ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.672.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 672/2014 -24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 28. května 2014 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné K. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 44 To 63/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 101 T 45/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 101 T 45/2013, byla obviněná K. S. uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě, že
„1) dne 21. 06. 2013 ve 12.10 hodin v P. – H. P., Ch. ulici, v obchodním domě Makro, odcizila z volného prodeje jeden pár pánských ponožek zn. CAT, barvy bílé v hodnotě 181,49 Kč, pánské triko zn. Puma v bílé a černé barvě v hodnotě 362,99 Kč za jeden kus, tedy zboží v celkové hodnotě 907,47 Kč, a to tak, že si odcizené zboží v prostoru prodejny volně vložila a uschovala do kabelky a následně s tímto prošla bez zaplacení pokladní zónou a u východu z prodejny byla zadržena pracovníky ostrahy prodejny, kde na jejich výzvu uschované zboží z kabelky vyndala a toto zboží bylo následně vráceno zpět do prodeje nepoškozené, a tímto jednáním způsobila poškozené společnosti MAKRO CASH AND CARRY, pobočka P. – Č., škodu v celkové výši 907,47 Kč,
2) dne 14. 07. 2013 v době mezi 16.00 hod. až 16.10 hod. v P. – L., v ulici V. z prodejní plochy C&A Móda ke škodě této společnosti společně s M. Ř., jejíž jednání bylo postoupeno příslušnému správnímu úřadu k projednání přestupku, odcizila 1 ks dámských šatů v hodnotě 450,- Kč a 1 ks dámské sukně v hodnotě 450,- Kč, a to tak, že toto zboží ve zkušební kabince vložily do igelitové tašky, kterou u sebe měla M. Ř., a s takto uschovaným zbožím prošly bez zaplacení pokladnami a následně byly před OC L. zadrženy pracovníkem bezpečnostní agentury a zboží bylo nepoškozené vráceno zpět do prodeje,
3) dne 31. 07. 2013 v době kolem 19.55 hodin v P., H., v prodejně společnosti Penny Market, s.r.o., odcizila k její škodě po předchozí dohodě společně s T. V. z volného prodeje 2 ks balení bílých ponožek zn. Umbro v ceně 160,- Kč, dva kosmetické balíčky zn. Radox v ceně 250,- Kč, dvě bálení holících břitů zn. Gillette v ceně 140,- Kč a 6 ks loupacích keramických nožů zn. Casa Ligna v ceně 600,- Kč, tedy zboží v ceně celkem za 1.150,- Kč tím způsobem, že společně přistoupili k regálu s nepotravinovým zbožím, z jedné strany regálu si podezřelá K. S. vložila do své tašky 2 ks balení bílých ponožek zn. Umbro, z druhé strany regálu si do své tašky T. V. vložil ostatní uvedené zboží, následně u pokladen uhradili pouze drobné potraviny a prošli pokladním prostorem, aniž by odcizené zboží uhradili.
4) dne 12. 08. 2013 v 10.40 hod. v P. – V., ul. F., v prodejně spol. Billa, s. r. o., společně s T. V., jehož jednání bylo posouzeno jako přestupek, odcizila z regálu s kosmetikou 4 ks tělového mléka zn. NIVEA v hodnotě 169,90 Kč/Ks a 1 ks regeneračního krému zn. NIVEA v hodnotě 165,40 Kč, tedy zboží v celkové hodnotě 845,- Kč, přičemž podezřelá zboží vložila do batohu, který nesl T. V. na zádech, a bez zaplacení prošla pokladní zónou, kde byla společně s T. V. zadržena pracovníky ostrahy objektu a následně předána přivolané hlídce městské policie a zboží bylo nepoškozené vráceno do prodeje, přičemž poškozené společnosti Billa, s. r. o., žádná škoda nevznikla,
přičemž se uvedeného jednání dopustila přesto, že byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 3 T 55/2012, ze dne 19. 04. 2012, pravomocným dne 11. 05. 2012, odsouzena pro přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců se zařazením do věznice s dozorem, který vykonala dne 03. 01.2013, a přesto, že byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 102 T 50/2013, ze dne 11. 06. 2013, pravomocným dne 11. 06. 2013, odsouzena pro přečin krádeže dle §205 odst. 2 tr. zákoníku k samostatnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, které doposud nevykonala.
Za to byla obviněná podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku jí soud uložil také trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu dvou roků. Soud současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 9. 2013, sp. zn. 150 T 51/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 44 To 63/2014, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 12. 2. 2014 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu napadla obviněná K. S. následně dovoláním , v němž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněná (dovolatelka) namítla, že skutkový stav, jak jej dovodil soud prvního stupně, je v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Pokud jde o krádež v obchodním domě Makro (skutek ad 1/), odcizila pouze jednu věc a nikoli také ponožky Cat a pánské triko zn. Puma, jak je uvedeno v rozsudku. Svědek U., který dne 21. 6. 2013 v obchodním domě pracoval jako detektiv, uvedl, že sledoval jak obviněnou, tak svědka V., přičemž viděl pouze muže, jak balil nějaké zboží do alobalu. Přestože dával pozor na oba, nezaznamenal, že by se dovolatelka pokusila něco odcizit. Jeho výpověď je tak v souladu s její obhajobou, že jeden druh zboží měla u sebe, protože nepřemýšlela. Co se týká krádeže v prodejně C&A (skutek ad 2/), nebyl proveden žádný důkaz, který by dovolatelku usvědčoval z odcizení 1 ks dámských šatů a 1 ks dámské sukně. K tomuto skutku vypovídala pouze ona a svědek M. B. M. Ř., která měla zboží odcizit spolu s ní, vyslechnuta nebyla. Svědek B. pracoval v obchodě jako ostraha a ve své výpovědi uvedl, že si všiml dvou mladých žen, ze kterých byl cítit alkohol. Sledoval, jak zřejmě dovolatelka nosí věci do kabinky a vrací šaty a některá prázdná ramínka. Nevypověděl však, že by obě aktérky byly v kabince společně, aby tak mohly po vzájemné domluvě vložit odcizené šaty a sukni do igelitové tašky spolu. Dovolatelka pouze nosila zboží do kabinky a zpět. Ničeho trestného se zde nedopustila. Ke krádeži v prodejně společnosti Penny Market, s. r. o., (skutek ad 3/) vypověděl svědek V., že zboží odcizil pouze on a s obviněnou nijak domluvený nebyl. Ani v tomto případě tak proveden jediný důkaz, z nějž by bylo možno dovodit, že dovolatelka odcizila 6 ks keramických nožů, 2 balení holících břitů a 2 kosmetické balíčky. Takové zboží u ní ostatně ani nebylo nalezeno. Ke krádeži v prodejně společnosti Billa, s. r. o., (skutek ad 4/) se pak obviněná sice přiznala, ovšem věrohodnost tohoto jejího doznání nebyla nijak verifikována. Odcizené zboží měl přitom v batohu T. V. Bez jeho výpovědi tedy nebylo možno závěr o její vině přijmout.
Z výše uvedených důvodů proto dovolatelka navrhla, aby dovolací soud ve smyslu ustanovení §265k tr. ř. „napadený rozsudek“ zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněné byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 4. 4. 2014. Přípisem doručeným soudu prvního stupně dne 14. 4. 2014 pověřená státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání.
Obviněná K. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se jí bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, a to podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť obviněná jím napadla de facto rovněž rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a kterým byl zamítnut její řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 tr. ř., jímž byla uznána vinnou a byl jí uložen trest ( z výkladového hlediska k tomu srov. především nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3749/13 , bod 17).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkazuje. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatelka nenamítla žádný relevantní rozpor mezi popisem skutku a soudem prvního stupně aplikovanou právní kvalifikací ani to, že soudy učiněná skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Svůj mimořádný opravný prostředek založila výhradně na námitce nedostatečnosti a neúplnosti provedeného dokazování a na zpochybnění skutkových zjištění, k nimž soudy dospěly na základě hodnocení důkazů provedených. V posuzovaném případě měla být v její neprospěch v prvé radě porušena zásada in dubio pro reo , když soudy při neakceptování její obhajoby vyhodnotily obsah dokazování k její tíži, ač takový postup nebyl namístě. V důsledku toho měly vycházet z takového skutkového stavu věci, který neodpovídal skutečnosti. Teprve s existencí shora namítaných pochybení dovolatelka ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojovala nesprávné právní posouzení skutku. Nelze tedy pochybovat o tom, že se podaným mimořádným opravným prostředkem primárně domáhala zásadního přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnila na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Takové námitky ovšem dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Nejvyšší soud tento závěr učinil při současném respektování názoru vysloveného v judikatuře Ústavního soudu, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a že v rámci jeho interpretace je vždy třeba mít na zřeteli ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba nepochybně rozumět např. opomenutí důkazu soudem nebo existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Žádnou z výše uvedených vad však napadené usnesení odvolacího soudu ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně netrpí. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal ve vztahu k obviněnou popírané úmyslné trestné činnosti za prokázané. K závěru o její vině všemi dílčími útoky popsanými ve výrokové části rozsudku dospěl po logické analýze provedeného dokazování jako celku (viz zejména str. 5 - 6 shora odůvodnění rozsudku). Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad a na jím zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro následné právní posouzení věci, plně navázal, což rovněž řádně v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. ve svém rozhodnutí odůvodnil. Zabýval se prakticky totožnými námitkami, které obviněná učinila předmětem i nyní projednávaného mimořádného opravného prostředku, a dostatečně vysvětlil, proč jim nepřisvědčil (k tomu srov. zejména str. 3 – 5 shora napadeného usnesení). Nelze tedy říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
K dovolatelkou vytýkanému nedostatečnému rozsahu dokazování, konkrétně neprovedení obhajobou navrženého důkazu výslechem svědkyně M. Ř. k okolnostem krádeže v prodejně C&A Móda na ulici V. P. – L., je třeba uvést, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně nakolik je nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy posuzuje, nakolik jsou mj. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými (potřebnými) a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Ten dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu splňuje (viz str. 4 odůvodnění).
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněné K. S. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomu postupu bylo třeba souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler