ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.713.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 713/2014 -26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2014 o dovoláních podaných obviněnými M. M., a T. M., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 1. 2014, č. j. 13 To 553/2013-1101, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 42/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 23. 10. 2013, č. j. 2 T 42/2013-1076, byli obvinění M. M. a T. M. uznáni vinnými v bodě ad 1/ zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) a v bodě ad 2/ a) – i) zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, které měli spáchat na skutkovém základě podrobně popsaném ve výroku o vině. Za to byli oba podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzeni k úhrnnému trestu odnětí svobody, každý ve výměře dvou a půl roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Dále byl oběma podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, a to výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech, družstvech a výkonu funkce prokuristy na dobu pěti let. O uplatněných nárocích jednotlivých poškozených soud rozhodl výroky podle §228 odst. 1, 229 odst. 1 resp. §229 odst. 2 tr. zákoníku.
O odvoláních obou obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 14. 1. 2014, č. j. 13 To 553/2013-1101, jímž podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. poté znovu rozhodl tak, že obviněné uznal vinnými toliko zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku na částečně pozměněném skutkovém základě oproti rozsudku soudu prvního stupně, že obvinění
„jako jednatelé společnosti Xantipa CZ, s. r. o., se sídlem Praha, Nové Město, Vyšehradská 1349/2, přestože si museli být vědomi toho, že společnost nebyla schopna nejméně od září 2010 hradit své krátkodobé závazky, uzavírali smlouvy, přebírali finanční zálohy, odebírali zboží a služby, aniž sdělili, v jaké situaci se jejich společnost nachází, a to v následujících případech:
a) dne 4. 11. 2010 uzavřeli s manželi P. a M. P. Smlouvu o dílo na dodávku a montáž domu na bázi dřeva Start Lux, kdy na základě této smlouvy manželé P. dne 8. 11. 2010 uhradili zálohu ve výši 668.500,- Kč, přičemž výstavba domu zahájena nebyla, čímž způsobili škodu ve výši 668.500,- Kč P. a M. P.,
b) dne 18. 2. 2011 uzavřeli s manželi A. a M. F. Smlouvu o dílo na dodávku a montáž domu na bázi dřeva Start Lux, kdy na základě této smlouvy manželé F. zaplatili zálohu ve výši 371.684,- Kč, přičemž výstavba domu zahájena nebyla, poškozeným byla poskytnuta pouze projektová dokumentace ve výši 36.000,- Kč, čímž způsobili škodu ve výši 371.684,- Kč A. a M. F.,
c) dne 7. 3. 2011 v L., okr. Ú. n. O., uzavřeli s L. Č. Smlouvu o dílo na dodávku a montáž domu na bázi dřeva Start Lux, kdy na základě této smlouvy L. Č. dne 17. 3. 2011 uhradil zálohu ve výši 430.000,- Kč, přičemž výstavba domu zahájena nebyla a záloha ve výši 430.000,- Kč vrácena nebyla ke škodě L. Č.,
d) v době od 17. 9. 2010 do 28. 4. 2011 v sedmi případech objednali a následně odebrali od F. S. – Frast se sídlem v obci O., okr. Ú. n. O., práce autojeřábem v celkové ceně 44.604,- Kč, přičemž řádně vyfakturované služby dosud neuhradily ke škodě F. S.,
e) dne 30. 9. 2010 objednali a následně odebrali od společnosti Stavimat M., s. r. o., D. Č. zednické práce na rodinném domě v obci R. a Č. T. v celkové ceně 128.656,- Kč, přičemž řádně vyfakturované služby dosud neuhradili ke škodě společnosti Stavimat M., s. r. o.,
f) v době od 18. 10. 2010 do 23. 3. 2011 v sedmi případech uzavřeli se společností Stavona, spol. s r. o., České Libchavy smlouvy o dílo na dodávku a montáž oken v celkové výši 493.123,60 Kč, přičemž odebrané zboží (okna, dveře, parapety) včetně montáže dosud nezaplatili ke škodě společnosti Stavona, spol. s r. o.,
g) v době od 9. 12. 2010 do 18. 2. 2011 v osmi případech objednali a následně odebrali od společnosti Jaf Holz, spol. s r. o., Česká Třebová stavební materiál (konstrukční dřevo, OSB desky, laminátovou podlahu) v celkové ceně 337.820,- Kč, přičemž zaplatili toliko částku ve výši 5.940,- Kč z objednávky učiněné dne 16. 12. 2010, která činila 125.108,- Kč, zbytek odebraného zboží v ceně 331.880,- Kč do současné doby neuhradili ke škodě společnosti Jaf Holz, spol. s r. o.,
h) v době od 7. 1. 2011 do 9. 2. 2011 ve čtyřech případech objednali a následně odebrali od společnosti Optima Lanškroun, s. r. o., dřevěné hranoly a prkna v celkové ceně 70.044,- Kč, přičemž odebrané zboží dosud neuhradili ke škodě společnosti Optima Lanškroun, s. r. o.,
ch) dne 11. 2. 2011 objednali u D. G. tvorbu webových stránek, kdy akceptovali cenovou nabídku ve výši 15.500,- Kč bez DPH, přičemž zaplatili zálohovou fakturu ve výši 6.500,- Kč bez DPH a zbývající částku ve výši 10.800,- Kč vč. DPH, která byla řádně vyfakturovaná, již neuhradili ke škodě D. G., bytem U. J. n. O.,
i) v době od 9. 9. 2010 do 21. 10. 2010 v pěti případech objednali a následně odebrali od společnosti Styrotrade, a. s., Čakovičky stavební materiál v celkové ceně 117.172,- Kč, kdy uhradili toliko z objednávky ze dne 9. 9. 2010 částku ve výši 390,- Kč a zbytek zboží v ceně 116.782,- Kč do současné doby neuhradili ke škodě společnosti Styrotrade, a. s., Čakovičky,
j) v době od 28. 2. 2010 do 20. 4. 2011 ve čtyřech případech objednali a následně odebrali od společnosti B&V Gips, s. r. o., Praha stavební materiál v celkové ceně 85.320,- Kč, přičemž do současné doby odebraný materiál nezaplatili ke škodě společnosti B&V Gips, s. r. o.,
k) v době od 6. 9. 2010 do 11. 10. 2010 ve třech případech objednali a odebrali od společnosti Besk spol. s r. o. Praskačka střešní krytinu v celkové ceně 219.783,- Kč, přičemž odebraný materiál do současné doby neuhradili ke škodě společnosti Besk spol. s r. o.“.
Za to odvolací soud každého z obviněných odsoudil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Dále oběma obviněným uložil podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti, a to zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech, družstvech a výkonu funkce prokuristy na dobu pěti let. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému M. M. povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným L. Č. částku ve výši 430.000,- Kč, manželům F. částku ve výši 371.684,- Kč, F. S. částku ve výši 44.604,- Kč, společnosti Stavimat M., s. r. o., částku ve výši 128.656,- Kč, společnosti Stavona, spol. s r. o., částku ve výši 493.123,60 Kč, společnosti Jaf Holz, spol. s r. o., částku ve výši 331.880,- Kč, společnosti Optima Lanškroun, s. r. o., částku ve výši 70.044,- Kč, D. G. částku ve výši 10.800,- Kč, společnosti Styrotrade, a. s., částku ve výši 116.782,- Kč, společnosti B&V Gips, s. r. o., částku ve výši 85.320,- Kč a společnosti Besk spol. s r. o. částku ve výši 219.783,- Kč, s tím, že plnění zaniká do části, ve které na dluh shora přiznaný bude plněno společností Xantipa CZ, s. r. o., nebo obviněným T. M. Poškozené A. F. a M. F. soud se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozené manžele P. a M. P. pak s celým nárokem na náhradu škody odkázal na občanskoprávní řízení výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 14. 1. 2014 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.), podali obvinění M. M. a T. M. následně dovolání , v nichž oba shodně uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný M. M. v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že skutek, jímž byl uznán vinným, se nestal a ani stát nemohl. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že soudy v jeho případě nepřípustně extenzivně vyložily existenci subjektivní stránky trestného činu podvodu v inkriminovaném jednání. Podle jeho přesvědčení mu především nebylo prokázáno, že v době uzavírání předmětných smluv chtěl podvést třetí osoby, popřípadě že by v rozhodnou dobu věděl o existenci skutečností, pro které nemůže v žádném případě splnit sjednané smluvní závazky. Naopak bylo prokázáno, že když později se spoluobviněným T. M. zjistili, že jejich firma se ocitla v platební neschopnosti, snažili se aktivně těmto závazkům dostát alespoň zčásti tím, že nabízeli věřitelům náhradní řešení. To bylo klienty dílem přijato a dílem odmítnuto. Proto následně podali i návrh na zahájení insolvenčního řízení. Postupovali tedy v souladu s občanským a obchodním zákoníkem, jak byli povinni. Hned od počátku trestního řízení předkládali řadu návrhů na doplnění dokazování, které však policie i státní zástupce odmítli. Ani v řízení před soudem se vše nepodařilo napravit. Některé návrhy na provedení důkazů byly opět odmítnuty, některé důkazy nebyly brány v potaz vůbec, jiné hodnoceny jen zčásti, tak aby svědčily v neprospěch obviněných, další prohlášeny za účelové bez uvedení důvodu. Dovolatel dále namítl, že skutek ve výroku odsuzujícího rozsudku je popsán tak, jakoby oba obvinění jednali společně. On sám však byl od jara 2010 vážně nemocen a prakticky neustále na vyšetřeních u lékařů. Trpěl totiž boreliózou. Přestože doklady o tom předložil orgánům činným v trestním řízení, byla i v tomto směru jeho obhajoba vyhodnocena jako účelová, aniž by byl znalecky zkoumán jeho zdravotní stav.
V další části dovolání obviněný provedl z vlastního pohledu rozbor obsahu provedeného dokazování, z něhož je podle jeho názoru patrné, že společnost Xantipa CZ, s. r. o., sice byla v rozhodné době kvůli všeobecné ekonomické recesi ve ztrátě, nicméně nebyl důvod se domnívat, že splnění závazků vůči poškozeným je nereálné. O prosperitě společnosti svědčil i neustále se zvyšující obrat, majetek a její pohledávky. Dovolatelé tak neměli důvod předpokládat její špatný stav ani varovat své obchodní partnery sami před sebou samými. Situaci, která v dané době vznikla, důvodně považovali pouze za přechodné obtíže. Ty měly být oběma soudy správně hodnoceny jako skutečnosti vylučující spáchání trestného činu podvodu, neboť nebyla naplněna jak subjektivní, tak ani objektivní stránka jeho skutkové podstaty. Nedostatky je podle dovolatele zatížen i výrok o náhradě škody, která byla stanovena podle plateb ze smluv, aniž by se zjišťovalo, zda bylo plněno a v jakém rozsahu. Nepřesvědčivé podle dovolatele bylo i tvrzení soudu, že společnost Xantipa CZ, s. r. o., nemohla u svých pohledávek spoléhat na jejich vymožení, a to i v případech, kdy jí dlužili lidé s pravidelnými příjmy. Některým věřitelům bylo paradoxně přisouzeno víc, než jako poškození požadovali. Jednomu dodavateli pak byla přisouzena náhrada škody přesto, že společnosti neplnil podle smlouvy, aniž by se k této námitce provedlo dokazování.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům obviněný závěrem navrhl navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl podanému dovolání a aby z jeho podnětu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 13 To 553/2013-1101, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, a poté aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že se obviněný podle 226 písm. a) tr. ř. zprošťuje obžaloby. Dovolatel současně učinil podnět předsedovi senátu soudu prvního stupně, aby Nejvyššímu soudu navrhl podle §265h odst. 3 tr. ř. přerušení výkonu uloženého trestu.
Obviněný T. M. v odůvodnění dovolání rovněž namítl, že v jeho jednání především chyběl podvodný úmysl. Současně vyjádřil své pochybnosti o skutkovém závěru soudů, že by činem způsobil nějakou škodu nebo obohatil sebe či jiného. Ani jeden ze soudů podle dovolatelova přesvědčení dostatečně nevyložil, na základě jakých důkazních prostředků vzal za prokázané, že mu byly známy veškeré rozhodné skutkové okolnosti, tedy i nepříznivá ekonomická situace společnosti, jejímž byl jednatelem, a že tyto okolnosti současně byly zahrnuty jeho úmyslným zaviněním (tedy minimálně nepřímým úmyslem). Stejně jako spoluobviněný (dovolatel M. M.), rovněž dovolatel T. M. orgánům činným v trestním řízení, a to policií počínaje a soudy konče, vytkl neprovedení obhajobou navrhovaných důkazů a zpochybnil kvalitu znaleckého posudku z oboru ekonomika vypravovaného Ing. Josefem Pohanem, resp. úplnost a důkazní relevanci jeho závěrů, když znalec podle dovolatele neměl k dispozici veškerou potřebnou dokumentaci k tomu, aby se mohl zodpovědně k finanční kondici společnosti vyjádřit. Dovolatel zároveň poukázal na některé důkazy, k nimž soudy podle jeho názoru měly přihlédnout a nepřihlédly, ačkoliv z nich bylo možno učinit závěr, že obvinění neměli žádný důvod vycházet z předpokladu, že nebudou v budoucnu schopni poskytovat ekvivalentní a dohodnuté plnění oproti zaplaceným zálohám ze strany poškozených. Soudy podle dovolatele nevzaly zřetel ani na snahu obviněných řešit nesplacené závazky náhradním plněním.
Proto své dovolání uzavřel návrhem, aby Nejvyšší soud z jeho podnětu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 13 To 553/2013-1101, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, a poté ve věci podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že ho podané obžaloby zprostí podle 226 písm. a) tr. ř.
Opisy dovolání obviněných byly předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslány k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byly doručeny dne 25. 4. 2014. Do zahájení neveřejného zasedání však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovoláním ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Nejvyšší soud připomíná, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obvinění M. M. a T. M. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se jich bezprostředně dotýkají. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř., §265f odst. 2 tr. ř.), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadají rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřují proti rozsudku, jímž odvolací soud obviněné uznal vinnými a uložil jim tresty.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který oba v dovolání odkázali.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě však dovolatelé s odkazem na výše uvedený dovolací důvod nenamítli žádný relevantní rozpor mezi popisem skutku a soudy aplikovanou právní kvalifikací ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Svůj mimořádný opravný prostředek včetně námitky absence subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu (tj. podvodného úmyslu) v jejich jednání, založili výhradně na výtce neúplnosti důkazního řízení a na zpochybnění skutkových zjištění, k nimž oba soudy dospěly na základě hodnocení důkazů jimi ve věci provedených. V posuzovaném případě měla být v neprospěch obviněných především porušena zásada in dubio pro reo , neboť soudům je vytýkáno, že vyhodnotily obsah dokazování k jejich tíži, ač takový postup nebyl namístě. V důsledku toho pak měly vycházet z takového skutkového stavu věci, který neodpovídal skutečnosti. Teprve s existencí shora namítaných pochybení obvinění (dovolatelé) ve smyslu jimi použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojovali nesprávné právní posouzení skutku. Nelze tedy pochybovat o tom, že se podaným mimořádným opravným prostředkem primárně domáhali zásadního přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jejich námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Stejný závěr pak platí i ve vztahu k námitkám týkajícím se určení výše způsobené škody, k jejíž úhradě odvolací soud zavázal M. M. adhezním výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. I v tomto směru se totiž dovolatel brojil výhradně proti správnosti zjištěného skutkového stavu věci a nikoli vůči případné nesprávné aplikaci příslušných hmotně právních předpisů soudem.
Nejvyšší soud při svém rozhodování respektuje názor opakovaně vyslovený v judikatuře Ústavního soudu, že o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů je - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - nutno uvažovat i v dovolacím řízení, avšak pouze v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Žádnou z výše uvedených vad však napadené rozhodnutí odvolacího soudu netrpí.
Již soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň logicky vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal ve vztahu k obviněnými popírané trestné činnosti za prokázané (viz str. 4 až 6 shora odůvodnění rozsudku). Odvolací soud se v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) zabýval v zásadě totožnou skutkovou argumentací obviněných jako v nyní projednávaném dovolání. Vůči podstatným skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, na něž následně navázal vlastní právní kvalifikací, neměl až na výjimky žádných výhrad, což rovněž v souladu s požadavky zákona (§125 odst. 1 tr. ř.) dostatečně zdůvodnil (viz pasáž na str. 8 – 10 shora napadeného rozsudku). Oba soudy se s obhajobou obviněných, podle níž ani přes aktuálně špatnou ekonomickou kondici jimi řízené společnosti Xantipa CZ, s. r. o., nepředpokládali a ani neměli důvod se obávat toho, že nedostojí svým smluvním závazkům vůči poškozeným, k jejichž splnění od nich předem vybrali zálohy, resp. s obhajobou obviněného M. M., že se v inkriminované době na činnosti společnosti z důvodu nemoci vůbec nepodílel, vypořádali způsobem, jemuž nemá Nejvyšší soud čeho vytknout. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by dokonce byla rozhodnutí soudů v tomto směru toliko projevem nepřípustné libovůle.
K procesní námitce obviněných stran neúplnosti provedeného dokazování ve věci Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně nakolik je nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy posuzuje, nakolik jsou mj. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými (potřebnými) a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3), který rozsudky soudu obou stupňů v předmětné trestní věci - jak bylo rozvedeno výše - splňují.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Protože dovolání obviněných M. M. a T. M. byla opřena o argumentaci, kterou pod jimi uplatněný hmotně právní dovolací důvod podle §265b tr. ř. písm. g) tr. ř. podřadit nelze, Nejvyšší soud je obě podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podaná z jiného důvodu, než jsou uvedeny v zákoně. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomu postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Pokud jde o žádost, přesněji v dovolání obsažený podnět obviněného M. M. k přerušení výkonu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud (předseda senátu) neshledal důvody, aby v projednávané věci postupoval podle §265o odst. 1 tr. ř. K podání procesně relevantního návrhu na odklad či přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, o kterém je třeba vždy rozhodnout samostatným výrokem, je pak za podmínek §265h odst. 3 tr. ř. oprávněn výlučně předseda senátu soudu prvního stupně (samosoudce), který však takový postup při předložení dovolání nezvolil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler