ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.574.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 574/2013-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2013 o dovolání obviněného J. D. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2012, sp. zn. 3 To 47/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 56 T 7/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 10. 2. 2012, sp. zn. 56 T 7/2010, byl obviněný L. L. v bodech 1) a 2) výroku o vině uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), c) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a obviněný J. D. byl uznán vinným pod bodem 1) výroku o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za tyto zločiny byli odsouzeni obviněný L. L. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a obviněný J. D. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl oběma obviněným výkon trestu podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena u obviněného L. L. v trvání 5 (pěti) roků a u obviněného J. D. rovněž v trvání 5 (pěti) roků. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1 tr. zákoníku byl oběma obviněným uložen peněžitý trest, a to obviněnému L. L. 300 denních sazeb po 500,- Kč a obviněnému J. D. 250 denních sazeb po 500,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku jim byl pro případ, že by v určené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody u obviněného L. L. na 7 (sedm) měsíců a u obviněného J. D. na 6 (šest) měsíců. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku jim byl oběma uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku vyjmenovaných věcí.
Vrchní soud v Praze, který jako soud odvolací projednal odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a obviněných L. L. a J. D., rozhodl rozsudkem ze dne 10. 8. 2012, sp. zn. 3 To 47/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obvinění L. L. a J. D. jsou vinni, že
1) obviněný L. L. a obviněný J. D.
v období od 6. 11. 2009 do 18. 1. 2010, společně v úmyslu zkrátit daně a clo v rozporu s ustanovením §114 odst. 2 zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, dovezli na daňové území České republiky přes hraniční přechody K. a H., okr. Liberec, z Polské republiky neoprávněně vozidlem Mazda 6, reg. zn. …, majitele L. L. a vozidlem VW Touran, reg. zn. … majitele J. D. cigarety opatřené ukrajinským a ruským kolkem, které tudíž nepocházely z prostoru Evropské unie a nebyly označeny tabákovou nálepkou podle vyhlášky Ministerstva financí č. 467/2003 Sb., o používání tabákových nálepek při značení tabákových výrobků, a takto dovezli:
dne 06. 11. 2009 přes hraniční přechod H. 700 kartonů o obsahu 140.000 ks cigaret
dne 11. 11. 2009 přes hraniční přechod K. 700 kartonů o obsahu 140.000 ks cigaret
dne 21. 11. 2009 přes hraniční přechod K. 700 kartonů o obsahu 140.000 ks cigaret
dne 27. 11. 2009 přes hraniční přechod K. 725 kartonů o obsahu 145.000 ks cigaret
dne 30. 11. 2009 přes hraniční přechod K. 600 kartonů o obsahu 120.000 ks cigaret
dne 02. 12. 2009 přes hraniční přechod K. 600 kartonů o obsahu 120.000 ks cigaret
dne 07. 12. 2009 přes hraniční přechod K. 800 kartonů o obsahu 160.000 ks cigaret
dne 11. 12. 2009 přes hraniční přechod H. 700 kartonů o obsahu 140.000 ks cigaret
dne 15. 12. 2009 přes hraniční přechod H. 695 kartonů o obsahu 139.000 ks cigaret
dne 21. 12. 2009 přes hraniční přechod H. 700 kartonů o obsahu 140.000 ks cigaret
dne 11. 01. 2010 přes hraniční přechod H. 700 kartonů o obsahu 140.000 ks cigaret
dne 16. 01. 2010 přes hraniční přechod H. 690 kartonů o obsahu 138.000 ks cigaret
dne 18. 01. 2010 přes hraniční přechod H. 700 kartonů o obsahu 140.000 ks cigaret
a obviněný L. L. sám dne 8. 1. 2010 přes hraniční přechod K. 350 kartonů o obsahu 70.000 ks cigaret,
přičemž tyto cigarety prodali dalším osobám, čímž obviněný L. L. dovozem celkem 1.872.000 kusů cigaret způsobil únik daně a cla ve výši 5.883.653,- Kč a obviněný J. D. dovozem celkem 1.802.000 kusů cigaret způsobil únik daně a cla ve výši 5.661.839,- Kč,
2) obviněný L. L. spolu s již odsouzenými K. Z.a M. Z.
po společné domluvě v úmyslu zkrátit daně a clo dne 2. 2. 2010 v rozporu s ustanovením §114 odst. 2 zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, dovezli z Polské republiky na daňové území České republiky, přes hraniční přechod H., okr. Liberec, vozidlem OPEL Vectra, polské reg. zn. …, které řídil M. Z.a K. Z. dělal předjezdce ve vozidle zn. AUDI, reg. zn. …, celkem 500 kartonů cigaret o obsahu 100.000,- kusů cigaret zn. Classic, které nepocházely z prostoru Evropské unie a nebyly označeny tabákovou nálepkou podle vyhlášky Ministerstva financí č. 467/2003 Sb., o používání tabákových nálepek při značení tabákových výrobků, k další distribuci do místa bydliště L. L., J. …, J., okr. Teplice, přičemž byli při překládání cigaret do garáže obviněného L. L. přistiženi, čímž společně způsobili České republice únik na nevyměřeném clu a daních ve výši 327.059,- Kč,
čímž spáchali obviněný L. L. ad 1) – 2) výroku o vině zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a obviněný J. D. ad 1) výroku o vině zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Za tyto zvlášť závažné zločiny byli odsouzeni obviněný L. L. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti (5) let a obviněný J. D. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti (5) let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byli oba obvinění zařazeni pro výkon těchto trestů odnětí svobody do věznice s dozorem. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněným L. L. a obviněnému J. D. uložen peněžitý trest, a to obviněnému L. L. ve výši 300 denních sazeb po 500,- Kč a obviněnému J. D. ve výši 250 denních sazeb po 500,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku jim byl pro případ, že by v určené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody, a to u obviněného L. L. v trvání 7 (sedmi) měsíců a u obviněného J. D. v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku jim byl uložen trest propadnutí věcí uvedených ve výroku o trestu, a to obviněnému L. L. podle §70 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku a obviněnému J. D. podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných L. L. a J. D. zamítnuta.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2012, sp. zn. 3 To 47/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 10. 2. 2012, sp. zn. 56 T 7/2010, podal obviněný J. D. prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Rydvana dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to do všech jeho výroků. Dovolatel konkrétně namítal, že odvolací soud se ve svých skutkových zjištěních diametrálně rozchází se závěry nalézacího soudu ohledně množství dovezených cigaret. Odvolací soud pak argumentuje, že tento postup je možný, neboť v rámci odvolacího řízení byl proveden důkaz přepisy telekomunikačních záznamů provedených ve dnech mezi 5. 11. 2009 až 16. 1. 2010, které se uskutečnily mezi obviněnými či jejich dodavateli a odběrateli a tudíž odvolací soud není vázán hodnocením důkazů, jak je provedl nalézací soud. Dovolatel je však přesvědčen, že takový postup není možný s ohledem na ustanovení věty prvé §263 odst. 7 tr. ř., jehož se odvolací soud dovolává. Na základě přehrání telekomunikačních záznamů u odvolacího řízení dospívá odvolací soud k závěru, že záznamy telefonických hovorů, event. sms zpráv naprosto jednoznačně dokazují zcela konkrétní dovozy. Toto tvrzení není přesvědčivé zejména z toho důvodu, že v celém soudním řízení nebyl předložen žádný důkaz svědčící o tom, že dovolatel skutečně převážel nějaké cigarety, nebyl nikdy přistižen při nakládání či vykládání cigaret, ač se policejní či celní orgány mohly snadno přesvědčit o tom, co v autě vozí. Tvrzení o tom, že cigarety byly označeny ukrajinskými či ruskými kolky, nemá rovněž oporu v provedeném dokazování. Nebyla zjištěna jediná krabička cigaret, která by byla jeho vlastnictvím a měla ruský či ukrajinský kolek.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel z uvedených důvodů navrhl Nejvyššímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného J. D. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila v tom směru, že dovolatel se v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhá změny skutkových zjištění tak, jak byly učiněny nalézacím a posléze doplněny odvolacím soudem. Podle judikatury Nejvyššího soudu se v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem. Úprava rozhodování odvolacího soudu výslovně stanoví, v jakých případech se odvolací soud může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Jde o limity, které odvolací soud jinak překročit nesmí. Odvolací soud nemůže sám rozhodnout rozsudkem, jestliže neprovede žádné důkazy a měnil by skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně jen na tom základě, že jinak hodnotí důkazy provedené v hlavním líčení před soudem prvního stupně. Pokud by odvolací soud chtěl tyto důkazy hodnotit jinak a na základě odlišného hodnocení důkazů by chtěl změnit skutkový stav, musí rozhodující důkazy provést znovu. Vrchní soud v Praze v souladu s důkazy provedenými Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka Liberec navázal důkazem provedeným v rámci veřejného zasedání při projednání odvolání státního zástupce a obviněných provedením důkazu přepisy telekomunikačních záznamů. Tento důkaz zcela v intencích §263 odst. 7 tr. ř. hodnotil v návaznosti na důkazy provedené soudem prvého stupně při hlavním líčení. Státní zástupkyně má proto za to, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání.
S ohledem na skutečnosti uvedené výše navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. D. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Vyjádřila dále souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný J. D. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učinil-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit.
Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku poznamenal, že v hlavním líčení byly k pokynu odvolacího soudu nově puštěny zvukové záznamy odposlechů. Soud provedl všechny potřebné a dostupné důkazy, četl záznamy o telefonních hovorech, četl záznamy o sledování osob, vyslýchal svědky, kteří se objevili v telefonních hovorech a měli být odběrateli dovážených cigaret. Záznamy o telefonních hovorech nepochybně svědčí o tom, že oba obvinění se stíhanou trestnou činností programové a dlouhodobě zabývali. V Polsku nakupovali cigarety a nelegálním způsobem je dopravili na území České republiky, kde je se ziskem prodali. Ve všech v žalobě uvedených dnech obvinění nepochybně vykonali jízdu z Polské republiky do České republiky a patrně také vezli určité množství cigaret. Těmto okolnostem však nesvědčí žádný přímý důkaz. Sledování obou obviněných probíhalo vždy jen „z hraničního přechodu“ do cílového místa, kde bylo sledování bez dalšího opatření ukončeno. Nikdy nebylo zjištěno, zda a kolik cigaret se ve vozidlech veze a zda a kolik z nich bylo složeno u jednotlivých odběratelů. Nebyl nikdy proveden zákrok, nebylo nikdy bezprostředně prohledáno místo, kam byly cigarety složeny. Množství cigaret uvedená v obžalobě vycházejí zřejmě z jakéhosi průměru z telefonických objednávek. Soud však nemohl uznat vinu v tomto rozsahu, protože k tomu chybí jakýkoli přímý důkaz, zejména ve vztahu k množství. To za situace, kdy obvinění popírají dovozy cigaret. Z výpovědí jednotlivých svědků nevyplývá žádné konkrétní množství cigaret, protože svědci byli kontaktováni s časovým odstupem a taktéž některé prohlídky byly provedeny s časovým odstupem (srov. str. 5 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud pak ohledně množství dovezených cigaret vyšel z opakovaného tvrzení obviněného D. o 15 tyčích na jednu jízdu. Oproti obžalobě má soud za prokázané, že se konala také jízda 8. 1. 2010, jak to vyplývá ze záznamu o sledování osob. Při 15 tyčích na jednu jízdu, znamená-li tyč množství 200 ks cigaret, bylo dovezeno dohromady v uvedených dnech 42.000 ks cigaret. Toto množství představuje únik daně a cla v celkové výši 132.384,- Kč. Znovu hodnocením telefonních hovorů nalézací soud v souladu s názorem státního zástupce dospěl k závěru, že prokázán je též dovoz 695 tyčí cigaret po 200 ks dne 15. 12. 2009 a 690 tyčí cigaret po 200 ks dne 16. 1. 2010. Z telefonických hovorů tam vyplývá, že obvinění toto množství skutečně převzali, protože reklamovali počet dodaných kusů. Cigarety tedy byly z Polska do České republiky dovezeny, ale doma zjistili, že oproti zaplacenému množství určitá část cigaret chybí. Telefonní hovory v těchto záležitostech jsou důkazy, o které se lze opřít. Je v nich totiž přesné množství cigaret, čas dovozu a potvrzení toho, že obvinění cigarety v Polsku nakoupili a do České republiky dovezli. Že došlo na jejich uvedení na trh v České republice lze doložit jinými telefonními hovory s prodejci. Celkově způsobený únik na nevyměřeném clu a daních dovozem nejméně 313.000 ks cigaret tak činí 992.210,- Kč (srov. str. 6 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že si byl vědom ustanovení §263 odst. 7 tr. ř. Proto využil příslušných zákonných ustanovení a provedl podstatné důkazy ve věci tak, aby v souladu s provedenými důkazy vyjádřil ve výrokové části rozsudku skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (srov. str. 16 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Obecné závěry nalézacího soudu směřující k uznání viny obou obviněných byly správné a odvolací soud k nim neměl výhrad. Nalézací soud však následně doslova uvedl, že předložené důkazy nejsou dostatečné pro to, aby na jejich základě bylo možno rozhodnout o vině obviněných v rozsahu podle obžaloby (srov. str. 17 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud po předchozím souhlasu procesních stran provedl jako důkaz přímo před odvolacím soudem čtení záznamů hovorů či sms komunikace, které vedli obvinění mezi sebou, event. se svými dodavateli či odběrateli (srov. str. 18 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Jednalo se konkrétně o přepisy telekomunikačních záznamů, a to ze dne 5. 11. 2009, 11. 11. 2009, 17. 11. 2009, 20. 11. 2009, 21. 11. 2009, 27. 11. 2009, 30. 11. 2009, 1. 12. 2009, 2. 12. 2009, 3. 12. 2009, 7. 12. 2009, 10. 12. 2009, 13. 12. 2009, 14. 12. 2009, 19. 12. 2009, 20. 12. 2009, 5. 1. 2010, 7. 1. 2010, 8. 1. 2010, 15. 1. 2010 a 17. 1. 2010. K žádosti stran byly dále přehrány 3 odposlechy, a to z 16. 12. 2009 – 9.45 hod., 17. 1. 2010 – 20.04 hod. a 20.17 hod. K provedení citovaných důkazů přistoupil odvolací soud jednak z důvodu procesní povinnosti ve smyslu §263 odst. 7 tr. ř. a jednak proto, aby byly odstraněny jakékoli pochybnosti o obsahu a významu předmětné komunikace. Z provedených důkazů vyplynuly zcela jednoznačně skutečnosti, mající odraz ve skutkových závěrech podané obžaloby, ovšem s několika drobnými změnami. Záznamy telefonických hovorů, event. sms, a to jeden po druhém, naprosto jednoznačně prokazují zcela konkrétní dovozy, plasticky dokumentují komunikaci obviněných a dalších osob o množství zboží – zde jednoznačně cigaret, jejich ceně, značky, místu kontaktu a předání zboží a jejich další prodej. Odvolací soud nemá sebemenší pochybnost ani o tom, že jako základní množstevní jednotka bylo užito deseti krabiček cigaret v tzv. tyči, a to právě s ohledem na cenu tyče v eurech. O tom, že se celou dobu obchodovalo v této měně, svědčí nepochybně rozhovor, kdy dodavatel v jednom z hovorů připouští úhradu zboží výjimečně v českých korunách a svědčí o tom samozřejmě i prostý přepočet ceny tyče na české koruny (srov. str. 19 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V průběhu dokazování se plně potvrdilo, že žalované množství cigaret se do vozidel vešlo. Význam měly i další důkazy cizí právní pomoci, které mj. potvrdily, že obvinění cigarety pašovali po delší dobu a v množství nesrovnatelně větším, než jimi uváděném. Svůj nezastupitelný význam měly i další důkazy, zejména protokoly o sledování, prohlídky nebytových prostor a domovní prohlídky. Tyto všechny zjištěné skutečnosti vytvořily logický a ucelený řetěz nepřímých důkazů, svědčících zcela jednoznačně o vině obviněných, a to v rozsahu podané obžaloby. Obdobně, jak to učinil nalézací soud k návrhu žalobce, rovněž odvolací soud provedl korekci množství dovezených cigaret ve dnech 15. 12. 2009 a 16. 1. 2010, neboť z rozhovorů mezi obviněnými a rovněž s dodavatelem vyplynulo, že v uvedených dnech bylo fakticky dovezeno cigaret méně a dovoz byl reklamován. Uvedeným skutkovým zjištěním přizpůsobil odvolací soud rovněž aritmetický výpočet zkrácené daně a cla a dospěl k závěru, že obviněný L. L. dovozem celkem 1.872.000 kusů cigaret způsobil únik daně a cla ve výši 5.883.653,- Kč a obviněný J. D. dovozem celkem 1.802.000 kusů cigaret způsobil únik daně a cla ve výši 5.661.839,- Kč, druhým skutkem pak obviněný L. spolu s dalšími pachateli způsobil únik na nevyměřeném clu a daních ve výši 327.059,- Kč (srov. str. 20 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
Podle ustanovení §263 odst. 7 tr. ř. z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Toto ustanovení upravuje postup odvolacího soudu při hodnocení důkazů provedených ve veřejném zasedání a jejich návaznosti na provedené a zhodnocené důkazy v hlavním líčení před soudem prvního stupně v případech, kdy odvolací soud mění nebo doplňuje skutková zjištění oproti napadenému rozsudku. Jde o provázání skutkových zjištění a zjišťování skutkového stavu u soudů obou stupňů umožňující odlišné hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem oproti tomu, jak důkazy zhodnotil soud prvního stupně. Projevem zásady bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. ř.) je povinnost odvolacího soudu přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny (stranami nebo jím) ve veřejném zasedání před odvolacím soudem. Tato povinnost vychází z toho, že důkazy nejlépe zhodnotí ten, kdo měl nejbližší a nezprostředkovaný dojem z jejich provádění. Odvolací soud však tyto důkazy nehodnotí izolovaně, nýbrž je dále povinen navazovat při jejich hodnocení na hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně. Skutková zjištění soudu prvního stupně a soudu odvolacího tedy nemohou být od sebe odtržena. Vázanost odvolacího soudu hodnocením důkazů provedených soudem prvního stupně v napadeném rozsudku se však neuplatní ve dvou směrech. Tam, kde odvolací soud originálně provede důkazy před soudem prvního stupně dosud neprovedené (podobně provedou-li důkazy strany před odvolacím soudem), a tam, kde odvolací soud znovu provede důkazy předtím již provedené v hlavním líčení před soudem prvního stupně. Jde v obou případech o důkazy podstatné pro rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu nenahrazujícím činnost soudu prvního stupně.
Jak poznamenal již odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku, obecné závěry nalézacího soudu směřující k uznání viny obou obviněných byly správné (srov. str. 17 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nalézací soud vinu obou obviněných, tedy i J. D., postavil na následujících důkazech, obsažených v předloženém spisovém materiálu. Soudy při rozhodování této trestní věci měly k dispozici protokoly o domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor, při kterých bylo nalezeno u obviněných značné množství nekolkovaných cigaret. Obviněného J. D. z trestné činnosti usvědčuje zejména protokol o domovní prohlídce ze dne 2. 2. 2010, konané na ulici L. …, D., kdy u obviněného byly zajištěny cigarety různých značek v počtu 4.720 kusů v krabičkách opatřených ukrajinským kolkem (srov. č. l. 199 – 215 spisu). Dále se jedná o protokoly o provedeném sledování osob a věcí (č. l. 417 – 444 spisu), které dokumentují jednotlivé dovozy, přičemž byla pořizována fotodokumentace, která zachycuje obviněné při převozu zmíněných cigaret. Dále byly pořízeny výpisy volání obviněných včetně uvedení buněk přenašečů telefonního signálu, ze kterých vyplývá, jakým způsobem a kde se obvinění pohybovali a komu volali (srov. výpisy z telekomunikačního provozu tel. č. obviněného L. – …, obviněného D. – …, statistiky volání a výpisy s uvedením lokalizace volajícího na č. l. 488 – 582 spisu). O tom, že se obvinění J. D. a L. L. dopouštěli této trestné činnosti opakovaně, svědčí také následující spisy. Ze spisu sp. zn. ORUL-6010/TČ-2008 vyplývá, že obviněný J. D. byl dne 6. 11. 2008 zadržen na parkovišti u restaurace Letadlo v obci P. u vozidla VW Touran, reg. zn. …, ve kterém měl 347 kartonů nekolkovaných cigaret různých značek (srov. č. l. 881 – 912 spisu). Podle spisu sp. zn. TR 51/2005/S obviněný J. D. byl dne 16. 9. 2005 zadržen na hraničním přechodu P. při převozu 150 kartonů nekolkovaných cigaret zn. WEST ve vozidle Ford Focus. Případ byl vyšetřen jako přestupek (srov. č. l. 913 – 920 spisu). Podle spisu sp. zn. I Oz 61/10, spisu státního zastupitelství v Jelení Hoře, byl dne 22. 1. 2010 obviněný L. L. zadržen polskými orgány Straže graničnej ve městě Z., ul. S. …, ve svém vozidle zn. MAZDA 6, reg. zn. …, ve kterém vezl 57.600 kusů s ukrajinskými kolky, které hodlal dovézt do České republiky a současně s ním byl zadržen obviněný J. D. ve svém vozidle zn. VW Touran, reg. zn. …, ve kterém vezl 151.821 kusů cigaret s ukrajinskými kolky, které hodlal dovézt do České republiky (srov. č. l. 921 – 1035 spisu).
Za stěžejní důkaz je potom možné považovat přepisy odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, které odvolací soud přečetl v rámci veřejného zasedání konaného dne 10. 8. 2012 (srov. č. l. 1366 a násl. spisu). Záznamy telefonických hovorů, event. sms zprávy prokazují zcela konkrétní dovozy, dokumentují komunikaci obviněných a dalších osob o množství zboží, tedy cigaret, jejich ceně, značky, místu kontaktu a předání zboží a jejich další prodej (srov. č. l. 351 – 386 a 391 – 413 spisu). Odvolací soud potom tento důkaz, tj. přepisy odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, v intencích §263 odst. 7 tr. ř., hodnotil v návaznosti na důkazy provedené soudem prvého stupně při hlavním líčení. Odvolací soud tak dospěl k podstatně většímu počtu dovezených cigaret a tím k podstatně vyššímu výpočtu zkrácení daně a cla. Odvolací soud se tak odchýlil od skutkového zjištění nalézacího soudu v souladu s právní úpravou týkající se rozhodování odvolacího soudu. Současně Nejvyšší soud podotýká, že odvolací soud nevydal nepředvídatelné či překvapivé rozhodnutí, kterého bylo dosaženo způsobem obcházejícím zákon, tj. porušením podmínek ustanovení §263 odst. 7 tr. ř., zvláště když odvolatelem namítaný rozsah v podstatě odpovídá podané obžalobě, resp. je ještě o něco nižší (srov. č. l. 1096 – 1098 spisu).
V projednávané věci tedy byla učiněna celá řada důkazů, které svědčí o vině jak obviněného J. D., tak i obviněného L. L.. V prvé řadě jsou takovým důkazem protokoly o provedeném sledování osob a věcí, které dokumentují pohyb obviněných při jejich cestách mezi Českou republikou a Polskem. Tyto protokoly rovněž korespondují s výpisy o voláních obviněných. Také domovní prohlídky potvrdily, že i u obviněného J. D. se nacházelo nemalé množství krabiček cigaret opatřených ruským či ukrajinským kolkem. Skutečnost, že převážené a zajištěné cigarety byly označeny ukrajinskými či ruskými kolky, je zcela zřejmá i z pořízené fotodokumentace. Pokud obhajoba tvrdila, že obvinění vozili pouze pár kartonů cigaret, potom toto jejich tvrzení vůbec nekoresponduje s provedenými odposlechy a přepisy sms zpráv. V tomto trestním řízení byl tedy proveden dostatek důkazů svědčící o tom, že oba obvinění skutečně převáželi z Polska do České republiky cigarety, přičemž rozsah dovozů byl potom správně upraven odvolacím soudem na základě ve veřejném zasedání provedených důkazů, a to přečtením přepisů odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a přehráním tří shora uvedených záznamů (srov. č. l. 1368 spisu). Námitky obviněného J. D. uvedené v dovolání proto nejsou důvodné.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2012, sp. zn. 3 To 47/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 10. 2. 2012, sp. zn. 56 T 7/2010, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který znovu ve veřejném zasedání provedl důkaz přepisy telekomunikačních záznamů a tento důkaz hodnotil v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení, a poté znovu rozhodl o vině a trestu obviněného J. D., přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného J. D. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. července 2013
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.