní skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zákona není přitom vůbec vázána na způsobení škody nebo na úmysl pachatele takový následek způsobit, k naplnění znaků tohoto trestného činu postačí nepravdivé uvedení, resp. utajení relevantních údajů pro úvěrovou smlouvu.
V průběhu příslušného trestního řízení bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že všichni tři obvinění, tedy i obviněný M. V., se dopustili jednání tak, jak je uvedeno v bodě I. skutkové věty výroku rozsudku soudu druhého stupně. Dle skutkových zjištění obviněný M. V. při sjednávání úvěru s Českou spořitelnou, a. s., předložil k žádosti o úvěr nepravdivé listiny. Není přitom pochyb o tom, že věděl, že obsah předložených listin je nepravdivý. Pokud tedy předkládal nepravdivé listiny s cílem vylákat poskytnutí požadovaného úvěru, šlo z jeho strany jednoznačně o jednání úmyslné. Obviněný tím, že úmyslně uvedl nepravdivé údaje při sjednávání úvěrové smlouvy, naplnil všechny zákonné znaky základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zákona a skutečnosti, že úvěr byl jištěn zástavou či že nezískal žádný majetkový prospěch pro sebe či pro jiného, jsou z tohoto hlediska zcela irelevantní.
Pokud se týká dovolání obviněné L. H., i tato ve svém mimořádném opravném prostředku deklarovala důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci tohoto dovolacího důvodu právně relevantně namítla porušení konstantní judikatury týkající se způsobu výpočtu škody u úvěrového podvodu zajištěného zástavou (v rámci bodu II. výroku o vině). V této souvislosti vytýká rozhodujícímu soudu, že nevzal v úvahu výtěžnost zástav při nucené dražbě, což se týká nemovitostí zajišťujících úvěry poskytované svědkům H., K. a M.
Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za nutné upozornit na to, že obdobnou problematikou, a to ve vztahu k trestnému činu podvodu dle §250 tr. zákona, se zabýval ve své rozhodovací činnosti jak sám Nejvyšší soud, tak i Ústavní soud (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tz 164/1999, 8 Tz 303/2000, 8 Tdo 1306/2006, 3 Tdo 123/2007, rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 558/01, II. ÚS 566/05). V těchto judikatorních rozhodnutích soudy vycházejí z názoru, že zástavní právo (§152 a násl. občanského zákoníku) zde plní funkci nejen zajišťovací, pokud nutí dlužníka splnit dluh, ale též funkci uhrazovací, protože zástavnímu věřiteli poskytuje pro případ nesplnění zajištěné splatné pohledávky podpůrný zdroj k jejímu uspokojení přímo ze zástavy, tj. jejím zpeněžením a náhradním plněním z výtěžku prodeje. Obecně pak tedy dospívají k právnímu názoru, dle něhož by trestný čin podvodu podle §250 tr. zákona mohl být spáchán jenom tehdy, pokud by poskytnutý úvěr či jiný závazek – za předpokladu, že dlužník od počátku neměl v úmyslu jej splácet – byl zajištěn takovou hodnotou zástavy, která nepostačovala k tomu, aby jejím prodejem byl závazek splacen, a jestliže byl dlužník alespoň srozuměn s tím, že hodnota zástavy je nižší než hodnota závazku, jenž je jí zajištěn. V opačném případě, tj. pokud by hodnota zástavy byla vyšší, než hodnota závazku touto zajištěného, by totiž nemohla vzniknout v důsledku takového jednání škoda na cizím majetku, která je znakem této skutkové podstaty, protože zástavní věřitel by měl v případě neplnění závazku dlužníkem vždy možnost jeho hodnotu získat zpět prostřednictvím realizace svého zástavního práva.
Shora konstatované skutečnosti ohledně zajištění úvěru zástavou týkající se trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona je dle mínění Nejvyššího soudu nutno vztáhnou i na trestný čin úvěrového podvodu podle §250b tr. zákona, a to při úvaze o naplnění jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §250b odst. 3, 4 písm. b), 5 tr. zákona.
V případě posuzované věci ohledně jednání popsaného v bodě II./1-5 skutkové věty výroku rozsudku odvolacího soudu z provedeného dokazování vyplynulo, že před podpisem daných úvěrových smluv byly bance poskytnuty ze strany obviněné L. H. nemovité zástavy – tj. předmětné byty, které byly oceněny jako byty volné (bez nájemních smluv) a tak byly obviněnou deklarovány i v zástavní smlouvě. Společnost IFIS real, s.r.o., odkoupila přitom tyto byty za 300 000,- Kč a za čtyři měsíce je prodala klientům České spořitelny, a.s., za 900 000,- Kč až 1 300 000,- Kč, aniž bylo někde uvedeno, že byty jsou obsazeny nájemníky, což je okolnost nepochybně důležitá jak pro ocenění, tak i pro formu hypotečního úvěru. Hodnota zastavené nemovitosti tak byla jednáním obviněné znehodnocena a obviněná nemohla ani v nejmenším předpokládat, že by zastavená nemovitost postačila k uspokojení věřitele. Jinými slovy hodnota zástavy nemohla pokrýt cenu hypotečního úvěru vylákaného nepravdivými a zfalšovanými údaji o zaměstnání a měsíčním příjmu žadatelů o úvěr.
Z uvedeného je zřejmé, že o trestní odpovědnosti obviněné L. H. (subjektivní stránce ke znaku značná škoda) žádné pochybnosti nevyvstávají. Odvolací soud pak napravil pochybení nalézacího soudu, když výši škody stanovil s ohledem na hodnotu zástavy.
Pokud se týká otázky výtěžnosti zástav při nucené dražbě, lze dle názoru Nejvyššího soudu, ve shodě s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, dovodit, že došlo-li ke zpeněžení zástav až po delším časovém úseku od spáchání činu, tj. za odlišných tržních podmínek, než jaké mohla obviněná předpokládat v době páchání svého jednání (v případě poškozeného J. H. bylo trestné jednání spácháno v roce 2005 a k dražbě nemovitosti došlo až koncem roku 2007, v případě poškozeného J. K. proběhlo trestné jednání v září 2005 a dražba se konala až v roce 2009 a u poškozeného J. M. se skutek stal počátkem roku 2006 a dražba byla až koncem roku 2010), lze jen stěží vykládat tyto dopředu nepředvídatelné budoucí okolnosti spojené s dražbou předmětných nemovitostí ve prospěch obviněné, a to zejména za situace, kdy se obviněná v době páchání dané trestné činnosti takovými okolnostmi s největší pravděpodobností vůbec nezabývala.
V další části dovolání obviněná L. H. vznáší námitky ohledně neprovedení či hodnocení jí navrhovaných důkazů (zejména v souvislosti s časovým průběhem jejího komplikovaného porodu a dále se zpochybněním skutečnosti, že obviněný M. V. je nemajetným bezdomovcem). Těmito námitkami však dovolatelka pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění, avšak, jak vyplývá již ze shora uvedeného, nesprávnost skutkových zjištění (nejde-li o tzv. extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a soudy učiněnými skutkovými zjištěními či tzv. opomenuté důkazy) žádný ze zákonných dovolacích důvodů nepostihuje.
Na základě shora uvedených skutečností je tedy možno učinit závěr, že obvinění M. V. a L. H. svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky skutkových podstat trestných činů tak, jak je uvedeno v právní větě výroku rozsudku odvolacího soudu. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jejich vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Obviněná L. H. ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila dále dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který však v jeho první alternativě naplněn být nemohl, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl po věcné stránce přezkoumán a pokud jde o jeho druhou alternativu, Nejvyšší soud vycházel, stejně jako u obviněného D. M. z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ohledně obviněné L. H., a proto také na toto odůvodnění odkazuje.
Je tak možno uzavřít, že obviněnými uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uvedené zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu a stojí mimo jejich rámec. Obvinění na jedné straně deklarovali zákonné dovolací důvody podle citovaného ustanovení, avšak uplatnili námitky, které je svým obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného D. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání obviněných M. V. a L. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. O dovoláních bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. května 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná