ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.296.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 296/2013-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2013 o dovolání obviněného A. O. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 5 To 229/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 66/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. O. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 3 T 66/2011, byl obviněný A. O. uznán vinným l) přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), 2) trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“) a 3) přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měl dopustit tím, že
1. v období od 14. 7. 2008 nejméně do 5. 1. 2009 v B. , okres K. , a jinde, jako předseda představenstva Bytového družstva, ul. N. , a 9. k., se sídlem B. –N. B. , ul. N. , vědom si, že ve smyslu ustanovení §35 a násl. zák. č. 513/91 Sb., obchodní zákoník, a ustanovení §§1 odst. 2 písm. a), 7, 8 a násl. zákona č. 563/91 Sb., o účetnictví, je mj. povinností účetní jednotky vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů, přesto jednal v rozporu s touto povinností, kdy nechal do účetnictví tohoto družstva zaevidovat fiktivní doklady, a to smlouvu o dílo ze dne 14. 7. 2008 a dodatek č. 1 ze dne 21. 10. 2008 uzavřené se S. R. , Š. M. , zastoupený M. R. , kdy o provedení prací, a to podle článku 3 bodu 3 smlouvy bourání a zdění příček za konečnou částku ve výši 60.000,- Kč, podle článku 1 dodatku provedení víceprací vzniklých při plnění smlouvy o dílo včetně materiálu, vyčištění a úklidu půdních prostor, vyčištění okapů a okapových svodů za celkovou částku ve výši 243.000,- Kč, včetně ústního pověření k odstranění havárie septiku v lednu 2009 ve sklepě v domě č. p. 239 v hodnotě 150.000,- Kč, věděl, že tyto neprovede S. R. , resp. M. R. , ale osoby zajištěné P. F. , následně provedení prací vykázal jako výdej ve prospěch S. R. na základě fiktivně vyhotovených faktur S. R. ze dne 3. 7. 2008, ze dne 21. 10. 2008, ze dne 5. 1. 2009, příjmovými a výdajovými pokladními doklady ze dne 20. 7. 2008, ze dne 22. 10. 2008, ze dne 30. 12. 2008 a ze dne 5. 1. 2009, ač finanční hotovost S. R. nepřevzal, práce provedla jiná osoba, v důsledku čehož Bytové družstvo, ul. N. , a 9. k. , B. –N. B. , nemohlo uplatnit vady díla u těchto prací údajně provedených za celkovou částku ve výši 453.000,- Kč vůči skutečnému zhotoviteli,
2. dne 14. 11. 2008 v B. , okres K. , jako předseda představenstva Bytového družstva, ul. N. , a 9. k. , se sídlem B. –N. B. , ul. N. , převzal od členky družstva B. F. finanční hotovost ve výši 164.184,- Kč jako navýšení členského podílu v družstvu v souvislosti s převodem členských práv k bytu v obytném domě, tuto finanční hotovost v rozporu se svými povinnostmi nepoužil ve prospěch družstva, nýbrž pro svoji potřebu, čímž způsobil Bytovému družstvu, ul. N. , a 9. k. , B.-N. B. , škodu ve výši 164.184,- Kč,
3. dne 10. 9. 2009 v B. , okres K. , jako předseda představenstva Bytového družstva, ul. N. , a 9. k. , se sídlem B. –N. B. , ul. N. , vědomě jednal v rozporu jednak s §243 odst. 8 ve spojení s ustanovením §194 odst. 5 zák. č. 513/91 Sb., obchodní zákoník, a jednak s čl. 20 bod 3 písm. h), i), j), čl. 21 bod 2 stanov tohoto bytového družstva, neboť umožnil člence družstva B. F. za období od měsíce září 2009 do října 2010 nehradit nájem a služby za byt na ul. N. a za byt na ul. N. , a to na základě fiktivní dohody o poskytnutí půjčky ve výši 120.000,- Kč od jejího manžela P. F. , podle níž měla být finanční hotovost použita na financování akce rekonstrukce vodovodního a odpadního řádu, ač tato rekonstrukce byla provedena v roce 2008 a finanční prostředky nebyly poskytnuty, čímž způsobil Bytovému družstvu, ul. N. , a 9. k. , B. –N. B. , škodu ve výši 120.000,- Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný A. O. odsouzen podle §220 odst. 2 tr. zákoníku za použiti §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let a (šesti) měsíců. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest. Podle §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku mu byla stanovena výměra peněžitého trestu v počtu 100 (sto) denních sazeb ve výši 500,- Kč (pětsetkorunčeských), tedy celkem 50.000,- Kč (padesáttisíckorunčeských). Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 50 (padesáti) dnů. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce bytového družstva na dobu 2 (dvou) let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému Bytovém družstvu, ulice N. , a 9. k. , částku 284.184,- Kč.
Krajský soud v Ostravě, který jako soud odvolací projednal odvolání obviněného A. O. , rozhodl usnesením ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 5 To 229/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného A. O. zrušil v napadeném rozsudku nalézacího soudu výrok o peněžitém trestu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 5 To 229/2012, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 3 T 66/2011, podal obviněný A. O. prostřednictvím obhájce Mgr. Farida Alizeye dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel v úvodu svého mimořádného opravného prostředku poznamenal, že dovoláním napadá pouze výrok o náhradě škody, aniž by dále uvedl jakékoliv konkrétní námitky týkající se tohoto výroku, a naopak v odůvodnění uvedl zcela jiné námitky týkající všech tří bodů výroku o vině, což je však v rozporu s uvedeným zaměřením dovolání pouze do výroku o náhradě škody. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku v podrobnostech k bodu 1. výroku rozsudku nalézacího soudu uvedl, že pokud jde o relace mezi popisem skutku v obžalobě a v rozsudku, nebylo možné jednání obviněného překvalifikovat, když neexistovala totožnost skutku. V rámci provedeného dokazování bylo jednoznačně vyvráceno jednání, které bylo obviněnému kladeno za vinu podanou obžalobou, a proto státní zástupce na konci hlavního líčení, když se obviněnému nepodařilo prokázat jeho protiprávní jednání, navrhl změnu právní kvalifikace. V rámci opakovaných hlavních líčení bylo prokázáno, že jako statutární orgán družstva řádně vedl účetní knihy a také že účetnictví bylo vedeno v souladu s příslušnými právními předpisy upravujícími účetnictví, když tuto skutečnost mj. potvrdil účetní bytového družstva. Odvolací soud trestní věc obviněného důkladně nepřezkoumal, neboť osoby, které prováděly dílo, pracovaly na základě doporučení S. R. , a proto obviněný platby provedl ve prospěch smluvního partnera, kterým byl právě S. R. a nikoliv P. F.
K bodu 2. výroku o vině v rozsudku dovolatel namítal, že odvolací soud sám zdůraznil, že nalézací soud nedostatečně přezkoumal důkazní situaci, a proto provedl opakovaný výslech P. F. , který nebyl schopen celou věc logicky vysvětlit. Pokud F. předložila doklad, že od ní převzal finanční částku ve výši 164.184,- Kč, toto dovolatel vysvětlil tím, že měl za to, že panu F. podepisuje potvrzení o převzetí částky ve výši 120.000,- Kč, přičemž zaregistroval, že na předmětný doklad je uvedená jiná finanční částka. Oproti tvrzení obžaloby B. F. u výslechu před nalézacím soudem nijak nepotvrdila, že by dovolateli předala jakékoliv finanční prostředky, když na dotaz soudu uvedla, že neví, kdo a komu předával finanční prostředky. Soudy se bez důvodných pochybností nevypořádaly s obhajobou dovolatele. Vycházely z nepřímých důkazů a svědeckých výpovědí svědků, především P. F. a jeho manželky B. F. , které jsou nevěrohodné.
K bodu 3. výroku rozsudku nalézacího soudu dovolatel namítal, že jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstatu přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle ustanovení §220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, když obviněný jednal jako řádný hospodář a v dobré víře tím, že uzavřel s panem F. a P. O. dohodu o trojstranném vzájemném zápočtu, když P. F. dovolateli sdělil, že má pohledávku vůči panu O. , který tuto skutečnost potvrdil. Družstvu vznikla povinnost vůči panu O. plnit za provedené práce, a proto byla uzavřena dohoda, kterou se vypořádala částka ve výši 120.000,- Kč. Taková dohoda není v rozporu s žádným právním předpisem, naopak takový způsob umožňuje příslušné ustanovení obchodního zákoníku. Je zřejmé, že soud se dostatečně nezabýval předloženými důkazy a dospěl k nesprávnému závěru.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 5 To 229/2012, a přikázal nalézacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného A. O. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom směru, že obviněný rozsah dovolání výslovně omezil pouze na výrok o náhradě škody, ale v argumentaci jeho podání se o tomto výroku vůbec nehovoří a veškeré námitky obviněného směřují výhradně vůči výroku o vině. K argumentaci uplatněné v dovolání státní zástupce uvedl, že je víceméně shodná s výhradami, které obviněný uplatnil v rámci řádného opravného prostředku, jímž napadl rozhodnutí soudu prvního stupně. Jeho námitkami se soud druhého stupně důkladně zabýval, dokonce z jejich popudu doplnil dokazování, a dospěl k závěru, že (s výjimkou výroku o peněžitém trestu) nejsou důvodné. Opírá-li obviněný dovolání o takové námitky, které již neúspěšně uplatnil v řízení o řádném opravném prostředku, pak – za předpokladu, že odvolací řízení proběhlo v souladu se zákonem, jak se stalo i v této trestní věci – takto konstruovaná dovolání bývají podle konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu odmítána jako zjevně neopodstatněná. Navíc obviněný sice brojí proti výrokům o vině, avšak své výhrady proti právnímu posouzení věci opírá výlučně o polemiku se způsobem, jímž ve věci činné soudy hodnotily provedené důkazy. Nabízí odchylné hodnotící závěry ohledně klíčových důkazů ve snaze dosáhnout alternativních, pro sebe výhodnějších skutkových zjištění, z nichž pak teprve vyvozuje údajnou nesprávnost právního posouzení skutků. Takový postup však neodpovídá deklarovanému důvodu dovolání, poněvadž obviněný primárně napadá skutková zjištění soudů a teprve poté, co sám konstruuje odchylné výsledky dokazování, domáhá se jiného právního posouzení věci.
Vzhledem k těmto skutečnostem se státní zástupce domnívá, že dovolání obviněného A. O. je možno klasifikovat jako zjevně neopodstatněné, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Navrhl dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný A. O. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učinil-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit.
Dovolatel k bodu 1. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu namítl, že pokud jde o relace mezi popisem skutku v obžalobě a v rozsudku, nebylo možné jednání obviněného překvalifikovat, když neexistovala totožnost skutku. V rámci provedeného dokazování bylo jednoznačně vyvráceno jednání, které bylo obviněnému kladeno za vinu podanou obžalobou, a proto státní zástupce na konci hlavního líčení, když se obviněnému nepodařilo prokázat jeho protiprávní jednání, navrhl změnu právní kvalifikace. V rámci opakovaných hlavních líčení bylo prokázáno, že jako statutární orgán družstva řádně vedl účetní knihy a také že účetnictví bylo vedeno v souladu s příslušnými právními předpisy upravujícími účetnictví, když tuto skutečnost mj. potvrdila účetní bytového družstva. Odvolací soud trestní věc obviněného důkladně nepřezkoumal, neboť osoby, které prováděly dílo, pracovaly na základě doporučení S. R. , a proto obviněný platby provedl ve prospěch smluvního partnera, kterým byl právě S. R. a nikoliv P. F.
Nalézací soud ve svém rozsudku uvedl, že po provedeném dokazování a zhodnocení jednotlivých důkazů samostatně i v jejich souhrnu, kvalifikoval jednání obviněného A. O. oproti obžalobě pod bodem 1. jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku. Nalézací soud má za to, že jednání v tomto bodě nelze kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., ale přiléhavější kvalifikace je zde ta, jak je výše uvedena. V rámci provedeného dokazování bylo prokázáno, že práce provedeny byly, avšak nebyly provedeny firmou S. R. , resp. v zastoupení jeho bratrem M. R. , ale byly provedeny jinou firmou, přesněji lidmi, které zajišťoval pan F. Obviněný o této celé skutečnosti věděl, přesto nechal vyhotovit fiktivní smlouvu o dílo a s tím související účetní doklady, tedy dodatek faktury o provedení těchto prací a pokladní doklady, které byly vyhotoveny, popř. i založeny do účetnictví tohoto bytového družstva. Obviněný toto jednání zcela popřel, ale ze svého jednání je usvědčován zejména výpovědí svědka M. R. , který uvedl, že žádné práce pro obviněného nevykonával, pouze práce zaštiťoval firmou svého bratra a za toto obdržel částku 40.000,- Kč. Vše projednával obviněný společně s P. F. Pokud se týče kvality provedených prací, pak k tomuto se vyjádřila současná předsedkyně představenstva paní B. B. a rovněž se k tomuto vyjádřila svědkyně E. P. , přičemž tyto shodně uvedly, že rekonstrukce nebyly provedeny kvalitně, naopak plno věcí provedeno nebylo. Rovněž svědek S. Ch. , který prováděl v roce 2010 výměnu okapového svodu při celkové prohlídce zjistil, že okap je starý a nečištěný, nečištěná byla i půda (srov. str. 8 – 9 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Odvolací soud k bodu 1. výroku o vině v rozsudku poznamenal, že nalézací soud provedl úpravu skutku v souladu s provedeným dokazováním, přičemž princip totožnosti skutku, který obviněný namítá v podaném odvolání, zůstal zachován. Právě s ohledem na další poznatky, které vyplynuly z provedeného dokazování, došlo ke změně právní kvalifikace jednání obviněného. Jednoznačně bylo prokázáno, že obviněný věděl, že veškeré práce, které byly následně ze strany bytového družstva zaplaceny, ve skutečnosti prováděly osoby, které zajišťoval P. F. , a přesto všechny byly vykázány ve prospěch S. R. , se kterým byla uzavírána smlouva o dílo včetně jejího dodatku. Obviněný přesto nechal v rozporu s příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku či zákona o účetnictví právě do účetnictví družstva zaevidovat tyto fiktivní doklady znějící právě na S. R. a v jeho prospěch též nechal vykázat veškeré provedení prací, a to na základě fiktivně vyhotovených faktur spolu s příjmovými a výdajovými pokladními doklady. Bylo tak prokázáno, že obviněný od prvopočátku věděl, že smluvní vztah, který byl mezi bytovým družstvem a S. R. uzavřen, je fiktivní, přičemž on sám nikdy se S. R. nejednal, nýbrž v jeho zastoupení jednal pouze s M. R. , přičemž bylo prokázáno, že tento nikdy pro družstvo žádné práce neprováděl. Změna firmy nebyla fakticky v představenstvu družstva nikdy řešena či projednávána, neprobíhalo také žádné výběrové řízení a z výpovědi svědka M. R. , který byl bratrem S. R. , pak vyplynulo, že tento fakticky smlouvu o dílo či jeho dodatek uzavíral na firmu svého bratra. Rovněž nutno zmínit, že v této době, kdy docházelo k údajným pracím podle uzavřené smlouvy, nebyla firma S. R. již oprávněna podnikat, a to od 16. 9. 2008, a z výpovědi svědka M. R. mimo jiné též vyplynulo, že některé podpisy na předložených dokladech nejsou ani jeho. Z výpovědí celé řady svědků pak vyplynulo, že řada prací prováděných P. F. či jeho lidmi nebyla kvalitní, došlo k řadě pochybení a samotná současná předsedkyně družstva se proto snažila kontaktovat M. R. , což se jí nepodařilo a fakticky by vůči jeho osobě nemohla žádné vady uplatnit, neboť tento se na žádných pracích pro družstvo nepodílel a také za ně nedostal zaplaceno. Lze tedy shrnout, že skutek pod bodem 1. byl jednoznačně prokázán, neboť obviněný věděl, že veškeré práce ve prospěch družstva budou provádět zcela jiné osoby než pracovníci firmy S. R. , se kterou byly uzavřeny příslušné smlouvy, a přesto nechal vyhotovit fiktivní smlouvu o dílo s firmou S. R. a s tím související doklady a tyto nechal založit do účetnictví bytového družstva (srov. str. 3 – 4 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Co se týká námitky obviněného A. O. , že nebyla zachována totožnost skutku v bodě 1. výroku rozsudku nalézacího soudu, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v tomto případě se nejedná o námitku hmotně právního charakteru, nýbrž o námitku procesního charakteru, neboť tento institut je upraven v §220 tr. ř., a takovouto námitku nelze v rámci dovolání úspěšně uplatnit pod žádným taxativně stanoveným důvodem dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Přesto však pro úplnost dodává, že podle ustálené judikatury je třeba rozlišovat pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010 sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Totožnost skutku v trestním řízení je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná. Z hlediska zachování totožnosti jednání i následku nejsou podstatné ty skutkové okolnosti, které charakterizují jen zavinění či jiný znak subjektivní stránky činu. Následkem se přitom rozumí porušení individuálního objektu trestného činu v jeho konkrétní podobě, tedy konkrétní následek (porušení určitého jedinečného vztahu – zájmu), nikoli určitý typ následku [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/94, publikovaný pod č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.]. Totožnost skutku je dána při zachování totožnosti jednání a následku, ale i v případě zachování jen totožnosti jednání nebo jen totožnosti následku. Totožnost skutku je zachována jak v případě, kdy některé ze skutečností pojatých původně do souhrnu skutečností charakterizujících jednání nebo následek odpadnou, tak i tehdy, když k takovému souhrnu skutečností přistoupí skutečnosti další, tvořící s původními jedno jednání, popř. následek [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/94]. Dále je třeba zdůraznit, že z ustanovení §220 odst. 1, 3 tr. ř. vyplývá, že vázanost soudu obžalobou se týká pouze toho, o jakém skutku soud rozhoduje. Popisem skutku ve smyslu slovního vyjádření ani právní kvalifikací skutku v obžalobě soud není vázán (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 7 Tz 179/99). Proto je namístě uvést, že totožnost skutku zůstala v posuzovaném případě zachována, když již v podané obžalobě bylo obviněnému kladeno za vinu, že v přesně nezjištěné době od 20. 7. 2008 do 5. 1. 2009 v B. , okres K. , jako předseda představenstva Bytového družstva, ul. N., a 9. k. , se sídlem B. –N. B. , ul. N. , jednak uzavřel se S. R. , Š. M. , zastoupeným M. R. , dne 14. 7. 2008 smlouvu o dílo, který podle článku 3 bodu 3 měl provést hourání a zdění příček za konečnou částku ve výši 60.000,- Kč, jednak uzavřel se S. R. , Š. M. zastoupeným M. R. , dne 21. 10. 2008 dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 14. 7. 2008, který podle článku 1 měl provést vícepráce vzniklé při plnění smlouvy o dílo včetně materiálu, vyčištění a úklid půdních prostor, vyčištění okapů a okapových svodů za celkovou částku ve výši 243.000,- Kč, jednak měl pověřit S. R. , Š. M. , zastoupeného M. R. , odstraněním havárie septiku ve sklepě v hodnotě 150.000,- Kč, přičemž použití finančních prostředků doložil účelově vyhotovenými fakturami S. R. ze dne 3. 7. 2008, ze dne 21. 10. 2008, ze dne 5. 1. 2009, příjmovými a výdajovými pokladními doklady ze dne 20. 7. 2008, ze dne 22. 10. 2008, ze dne 30. 12. 2008 a ze dne 5. 1. 2009, čímž způsobil Bytovému družstvu, ul. N. , a 9. k. , B. –N. B. , škodu ve výši 453.000,- Kč.
Státní zástupce v závěru posledního hlavního líčení uvedl, že pokud jde o bod 1., bylo prokázáno, že práce byly provedeny, ale nebyly provedeny firmou pana S. R. , resp. v zastoupení jeho bratra M. R. , byly provedeny jinou firmou, a to lidmi zajištěnými panem F. , přitom obviněný o této skutečnosti věděl, a přesto nechal vyhotovit fiktivní smlouvu o dílo a s tím související další účetní doklady, tedy nechal vyhotovit nebo založit do účetnictví bytového družstva fiktivní doklady. Proto měl státní zástupce za to, že není přiléhavá právní kvalifikace podle ustanovení §248 tr. zákona, ale měl za to, že v dané věci lze jednání v bodě 1. při úpravě skutkové věty překvalifikovat na přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku (v podrobnostech srov. č. l. 374 spisu). Závěrům státního zástupce a právní kvalifikaci učiněné soudy nižších stupňů zcela odpovídají zjištěné skutečnosti z předloženého spisového materiálu. Svědkyně B. B. u hlavního líčení vypověděla, že v účetnictví družstva byly nesmyslné faktury na práce, které provedeny nebyly, včetně opravy komínů, které byly opraveny tak, že byly pouze omítnuty, aby nebylo vidět, že se rozpadají. Pokud jde o opravu stupaček, na dveřích se objevila cedulka, že stupačky bude dělat firma pana P. O. Firmou pana O. byly vyměněny stupačky a předělávaly se přípojky kanalizace a vody. Svědkyně nepotvrdila, že by došlo k vyklizení půd najatou firmou, pouze někde si půdu vyklízeli sami nájemníci domu (srov. č. l. 298 spisu z druhé strany). Rovněž svědek R. P. potvrdil, že stupačky dělal pan O. , rovněž kanalizaci a vodovod. Polovina zaměstnanců pana F. byla rovněž u pana P. O. (srov. č. l. 310 spisu). Svědkyně M. K. k dotazu zda ví, že pro družstvo měla pracovat firma pana R. , uvedla, že vůbec o panu R. nevěděla (srov. č. l. 317 spisu). P. O. u hlavního líčení potvrdil, že dělal opravy týkající se výměny kanalizace a vody, kdy se jednalo o rekonstrukci stupaček. Pan F. mu na tuto práci dodal lidi. Svědek byl na tuto práci přizván, neboť pan F. tuto zakázku sám nezvládal. Svědek vyvrátil, že by v době, kdy prováděl opravy, prováděli opravy pro družstvo rovněž M. či S. R. (srov. č. l. 354 spisu p. v.). Svědek M. R. popsal, že se s panem O. sešli při podepisování smlouvy. Pověřenou osobou pro provedení prací byl pan F. a prováděli to ostatní lidi. Svědek žádné práce nevykonával, měl to pouze zakrýt fakturou a smlouvou. Svědek osobně od dovolatele žádné peníze nepřevzal. Za svoji účast měl slíbenou odměnu ve výši 40.000,- Kč, kterou také dostal (srov. č. l. 368 p. v. – 369 spisu). U některých předložených účetních dokladů svědek popřel, že by podpis byl jeho (srov. č. l. 369 p. v. spisu). Podle přípisu Policie Slovenské republiky v P. byla S. R. pozastavena činnost od 15. 9. 2008 do 31. 12. 2018 (srov. č. l. 68 spisu).
Na základě odůvodnění rozsudků soudy nižších stupňů a na základě předloženého spisového materiálu má tak Nejvyšší soud za to, že bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že dovolatel v dokladech sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo jejich kontrole, tj. v daném případě v účetních dokladech týkající se firmy S. R. , uvedl nepravdivé údaje, když tato firma fakticky pro bytové družstvo nevykonala žádnou sjednanou práci, a ohrozil tak majetková práva jiného, tj. bytového družstva, když tyto nepravdivé účetní doklady nechal založit do účetnictví družstva (srov. k tomu č. 37/2009 Sb. rozh. tr.). V rámci opakovaných hlavních líčení tedy nebylo prokázáno, že by dovolatel, jak namítal ve svém mimořádném opravném prostředku, jako statutární orgán družstva řádně vedl účetní knihy a také že účetnictví bylo vedeno v souladu s příslušnými právními předpisy upravujícími účetnictví. Tato skutečnost nebyla ani potvrzena účetní bytového družstva, která pouze uvedla, že v roce 2008 byla s dovolatelem dobrá spolupráce (srov. č. l. 308 spisu). K tomu následně dodala, že s dovolatelem byla v závěru špatná dohoda, když průběžně nedodával doklady a několikrát jej na to musela upozornit (srov. č. l. 309 spisu). Odvolací soud se trestní věcí obviněného zabýval stejně důkladně jako soud nalézací, jehož rozhodnutí přezkoumal, částečně doplnil dokazování a dospěl v bodě 1. výroku rozsudku nalézacího soudu ke stejným skutkovým i právním zjištěním jako soud prvního stupně.
K bodu 2. výroku o vině v rozsudku dovolatel namítal, že odvolací soud sám zdůraznil, že nalézací soud nedostatečně přezkoumal důkazní situaci, a proto provedl opakovaný výslech P. F. , který nebyl schopen celou věc logicky vysvětlit. Pokud F. předložila doklad, že od ní převzal finanční částku ve výši 164.184,- Kč, toto dovolatel vysvětlil tím, že měl za to, že panu F. podepisuje potvrzení o převzetí částky ve výši 120.000,- Kč a zaregistroval, že na předmětném dokladu je uvedená jiná finanční částka. Oproti tvrzení obžaloby B. F. u výslechu před nalézacím soudem nijak nepotvrdila, že by dovolateli předala jakékoliv finanční prostředky. Soudy se bez důvodných pochybností nevypořádaly s obhajobou obviněného. Vycházely z nepřímých důkazů a svědeckých výpovědí svědků, zejména P. F. a jeho manželky B. F. , které jsou nevěrohodné.
Nalézací soud kvalifikoval jednání obviněného A. O. v tomto bodě jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Jak dále vyplývá z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, obviněný popřel, že by se dopustil předmětného jednání, kdy nejprve uvedl, že částku převzal, avšak později si ale uvědomil, že doklad nevystavil, když tento požadovala po něm svědkyně B. F. v podstatně pozdější době. Ze svého jednání je usvědčován svědkyní B. F. , která uvedla, že si již sice nevzpomíná, zda ona nebo její manžel předali obviněnému finanční hotovost ve výši 164.184,- Kč jako navýšení členského podílu v družstvu v souvislosti s převodem členských práv k bytu v obytném domě č. p. ... O převodu členských práv k předmětnému bytu bylo rozhodnuto na členské schůzi, kdy zápis z této členské schůzce se nachází na č. l. 121 spisu. Výpověď svědkyně potvrdil rovněž i svědek P. F. , který uvedl, že je pravdou, že částku obviněnému předali. K tomuto bodu se vyjádřila i svědkyně D. H. , která pro družstvo vedla účetnictví, přičemž uvedla, že obviněný koncem roku 2008 donesl doklad o navýšení členského podílu s tím, že doklad o jeho úhradě doloží dodatečně, což neučinil (srov. str. 9 – 10 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Pokud jde o skutek pod bodem 2., odvolací soud uvedl, že bylo prokázáno, že předmětný byt byl rodině F. skutečně prodán, o čemž svědčí též projednávání tohoto prodeje na schůzi družstva, o které je ve spise založen zápis. Na straně druhé zde existuje doklad podepsaný obviněným, ale též B. F. , svědčící o tom, že peníze byly B. F. obviněnému skutečně předány. I když obviněný popřel, že by mu F. či její manžel peníze za prodej bytu dali, pak si lze stěží představit, že by družstvo, a v daném případě konkrétně jeho předseda – obviněný, bez dalšího prodalo byt, aniž by požadovalo za něj zaplatit. I když svědkyně F. si u hlavního líčení již přesně nepamatovala, zda ona či její manžel peníze za byt obviněnému předali, přesto potvrdila, že byt byl řádně zaplacen. V této souvislosti pak nutno zmínit výpověď účetní svědkyně H. , která potvrdila, že pokladní doklad o tom, že peníze byly převzaty, nikdy do účetnictví nebyl dán a oba manželé F. jednoznačně potvrdili, že peníze byly předány skutečně obviněnému, a právě svědkyně H. následně opakovaně obviněného upomínala o předání dokladu o zaplacení, což se nestalo a obviněný jí nikdy výslovně nepopřel, že peníze od B. F. nedostal. Zmíněný doklad ze dne 14. 11. 2008 o zaplacení členského podílu za byt, který je založen ve spise na č. l. 6, viděla svědkyně H. poprvé tehdy, kdy za ní přišla B. F. v souvislosti s jinou záležitostí, a to až v r. 2010. Bylo tedy prokázáno, že obviněný na družstvo nedodal jím vystavený doklad o zaplacení navýšení členského podílu v souvislosti s převodem bytu, a proto tento nebyl do účetnictví zahrnut. Obviněný se hájil tím, že pokud je na předmětném dokladu o převzetí peněz jeho podpis (který nezpochybnil), pak se domníval, že podepisuje zcela jiný doklad; jeho obhajoba neobstojí a byla provedenými důkazy vyvrácena. Bylo tak prokázáno, že obviněný peníze za byt, které mu předala B. F. , nepoužil ve prospěch družstva, ale pro svou potřebu (srov. str. 4 – 5 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
I v tomto bodě jsou učiněné závěry soudů nižších stupňů podporovány provedenými důkazy, které jsou obsaženy v předloženém spisovém materiálu. Zápis bytového družstva týkající se odsouhlasení odkupu bytu na ulici N. paní F. se nachází na č. l. 121 a násl. spisu. Ve spise je zažurnalizován také zápis ze schůze kontrolní komise ze dne 30. 4. 2010, v němž se uvádí, že v účetnictví družstva chybí 164.184,- Kč za byt na ulici N. , který byl prodán paní F. Panem O. byl vydán doklad o převzetí peněz, které nejsou zahrnuty v účetnictví družstva (srov. č. l. 54 spisu). Svědkyně B. F. si u hlavního líčení nedokázala téměř na nic vzpomenout. Svědkyně nevěděla, kdo předával peníze za převod členských práv družstvu. Pokud je nepředala svědkyně, byl to určitě její manžel (srov. č. l. 307 – 308 spisu). Svědek P. F. u hlavního líčení uvedl, že si myslí, že peníze za byt předával on (srov. č. l. 314 spisu). U veřejného zasedání před odvolacím soudem svědek opětovně potvrdil, že peníze za byt předával on (srov. č. l. 411 p. v. spisu). Svědkyně D. H. potvrdila, že pokladní doklad o zaplacení členských práv nikdy nebyl dán do účetnictví, nikdy jej v té souvislosti neviděla. Poprvé ten doklad viděla, když až před rokem paní F. přišla řešit jinou záležitost a měla ho shodou okolností sebou. Takže tento pokladní doklad nebyl do účetnictví dán (srov. č. l. 308 spisu). Účetní tedy věděla, že byt byl převeden, ale v rozhodné době neviděla doklad o tom, že by částka byla zaplacena (srov. č. l. 309 spisu). Také svědkyně M. K. peníze za byt od F. neviděla, ani na ně nevystavovala doklad (srov. č. l. 316 spisu).
Také v tomto případě tak byla vina dovolatele jednoznačně prokázána. Ve světle provedených důkazů nemůže ničeho změnit ani tvrzení dovolatele, že právě svědek P. F. nebyl schopen u odvolacího soudu celou věc logicky vysvětlit. Svědkyně B. F. si sice nedokázala vzpomenout, zda peníze dovolateli dávala ona nebo její manžel, avšak její manžel, tedy P. F. , potvrdil, že peníze dovolateli předal, a to i u odvolacího soudu (srov. č. l. 411 p. v.); pouhá skutečnost, že si na podrobnosti předání s několikaletým časovým odstupem nemohl vzpomenout, nemůže závěry obou soudů zpochybnit, když je vina obviněného prokazována i řadou dalších důkazů, které výpověď P. F. o předání peněz podporují. Oba soudy se podrobně zabývaly i věrohodností obou uvedených svědků a jejich výpovědi hodnotily náležitě ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Pokud obviněný namítá, že svědkyně B. F. nevěděla, kdo mu předal předmětné finanční prostředky, a že nebyla schopna uvést, kde tyto peníze měly být předány, zabýval se těmito skutečnostmi již soud prvního stupně, který zdůraznil, že tato svědkyně uvedla, že na předmětné události si již přesně nevzpomíná, neboť v současné době má problémy s pamětí (str. 5 rozsudku nalézacího soudu). Tato skutečnost odpovídá i její výpovědi v hlavním líčení dne 5. 9. 2011, kdy k tomuto problému s pamětí podrobně vypovídala (srov. č. l. 307 spisu). Náležitou pozornost věnoval věrohodnosti výpovědí B. F. a P. F. i odvolací soud, který ve veřejném zasedání dne 31. 10. 2012 podrobně vyslechl svědky P. F. a P. O. , čímž si vytvořil podmínky pro náležité přezkoumání postupu nalézacího soudu, a to i při hodnocení předmětných výpovědí uvedených svědků, kteří obviněného z jeho jednání, a to nejenom v bodě 2., ale i v bodě 3. výroku o vině rozsudku nalézacího soudu usvědčují, a tyto výpovědi i ve svém usnesení řádně zhodnotil (srov. str. 4 a 5 usnesení odvolacího soudu). Přitom je třeba zdůraznit, že obsah protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu ze dne 31. 10. 2013 neodpovídá tvrzení obviněného v dovolání, že svědek P. F. nebyl schopen celou věc logicky vysvětlit, když na podstatných skutečnostech o předání předmětné částky ohledně zaplacení bytu setrval a rovněž před odvolacím soudem tuto skutečnost potvrdil (viz č. l. 411 p. v. spisu). Je tedy třeba uzavřít, že nejen jejich svědeckými výpověďmi, které dovolatel považuje v rozporu se závěry obou nižších soudů za nevěrohodné, ale i řadou dalších důkazů, jak byly shora popsány, tak bylo prokázáno, že k předání peněz dovolateli za převod členských práv skutečně došlo, dovolatel svým podpisem potvrdil jejich převzetí, avšak doklad o tom jím nebyl předložen účetní družstva, a svěřené peníze použil pro vlastní potřebu. Obhajoba dovolatele spočívající v tom, že pokud F. předložila jím podepsaný doklad, že od ní převzal finanční částku ve výši 164.184,- Kč, učinil tak v situaci, kdy měl za to, že panu F. podepisuje potvrzení o převzetí částky ve výši 120.000,- Kč, byla již soudy nižších stupňů na podkladě provedených důkazů a jejich zhodnocení ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. jednoznačně vyvrácena.
K bodu 3. výroku rozsudku nalézacího soudu dovolatel namítal, že jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstatu přečinu podle ustanovení §220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, když obviněný jednal jako řádný hospodář a v dobré víře, neboť uzavřel s panem F. a P. O. dohodu o trojstranném vzájemném zápočtu, když P. F. dovolateli sdělil, že má pohledávku vůči panu O. , který tuto skutečnost potvrdil. Družstvu vznikla povinnost vůči panu O. plnit za provedené práce, a proto byla uzavřena dohoda, kterou se vypořádala částka ve výši 120.000,- Kč. Podle názoru dovolatele je zřejmé, že soud se dostatečně nezabýval předloženými důkazy a dospěl k nesprávnému závěru.
K tomuto bodu výroku o vině již nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že obviněný A. O. popřel, že by se dopustil tohoto jednání, kdy na svou obhajobu uvedl, že se jednalo o trojdohodu mezi ním, panem F. a panem O. , kdy souhlasil s tím, že pan F. půjčí družstvu 120.000,- Kč, tato částka bude uhrazena panu O. , který pak si uhradí svůj dluh vůči panu F. a družstvo půjčku vrátí panu F. tím, že tento nebude platit do výše poskytnuté půjčky nájem. K převzetí těchto peněz ze strany obviněného nikdy nemělo dojít. Ze svého jednání je obviněný usvědčován svědkem P. F. , který ve své výpovědi uvedl, že obviněnému předal částku 120.000,- Kč, kdy tento mu na tuto částku vystavil doklad, což rovněž obviněný potvrdil ve své výpovědi u hlavního líčení dne 5. 9. 2011. Dále pak je usvědčován svědeckou výpovědí svědka P. O. , který uvedl, že není pravdou, že by panu F. dlužil jakékoli peníze, rovněž nemělo dojít k žádné trojdohodě. Ze strany pana F. mu měl být poskytnut nějaký materiál, kdy však k tomuto nedošlo. Rovněž nedošlo k vydání faktury ani k předání peněz. K tomuto se rovněž vyjadřoval svědek P. T. , který uvedl, že má za to, že tato půjčka by byla pro družstvo výhodná, jelikož družstvo by nemuselo jednorázově vydat částku 120.000,- Kč (srov. str. 10 – 11 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Pokud jde o bod 3. výroku o vině napadeného rozsudku, pak s ohledem na opakované námitky obviněného odvolací soud znovu vyslechl svědky P. F. a P. O. , především k vzájemným vztahům či vědomostem o obviněným tvrzené trojsměnné bezhotovostní dohodě. Přes doplněné dokazování pak podle názoru odvolacího soudu nebyla sice vyvrácena obhajoba obviněného O. , že fiktivní dohoda o poskytnutí částky 120.000,- Kč mezi P. F. a obviněným souvisela s rekonstrukcí vodovodního a odpadního řádu, kterou prováděla firma P. O. , jak obviněný tvrdil, ale na druhé straně z výpovědi svědka P. O. v odvolacím řízení vyplynulo, že provedenou rekonstrukci bytovému družstvu řádně vyfakturoval a v současné době má ze strany družstva veškeré faktury uhrazeny. Současně také uvedl, že rekonstrukce vodního hospodářství na družstvu probíhala již v r. 2008 a možná i dříve, přičemž smlouva či dohoda o půjčce mezi obviněným a F. byla uzavírána až v podstatě skoro za rok v září r. 2009. Svědek připustil, že P. F. pro něj skutečně nějaký materiál zakoupil, ale on je s ním již vyrovnán. Z výpovědi svědka O. také vyplynulo, že o materiál zakoupený P. F. nebyla snížena faktura za rekonstrukci vodovodního a odpadního řádu vůči bytovému družstvu. Bylo rovněž prokázáno, že právě v návaznosti na uzavřenou dohodu o půjčce mezi F. a obviněným B. F. neplatila za období od měsíce září 2009 do října 2010 nájem a služby za byt na ul. N. a za byt na ulici N. Bytovému družstvu fakticky částka 120.000,- Kč chybí a tuto ani v současné době bytové družstvo nemůže po F. vymáhat, neboť je zde písemná dohoda o půjčce podepsaná obviněným i F. Z uvedeného vyplývá, že bytové družstvo zcela uhradilo náklady rekonstrukce vodovodního a odpadního řádu firmě P. O. , tj. včetně nákladů na materiál, který měl být údajně zakoupen P. F. a v důsledku smlouvy o půjčce pak nemá bytové družstvo hrazený nájem za dva byty B. F. na ul. N. Lze tedy shrnout, že obviněný tím, že umožnil P. O. fakturovat rekonstrukci vodovodního a odpadního řádu včetně nákladů za veškerý materiál (tedy i údajně zakoupený P. F. , ale jehož množství a cena není nikde podchycená) a současně umožnil B. F. neplacení nájmu na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi jejím manželem P. F. a obviněným, způsobil tak bytovému družstvu škodu ve výši 120.000,- Kč. Zmíněná částka odpovídá pak částce uvedené na fiktivní dohodě o půjčce, na základě níž nebyl placen nájem, neboť bytové družstvo vzhledem k tomuto dokladu o dluhu vůči P. F. nemůže B. F. za neplacený nájem žalovat. Z výpovědi svědka P. O. též vyplynulo, že faktury, které vystavil zhruba na částku 120.000,- Kč, byly fakticky neplatné, nebyly zahrnuty do žádného účetnictví a také za tyto nedostal žádné peníze, ač je na nich jeho podpis a následně došlo k jejich stornování (srov. str. 5 – 6 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Z předloženého spisového materiálu se potom podává, že byla uzavřena dohoda o poskytnutí půjčky panem F. družstvu, z čehož pro něj vyplývalo neplacení nájemného ve dvou bytech. Peníze do družstva nikdy nedošly, neboť P. O. vystornoval faktury na 110.000,- Kč a 10.909,- Kč dne 19. 4. 2010, které měly být touto půjčkou uhrazeny (srov. č. l. 54 spisu). Prohlášení o stornování faktur P. O. se nachází na č. l. 126 spisu. Vystornované faktury jsou založeny na č. l. 338 a 346 spisu. Samotná dohoda o poskytnutí půjčky ve výši 120.000,- Kč datovaná dnem 10. 9. 2009 mezi P. F. a družstvem je založena na č. l. 85 spisu. Smlouvy o dílo uzavřené mezi P. O. a bytovým družstvem ze dne 9. 2. 2009 (na stupačky, vodu, zednické práce a další práce související s kanalizací) a ze dne 12. 2. 2009, včetně dodatků, podepsaných předávacích protokolů a vystavených faktur se nachází na č. l. 320 a násl. spisu. Svědkyně D. H. u hlavního líčení potvrdila, že v účetnictví družstva měla založený doklad, a to dohodu o půjčce 120.000,- Kč. Potvrdila rovněž, že bylo dohodnuto, že půjčka bude použita na úhradu nájmu paní F. (srov. č. l. 308 spisu).
Závěrem je tedy možné uzavřít, že také pokud jde o bod 3. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu, bylo prokázáno, že obviněný A. O. svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přečinu podle ustanovení §220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Obhajoba obviněného ohledně trojstranného vzájemného zápočtu byla na základě již shora uvedeného doplnění dokazování a zejména hodnocení důkazů provedeného odvolacím soudem bez pochybností vyvrácena. Oproti tvrzení dovolatele je možné uzavřít, že dokazování a hodnocení důkazů zejména odvolacím soudem bylo na základě provedeného přezkoumání Nejvyšším soudem shledáno zcela v souladu s trestním řádem. Soudy nižších stupňů na základě ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily v řízení provedené důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a proto je možno na uvedené hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem a zejména odvolacím soudem v podrobnostech odkázat. Odvolací soud se tedy dostatečně zabýval předloženými důkazy, náležitě s přihlédnutím i k doplněnému dokazování ve veřejném zasedání přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech napadených výroků rozsudku nalézacího soudu, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a dospěl ke správným závěrům, které i náležitě ve svém usnesení odůvodnil, a to i včetně výslovně dovoláním, byť bez konkrétních důvodů, napadeného výroku o náhradě škody, který navazuje na závěry o vině obviněného A. O. , včetně jeho správně spočítané výše.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 5 To 229/2012, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 3 T 66/2011, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který pouze zrušil v napadeném rozsudku nalézacího soudu výrok o peněžitém trestu, jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného A. O. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2013
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.