ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.224.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 224/2013-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2013 o dovolání obviněné V. D., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 10 To 503/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 99/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné V. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 2 T 99/2012, byla obviněná V. D. uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustila tím, že v N., ve V. ulici č. p. … , v období let od roku 2009 do února 2012 (s výjimkou období od 19. 10. 2010 – 10. 5. 2011, kdy byla ve výkonu trestu odnětí svobody) záměrně a neoprávněně prodávala metamfetamin, a to nejméně
· J. Š., od června 2011 do října 2011, celkem ve 40 případech nejméně 4 g za částku nejméně 20 000 Kč a za různé drogistické zboží,
· K. P., v červenci nebo srpnu 2011, v 1 případě 0,2 g za 500 Kč,
· M. H., v průběhu let 2009-2012, v 18 případech nejméně 9 g za nejméně 15 000 Kč,
· T. K., v prosinci 2011, v 1 případě nezjištěné množství metamfetaminu za částku 1 000 Kč,
· O. C., v období od července či srpna 2011 do října 2011, nejméně v 10 případech nejméně 5g metamfetaminu za 11 000 Kč,
· V. H., od prosince 2011 do ledna 2012, nejméně v 1 případě 0,4 - 0,5 g za 500 Kč,
· Z. B., od prosince 2011 do ledna 2012, ve 2 případech metamfetamin v nezjištěném množství za celkovou částku 2 000 Kč,
· M. V., od srpna 2011 do ledna 2012, v 6 případech množství l,8 g za 6 000 Kč,
· M. H., od října 2011 do února 2012, nejméně v 7 případech přesně nezjištěné množství metamfetaminu za částku nejméně 7 000 Kč,
· R. B., od listopadu 2011 do ledna 2012, ve 4 případech nejméně 2 g metamfetaminu za 4 000 Kč,
přičemž uvedeného trestného jednání se dopustila přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 3 T 51/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, č. j. 12 To 136/2008-1752, odsouzena pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), jímž jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a výkon trestu odnětí svobody nastoupený dne 15. 1. 2008, který měl končit dne 21. 3. 2012, jí byl opakovaně v průběhu let od 15. 9. 2008 do 15. 4. 2012 přerušován ze zdravotních důvodů, metamfetamin je uveden v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb. Psychotropní látky zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.) k zák. č. 167/1998 Sb.
Za tento zločin byla obviněná V. D. odsouzena podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Praze, který jako soud odvolací projednal odvolání obviněné V. D., rozhodl usnesením ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 10 To 503/2012, tak, že jej podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 10 To 503/2012, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 2 T 99/2012, podala obviněná V. D. prostřednictvím obhájce JUDr. Bohumila Měšťánka dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku v podrobnostech uvedla, že došlo k pochybení při použití ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, poněvadž nebyla splněna podmínka, že odsouzená byla v posledních třech letech odsouzena za stejný zločin. Obviněná byla pravomocně odsouzena za obdobný trestný čin dne 30. 4. 2008. To znamená, že by trestnou činnost musela páchat před obdobím 30. 4. 2011, to se ovšem nemohlo stát. Obviněná měla přerušen původní výkon trestu ze zdravotních důvodů, to však nebránilo orgánům činným v trestním řízení, aby jí daly do výkonu trestu z jiného rozsudku. Obviněná před svým podmíněným propuštěním vykonávala trest odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu Nymburk, č. j. 4 T 115/2009-315. Nelze tedy uvažovat, že byla odsouzena za stejný úmyslný trestný čin v posledních 3 letech, ve výkonu trestu byla pro zcela jiný trestný čin (podvod podle §250 odst. 1 tr. zák.).
To, že nebylo řádně provedeno dokazování v přípravném řízení, ani v rámci hlavního líčení a veřejného zasedání, je druhá stránka věci, která opět vedla k výroku, který nemá oporu ve zjištěných skutečnostech. To, že někteří svědci byli vyslýcháni bez přítomnosti obhájce, i přes jeho řádnou omluvu, to, že se jednalo o závislá individua přistižená při trestné činnosti, vždy zadržená a dovezená na policii k výslechu; z tohoto směru nikdo nehodnotil věrohodnost těchto svědků, nikdo se tím nezabýval, a bylo tím porušeno právo odsouzené na spravedlivý proces. Dále je třeba poukázat na nepřesné výpovědi svědků před soudem, nedostavení se důležitých svědků k hlavnímu líčení apod.
Na základě shora uvedených skutečností potom obviněná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2012, č. j. 10 To 503/2012-418, jakož i rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 10. 2012, č. j. 2 T 99/2012-390, a věc vrátil zpět do řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněné V. D. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom směru, že pokud obviněná zpochybňuje právní posouzení skutku podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, lze připustit, že tato výhrada koresponduje deklarovanému důvodu dovolání, neboť v ní obviněná namítá nesprávné právní posouzení skutku, nelze jí však přiznat důvodnost. Stejná námitka byla traktována i v řádném opravném prostředku obviněné, kterým se náležitě zabýval soud druhého stupně. Ten již ve svém rozhodnutí konstatoval, že použití přísnější právní kvalifikace skutku podle odst. 2 písm. b) §283 tr. zákoníku je namístě nejen tehdy, byl-li pachatel za stejný trestný čin v posledních třech letech odsouzen, ale také tehdy, vykonával-li v posledních třech letech trest pro takový čin uložený. Obviněná začala prodávat drogy hned po přerušení trestu odnětí svobody (k němuž došlo dne 15. 9. 2008), který jí byl uložen za stejný trestný čin. Trest vykonala pouze zčásti a nyní v jeho výkonu pokračuje. Kvalifikovanou skutkovou podstatu proto soud prvního stupně aplikoval v souladu se zákonem. K tomuto závěru netřeba ničeho dalšího dodávat. Kromě toho obviněná nebere dostatečně v potaz skutečnost, že dovolání jako výrazně formalizovaný mimořádný opravný prostředek není určeno k dalšímu komplexnímu přezkumu napadeného rozhodnutí, a proto se dovolatel nemůže úspěšně domáhat přezkoumání týchž námitek, které již jednou neúspěšně uplatnil v rámci řádného opravného prostředku. Posláním dovolacího řízení je zjistit, zda napadené meritorní rozhodnutí netrpí některou z vad podřaditelných pod ten dovolací důvod, který obviněný v dovolání uplatnil. Nejvyšší soud tedy nemá důvod ani povinnost opětovně přezkoumávat věc již jednou náležitě přezkoumanou v řízení o řádném opravném prostředku. Pokud jde o zbývající námitky zahrnuté do dovolání obviněné, ty svou povahou neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, ale nelze na ně vztáhnout ani žádný jiný ze zákonem stanovených důvodů dovolání, takže v tomto rozsahu je dovolání podáno z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné V. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože je zjevně neopodstatněné. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil současně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněná V. D. uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učinil-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit.
Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku k namítaným skutečnostem obviněnou V. D. uvedl, že z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 3 T 51/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, č. j. 12 To 136/2008-1752, vzal za prokázané, že obviněná byla odsouzena pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Výkon trestu odnětí svobody nastoupený dne 15. 1. 2008, který měl končit dne 21. 3. 2012, jí byl opakovaně usneseními ve spise založenými ze zdravotních důvodů od 15. 9. 2008 do 15. 4. 2012 přerušován. Z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 4 T 115/2009 (právní moc 27. 4. 2010), vzal soud za prokázané, že obviněná V. D. byla odsouzena za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku se zařazením do věznice s ostrahou. Trest vykonávala v době od 19. 10. 2010 do 10. 5. 2011, kdy byla z výkonu trestu podmíněně propuštěna se zkušební dobou 7 roků (srov. str. 5 – 6 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Na to nalézací soud navázal konstatováním, že obviněná sice spáchání trestné činnosti kategoricky popřela, nicméně z této je spolehlivě usvědčována výpověďmi svědků M. V., V. H., O. C., K. P., kteří i při konfrontaci s obviněnou v rámci hlavního líčení na svých usvědčujících výpovědích setrvali. Naproti tomu svědci Z. B. a T. K. sice u hlavního líčení tváří v tvář obviněné své výpovědi z přípravného řízení zpochybňovali, ovšem po jejich předestření setrvali na tom, že při výslechu vlastně mluvili pravdu. Všichni shora uvedení svědci byli řádně policejními orgány o svých právech poučeni, a to i o právu odepřít výpověď podle §100 odst. 2 tr. ř., tohoto práva však nevyužili a své výpovědi jako pravdivé podepsali. Soud proto změněné výpovědi svědků B. a K. učiněné u hlavního líčení hodnotil jako účelové, učiněné ve snaze zmírnit usvědčující hodnotu původních výpovědí. Z obsahu původních usvědčujících výpovědí, které podrobně mapují nejen místo, kde k nákupu drog docházelo, ale i okolnosti jejich nákupu, které korespondují i s dalšími svědeckými výpověďmi, je zřejmé, že tyto výpovědi jsou věrohodné. Víceméně všichni výše uvedení svědci shodně popisují místo, kde obviněná prodávala pervitin a shodně také popisují jak samotnou osobu jmenované, tak i to, že užívá přezdívku „B.“. Při hodnocení věrohodnosti jednotlivých svědků nelze odhlédnout od faktu, že se vesměs jedná o osoby buď drogově závislé, nebo o osoby s drogami experimentující. Obecně však nelze tyto výpovědi označit za nevěrohodné a je nutné pečlivě hodnotit tyto výpovědi jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Jako nepřesvědčivou proto vzhledem k popisu místa bytu obviněné i samotné osoby jmenované, označil soud výpověď svědka Š. z přípravného řízení, který u hlavního líčení využil svého práva a nevypovídal. Původní výpověď svědka vyvolává určité pochybnosti o osobě obviněné, proto soud tohoto svědka vypustil z výroku rozsudku (srov. str. 6 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že skutečnost, že obviněná prodávala drogy zejména po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v roce 2011, byla spolehlivě zjištěna z výpovědí celé řady svědků. Jde sice převážně o osoby užívající drogy, tedy snáze ovlivnitelné, avšak soud neměl důvod o jejich věrohodnosti pochybovat. Byly poučeny o následcích nepravdivé výpovědi a nebyl zjištěn žádný motiv nepravdivě vypovídat. V přípravném řízení vypovídaly většinou v přítomnosti obhájce obviněné a většina z nich byla vyslechnuta také v hlavním líčení. V souladu s trestním řádem byla před soudem přečtena výpověď těch svědků, kteří se stali nezvěstnými. Důvodnou není ani námitka obviněné vůči právnímu posouzení skutku. Použití přísnější právní kvalifikace skutku podle odstavce 2 písm. b) §283 tr. zákoníku je namístě nejen tehdy, byl-li pachatel za stejný čin v posledních třech letech odsouzen, ale také tehdy, vykonával-li v posledních třech letech trest pro takový čin uložený. Takto je současnou judikaturou vykládán pojem „potrestán“. Obviněná začala prodávat drogy hned po přerušení trestu odnětí svobody, který jí byl uložen za stejný trestný čin. Trest vykonala pouze zčásti a nyní v jeho výkonu stále pokračuje. Kvalifikovanou skutkovou podstatu proto soud prvního stupně aplikoval v souladu se zákonem (srov. str. 3 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Pojmem „byl za takový čin odsouzen“ se rozumí speciální recidiva pachatele. Odsouzením za takový čin se tedy rozumí odsouzení za trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s uvedenými látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, před účinností trestního zákoníku odsouzení za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., pokud rozsudek nabyl právní moci. Není třeba, aby došlo k výkonu trestu, byť i jen zčásti. Ohledně odsouzení, které zakládá zpětnost, se nesmí v době rozhodování (ex nunc), a to i případně před odvolacím soudem, na pachatele hledět, jako by odsouzen nebyl (srov. §105 a §106 tr. zákoníku; §69 a §70 tr. zák.). Potrestáním je předchozí trestní postih, kdy pachatel byl nejenom odsouzen, ale i vykonal alespoň zčásti uložený trest, pokud výkon trestu nebo samotná právní moc rozsudku, kterým byl trest uložen, nemá za následek to, že se na něho hledí, jako by odsouzen nebyl. Předchozím trestem může být jakýkoli trest, tedy nejenom trest odnětí svobody. Může se jednat např. o peněžitý trest nebo o trest propadnutí věci. K odsouzení nebo potrestání muselo dojít v posledních třech letech. U „odsouzení“ je rozhodující právní moc rozsudku, kdežto u „potrestání“ okamžik výkonu trestu, upuštění od výkonu trestu, okamžik podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, prominutí trestu nebo jeho zbytku na základě milosti, amnestie apod.
Nejvyšší soud si vyžádal trestní spis Okresního soudu v Nymburce vedený pod sp. zn. 3 T 51/2006, z nějž zjistil následující skutečnosti. Obviněná V. D. byla rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 3 T 51/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského osudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 12 To 136/2008, odsouzena pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., za nějž jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Obviněná trest nastoupila dne 1. 5. 2008 (srov. č. l. 1762 spisu sp. zn. 3 T 51/2006). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 9. 2008, sp. zn. 37 Nt 1928/2008, byl obviněné výkon trestu přerušen od 15. 9. 2008 včetně do 15. 12. 2008 (srov. č. l. 1815 a násl. spisu sp. zn. 3 T 51/2006). Následně jí byl trest přerušen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 12. 2008, sp. zn. 37 Nt 1928/2008, od 15. 12. 2008 včetně do 15. 3. 2009 (srov. č. l. 1829 a násl. spisu sp. zn. 3 T 51/2006). Následně činil Okresní soud v Nymburce dotazy, zda obviněná již nastoupila výkon trestu, a to dne 8. 4. 2009, 1. 6. 2009 a 9. 7. 2009 (č. l. 1833, 1834, 1835 spisu sp. zn. 3 T 51/2006). Žádost o další přerušení výkonu trestu byla obviněné zamítnuta dne 21. 10. 2009 Městským soudem v Praze pod sp. zn. 61 To 404/2009 (srov. č. l. 1845 spisu sp. zn. 3 T 51/2006). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 37 Nt 4059/2010, byl obviněné D. výkon trestu přerušen od 15. 10. 2010 do 15. 1. 2011 (srov. č. l. 1848 a násl. spisu sp. zn. 3 T 51/2006). Mezitím 19. 10. 2010 obviněná dobrovolně nastoupila výkon trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 4 T 115/2009 (srov. č. l. 1852 – 1854 spisu sp. zn. 3 T 51/2006). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 37 Nt 1910/2011, byl obviněné D. opětovně přerušen výkon trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 3 T 51/2006, od 15. 1. 2011 do 15. 4. 2011 (srov. č. l. 1855 a násl. spisu sp. zn. 3 T 51/2006), a poté jí byl trest opětovně přerušen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 12. 2011, sp. zn. 37 Nt 1910/2011, na dobu od 15. 4. 2011 do 15. 4. 2012 (srov. č. l. 1864 a násl. spisu sp. zn. 3 T 51/2006). Dále je třeba uvést, že až dne 22. 5. 2012 byla obviněná V. D. z příkazu Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 3 T 51/2006, propuštěna z výkonu vazby a převedena do výkonu trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 3 T 51/2006 (srov. č. l. 1884 spisu sp. zn. 3 T 51/2006). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 16 Nt 1910/2012, bylo rozhodnuto, že se nepřerušuje a neupouští od výkonu zbytku trestu odnětí svobody, který byl obviněné uložen rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 3 T 51/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 12 To 136/2008 (srov. č. l. 1885 a násl. spisu sp. zn. 3 T 51/2006).
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněná V. D. vykonávala trest odnětí svobody, který jí byl uložen rozsudkem Okresního soudem v Nymburce ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 3 T 51/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 12 To 136/2008, za spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., v období od 1. 5. 2008 do 15. 9. 2008. Poté jí byl trest opakovaně přerušován, přičemž v období od 19. 10. 2010 do 15. 5. 2011 vykonávala trest odnětí svobody za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., kterým byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 4 T 115/2009 (srov. č. l. 195 a násl. spisu sp. zn. 2 T 99/2012), ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 13 To 419/2009 (srov. č. l. 206 spisu sp. zn. 2 T 99/2012). V nyní projednávané trestní věci se obviněná trestného jednání dopouštěla v období od roku 2009 do února 2012 (srov. výrok rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 2 T 99/2012). Je tak možné uzavřít, že obviněná neoprávněně prodala nebo jinak jinému opatřila omamnou a psychotropní látku, ač za takový čin byla v posledních třech letech, byť částečně, potrestána. Použitá právní kvalifikace podle ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku je tedy správná, byť její posuzovaná pokračující trestná činnost po 15. 9. 2011 přesáhla období 3 let od posledního výkonu trestu odnětí svobody za takový čin.
Nejvyšší soud pouze pro úplnost k námitce obviněné o tom, že někteří svědci byli vyslýcháni bez přítomnosti obhájce, považuje za potřebné uvést následující. Plná moc byla obviněnou V. D. udělena JUDr. Bohumilovi Měšťánkovi dne 15. 2. 2012 (srov. č. l. 104 spisu). Obhájce JUDr. Měšťánek byl opakovaně orgány činnými v trestním řízení vyrozumíván o konání výslechů jednotlivých svědků (srov. č. l. 105, 127, 133 a 142 spisu). Výslechy svědků konané v přípravném řízení se tak po udělení plné moci JUDr. Měšťánkovi konaly buď v jeho přítomnosti, nebo bez jeho účasti, ovšem vždy za splnění podmínky, že jmenovaný obhájce byl o konání jednotlivých výslechů vždy předem informován. Orgány činné v trestním řízení tedy postupovaly v souladu s ustanovením §41 odst. 2 a §165 odst. 2, 3 tr. ř., neboť obhájce obviněné V. D. byl pokaždé informován o možnosti zúčastnit se vyšetřovacích úkonů, konkrétně namítaných výslechů svědků. Nejvyšší soud nemůže přiznat pravdivost ani tomu tvrzení dovolatelky, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces s ohledem na provádění dokazování a hodnocení svědeckých výpovědí, poněvadž se oba soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly s věrohodností slyšených svědků a své závěry podrobně odůvodnily, přičemž se zabývaly i věrohodností vyslechnutých svědků, a to včetně skutečnosti, že se vesměs jedná o osoby buď drogově závislé, nebo o osoby s drogami experimentující, tak jak to již bylo shora v podrobnostech uvedeno. Jestliže soud prvního stupně s ohledem na konkrétní skutečnosti vyplývající z těchto svědeckých výpovědí dospěl k názoru, že přesto nelze tyto výpovědi označit za nevěrohodné, neboť je nutné pečlivě hodnotit tyto výpovědi jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, přičemž naopak za nepřesvědčivou vzhledem k takovým konkrétně uvedeným skutečnostem označil nalézací soud výpověď svědka Š., čemuž dal výraz i ve výroku o vině svého rozsudku, nelze takový způsob hodnocení označit za nelogický nebo rozporný s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Obdobně je tomu i pokud jde o shora uvedené navazující závěry odvolacího soudu. Celé dokazování a hodnocení důkazů tedy bylo na základě provedeného přezkoumání Nejvyšším soudem shledáno zcela v souladu s trestním řádem, neboť soudy nižších stupňů na základě ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily v řízení vykonané důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a proto je možno na uvedené hodnocení provedených důkazů zejména soudem prvního stupně v podrobnostech odkázat.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 10 To 503/2012, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 2 T 99/2012, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který odvolání obviněné V. D. jako nedůvodné podle ustanovení §256 tr. ř. zamítl, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněné uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněné V. D. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný.
V Brně dne 15. května 2013
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.