ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.430.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 430/2014-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2014 dovolání obviněných RNDr. K. Z. a S. A. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 4 To 65/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 3/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obou obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 52 T 3/2013, byli obvinění RNDr. K. Z. (v bodech I., II., III. výroku rozsudku) a obviněná S. A. (v bodech I., II. výroku rozsudku) uznáni vinnými každý z nich zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (v bodech I., II.), kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustili tím, že
I.
obviněný RNDr. K. Z. jako ř. společnosti Brokerage, s.r.o., 119, IČO: 26912180, a obviněná S. A. jako asistentka ředitele této společnosti, společně s již pravomocně odsouzeným MVDr. P. Č., jednatelem společnosti Brokerage, s.r.o., po předchozí vzájemné dohodě v období od 1. 3. 2007 do 18. 12. 2007 společně aktivně přesvědčovali zástupce společnosti Slavkovské krmné směsi, s.r.o., IČO: 25321498, k tomu, aby tato společnost dodala společnosti Brokerage, s.r.o., krmné směsi a přesvědčovali je o tom, že společnost Brokerage, s.r.o., za dodané zboží či služby uhradí sjednanou úplatu, přestože si byli vědomi nepříznivé finanční situace společnosti Brokerage, s.r.o., a toho, že společnost Brokerage, s.r.o., není a nebude schopna v plné výši pokrýt veškeré své závazky a že svým závazkům řádně a včas nedostojí, což jim zatajili, a za společnost Brokerage, s.r.o., poté v uvedeném období objednali a odebrali krmné směsi fakturované níže uvedenými fakturami, popřípadě tak na základě jejich pokynů učinili zaměstnanci společnosti Brokerage, s.r.o., kdy odebrané zboží neuhradili, příp. uhradili je pouze zčásti, a to:
1) ze dne 29. 6. 2007 s datem splatnosti 13. 8. 2007,
fakturováno 216.225,- Kč, neuhrazeno 16.510,- Kč,
2) ze dne 29. 6. 2007 s datem splatnosti 13. 8. 2007,
fakturováno 78.859,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
3) ze dne 12. 7. 2007 s datem splatnosti 26. 8. 2007,
fakturováno 283.406,- Kč, neuhrazeno 259.869,- Kč,
4) ze dne 17. 7. 2007 s datem splatnosti 31. 8. 2007,
fakturováno 93.921,- Kč, neuhrazeno 24.332,- Kč,
5) ze dne 23. 7. 2007 s datem splatnosti 6. 9. 2007,
fakturováno 124.864,- Kč, neuhrazeno 70.164,- Kč,
6) ze dne 31. 7. 2007 s datem splatnosti 14. 9. 2007,
fakturováno 291.549,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
7) ze dne 8. 8. 2007 s datem splatnosti 22. 9. 2007,
fakturováno 80.886,- Kč, neuhrazeno 51.597,50 Kč,
8) ze dne 22. 8. 2007 s datem splatnosti 6. 10. 2007,
fakturováno 291.030,- Kč, neuhrazeno 235.328,- Kč,
9) ze dne 27. 8. 2007 s datem splatnosti 11. 10. 2007,
fakturováno 123.220,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
10) ze dne 30. 8. 2007 s datem splatnosti 14. 10. 2007,
fakturováno 404.814,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
11) ze dne 31. 8. 2007 s datem splatnosti 15. 10. 2007,
fakturováno 115.461,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
12) ze dne 7. 9. 2007 s datem splatnosti 22. 10. 2007,
fakturováno 165.637,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
13) ze dne 11. 9. 2007 s datem splatnosti 26. 10. 2007,
fakturováno 247.975,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
14) ze dne 17. 9. 2007 s datem splatnosti 1. 11. 2007,
fakturováno 116.273,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
15) ze dne 21. 9. 2007 s datem splatnosti 5. 11. 2007,
fakturováno 178.309,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
16) ze dne 30. 9. 2007 s datem splatnosti 14. 11. 2007,
fakturováno 88.972,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
17) ze dne 26. 9. 2007 s datem splatnosti 10. 11. 2007,
fakturováno 231.317,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
18)ze dne 8. 10. 2007 s datem splatnosti 2. 11. 2007,
fakturováno 246.228,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
19) ze dne 11. 10. 2007 s datem splatnosti 25. 11. 2007,
fakturováno 190.751,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
20)ze dne 19. 10. 2007 s datem splatnosti 3. 12. 2007,
fakturováno 132.255,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
21) ze dne 29. 10. 2007 s datem splatnosti 13. 12. 2007,
fakturováno 263.548,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
22) ze dne 31. 10. 2007 s datem splatnosti 15. 12. 2007,
fakturováno 119.511,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
23) ze dne 7. 11. 2007 s datem splatnosti 22. 12. 2007,
fakturováno 139.974,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
24) ze dne 14. 11. 2007 s datem splatnosti 29. 12. 2007,
fakturováno 170.099,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
25) ze dne 23. 11. 2007 s datem splatnosti 7. 1. 2008,
fakturováno 176.681,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
26) ze dne 29. 11. 2007 s datem splatnosti 13. 1. 2008,
fakturováno 125.103,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
27) ze dne 30. 11. 2007 s datem splatnosti 14. 1. 2008,
fakturováno 59.076,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
28)ze dne 7. 12. 2007 s datem splatnosti 21. 1. 2008,
fakturováno 157.739,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
29) ze dne 14. 12. 2007 s datem splatnosti 28. 1. 2008,
fakturováno 173.472,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
30) ze dne 18. 12. 2007 s datem splatnosti 1. 2. 2008,
fakturováno 155.718,- Kč, neuhrazeno ani zčásti,
a takto neoprávněně na úkor společnosti Slavkovské krmné směsi, s.r.o., obohatili společnost Brokerage, s.r.o., a způsobili společnosti Slavkovské krmné směsi, s.r.o. škodu v celkové výši 4.810.341,50 Kč,
II.
obviněný RNDr. K. Z. jako ř. společnosti Brokerage, s.r.o., IČO: 26912180, a obviněná S. A. jako asistentka ředitele této společnosti, společně s již pravomocně odsouzeným MVDr. P. Č., jednatelem společnosti Brokerage, s.r.o., po předchozí vzájemné dohodě v období od 1. 3. 2007 do listopadu 2007 aktivně přesvědčovali zástupce společnosti RENARDS, s.r.o. se sídlem Brno, Štýřice, Vídeňská 228/7, IČO: 25327275, k tomu, aby tato společnost dodala společnosti Brokerage, s.r.o., služby a práce spočívající ve zpracování žádostí o dotace pro firmu Brokerage, s.r.o., a přesvědčovali jej o tom, že společnost Brokerage, s.r.o., za dodané zboží či služby uhradí sjednanou úplatu, přestože si byli vědomi nepříznivé finanční situace společnosti Brokerage, s.r.o., a toho, že společnost Brokerage, s.r.o., není a nebude schopna v plné výši pokrýt veškeré své závazky a že svým závazkům řádně a včas nedostojí, což mu zatajili, a za společnost Brokerage, s.r.o., poté v uvedeném období objednali a odebrali služby a práce spočívající ve zpracování žádostí o dotace pro firmu Brokerage, s.r.o., fakturované níže uvedenými fakturami, a to
1) faktura ze dne 30. 7. 2007 s datem plnění 27. 7. 2007, datum splatnosti 14. 8. 2007, na částku 23.800,- Kč,
2) faktura ze dne 29. 11. 2007 s datem plnění 20. 10. 2007, datum splatnosti 14. 12. 2007, na částku 178.500,- Kč,
které ani zčásti neuhradili a takto neoprávněně na úkor společnosti RENARDS, s.r.o., obohatili společnost Brokerage, s.r.o., a způsobili společnosti RENARDS, s.r.o., škodu v celkové výši 202.300,- Kč,
III.
obviněný RNDr. K. Z. jako ř. společnosti Brokerage, s.r.o., IČO: 26912180, společně s již pravomocně odsouzeným MVDr. P. Č., jednatelem společnosti Brokerage, s.r.o., po předchozí vzájemné dohodě, v období od 1. 3. 2007 do 29. 2. 2008 společně aktivně přesvědčovali zástupce společnosti TOPIGS CZ, s.r.o, se sídlem Brno, Svatopetrská č. 35, IČO: 26428156, k tomu, aby tato společnost dodala společnosti Brokerage, s.r.o., plemenný materiál (inseminační dávky) včetně licencí a přesvědčovali jej o tom, že společnost Brokerage, s.r.o., za dodané zboží či služby uhradí sjednanou úplatu, přestože si byli vědomi nepříznivé finanční situace společnosti Brokerage, s.r.o., a toho, že společnost Brokerage, s.r.o., není a nebude schopna v plné výši pokrýt veškeré své závazky a že svým závazkům řádně a včas nedostojí, což mu zatajili, a za společnost Brokerage, s.r.o., poté v uvedeném období objednali a odebrali plemenný materiál (inseminační dávky) včetně licencí fakturovaný níže uvedenými fakturami, a to:
1) s datem plnění 30. 3. 2007, datum splatnosti 23. 4. 2007,
fakturováno 54.637,50 Kč,
2) s datem plnění 30. 3. 2007, datum splatnosti 25. 4. 2007,
fakturováno 83.181,- Kč,
3) s datem plnění 30. 4. 2007, datum splatnosti 20. 5. 2007,
fakturováno 48.271,- Kč,
4) s datem plnění 30. 5. 2007, datum splatnosti 25. 6. 2007,
fakturováno 43.882,50 Kč,
5) s datem plnění 31. 5. 2007, datum splatnosti 14. 6. 2007,
fakturováno 55.454,- Kč,
6) s datem plnění 29. 6. 2007, datum splatnosti 13. 7. 2007,
fakturováno 53.336,- Kč,
7) s datem plnění 30. 6. 2007, datum splatnosti 17. 7. 2007,
fakturováno 27.727,- Kč,
8) s datem plnění 31. 7. 2007, datum splatnosti 17. 8. 2007,
fakturováno 70.393,- Kč,
9) s datem plnění 31. 7. 2007, datum splatnosti 17. 8. 2007,
fakturováno 27.727,- Kč,
10) s datem plnění 31. 8. 2007, datum splatnosti 17. 9. 2007,
fakturováno 35.367,- Kč,
11) s datem plnění 31. 8. 2007, datum splatnosti 17. 9. 2007,
fakturováno 27.727,- Kč,
12) s datem plnění 30. 9. 2007, datum splatnosti 19. 10.2007,
fakturováno 7.121,- Kč,
13) s datem plnění 27. 9. 2007, datum splatnosti 25. 10. 2007,
fakturováno 27.727,- Kč,
14) s datem plnění 30. 9. 2007, datum splatnosti 31. 10. 2007,
fakturováno 327.250,- Kč,
15) s datem plnění 31. 10. 2007, datum splatnosti 16. 11. 2007,
fakturováno 327.250,- Kč,
16) s datem plnění 31. 10. 2007, datum splatnosti 16. 11. 2007,
fakturováno 27.727,- Kč,
17) s datem plnění 30. 11. 2007, datum splatnosti 14. 12. 2007,
fakturováno 327.250,- Kč,
18) s datem plnění 30. 11. 2007, datum splatnosti 14. 12. 2007,
fakturováno 27.727,- Kč,
19) s datem plnění 31. 12. 2007, datum splatnosti 18. 1. 2008,
fakturováno 19.896,80 Kč,
20) s datem plnění 31. 12. 2007, datum splatnosti 18. 1. 2008,
fakturováno 27.727,- Kč,
21) s datem plnění 31. 12. 2007, datum splatnosti 18. 1. 2008,
fakturováno 327.250,- Kč,
22) s datem plnění 31. 1. 2008, datum splatnosti 29. 2. 2008,
fakturováno 11.871,- Kč,
23) datum plnění 31. 1. 2008, datum splatnosti 15. 2. 2008,
fakturováno 27.727,- Kč,
24) s datem plnění 29. 2. 2008, datum splatnosti 28. 3. 2008,
fakturováno 7.778,- Kč,
25) s datem plnění 29. 2. 2008, datum splatnosti 14. 3. 2008,
fakturováno 23.300,- Kč,
kdy odebrané zboží neuhradili, a takto neoprávněně na úkor společnosti TOPIGS CZ, s.r.o., obohatili společnost Brokerage, s.r.o., a společnosti TOPIGS CZ, s.r.o., tak způsobili škodu v celkové výši 2.045.304,80 Kč.
Za to byl obviněný RNDr. K. Z. odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněná S. A. byla podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla současně oběma obviněným uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně s již odsouzeným, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 10 T 3/2010, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 2 To 55/2011, MVDr. P. Č., poškozenému RENARDS, s.r.o., se sídlem Brno, Vídeňská 228/7, IČ 25327275, škodu ve výši 202.300,- Kč, a poškozenému TOPIGS CZ, s.r.o., se sídlem Brno, Svatopetrská 35, IČ 26428156, škodu ve výši 2.045.304,80 Kč.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 52 T 3/2013, podali odvolání oba obvinění a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 4 To 65/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněné S. A. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené společnosti TOPIGS, s.r.o. Podle §259 odst. 3 tr. řádu pak při nezměněných výrocích o vině a trestu u obou obviněných a výroku o náhradě škody ohledně poškozené společnosti RENARDS, s.r.o., nově ve zrušené části napadeného rozsudku rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. řádu zavázal obviněného RNDr. K. Z. k povinnosti zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně s již odsouzeným, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 10 T 3/2010, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 2 To 55/2011, MVDr. P. Č., poškozené společnosti TOPIGS CZ, s. r. o., se sídlem Brno, Svatopetrská 35, IČ 26428156, částku ve výši 2.045.304,80 Kč. Odvolání obviněného RNDr. K. Z. bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 4 To 65/2013, podali obvinění RNDr. K. Z. a S. A., oba prostřednictvím téhož obhájce, dovolání, v nichž shodně uplatnili dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný RNDr. K. Z. v rámci své dovolací argumentace namítl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci, neboť ke stanovení skutkového děje došlo na podkladě neúplného dokazování, kdy soudy nesprávně hodnotily ve věci pořízené důkazy a řádně se nevyrovnaly s jeho obhajobou. Dovolatel zpochybňuje, že by mezi ním a obviněnou S. A. či již odsouzeným MVDr. P. Č. došlo k uzavření jakékoliv dohody o způsobu podnikání společnosti Brokerage, s. r. o. a tvrdí, že její možné uzavření nebylo nikterak prokázáno. Dále poukazuje na to, že byl pouze v pracovním poměru u této společnosti a nečinil žádná strategická rozhodnutí. Zdůraznil, že neměl v úmyslu nikoho podvést, neboť všem subjektům, se kterými případně jednal na základě zmocnění jednatele MVDr. P. Č., uváděl, v jaké ekonomické situaci se společnost nachází a jakým způsobem hodlá ze stávající ekonomické situace vyjít, tzn., že jeho záměrem je na základě investic rozšířit chov a ze zisku splácet případné dluhy. Za příčinu ekonomických potíží společnosti Brokerage, s. r. o., označil zhoršení stavu na trhu s vepřovým masem. Podle obviněného ve věci pořízené důkazy nebyly hodnoceny v souladu se zásadami formální logiky a soudy pochybily, pokud ho uznaly vinným trestným činem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť tím de facto kriminalizovaly neúspěšné podnikání, které bylo odrazem objektivní situace, nebylo však způsobeno jeho zaviněním. Domnívá se proto, že u něj nemohlo dojít k naplnění subjektivní stránky souzeného trestného činu. Dále vytýká příslušným soudům, že nebyly žádným způsobem prokázány konkrétní dlužné částky s tím, že výslech znalce by podrobně osvětlil situaci na trhu s kompletním rozborem a až poté by bylo možno dovozovat, zda postupoval standardním způsobem či nikoliv. Rovněž podotkl, že výpovědi svědků v přípravném řízení a v řízení před soudem se zřetelně odlišují (zejména u svědků K., M., O. a F.), avšak soudy se rozpory v jejich výpovědích blíže nezabývaly, věrohodnost jmenovaných svědků nebyla žádným způsobem prověřována a nelze je tak mít za zcela věrohodné. Trestní proces, který byl proti němu v posuzované trestní věci veden, označil za nespravedlivý, a to mimo jiné i proto, že soudy argumentují v jeho trestní věci výsledky trestního řízení, které bylo vedeno proti MVDr. P. Č. u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 3/2010, kdy sám nemohl ovlivnit výsledky tohoto procesu.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněná S. A. ve svém dovolání rovněž uvedla, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci, což mělo za následek i nesprávné právní posouzení skutku. Provedené dokazování obviněná vyhodnotila jako neúplné a kusé, kdy se soudy dostatečně nevypořádaly s její obhajobou. Pokud jde o závěry o vině, tyto podle názoru obviněné nemají oporu v provedených důkazech. Obviněná především vyzdvihla, že ve společnosti Brokerage, s. r. o., byla zaměstnána pouze jako asistentka jednatele a ředitele společnosti a neměla tudíž jakékoliv rozhodovací pravomoci. Vyjádřila svůj nesouhlas s tím, že by spolu s obviněným RNDr. K. Z. a odsouzeným MVDr. P. Č. uzavřela jakoukoliv dohodu, byť konkludentní, o způsobu fungování společnosti Brokerage, s. r. o., neboť již z pozice zaměstnance bylo vyloučeno, aby cokoliv ve firmě ovlivňovala. Jako zaměstnanec mohla pouze plnit pokyny jednatele. Obviněná vyzdvihla, že neměla nic společného s jednáním, které se týkalo společnosti RENARDS, s. r. o., a rovněž žádným způsobem nemohla ovlivnit objednávky a fakturace vůči společnosti Slavkovské krmné směsi, s. r. o., neboť vždy jednala na příkaz jednatele MVDr. P. Č. Podle přesvědčení obviněné se na ekonomickém stavu společnosti Brokerage, s. r. o., podepsal zejména neuspokojivý stav na trhu s vepřovým masem, který ovlivnil ekonomické výsledky společnosti. Rovněž vytkla soudům nesprávné hodnocení jednotlivých důkazů, zejména pak výpovědi svědků – zaměstnanců společnosti, kteří dle ní vypovídali tendenčně, neboť byli postiženi ekonomickým stavem společnosti. Stejně jako spoluobviněný RNDr. K. Z. i ona vyjádřila nesouhlas s tím, že byl proveden důkaz spisem Krajského soudu v Brně sp. zn. 10 T 3/2010, o odsouzení jednatele společnosti Brokerage, s. r. o., MVDr. P. Č., neboť nebyla účastníkem takového řízení, čímž údajně došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces.
Závěrem podaného dovolání proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněných se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že subjektivní stránka zločinu podvodu byla u obou obviněných naplněna zjištěním, že jednali naprosto zřetelně s vědomím nepříznivé finanční situace obchodní společnosti Brokerage, s. r. o., resp. s vědomím, že tato společnost není a nebude schopna pokrýt své závazky. Pokud obvinění i přes tuto skutečnost fakticky ovlivnili to, že obchodní společnost Brokerage, s. r. o., uzavírala obchody spočívající v objednávání a odebírání zboží a služeb, na jejichž úhradu neměla prostředky a za které neplatila, pak jejich jednání mělo podvodný charakter ve smyslu §209 odst. 1 tr. zákoníku. Dle názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy není žádný extrémní rozpor. Bylo prokázáno, že obviněný RNDr. K. Z. evidentně manipuloval libovolně s ekonomickými parametry společnosti Brokerage, s. r. o., aby tato vypadala zdravá. Oba obvinění odčerpávali provozní zálohy pro soukromé účely a ve všech jejich obchodních společnostech došlo k tzv. záhadné ztrátě nebo zničení účetnictví. Veškeré uvedené okolnosti podporují podle přesvědčení státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství závěr soudů o tom, že jednání obou obviněných bylo úmyslné, v rámci důkazního řízení nedošlo k žádnému pochybení, a to ani tehdy, pokud byl proveden důkaz trestním spisem Krajského soudu v Brně ohledně odsouzení obviněného MVDr. P. Č. Ke skutkovým zjištěním soudů státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství konstatovala, že tato mají jednoznačnou návaznost na provedené důkazy, přičemž jejich hodnocení je možné označit za logické a přesvědčivé. Žádné důkazy nezůstaly opomenuty a pokud nebyly provedeny ty důkazy, jejichž provedení navrhovali obvinění, soudy dostatečným způsobem vysvětlily, z jakých důvodů nevyhověly těmto návrhům obviněných na doplnění dokazování.
S ohledem na výše popsané skutečnosti státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných RNDr. K. Z. a S. A. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že obě podaná dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obvinění v dovolání deklarovali důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obvinění uplatnili v rámci své obhajoby již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání, které podali proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno považovat za právně relevantní pouze tu námitku obviněných, že jejich jednáním nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Zločinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Odst. 5 písm. a) citovaného ustanovení dopadá na případy, kdy pachatel způsobí činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu a škodou velkého rozsahu se podle §138 odst. l tr. zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč.
Ve stručnosti Nejvyšší soud připomíná, že omyl je rozpor mezi představou a skutečností a půjde o něj tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat; omyl se může týkat i skutečností, které mají teprve nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k obohacení. Uvedením v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, přičemž může jít o lest, ale i o pouhou nepravdivou informaci. Při využití omylu jiného pachatel sám k vyvolání omylu nepřispěl, ale po poznání omylu jiného a v příčinném vztahu k němu jednal tak, aby ke škodě cizí osoby sebe nebo jiného obohatil. Podstatné skutečnosti zamlčí pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoliv skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní pro rozhodnutí podváděné osoby, přičemž pokud by tyto skutečnosti byly druhé straně známy, k plnění z její strany by nedošlo, popř. došlo za méně výhodných podmínek. Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožování majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému. Může být menší, ale i větší než způsobená škoda. Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Jde nejen o zmenšení majetku, tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i o ušlý zisk, tedy o to, o co by jinak byl majetek oprávněně zvětšen. Obsahem škody může být peněžitá částka, nějaká věc, ale i konání nebo opomenutí, které má určitou majetkovou hodnotu.
V případě posuzované věci bylo z hlediska naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku potřebné zjistit, zda obvinění již v době, kdy rozhodovali o uzavření předmětných obchodních závazků, jednali v úmyslu či byli alespoň srozuměni s tím, že obchodní společnost Brokerage, s. r. o., za kterou fakticky rozhodovali, nebude schopna finanční plnění z těchto závazků vyplývající uskutečnit.
V průběhu řízení bylo na základě rozsáhlého dokazování prokázáno, že obviněný RNDr. K. Z. ve společnosti Brokerage, s. r. o., sice formálně zastával funkci ř. a obviněná S. A. byla formálně jeho asistentkou, avšak ve skutečnosti oba obvinění danou společnost, jejímž jednatelem byl již odsouzený MVDr. P. Č., řídili, za společnost aktivně vystupovali a rozhodovali o finančních otázkách této společnosti. Dále v řízení vyšlo bez pochybností najevo, že oba obvinění již v minulosti vykonávali podnikatelskou činnost v zemědělství v různých společnostech (RADIKA, ALWEK, Pojihlaví), které však vždy skončily v úpadku. Společnost Brokerage, s. r. o., se už v roce 2006 dostala do nepříznivé ekonomické situace, přesto se ale obvinění společně s již odsouzeným MVDr. Č. rozhodli investovat do rekonstrukce a stavby farem a spoléhali přitom na poskytnutí dotace od zemědělského intervenčního fondu. Rekonstrukce a stavba farem ale v důsledku předluženosti společnosti nemohla být dokončena, k datu 1. 3. 2007 byly stavby dodavatelskou stavební firmou zastaveny pro insolventnost a nebyla jim tedy ani poskytnuta zmíněná dotace, ze které chtěli částečně uhradit závazky. Z důkazů také vyplynulo, že závazky společnosti Brokerage, s. r. o., vysoce převyšovaly majetek společnosti, který reálně mohl být použit k jejich úhradě. I za situace, kdy si oba obvinění museli být vědomi toho, že se společnost Brokerage, s. r. o., nachází ve velmi špatné finanční i hospodářské situaci, nadále odebírali zboží a služby tak, jak je uvedeno ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, zástupce předmětných společností přesvědčovali, že dodávky budou včas a řádně uhrazeny, zboží či služby odebrali, ale nezaplatili.
Navíc je třeba zdůraznit, že obvinění po svých předchozích neúspěších v podnikání zvolili takovou formu podnikání, kdy do role odpovědné osoby (statutárního zástupce) společnosti Brokerage, s. r. o., „nasadili“ jinou osobu, aby se zbavili jakékoliv odpovědnosti, a také proto, že nechtěli být v roli statutárního orgánu s ohledem na svou nedobrou pověst v oboru. Rovněž bylo zjištěno, že obviněný RNDr. K. Z. evidentně dle svého uvážení falšoval a dopracovával ekonomické parametry společnosti Brokerage, s. r. o. a že oba obvinění odčerpávali finanční prostředky společnosti ke svým soukromým účelům. Za zmínku stojí i to, že účetnictví společnosti Brokerage, s. r. o., se za zvláštních okolností ztratilo, proto nemohlo být v trestním řízení zajištěno a veden jím důkaz.
Z uvedených skutečností je zřejmé, že nejpozději od 1. 3. 2007 obvinění věděli, že nedojde k dokončení stavby a rekonstrukce farem, že neobdrží požadovanou dotaci a že nebudou schopni hradit své obchodní závazky. Vzhledem k předluženosti společnosti Brokerage, s. r. o., proto museli být minimálně srozuměni s tím, že budou-li nadále v rozhodném období odebírat od dodavatelů zboží či služby, nebudou za ně moci zaplatit. Na tomto závěru nemohla nic změnit ani nepříznivá situace na trhu s vepřovým masem, jak rozvedl již nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku. K námitce obviněných, že jimi slibované plnění mělo být zajištěno rozšířením výroby a že jim měla být poskytnuta dotace, je třeba uvést, jak vyplývá již z výše uvedeného, že na předmětnou dotaci nemohli dosáhnout, protože výstavba rozšířeného provozu byla pro insolventnost firmy Brokerage, s. r. o. dodavatelskou stavební firmou zastavena.
Nejvyšší soud se tak plně ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v tom, že u obou obviněných byla subjektivní stránka zločinu podvodu naplněna, neboť od počátku jednali s vědomím nepříznivé finanční situace obchodní společnosti Brokerage, s. r. o. a s vědomím, že tato společnost není a nebude schopna plnit své závazky. Za tohoto stavu a jejich vlivem, kdy fakticky rozhodovali o obchodním vedení společnosti, daná obchodní společnost uzavírala obchody (objednávala a následně odebírala zboží a služby), na jejichž úhradu neměla finanční prostředky a za které neplatila. Úmyslně tak uváděli v omyl výše specifikované subjekty, posléze jejich omylu využívali, zamlčeli dodavatelským firmám podstatné skutečnosti o ekonomické situaci své společnosti a zjevné neschopnosti splácet své finanční závazky, přičemž tímto způsobem jiného obohatili, vylákali tak od jiných subjektů, které uvedli v omyl, zboží a služby pod nepravdivým slibem, že za ně bude zaplaceno, čímž naplnili všechny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 tr. zákoníku.
Dalšími námitkami obvinění brojí proti údajně nedostatečnému a neúplně provedenému dokazování. Takové námitky je však třeba považovat za námitky čistě skutkové, kterými obvinění nenamítají nesprávnost právního posouzení skutku, ale jen napadají soudy učiněná skutková zjištění. V tomto směru se svými dovoláními pouze domáhají, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který jsou stíháni, nabízí své vlastní verze skutkového děje, že se uvedeného jednaní nedopustili a domáhají se změny skutkových zjištění. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
Oba obvinění jsou z posuzované trestné činnosti usvědčováni na základě řady svědeckých výpovědí a v řízení provedených listinných důkazů a rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnily, z jakých důvodů považovaly výpovědi svědků za věrohodné a naopak tvrzení obviněných za ryze účelová, učiněná pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti.
Pokud obvinění uvádí, že z pozice ř. společnosti Brokerage, s. r. o. (RNDr. K. Z.) a jeho asistentky (S. A.) nemohli ovlivňovat chod společnosti, tak toto tvrzení bylo spolehlivě vyvráceno provedeným dokazováním, kdy bylo zjištěno, že danou společnost fakticky ovládali a řídili a také rozhodovali o jejích finančních otázkách. Stejně tak na základě zjištěného skutkového stavu věci nelze považovat za pravdivé jejich tvrzení o tom, že mezi nimi a již odsouzeným MVDr. P. Č. nebyla žádná dohoda o společném podnikání. Obvinění se podnikání aktivně účastnili, navazovali kontakty s obchodními partnery, odebírali zboží a služby. Vzájemný vztah obviněných RNDr. K. Z., S. A. a již odsouzeného MVDr. P. Č. byl proto příslušnými soudy správně vyhodnocen jako spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, neboť šlo o osoby, které jednaly úmyslně společně. Nelze proto ani vytýkat soudu prvního stupně, že v řízení provedl důkaz trestním spisem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 10 T 3/2010, vedeného v trestní věci odsouzeného MVDr. P. Č., který byl formálně v pozici statutárního orgánu společnosti Brokerage, s. r. o., neboť potvrdil zjevnou provázanost protiprávního jednání obviněných a odsouzeného. Nadto je třeba v této souvislosti poukázat na ustanovení §89 odst. 2 tr. řádu, které uvádí, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není možno podřadit ani námitku obviněného RNDr. K. Z., že existují značné rozpory ve svědeckých výpovědích z přípravného řízení a u hlavního líčení, a to zejména u svědků K., M., O. a F., a dále že jmenované svědky nelze považovat za zcela věrohodné, když jejich věrohodnost nebyla nijak ověřována. Obecně by námitky zpochybňující zákonnost provedení důkazu mohly být zohledněny i v rámci dovolání, avšak pouze tehdy, došlo-li by k porušení pravidel spravedlivého procesu. O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Ve výpovědích zmíněných svědků nebyly shledány žádné podstatné rozpory a obviněný ostatně ve svém dovolání ani takové rozpory nenamítá. Nejvyšší soud neshledal rozpory v provedených svědeckých výpovědích, neshledal nic, co by jejich věrohodnost zpochybňovalo, neboť jednotlivé skupiny svědků (tj. jak zaměstnanců společnosti, tak i obchodních partnerů) téměř shodně popisovaly vnitřní poměry ve společnosti Brokerage, s. r. o., stejně jako její ekonomickou situaci a obsah těchto svědeckých výpovědí je podložen i provedenými listinnými důkazy. V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že důkazní řízení před soudem prvního stupně bylo provedeno velmi pečlivě a vyčerpávajícím způsobem, kdy nalézací soud neponechal bez povšimnutí žádný důkaz, který by mohl přispět k objasnění věci, výslechy svědků byly vedeny věcně a důkladně. Nalézací soud nejenže úplně a bez jakýchkoli pochybností provedl potřebná skutková zjištění, ale i jím provedené hodnocení důkazů plně konvenovalo zákonným požadavkům stanoveným v §2 odst. 6 tr. řádu. Hodnocení důkazů se tak odvíjelo při respektování zásad formální logiky, bez zkreslování obsahu jednotlivých důkazů či akcentování ojedinělosti, v žádném případě nenese znaky libovůle a je výsledkem odpovědného myšlenkového procesu respektujícího požadavky zhodnocení důkazu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Pro naprostou správnost tohoto procesu se Nejvyšší soud plně se závěry nalézacího soudu ztotožňuje a odkazuje na ně. Stranou pozornosti dovolacího soudu nemohlo zůstat ani precizní odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které je tak plně v intencích ustanovení §125 tr. řádu.
K tvrzení obviněných, že soudy opomněly provést důkaz výslechem znalce za účelem zjištění, v jakém stavu byl v příslušné době stav na trhu s vepřovým masem, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že i s touto námitkou se rozhodující soudy nižších stupňů již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí, a na tuto argumentaci také plně odkazuje.
Pro úplnost lze dodat, že obecně námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotně právního charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. nálezy Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05, atd.).
Dle názoru Nejvyššího soudu je na základě provedeného dokazování zřejmé, že v posuzované věci se o případ tzv. opomenutých důkazů nejedná, neboť za opomenutý byl označen takový důkazní návrh, se kterými se soudy prvního i druhého stupně řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování v tomto směru není již třeba, neboť skutkový stav věci již byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a příslušné obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu a jeho viny žádný vliv. Takové rozhodnutí je zcela v kompetenci rozhodujících soudů a Nejvyšší soud se s rozsahem provedeného dokazování i s odůvodněním rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu ztotožnil.
V této souvislosti je třeba výslovně odkázat na usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, z něhož mimo jiné vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
Na základě shora rozvedených skutečností je tak možno uzavřít, že obvinění RNDr. K. Z. a S. A. svým jednáním naplnili všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn a právně kvalifikován a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Závěr o vině obviněných byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku prokazují jejich vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněných RNDr. K. Z. a S. A. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná. O dovoláních bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. května 2014
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná