ECLI:CZ:NS:2014:29.ND.186.2014.1
sp. zn. 29 Nd 186/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně H. S., zastoupené JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Na hřebenech II 1718/8, PSČ 140 00, proti žalovanému JUDr. Tomáši Pelikánovi , advokátu, se sídlem v Praze 1, Dušní 866/22, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 196 Cm 14/2009, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva , se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 7/300, identifikační číslo osoby 00033243, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 714/2009, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, vznesené žalobkyní, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Michal Kubín, Mgr. Ivana Mlejnková, JUDr. Jindřich Havlovec, JUDr. Jiří Kareta, Mgr. Tomáš Braun a JUDr. Jiří Goldstein nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 209/2013.
Odůvodnění:
Žalobkyně vznesla (podáním z 29. listopadu 2013) ve věci nadřízeného soudu označené ve výroku námitku podjatosti ve výroku označených soudců, kterou odůvodnila (v bodech 19. a 20. podání) tím, že by nebylo vhodné, aby o námitce podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze rozhodovali titíž soudci Vrchního soudu v Praze, kteří se podíleli na rozhodování v případě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2012, č. j. Nco 37/2012-96 a ze dne 17. prosince 2012, č. j. 103 VSPH 159/2012-115 [správně jde o č. j. 96 ICm 444/2012, 103 VSPH 159/2012-115 (MSPH 96 INS 714/2009)]. Pohled těchto soudců na tuto otázku je (tak) již deformován jejich poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
Nejvyšší soud (ve shodě s vyjádřeními dotčených soudců ze 7. května 2014, jež důvody pro jejich vyloučení neobsahují) s přihlédnutím k dikci §14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nemá námitku podjatosti za důvodnou z týchž příčin, pro kterou ji neměl za oprávněnou ohledně stejných soudců v typově shodných incidenčních sporech v insolvenční věci téhož dlužníka, proti stejnému žalovanému, k námitkám žalobců zastoupených stejnou zástupkyní s procesní plnou mocí. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 ICdo 25/2012 (srov. i usnesení Ústavního soudu ze dne 19. září 2013, sp. zn. II. ÚS 4478/12, dostupné na webových stránkách Ústavního soudu), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2014, sp. zn. 23 Nd 28/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 25 Nd 29/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. března 2014, sen. zn. 29 ICdo 16/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014, sp. zn. 29 Nd 185/2014 (usnesení Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
S přihlédnutím k jednoznačné dikci §14 odst. 4 o. s. ř. i k závěrům usnesení Nejvyššího soudu je naopak zjevný účelový a obstrukční charakter vznesené námitky, odporující §2 o. s. ř.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2014
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu