Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.08.2013, sp. zn. 6 Tdo 846/2013 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.846.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.846.2013.1
sp. zn. 6 Tdo 846/2013-17 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. srpna 2013 o dovolání obviněného G. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2012, č. j. 8 To 451/2012-111, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp zn. 8 T 36/2012, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2012, č. j. 8 To 451/2012-111, byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněných G. K. a P. T. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2012, č. j. 8 T 36/2012-67. Tímto rozsudkem byli oba obvinění uznáni vinnými zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku jako spolupachatelé ve smyslu §23 tr. zákoníku a odsouzeni podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byli zařazeni pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou. Dovolání podal pouze obviněný G. K., a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože odvolání bylo zamítnuto, ačkoli v předcházejícím řízení byly dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný má za to, že soudy nesprávně hmotně právně posoudily otázku spáchání činu se „zbraní“ podle §118 tr. zákoníku. K tomu uvádí, že zbraní se rozumí cokoliv, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Činí závěr, že útok předmětem, jehož útok je méně důrazný než útok holou rukou, nelze považovat za útok se zbraní. Jestliže je ve výroku o vině napsáno, že „…obviněný G. K. si z kalhot vytáhl opasek s kovovou sponou na konci, kterým mával proti poškozenému a vyhrožoval mu, že pokud ji nepustí, tak ho páskem udeří…“, tak výrok o vině neřeší otázku, jaký konec opasku měl k útoku použít. Pokud by kovová spona visela na kratším konci u sevřené pěsti a bylo-li by útočeno pouze koženou částí opasku, jedná se o předmět, kterým je útok činěn méně důraznějším než holou roku a nejednalo by se o zbraň. Avšak pokud by opasek byl držen v pěsti, že by bylo útočeno pouze kovovou sponou, mohl být útok být důraznější než holou rukou a opasek by se tak stal zbraní v souladu s ustanovením §118 tr. zákoníku. Tato skutečnost však podle míněné obviněného není z popisu skutku zřejmá a na základě provedeného dokazování nebylo postaveno najisto, zda bylo útočeno kovovou sponou na opasku nebo zda bylo útočeno pouze koženou částí opasku, která zbraní není. Obviněný se dále domnívá, že popis dalšího předmětu ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a v jeho odůvodnění neumožňuje učinit závěr, zda byl trestný čin spáchán se zbraní podle §118 tr. zákoníku. Předmět útoku je popisován jako předmět neznámé délky s minimálně 10 cm chromovým hrotem připomínajícím šroubovák. Tento popis předmětu však vylučuje učinit závěr, že by předmět byl z kovu nebo z jiného pevného materiálu a jestli se tedy jednalo o zbraň. Na základě této skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2012, č. j. 8 To 451/2012-111, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a aby mu věc přikázal ve smyslu ustanovení §265l odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně k dovolací argumentaci obviněného uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoliv nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení nebo vyvozování skutkových závěrů. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Zásah do skutkových zjištění je možné připustit za předpokladu existence extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, nicméně v dané věci nemá toto tvrzení své opodstatnění a pro hodnocení správnosti hmotně právního posouzení bude nutné vycházet ze skutkového stavu ustáleného ve výroku o vině. Z tohoto je přitom zřejmé, že obviněný G. K. útočil na poškozeného páskem, který si sundal, přeložil a pohyboval s ním (mával) proti obviněnému tak, že spona na jeho konci dodávala tomuto pohybu větší razanci. Spoluobviněný P. T., s nímž obviněný jednal ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, potom poškozeného ohrožoval předmětem podobným šroubováku s hrotem nejméně 10 cm dlouhým. Státní zástupce má za to, že použití ustanovení §118 tr. zákoníku bylo správné, neboť oba obvinění jako spolupachatelé užili předměty, které byly schopny výrazně zdůraznit a učinit nebezpečnějším útok proti poškozenému, a to jednak pásek s kovovou sponou (když bylo útočeno právě kovovou sponou) a zejména kovový hrot (ať ji se jednalo o šroubovák či o jakkoliv jiný podobný nástroj nebo předmět). Z tohoto důvodu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b ods.t 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Nejvyšší soud má za to, že obsahem námitek obviněného nebyl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn, neboť obviněný jimi zpochybňuje učiněné skutkové zjištění ohledně předmětu, kterého mělo být použito k útoku proti poškozenému. Jak vyplývá z popisu skutku, obviněný G. K. vytáhl z kalhot opasek s kovovou sponou na konci, kterým mával proti poškozenému a vyhrožoval mu. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je tento předmět blíže specifikován jako koženkový opasek o délce 123 cm se sponou ze žlutého kovu, ze zadní části je spona označena nápisem Louis Vuitton. Nejvyšší soud má za to, že v tomto ohledu je na základě provedeného dokazování toto skutkového zjištění nezpochybnitelné, navíc ve spojení se způsobem, jakým byl tento předmět vůči poškozenému použit, činí tento předmět způsobilým přivodit zranění. Nad rámec této argumentace, která zpochybňují učiněná skutková zjištění a která nelze v rámci dovolacího řízení přezkoumávat, nutno dodat, že podle ustálené soudní praxe se zbraní rozumí nejen zbraň v technickém slova smyslu (např. střelná zbraň, sečná zbraň jako šavle, bodná zbraň jako kord apod.), ale jakýkoliv předmět způsobilý přivodit zranění . V konkrétním případě to může být kámen, železná tyč, vidle, silný klacek, tzv. kasr (aerosolový rozprašovač se slzným plynem) nebo i motorové vozidlo, pokud jím pachatel najíždí na jinou osobu, jestliže tyto nástroje splňují podmínku, že je možno jimi učinit útok proti tělu důraznějším. Popis skutku obsahuje skutkové zjištění, že obviněný vytáhl opasek s kovovou sponou na konci, kterým mával proti poškozenému a vyhrožoval mu, že pokud ji nepustí, tak ho páskem udeří. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je též zřejmé, že obviněný v ruce pásek přeložil na dvě poloviny, aby konec jedné poloviny, na kterém je kovová spona, dodával pohybu pásku větší razanci. Není tedy pochyb, že obviněný hodlal použít koženkový opasek s kovovou sponou s úmyslem zdůraznit svůj útok proti poškozenému. Lze tedy dospět k závěru, že útok byl činěn se zbraní ve smyslu §118 tr. zákoníku. Tento způsob útoku ostatně i sám obviněný v dovolání shledává jako útok, který je činěn se zbraní. Kromě toho lze dodat, že na razanci útoku měla vliv také přítomnost spoluobviněného P. T., který vůči poškozenému vytáhl z kapsy předmět neznámé délky s téměř 10 cm chromovým hrotem, připomínajícím šroubovák, mířil s ním na poškozeného a naznačoval bodnutí s výhrůžkou „nech ji být nebo tě zabiju“. Jeho přítomnost na místě činu, jakož i předmět útoku, který hodlal použít, vypovídá o tom, že oba obvinění měli v úmyslu učinit svůj útok vůči tělu poškozenému důraznějším a spáchat čin se „zbraní“. Učiněná skutková zjištění nelze argumentací obviněného v dané věci zpochybnit, a je třeba konstatovat, že obviněný vybočil z rámce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť uplatnil námitky pouze skutkového charakteru. Lze tedy uzavřít, že pro skutkovou povahu námitek obviněného nemohl Nejvyšší soud tyto pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, což je důvodem pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Na závěr Nejvyšší soud považuje rovněž za nezbytné zdůraznit, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby a byly již uplatněny v předcházejícím řízení. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „o pakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru. V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter. Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání obviněné meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 28. srpna 2013 Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:08/28/2013
Spisová značka:6 Tdo 846/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.846.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-27