ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1417.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 1417/2013-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2014 o dovolání obviněného P. G. , obviněného J. P. a obviněného J. Š. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 4 To 189/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 93/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. G., J. P. a J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 2 T 93/2009, byli obvinění P. G., J. P. a J. Š. uznáni vinnými trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“) a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se měli dopustit tím, že dne 14. 3. 2009 v nezjištěné době od 00.00 do 07.00 hod. v O. – K. na hřbitově na ulici F., úmyslně cloumali a kopali do 76 pomníků, jejichž majitelům způsobili škodu celkem ve výši nejméně 366.199,- Kč, a dále poškodili 5 hrobů bez vlastníků, na kterých způsobili škodu 3.940,- Kč.
Za tyto trestné činy a sbíhající se trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., kterým byli uznáni vinnými rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2010, sp. zn. 12 T 222/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 3 To 630/2010, byl obviněný P. G. odsouzen podle §174 odst. 1, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, obviněný J. P. byl odsouzen podle §174 odst. 1, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let, a obviněný J. Š. byl odsouzen podle §174 odst. 1, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Současně byl u všech tří obviněných zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2010, sp. zn. 12 T 222/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 3 To 630/2010, jenž u všech tří obviněných nabyl právní moci dne 4. 11. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody, přičemž byla všem obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit ve výroku rozsudku uvedeným poškozeným stanovenou škodu.
Krajský soud v Ostravě, který projednal jako soud odvolací ve veřejném zasedání odvolání obviněných P. G., J. P. a J. Š., rozhodl rozsudkem ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 4 To 189/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 2 T 93/2009, zrušil výroky o trestech a s přihlédnutím k §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že za shora uvedenou trestnou činnost a sbíhající se trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., kterým byli uznáni vinnými rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2010, sp. zn. 12 T 222/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 3 To 630/2010, se odsuzují obviněný P. G. podle §174 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, obviněný J. P. podle §174 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let, a obviněný J. Š. podle §174 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Současně byl u všech tří obviněných zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2010, sp. zn. 12 T 222/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 3 To 630/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 4 To 189/2012, podali obvinění P. G., J. P. a J. Š. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vlastimila Vezdenka dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatelé namítali, že jsou přesvědčeni, že skutek, tak, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu I. stupně nelze právně kvalifikovat jako trestné činy výtržnictví a poškozování cizí věci podle §202 odst. 1 a §257 odst. 1 tr. zák., neboť tímto skutkem nedošlo z jejich strany k naplnění skutkové podstaty obou těchto trestných činů jak po objektivní, tak po subjektivní stránce, a to s ohledem na obsah všech provedených důkazů. Odsouzení jsou toho názoru, že soud I. stupně, stejně jako následně odvolací soud, hodnotily tyto důkazy extrémně nesprávně.
Na základě výše uvedených skutečností dovolatelé navrhli, aby z podnětu tohoto jejich dovolání byl Nejvyšším soudem napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2012, č. j. 4 To 189/2012-918, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 2. 2012, č. j. 2 T 93/2009-867, zrušeny, a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
V doplnění svého dovolání obvinění P.G., J. P. a J. Š. v podrobnostech rozvedli, že dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2012, č. j. 4 To 189/2012-918, je v pořadí již třetím rozhodnutím odvolacího soudu v této jejich věci. V pořadí druhý rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 13. 1. 2011, č. j. 2 T 93/2009-776, kterým byli znovu všichni tři obvinění podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby, byl k odvolání státního zástupce opětovně zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2011, č. j. 4 To 64/2011-812, a věc vrácena soudu prvního stupně, aby ve věci učinil rozhodnutí nové, když současně bylo podle §262 tr. ř. nařízeno, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu (ve věci rozhodoval samosoudce). Na základě posledně uvedené skutečnosti byla věc přidělena jinému samosoudci, který pak ve věci vydal dne 8. 2. 2012 pod č. j. 2 T 93/2009-867 odsuzující rozsudek, jež byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě zrušen ve výroku o trestech ve vztahu ke všem odvolatelům a jímž byli všichni obvinění nově odsouzeni k souhrnným podmíněným trestům odnětí svobody, přičemž v ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
V důsledku bezdůvodného odnětí zákonného soudce (usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2011, č. j. 4 To 64/2011-812) byla podle dovolatelů vytvořena situace, kdy v důsledku pokynů odvolacího soudu nový předseda senátu nalézacího soudu pro své rozhodnutí o vině využil toliko důkazů, které by mohly svědčit pouze v neprospěch dovolatelů (porušení práva na spravedlivý proces). Prvotní doznání dovolatelů z přípravného řízení, které se stalo základem pro rozhodnutí, o vině, bylo bezprostředně odvoláno ve stížnostech dovolatelů podaných proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Toto doznání nepostihuje ani časově, ani skutkově jejich údajné jednání, jak je obsaženo v žalobním návrhu a následně i v odsuzujícím rozsudku. Nehodnocení všech provedených důkazů v jejich komplexu, resp. jejich hodnocení v rozporu s jejich obsahem (tzv. deformace důkazů), mělo pak za následek nesprávné a neodůvodněné nebo neodůvodnitelné použití hmotně právní kvalifikace při posuzování dané věci.
Podle dovolatelů bylo v rámci odvolacího řízení rozhodováno soudcem (předsedkyní senátu 4 To), o jehož nepodjatosti existují pochybnosti. Tyto pochybnosti o nepodjatosti uvedeného soudce odvolacího soudu jsou podle nich dány jeho vztahem k předsedovi senátu 2 T nalézacího soudu, což vyplývá z obsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 4 To 64/2011. Ze strany dovolatelů nemohla být námitka podjatosti předsedkyně senátu odvolacího soudu dříve vznesena, když prezentované vztahy předsedy senátu 2 T nalézacího soudu a předsedkyně odvolacího senátu 4 To bylo obtížné hodnotit v rámci zákonných podmínek vyloučení, neboť z jejich strany je nezjistitelné a tudíž nelze odlišit, zda jde o profesně vztahový folklór nebo o skutečnou osobní averzi. Pochybnosti o nepodjatosti předsedkyně odvolacího senátu 4 To dovolatelé zjistili až poté, co byla věc odvolacím soudem přidělena k rozhodnutí jinému, než zákonnému soudci s pokynem, které důkazy považovat z hlediska rozhodování o vině za rozhodující, včetně naznačení, jak hodnotit osoby obviněných. Podle názoru dovolatelů je tedy evidentní, že v důsledku zaujatého postupu odvolacího soudu byli následně i nalézacím soudem (samosoudcem, kterému byla věc nově přidělena) provedené důkazy hodnoceny zcela nesprávně, ve zřejmém rozporu s ustanovením §2 odst. 5 a 6 tr. ř.
Závěrem doplnění svého mimořádného opravného prostředku tak obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2012, č. j. 4 To 189/2012-918, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 2. 2012, č. j. 2 T 93/2009-867, zrušil, a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž byla dovolání obviněných P. G., J. P. a J. Š. doručena ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., sdělil, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se vyjadřovat nebude. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. jsou přípustná, byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňují náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Ačkoliv ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. jako jeden z dovolacích důvodů uvádí, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž však tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta, dovolatelé ve svém mimořádném opravném prostředku neodkázali na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., ale jen na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to přesto, že zejména namítali, že v důsledku bezdůvodného odnětí zákonného soudce byla vytvořena situace, kdy v důsledku pokynů odvolacího soudu, o jehož nepodjatosti existují pochybnosti, nový samosoudce nalézacího soudu pro své rozhodnutí o vině využil toliko důkazů, které by mohly svědčit pouze v neprospěch dovolatelů. V důsledku toho se Nejvyšší soud nejprve zabýval námitkou dovolatelů týkající se možné podjatosti předsedkyně senátu 4 To Krajského soudu v Ostravě, a to přesto, že nebyl žádným z odvolatelů použit odkaz na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., ačkoliv fakticky jej ve svém mimořádném opravném prostředku vyjádřili.
Dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. předpokládá splnění dvou kumulativně stanovených podmínek: aa) ve věci rozhodl vyloučený orgán a bb) tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle §31 tr. ř. Musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vyloučený soud (soudce) vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Proto k uplatnění dovolacího důvodu zde nestačí, že byla kterákoli z osob podílejících se na řízení vyloučena, třebaže učinila jiná než meritorní rozhodnutí. Nepostačovalo by rovněž, byl-li za podjatého ve věci označen např. státní zástupce nebo zástupce jiné strany řízení či soudní zapisovatel. Tímto dovolacím důvodem není ani skutečnost, že se na dřívějším stadiu řízení sice podílel vyloučený soudce, ale nikoli již na vlastním rozhodnutí ve věci samé (např. v mezidobí bylo rozhodnuto o vyloučení takového soudce podle §31 tr. ř., věc byla odvolacím soudem zrušena a přikázána k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu podle §262 tr. ř., místo vyloučeného soudce již rozhodoval náhradní soudce ve smyslu §197 odst. 2 tr. ř.). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. však nelze použít, jestliže okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Zákon tedy neumožňuje, aby dovolatel – věděl-li o podjatosti soudce, který ve věci rozhodoval – namítal tuto skutečnost až v dovolání. Jestliže se o ní však dozvěděl až po rozhodnutí soudu druhého stupně, tj. nemohl-li ji namítat předtím, lze v ní spatřovat dovolací důvod podle tohoto ustanovení.
Nejvyšší soud prostudoval předložený spisový materiál, a to zejména protokoly zachycující průběh všech hlavních líčení a veřejných zasedání konaných v této trestní věci a dospěl k závěru, že samy o sobě nepodávají žádný důkaz svědčící o vzájemné podjatosti či nepodjatosti soudců činných v trestní věci obviněných P. G., J. P. a J. Š., a to zejména samosoudce JUDr. V. P., samosoudce JUDr. J. K. a předsedkyně senátu odvolacího soudu JUDr. M. S. S ohledem na vznesené námitky odvolatelů předseda senátu Nejvyššího soudu provedl podle §265o odst. 2 tr. ř. potřebné šetření a přípisem ze dne 17. 9. 2013, vedeným pod sp. zn. 5 Tdo 694/2013, vrátil spis Okresnímu soudu v Opavě s tím, aby se k okolnostem případu vyjádřili jak samosoudci oddělení 2 T Okresního soudu v Opavě, a to jmenovitě JUDr. V. P. a JUDr. J. K., tak i předsedkyně senátu 4 To Krajského soudu v Ostravě JUDr. M. S.
Předsedkyně senátu odvolacího soudu JUDr. M. S. ve svém vyjádření ze dne 23. 10. 2013 uvedla, že k výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2011, č. j. 4 To 64/2011-812, pod bodem ad III. může toliko odkázat na jeho odůvodnění tak, jak je rozvedeno na stranách 9 a 10 označeného rozhodnutí. S předsedou senátu Okresního soudu v Opavě JUDr. V. P. se setkala výhradně při oficiálních pracovních akcích, a to gremiálních poradách či školeních. Jednoznačně vyloučila, že by s JUDr. P. o předmětné trestní věci komunikovala jakoukoliv jinou formou, tedy mimo rámec usnesení z 26. 11. 2009 a 30. 6. 2011 a gremiální porady či porad, které se konaly u Okresního soudu v Opavě v přítomnosti dalších členů senátu 4 To a soudců zařazených na trestním úseku Okresního soudu v Opavě. Stanoviska k žalované trestní věci prezentovala výhradně v písemných vyhotoveních rozhodnutí a při ústním odůvodnění rozsudku dne 20. 9. 2012. Pro postup podle §30 tr. ř. stran své osoby neshledala a neshledává žádné zákonné důvody.
Předseda senátu 4 T Okresního soudu v Opavě JUDr. J. K. ve svém vyjádření ze dne 22. 10. 2013 konstatoval, že rozvrhem práce pro rok 2011 (ale i následující) byl určen jako soudce zastupující předsedu senátu 2 T JUDr. V. P. Proto po vrácení trestního spisu pod sp. zn. 2 T 93/2009 s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 4 To 64/2011, tehdejší předseda Okresního soudu v Opavě Mgr. J. U. písemným pokynem (č. l. 823) přidělil tuto trestní věc do senátu 4 T. V žádném případě se necítí podjatý tak, jak má na mysli ustanovení §30 tr. ř. Odsouzené G., P. a Š. vůbec neznal. Vztahy k předsedkyni odvolacího senátu 4 To JUDr. M. S. a předsedovi senátu 2 T JUDr. V. P. hodnotí jako dlouholeté kolegiální a standardní, nemá k nim žádný blízký osobní vztah. Pokud dovolatelé dovozují jeho podjatost založenou na zcela nesprávném hodnocení důkazů na základě pokynů odvolacího senátu 4 To, proti takovému stanovisku se důrazně ohradil. Je přesvědčen, že co nejobjektivněji prováděl a hodnotil všechny důkazy, pochopitelně při respektování stanovisek odvolacího senátu 4 To, jak ostatně ukládá i ustanovení §264 odst. 1 tr. ř. Pokud dovolatelé zmiňují využití důkazů pouze v jejich neprospěch, pak odkázal na písemné odůvodnění rozsudku ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 2 T 93/2009, kdy důkazy původně ve prospěch dovolatelů se ukázaly a byly vyhodnoceny jako naprosto lživé (svědci P., V., P.), a nemohly být tedy v jejich prospěch použity. Na druhé straně nepoužil v jejich prospěch, ale i neprospěch další důkazy (svědecké výpovědi viz č. l. 877), které byly obecné a v rovině úvah, zabýval se i nepřesnými časy uváděnými svědky (č. l. 879) – v podrobnostech odkázal na odůvodnění rozsudku. Jako soudce soudu prvého stupně není oprávněn se vyjadřovat k postupu odvolacího senátu ve smyslu §262 tr. ř., námitkám dovolatelů ohledně zaujatého postupu odvolacího soudu, bezdůvodnému odnětí zákonného soudce a dalším. Na druhé straně je přesvědčen, že je povinen respektovat pokyny odvolacího soudu, a to i ve vztahu k doplnění dokazování v požadovaném rozsahu (č. l. 816), důkazy hodnotil samostatně a volně, jak ukládá ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a vyhlášení odsuzujícího rozsudku je výsledkem pouze jeho práce. Závěrem připomněl stanovisko odvolacího soudu v odůvodnění usnesení ze dne 30. 6. 2011 (č. l. 820), tedy, že v žádném případě zde nejde o to, aby bylo docíleno jiného rozhodnutí soudu prvého stupně.
Proti těmto tvrzením JUDr. M. S. a JUDr. J. K. však stálo vyjádření JUDr. V. P. Jmenovaný soudce konkrétně ve svém vyjádření ze dne 4. 11. 2013 popsal, že pokud jde o JUDr. J. K., předsedu senátu Okresního soudu v Opavě 4 T, pak považuje vzájemné vztahy, ať profesní či osobní, za standardní a korektní a obvyklé vztahům k ostatním kolegům trestního úseku Okresního soudu v Opavě, jakož i kolegům na civilním oddělení, oddělení P, či dalších. V případě předsedkyně senátu 4 To Krajského soudu v Ostravě JUDr. M. S. pak její vztah ke své osobě, ať už v oblasti profesní, tak i v oblasti osobní, považuje za přinejmenším zvláštní až nepřátelský, což se projevilo zejména v rozhodování trestní věci Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 93/2009. Pokud jde o oblast profesní spolupráce, kdy JUDr. M. S. nahradila v předsednictví odvolacího senátu krajského soudu 4 To JUDr. J. M., tak se v poměrně dávné minulosti setkali a setkávali na gremiálních poradách. V souvislosti s řízením v konkrétní trestní věci Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 93/2009 nabyl vnitřního přesvědčení, že vztah JUDr. M. S. vůči jeho osobě je mimo rámec vztahu profesního i osobního, a to si potvrdil, když v rámci gremiální porady dne 27. 11. 2009 kromě jiného při probírání trestní věci Okresního soudu v Opavě sp. zn. 2 T 93/2009 (poničení hrobů a náhrobků na hřbitově v O.-K. dne 14. 3. 2009), došlo k hodnocení zprošťujícího rozsudku z 2. 10. 2009 a JUDr. S. byl napaden z vydání korupčního rozhodnutí ve věci, kdy mu bylo řečeno, že by měl být pohnán před kárný senát. Z dalšího zdůvodnění tohoto tvrzení vyplynulo, že babička obviněného J. P. H. G., která byla v té době přísedící krajského soudu, se měla přímo v objektu krajského soudu vyjadřovat, že u okresního soudu to těm policajtům ukázali a že to stejně tak dopadne u krajského soudu. Dále JUDr. S. uvedla, že o výrocích H. G. byla nucena udělat záznam na vedení krajského soudu. Poté předsedkyně senátu 4 To Krajského soudu v Ostravě dala do souvislosti, že než se G. stala přísedící krajského soudu, byla u Okresního soudu v Opavě přísedící, a to v senátě JUDr. V. P. Z proneseného nelze učinit subjektivně jiný závěr, než že šlo o pokus diskreditace osoby JUDr. P. z korupčního rozhodování pro nějakou údajnou známost soudce s přísedící senátu krajského soudu ve prospěch jejího vnuka. Projev JUDr. S. byl učiněn v rámci gremiální porady před ostatními členy senátu krajského soudu 4 To a předsedy senátu trestního úseku Okresního soudu v Opavě. Podle JUDr. P. je prokazatelně lživé tvrzení, že G. v době do roku 2002, kdy byla přísedící u Okresního soudu v Opavě, byla členkou senátu 2 T, tedy jeho senátu. Byla členkou jiného senátu. Jmenovanou přísedící neznal, nikdy se s touto ve svém soukromém a profesním životě nesetkal, a jak v účtárně Okresního soudu v Opavě zjistil, nepodařilo se dohledat, že by H. G. byly vypláceny nějaké náhrady za její zasedání v kterémkoli senátu u Okresního soudu v Opavě do r. 2002, do doby, kdy již nebyla zvolena jako přísedící pro Okresní soud Opava, ale pro Krajský soud v Ostravě. Poté, co byl spis sp. zn. 2 T 93/2009 po skončení odvolacího řízení vrácen Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení, tak v tomto nalezl jako pracovní materiál glosovaný rozsudek soudu prvního stupně ze dne 2. 10. 2009, sp. zn. 2 T 93/2009, který přiložil ve fotokopii. Podle JUDr. P. je zřejmě nadbytečné komentovat jednotlivé poznámky v uvedené pracovní verzi rozsudku prvního stupně, stačí poukázat jen na jejich obsah jako „soudce jasnovidec“, „HOVADO“ (strana 10 až 15). Skutečnost, že JUDr. P. uvedený rozsudek jako pracovní materiál opatřený poznámkami nalezl ve spise, byla prezentována JUDr. M. S. náměstkem Krajského soudu JUDr. V. V., kterého informoval. Z výše uvedeného tak JUDr. P. nabyl přesvědčení, že jejich vztah, ať už profesní nebo osobní, je narušen takovým způsobem, že v jeho případě se odráží nebo odrazil v rozhodovací činnosti předsedkyně senátu 4 To Krajského soudu v Ostravě.
V reakci na tato tvrzení JUDr. V. P. Nejvyšší soud učinil další potřebné šetření na Okresním soudě v Opavě a na Krajském soudě v Ostravě. Předsedkyně Okresního soudu v Opavě po provedeném šetření zaslala Nejvyššímu soudu abecední seznam přísedících pro volební období 1998 – 2001, v němž figuruje H. G., dotazník vyplněný H. G. dne 18. 2. 1998, část rozvrhu práce s přiděleným senátem 2 T JUDr. V. P. pro rok 2001, seznam trestních spisů a data protokolů o hlavním líčení se jménem H. G. a vyjádření soudců trestního úseku. Předsedkyně Okresního soudu v Opavě ve své zprávě k prošetření přísedící H. G. uvádí, že ze seznamu přísedících Okresního soudu v Opavě zjistila, že do roku 1998 nebyla jmenovaná přísedící. Zvolena byla na období 1998 – 2001, dotazník vyplnila dne 18. 2. 1998 (ten se vyplňuje po složení slibu) a byla přidělena do senátu 2 T k JUDr. V. P. V seznamu přísedících pro volební období 2002 – 2005 již není vedena. Tato skutečnost odpovídá výpovědi samotné paní H. G. založené v trestním spise pod sp. zn. 2 T 93/2009 na č. l. 69. Porovnáním osobních dat je nepochybné, že jde o stejnou osobu, přičemž kontrolou seznamu všech přísedících zjistila, že v nich není jiná přísedící stejného jména. Dále nechala zjistit trestní věci zapsané v oddělení 2 T, kde bylo rozhodováno v senátu, a z těchto si nechala předložit všechny trestní spisy, ve kterých v rozsudku figurovalo jméno přísedící H. G. Provedla fyzickou kontrolu těchto spisů (v případě pod sp. zn. 2 T 203/98 byl k dispozici pouze rozsudek) s následujícím výsledkem. Z tohoto seznamu vyplývá, že přísedící paní H. G. se prokazatelně zúčastnila 15 jednání, ať již hlavní líčení proběhlo či nikoliv. V dalších protokolech o hlavním líčení je uvedena jako přísedící, z těchto protokolů – označené „?“ – však nelze zjistit, zda byla fyzicky přítomna, protože byla běžná praxe, že zapisovatelka nadepisovala protokoly o hlavním líčení ještě v kanceláři. Pokud předsedové senátů včas zjistí, že hlavní líčení neproběhne, nechají přísedící telefonicky odvolat. Dále z referátů s nařízením prvního hlavního líčení zjistila, že ve všech zkoumaných případech dal předseda senátu 2 T JUDr. V. P. pokyn kanceláři předvolat přísedící podle seznamu, ani v jednom případě při nařízení prvního hlavního líčení nežádal o předvolání konkrétní přísedící paní H. G. Ostatní předsedové trestních senátů jméno přísedící H. G. znají pouze ze žádosti Nejvyššího soudu o vyjádření, neví o tom, že by s ní soudili, pracovali pouze se svými přísedícími. Tato zpráva včetně seznamu trestních věcí a možnosti prostudování trestních spisů byla předána JUDr. V. P. s možností se vyjádřit.
JUDr. V. P. se vyjádřil k informacím v rámci šetření přísedící H. G. tak, že je nepochybně pravdou, že H. G. v senátě 2 T vykonávala funkci přísedící, a to v konkrétních trestních věcech od 26. 5. 1998 do 20. 3. 2001. Na uvedenou přísedící si nepamatuje ani vizáží, ani jménem a příjmením, jak již uvedl ve svém vyjádření ze dne 4. 11. 2013. Nicméně z jím předložených spisů, týkajících se činnosti H. G., je evidentní, že činnost přísedící v senátu 2 T vykonávala. Je možné, že na konkrétní osobu si nepamatuje proto, že v průběhu necelých tří let jejího působení u Okresního soudu v Opavě u konkrétního senátu tato byla předsedou senátu využita toliko v šesti trestních věcech, naposledy pak 20. 3. 2001. Jak uvedl, pro odstup doby si nepamatuje na její působení v jeho senátě, navíc se mu ani nepodařilo, jak již uvedl v minulosti, zjistit prostřednictvím účtárny zdejšího soudu, že by tato byla za svou činnost jako přísedící v době od 18. 2. 1998 do 20. 3. 2001 u Okresního soudu v Opavě nějakým způsobem honorována.
Mgr. J. U., bývalý předseda Okresního soudu v Opavě, ve svém vyjádření uvedl, že pokud se má vyjádřit ke gremiální poradě konané dne 27. 11. 2009 k otázkám, které jsou uváděny v žádosti Nejvyššího soudu, pak s odstupem času musí říci, že si jen těžko může zapamatovat jednotlivé věty, které účastníci gremiální porady pronesli. To se týká i případných vět, které pronesla na gremiální poradě JUDr. S. Obecně lze říci, že průběhy gremiálních porad byly vždy bezproblémové, neútočné, což souviselo s kladným hodnocením celého trestního úseku Okresního soudu v Opavě, pokud jde o rozhodovací činnost. Nevzpomíná si obecně, že by někdo někomu vyhrožoval kárným senátem a neví nic o nějakém záznamu k přísedící paní G. Na gremiálních poradách obecně jako jeden ze základních programových bodů měli vždy zařazen rozbor odvolacího senátu k věcem, které s odvoláním či se stížností prošly krajským soudem, zejména pak ale ke zrušeným věcem. Pokud jde o gremiální poradu ze dne 27. 11. 2009, pak jistě nešlo o nějakou výjimku, rovněž na této gremiální poradě byly zejména zrušené věci za celé předchozí období od minulé gremiální porady projednávány. V rámci toho v určitém okamžiku došlo i na předmětnou trestní věc sp. zn. 2 T 93/2009, přičemž je zřejmé, že krajský soud tuto věc projednal v neveřejném zasedání dne 26. 11. 2009, tj. den před gremiální poradou. Okresní soud v Opavě rozhodl v této věci rozsudkem dne 2. 10. 2009 a následně byla věc postoupena krajskému soudu k rozhodnutí o odvolání státního zástupce. V mezidobí, tedy od vyhlášení rozsudku do konání gremiální porady, se mimo jiné stalo to, že JUDr. P. své rozhodnutí komentoval v České televizi – regionální vysílání a následně v regionálním tisku, (na nevhodnost tohoto komentáře byl mimo jiné upozorněn ze strany vedení Policie České republiky v Opavě). Některý ze soudců Krajského soudu v Ostravě (pravděpodobně JUDr. S.) se zmínil o tom, že v dané věci došlo k více zejména procesním pochybením a je otázkou, zda je či není vhodné, aby se předseda senátu ke svým věcem takto vyjadřoval. Mgr. J. U. podotknul, že v té době nebyla celá věc nijak „vyostřena“, předseda senátu nemohl mít ještě k dispozici spis, který byl na krajském soudě a nemohl se tak seznámit s „glosovaným“ rozsudkem. Závěrem zopakoval, že skutečně není schopen s odstupem času uvést, jaké konkrétní věty na gremiální poradě zazněly, může jen potvrdit, že i průběh této gremiální porady byl bezproblémový a z jeho strany v té době nebyl důvod k tomu, aby jako předseda soudu tuto věc řešil. Jako přílohu přiložil vytištěné články týkající se projednávané kauzy z opavského deníku.cz a rozhlasu.cz/ostrava.
JUDr. A. F. ve svém vyjádření napsala, že podle údajů v ISAS měla na den 27. 11. 2009 nařízena dvě veřejná zasedání a dvě hlavní líčení, takže předpokládá, že se na gremiální poradu dostala až později, pokud vůbec. Na průběh porady si nepamatuje, dokonce si ani nevybavuje, zda se této porady zúčastnila. JUDr. J. K. ve svém vyjádření poznamenal, že na obsah a průběh konkrétní gremiální porady (ale ani na další) si nepamatuje, nicméně pochybuje, že by ze strany odvolacího senátu zazněly výtky – navíc tak vyhrocené – k trestní věci, která měla být rozhodnuta odvolacím senátem pouhý den před gremiální poradou, kdy rozhodnutí ještě nemohlo být písemně odůvodněno a seznámen s ním JUDr. V. P. O záznamu k výrokům přísedící nic neví. JUDr. A. V. uvedla, že od počátku října 2009 do poloviny března 2010 jí byla vystavena pracovní neschopnost. Gremiální porady konané dne 27. 11. 2009 se nezúčastnila. Mgr. P. P. zkonstatoval, že na průběh gremiální porady ze dne 27. 11. 2009 si nevzpomíná, žádné poznámky k dispozici nemá. Pochybuje však, že by padly výrazy jako „korupční“ nebo o „pohnání před kárný senát“. Ohledně záznamu, který měla učinit JUDr. S. stran H. G. mu rovněž není nic známo. Mgr. D. H. se předmětné gremiální porady neúčastnil, jelikož v roce 2009 byl přidělen jako soudce u Okresního soudu v Bruntále, kde měl dne 27. 11. 2009 jednací den a soudil věci pod sp. zn. 66 T 149/2009 a 66 T 141/2009.
Místopředseda Krajského soudu v Ostravě JUDr. V. V. předložil Nejvyššímu soudu vyjádření členů senátu 4 To krajského soudu, kteří se zúčastnili gremiální porady u Okresního soudu v Opavě dne 27. 11. 2009. Jmenovaný místopředseda rovněž podotknul, že vedení krajského soudu nebyl předložen žádný záznam, ať již JUDr. M. S. nebo kohokoliv jiného, který by se týkal výroků přísedící krajského soudu H. G. Ke glosovanému rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 10. 2009, č. j. 2 T 93/2009-644, uvedl, že předmětný rozsudek mu byl předložen soudcem Okresního soudu v Opavě JUDr. V. P., který jej navštívil. Následně byl projednán se členy senátu 4 To, přičemž všichni členové tohoto senátu vyloučili, že by kdokoliv z nich byl autorem glos v rozsudku. Předsedkyně senátu Mgr. A. E. k tomu dodala, že autorem poznámek je její manžel JUDr. V. E., tehdy advokát, v současné době již důchodce, který uvedený rozsudek nalezl doma, kam si ho Mgr. E. vzala k prostudování. Po zjištění těchto skutečností byla celá záležitost projednána jednak s Mgr. E., a dále s ní byli na pracovní poradě seznámeni soudci působící na odvolacím trestním úseku krajského soudu. Bylo jim připomenuto, že uvedená situace je nepřijatelná a nesmí se opakovat. Další opatření činěna nebyla.
JUDr. M. S. se vyjádřila v tom smyslu, že si na průběh gremiální porady konané dne 27. 11. 2009 u Okresního soudu v Opavě nepamatuje. Její obsah však nepochybně nijak nevybočil z průběhu jednotlivých porad. Rozhodně vyloučila, že by JUDr. V. P. osočila „z vydání korupčního rozhodnutí“, případně mu vyhrožovala „pohnáním před kárný senát“. V rozhodnutí ze dne 26. 11. 2009, č. j. 4 To 289/2009-674, byly primárně řešeny otázky procesního rázu, rozsah provedeného dokazování a hodnocení práce orgánů přípravného řízení, jak je zřejmé z odůvodnění tohoto usnesení. V pořadí druhé zrušovací usnesení bylo Krajským soudem v Ostravě vydáno dne 30. 6. 2011, pod č. j. 4 To 64/2011-812, které však již na žádné z gremiálních porad u Okresního soudu v Opavě referováno nebylo. Teprve v rámci tohoto rozhodnutí, a to na straně 4, rozvedl odvolací soud obsah svědecké výpovědi J. H. tak, jak ji učinil do protokolu mimo hlavní líčení dne 7. 6. 2010, a v níž popisuje průběh setkání se svědkyní H. G. Stejně tak až v této fázi trestního stíhání pracoval krajský soud s obsahem spisu Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 222/2009, kde jsou blíže popisovány aktivity paní H. G. (č. l. 7 zrušovacího usnesení). Vůči paní H. G. v souvislosti s projednávanou trestní věcí nevyvinula jakoukoliv aktivitu, záznam či oznámení stran její osoby na žádný orgán či instituci neučinila. Pro takovýto postup neměla a nemá jakýkoliv, natož zákonný důvod. Jen pro úplnost zdůraznila, že v souvislosti s návštěvou JUDr. V. P. u pana místopředsedy Krajského soudu v Ostravě pro věci trestní JUDr. V. V. ohledně poznámek na pracovní verzi rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 10. 2009, č. j. 2 T 93/2009-644, o žádných výhradách stran svého chování či vystupování na gremiální poradě dne 27. 11. 2009 informována nebyla. První námitky ze strany JUDr. V. P. na její průběh zaznamenala až v souvislosti s jeho podáním ze dne 4. 11. 2013 ve věci sp. zn. 5 Tdo 694/2013, tedy s časovým odstupem téměř 4 let.
Mgr. A. E. ve svém vyjádření uvedla, že stran gremiální porady v listopadu 2009 si nepamatuje na žádné skutečnosti, které by svým významem měly v její mysli zanechat paměťovou stopu. To znamená, že si nepamatuje na nic, co by souviselo s kauzou řešenou JUDr. P., jíž se jeho přípisy týkají. Stran JUDr. P. „odhalených“ výrazů na stejnopisu rozsudku uvedla, že po náhodném zhlédnutí televizní reportáže a televizního vystoupení JUDr. P. k jím projednávané kauze poničeného hřbitova bylo zřejmé, že věc bude předložena krajskému soudu k rozhodnutí o odvoláních, a to senátu 4 To, jehož je členkou. Nic jí proto nebránilo v tom, aby se po nápadu věci do senátu seznámila s důvody, které vedly nalézací soud k vydání zprošťujícího rozsudku, byť se nakonec na rozhodnutí v dané věci nepodílela. Porada celého senátu stran některých věcí není ničím výjimečným. Proto si vzala kopii rozsudku domů, aby si ho mimo pracovní dobu v klidu přečetla. Manžel jako osoba práva znalá – advokát Mgr. V. E., který spolu s ní televizní reportáž a následné vystoupení JUDr. P. shlédnul, si rozsudek, který měla v pracovně na stole, přečetl a udělal na něm poznámky, jak byly JUDr. P. odkryty. To také sdělila místopředsedovi soudu poté, co jej JUDr. P. informoval. Doufá, že toto její vyjádření, podepsané rovněž jejím manželem, je dostačující.
Mgr. V. S. zkonstatovala, že nebyla nikdy, a tedy ani na gremiální poradě Okresního soudu v Opavě (má se jednat o měsíc listopad 2009), přítomna žádných invektiv a nevhodných slovních výpadů ze strany předsedkyně senátu JUDr. M. S. vůči soudci JUDr. P. V trestní věci – rozsudek JUDr. P. – jí již neznámé sp. zn. si pamatuje, že došlo na jednom stejnopisu rozsudku Okresního soudu v Opavě k napsání nevhodných až urážlivých glos, které pak byly předmětem stížnosti JUDr. P. u místopředsedy Krajského soudu v Ostravě. V té době pak vyšlo najevo, že „autorem glosování“ je JUDr. (pozn. správně Mgr.) V. E., manžel členky senátu 4 To Mgr. A. E.
Konečně se k věci vyjádřil rovněž Mgr. R. A., který uvedl, že si s ohledem na delší časový odstup od gremiální porady konané dne 27. 11. 2009 nevybavuje bližší podrobnosti. Z uvedeného usuzuje, že tato se nijak významněji nelišila od jiných gremiálních porad pořádaných u Okresního soudu v Opavě, v rámci kterých byl zpravidla projednáván pořad dotčených trestních věcí jednotlivých soudců přidělených na trestním úseku. Bezpečně je však přesvědčen o tom, že ze strany žádného ze soudců senátu 4 To, včetně jeho předsedkyně JUDr. M. S. nezazněly na adresu JUDr. V. P. (ani kteréhokoliv jiného soudce Okresního soudu v Opavě) jakékoliv nevhodné, hanlivé či osočující výrazy, jež by byly v rozporu s obecnými zásadami a principy slušnosti, morálky a profesní etiky. Takovou situaci by si naopak i po více než 4 letech rozhodně vybavil. Co se týče pracovní verze rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 10. 2009, č. j. 2 T 93/2009-644, na kterém byly vyznačeny poznámky a vpisky nepřijatelného obsahu, s jistotou vyloučil, že by byly psány některým z členů senátu 4 To Krajského soudu v Ostravě.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. Pochybnosti o nestrannosti soudce (policejního orgánu) musejí vyplývat z faktických a zřejmých okolností svědčících o jeho neobjektivním přístupu. Za podjatost soudce (policejního orgánu) pro poměr k věci nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná jen ze subjektivních názorů obviněného či jiných ničím nepodložených předpokladů a domněnek (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 375). Nejvyšší soud již ve svých dřívějších rozhodnutích nebo rozhodnutích dalších soudů publikovaných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek uváděl řadu konkrétních příkladů, které nezakládají poměr k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. Z projednávání věci nebude proto vyloučen soudce jen proto, že zaujal k projednávané věci odlišný právní názor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001, publikované pod č. T 339 Souboru tr. rozhodnutí Nejvyššího soudu), ani profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejném pracovišti a do stejného senátu (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 9 To 32/2006, publikované pod č. 30/2007 Sb. rozh. tr.), či skutečnost, že soudce v minulosti zastupoval jako obhájce obviněného, který je nyní v jiné trestní věci poškozeným (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2011, sp. zn. 4 To 70/01, publikované pod č. 45/2002, Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud provedl k námitkám obviněných P. G., J. P. a J. Š. rozsáhlé potřebné šetření ve smyslu §265o odst. 2 tr. ř. týkající se vztahu předsedkyně senátu 4 To JUDr. M. S. k soudci Okresního soudu v Opavě JUDr. V. P., zejména se zaměřil na výhrady JUDr. P. vztahující se ke gremiální poradě konané dne 27. 11. 2009. Žádný z dotázaných soudců jak Okresního soudu v Opavě, tak i Krajského soudu v Ostravě však nepotvrdil, že by JUDr. M. S. vystupovala jakkoliv nepřátelsky či neprofesionálně vůči JUDr. V. P., naopak JUDr. M. S. takové nepřátelské vystoupení, resp. invektivy vůči němu výslovně vyloučila, což je v souladu s vyjádřením Mgr. V. S., která zkonstatovala, že nebyla nikdy, a tedy ani na gremiální poradě Okresního soudu v Opavě (má se jednat o měsíc listopad 2009), přítomna žádných invektiv a nevhodných slovních výpadů ze strany předsedkyně senátu JUDr. M. S. vůči soudci JUDr. P. Rovněž Mgr. R. A. uvedl, že bezpečně je přesvědčen o tom, že ze strany žádného ze soudců senátu 4 To, a to včetně jeho předsedkyně JUDr. M. S., nezazněly na adresu JUDr. V. P. (ani kteréhokoliv jiného soudce Okresního soudu v Opavě) jakékoliv nevhodné, hanlivé či osočující výrazy, jež by byly v rozporu s obecnými zásadami a principy slušnosti, morálky a profesní etiky, neboť takovou situaci by si naopak i po více než 4 letech rozhodně vybavil. Z toho je bezpečně prokázáno, že přes tvrzení samosoudce JUDr. V. P., k žádným takovým výrokům nedošlo, zvláště když i ostatní shora uvedení soudci obou na rozhodování zúčastněných soudů, kteří měli být přítomni předmětné gremiální poradě, si na žádné takové výroky nepamatují a naopak uvádějí, že obecně lze říci, že průběhy gremiálních porad byly vždy bezproblémové a neútočné (viz např. shora citovaná vyjádření Mgr. J. U. a Mgr. P. P.). Pokud jde o vyjádření JUDr. V. P. ohledně těchto skutečností, považoval ho Nejvyšší soud přinejmenším za nevěrohodné, neboť skutečnosti v něm uváděné nebyly potvrzeny žádným ze soudců, kteří měli být přítomni na uvedené gremiální poradě, a navíc jeho vyjádření neodpovídalo skutečnosti, ani pokud jde o skutečnost, že přísedící G. v době do roku 2002, kdy byla přísedící u Okresního soudu v Opavě, byla členkou senátu 2 T, tedy jeho senátu, přičemž označil dokonce takové tvrzení jako „lživé“, neboť jmenovanou přísedící neznal, nikdy se s ní ve svém soukromém a profesním životě nesetkal. Na základě provedeného šetření bylo totiž bezpečně prokázáno, že naopak přísedící H. G. byla přidělena do senátu 2 T k JUDr. V. P. a prokazatelně se zúčastnila nejméně 15 jednání v jeho senátu, ať již hlavní líčení proběhlo či nikoliv (srov. shora citovanou zprávu předsedkyně Okresního soudu v Opavě JUDr. M. K.).
Provedeným šetřením bylo také dostatečně objasněno, jak a kým došlo k nevhodnému glosování JUDr. V. P. předloženého opisu rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 2 T 93/2009. Jak vyplývá z vyjádření Mgr. A. E., glosoval zmíněnými poznámkami po náhodném zhlédnutí televizní reportáže a televizního vystoupení JUDr. P., k jím projednávané kauze poničeného hřbitova, uvedený rozsudek její manžel bývalý advokát Mgr. V. E., jenž si rozsudek, který měla v pracovně na stole, přečetl a udělal na něm poznámky, jež byly JUDr. P. odkryty, což také tento výslovně na jejím písemném vyjádření svým podpisem stvrdil. Přestože nelze tuto skutečnost, zejména, že Mgr. A. E. svým shora popsaným postupem umožnila, aby se její manžel u ní doma seznámil s nepravomocným rozhodnutím v dané věci a uvedeným zcela nevhodným způsobem ho oglosoval, považovat za postup v souladu se zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (srov. zejména §80 a §81), je třeba v této souvislosti uvést, že Mgr. A. E. se rozhodování senátu 4 To v této věci nezúčastnila (srov. protokoly o veřejném zasedání na č. l. 672, 810 a 910 spisu), a proto se toto pochybení nemohlo projevit v podjatosti některého z členů tohoto senátu, kteří se podíleli na rozhodování Krajského soudu v Ostravě v této trestní věci. Provedeným šetřením se rovněž podařilo vyloučit tvrzení JUDr. V. P. ohledně jednání JUDr. M. S. vůči paní H. G., jež mělo spočívat v údajném sepsání záznamu v projednávané trestní věci, který měla předložit vedení Krajského soudu v Ostravě (srov. vyjádření místopředsedy JUDr. V. V. ze dne 9. 12. 2013). Nejvyšší soud tak neshledal žádnou okolnost, která by se mohla vyložit jako účelová či zkreslující objektivní zjištění v dané věci a zpochybnit tak nestranný přístup soudců činných jak u nalézacího, tak i u odvolacího soudu, a to zejména JUDr. J. K. a JUDr. M. S.
Následně se Nejvyšší soud mohl zabývat zbytkem námitek, jež uplatnili dovolatelé, a to, že nový předseda senátu nalézacího soudu pro své rozhodnutí o vině využil toliko důkazů, které by měly svědčit pouze v jejich neprospěch, že jím nebyly hodnoceny všechny provedené důkazy v jejich komplexu, a že věc byla odvolacím soudem přidělena k rozhodnutí jinému, než zákonnému soudci s pokynem, které důkazy považovat z hlediska rozhodování o vině za rozhodující, včetně naznačení, jak hodnotit osoby dovolatelů. Podle názoru dovolatelů je tedy evidentní, že v důsledku zaujatého postupu odvolacího soudu byli následně i nalézacím soudem (samosoudcem, kterému byla věc nově přidělena) provedené důkazy hodnoceny zcela nesprávně, ve zřejmém rozporu s ustanovením §2 odst. 5 a 6 tr. ř.
Obviněný P. G., J. P. a J. Š. uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učinil-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit.
Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 4 To 64/2011 (č. l. 812 a násl. spisu), se podává, že pokud jde o výrok učiněný podle §262 tr. ř., zde odvolací soud opětovně konstatuje, že pokyny odvolacího soudu vyplývající z jeho usnesení ze dne 26. 11. 2009, nebyly zcela splněny, do značné míry šlo o plnění pokynů pouze formální, dokazování nebylo prováděno tak, jak měl na mysli odvolací soud a okresní soud opětovně pracoval i s důkazy procesně irelevantními, třebaže byl na tuto skutečnost již dříve upozorněn. Soud prvního stupně při hodnocení důkazů nepostupoval důsledně ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a také ze způsobu odůvodnění napadeného rozsudku lze dovodit, že by v dalším stadiu řízení nebylo zcela důsledně a objektivně zajištěno splnění pokynů odvolacího soudu. Přitom si je odvolací soud vědom skutečnosti, že postup podle §262 tr. ř. je podstatným zásahem do práva na zákonného soudce (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Je však třeba vedle již uvedeného dále konstatovat, že soud prvního stupně nedostál svým povinnostem vyplývajícím z ustanovení §264 odst. 1 tr. ř., polemizoval se závěry soudu odvolacího nevhodným způsobem a pokyny odvolacího soudu v rámci jeho zrušovacího usnesení bagatelizoval. Z rozhodnutí nalézacího soudu také vyplývá, že mu nebyla věnována náležitá péče a pozornost. Za tohoto stavu tedy dospěl odvolací soud k závěru, že je vhodné, aby věc byla dále projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu (správně jiným samosoudcem). V žádném případě zde nejde o to, aby bylo docíleno jiného rozhodnutí soudu prvního stupně, ale o to, aby byl nalézacím soudem zjištěn skutkový stav bez pochybností, aby byly odstraněny přetrvávající rozpory a byly tak vyjasněny i námitky odvolatele, které jsou opakovaně vznášeny. Krajský soud rozhodně nemíní, a je si plně vědom toho, že ani není oprávněn, nalézacímu soudu nařizovat, jak konkrétní důkazy hodnotit a k jakým skutkovým zjištěním dospět. Okresní soud však určité významné okolnosti setrvale ignoruje, přičemž pro naplnění zásad podle §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. nestačí provedené důkazy pouze konstatovat, ale je třeba zároveň osvětlit jejich význam pro skutková zjištění soudu, případně vysvětlit, proč jsou tyto důkazy bez významu. Nalézací soud však opakovaně kumuluje hodnocení důkazů s jejich popisem bez návaznosti na souhrn provedených důkazů a jejich konfrontaci, pokud si odporují, při nerespektování zásad formální logiky (v podrobnostech srov. č. l. 820 – 821 spisu).
Podle ustanovení §264 odst. 1 tr. ř. soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil. Nalézacímu soudu tedy příslušelo, aby v případě, že mu byla odvolacím soudem věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, a tento ji rozhodoval v novém složení senátu (jiným samosoudcem), byl vázán právním názorem, který odvolací soud vyslovil ve svém rozhodnutí (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 7 To 66/2000, publikované pod č. 34/2001 Sb. rozh. tr.). Pokud není skutkový stav věci správně zjištěný a jestliže má odvolací soud za to, že je tomu tak proto, že okresní soud nehodnotil správně důkazy vykonané ve věci, může odvolací soud upozornit soud prvního stupně, ve kterých směrech má být řízení doplněno nebo čím je třeba se znovu zabývat, nesmí však ke způsobu hodnocení důkazů udělovat závazné pokyny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 1967, sp. zn. 9 Tz 78/67, publikované od č. 36/1968 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na předestřenou judikaturu tak Nejvyšší soud má za to, že nedošlo k žádnému pochybení ze strany odvolacího soudu. Především odvolací soud pečlivě odůvodnil svůj postup podle §262 tr. ř. (zejména srov. č. l. 820 spisu), a proto není důvodná námitka odvolatelů, že došlo k bezdůvodnému odnětí trestní věci zákonnému soudci, neboť v této věci s ohledem na skutečnosti uváděné odvolacím soudem i podle názoru Nejvyššího soudu byly splněny podmínky ustanovení §262 tr. ř. a nedošlo k porušení článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že v rámci pokynů odvolacího soudu v obou zrušujících rozhodnutích ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 4 To 289/2009, a ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 4 To 64/2011, nedošlo k udělení žádného závazného pokynu ke způsobu hodnocení důkazů nalézacím soudem (č. l. 674 – 683 a 812 – 821 spisu) a rovněž nalézací soud v rozsudku ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 2 T 93/2009, se žádným takovým pokynem necítil být zavázán a postupoval v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. zejména na základě zásady volného hodnocení důkazů. Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 2 T 93/2009, nejprve předestřel provedené důkazy, a poté přistoupil k hodnocení všech provedených důkazů, přičemž postupoval ve smyslu stanovisek i pokynů vyplývajících z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 4 To 289/2009, a ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 4 To 64/2011, a z hlediska námitek obviněných dospěl mimo jiné také k následujícím závěrům. Výpovědi samotných poškozených neobsahovaly nic, co by přispělo k identifikaci pachatelů, stejně tak soud hodnotil výpovědi svědků B. a H. Svědek B. hovoří pouze o konkrétním čase, kdy slyšel nesrozumitelný hovor zřejmě tří podnapilých mužů. Vzhledem k noční době, kdy se spousta mladých lidí pohybuje po městě, přemisťuje se do různých klubů (jako ostatně činili svědci P., V. a další), nelze tento důkaz použít v neprospěch obviněných, neboť se nepodařilo zjistit či určit, že to byli právě tito tři obvinění. Stejně tak výpověď svědka H. nemá ve vztahu k identifikaci pachatelů žádnou vypovídací hodnotu, vzhledem k tomu, že svědek pouze obecně uváděl, že slyšel od nějakých důchodců, že poškozovat hroby měla nějaká parta mladých lidí, kteří se schází u školy, takže ani z této výpovědi nelze nic použít k identifikaci pachatelů (srov. str. 12 – 13 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Kromě toho nalézací soud hodnotil také první výpovědi obviněných učiněné v přípravném řízení, které byly posléze změněny, a soud se tak musel zabývat tím, proč k těmto změnám došlo a zda tyto změny odpovídají dalším provedeným důkazům (srov. str. 13 – 14 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud se rovněž vypořádal s námitkami obhajoby (srov. předposlední odstavec na str. 14 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Na základě takto provedených a vyhodnocených důkazů dospěl soud k závěru o vině obviněných. Po právní stránce bylo jejich jednání kvalifikováno jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Právní kvalifikace byla použita s ohledem na dobu spáchání trestných činů a s přihlédnutím k tomu, že kvalifikace podle příslušných ustanovení trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 by pro ně nebyla příznivější. Pokud jde o společenskou nebezpečnost jejich jednání, je nutno zdůraznit, že jde o jednání značně zavrženíhodné, které má nejen aspekt ve výši způsobené škody, ale také etický a citový dopad ve vztahu k poškozeným – pozůstalým (srov. str. 14 – odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud, který rozhodoval o odvolání všech tří obviněných, v odůvodnění svého rozsudku ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 4 To 189/2012, poznamenal, že v řízení, které rozsudku předcházelo, a to po rozhodnutí podle §262 tr. ř., neshledal takové podstatné procesní vady, které by měly mít za následek zrušení napadeného rozsudku. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolací soud konstatuje, že se v něm nalézací soud správně a logicky vypořádal s podstatnými okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Rozvedl, jaké důkazy provedl, jak je hodnotil, jak se vypořádal s obhajobou obviněných a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. Podle odvolacího soudu rozsudek nalézacího soudu netrpí podstatnými vadami a jeho odůvodnění svým obsahem odpovídá kritériím uvedeným v ustanovení §125 tr. ř. Nalézací soud provedl veškeré dostupné důkazy v rozsahu pro rozhodnutí nezbytném v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a zjistil tak skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Provedené důkazy okresní soud ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. při řádném uvážení všech okolností případu vyhodnotil jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu. Dbal, aby byly stejně objasněny okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněných. Za této situace proto odvolací soud plně respektoval provedené hodnocení důkazů nalézacím soudem, jímž je podle §263 odst. 7 věta poslední tr. ř. i vázán (srov. str. 6 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 4 To 189/2012). Odvolací soud se vypořádal s námitkami obviněných týkajících se totožnosti skutku (srov. str. 8 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), kromě toho se dále zabýval výpověďmi obviněných, které učinili v přípravném řízení a které potom změnili (srov. str. 9 a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud rovněž zmínil, že nalézací soud věnoval enormní pozornost vyhodnocení všech ve věci provedených důkazů a zejména pak logicky posuzoval nejen obsahy jednotlivých svědeckých výpovědí M. P., P. P. a T. V., ale naprosto správně poukázal na jejich časový sled a změny obsahu podle vývoje důkazní situace. Je nesporné, že nejen tito svědkové, ale stejně tak i matka obviněného J. P., svědkyně H. P., byli vedeni zřejmou snahou obviněným svými výpověďmi pomoci a fakticky je z protiprávního jednání vyvinit. Při těchto úvahách nemůže zůstat stranou ani enormní aktivita další příbuzné J. P., a to jeho babičky H. G., která se nejen podílela na sepisu stížnosti z 20. 3. 2009, ale dokonce osobně kontaktovala svědka J. H., jak vyplývá z jeho výpovědi ze dne 6. 10. 2010 (č. l. 700, 700 p. v. spisu), která byla u hlavního líčení zprocesněna postupem podle §211 odst. 1 tr. ř. (č. l. 855 p. v. spisu) – srov. str. 10 – 11 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Odvolací soud ve shodě se soudem nalézacím dospěl k závěru, že výpovědi obviněných učiněné po podání obžaloby byly záměrně zvoleny tak, aby dopad jejich trestné činnosti a s tím spojená trestní odpovědnost pro ně byla zcela vyloučena, tedy, aby byli z této vyviněni. Nalézací soud správně vyhodnotil, že jejich nově prezentované verze nemohou obstát (srov. str. 11 – 12 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). V této souvislosti obhajobě nepřisvědčil ani v tom směru, že by ve věci neexistoval jediný přímý důkaz svědčící o vině obviněných. Obvinění se totiž ve svých výpovědích z přípravného řízení, které jsou jednoznačně procesně relevantní, neboť byly realizovány po zahájení trestního stíhání, navzájem usvědčují a lze z nich spolehlivě dovodit, že žalované noci, ve vymezeném časovém horizontu, se na hřbitově v O.-K. dopustili jednání, které je přesně popsáno ve výroku odvoláním napadeném rozsudku. Procesně relevantním způsobem, a to bez jakékoli neadekvátní ingerence ze strany orgánů činných v rámci přípravného řízení, byly realizovány i prověrky na místě podle §104e tr. ř. obviněnými J. P. a J. Š. (č. l. 397 – 401, 402 – 406 spisu). Nejvyšší soud k tomu dodává, že takto učiněné skutkové a právní závěry soudů nižších stupňů jsou tak zcela v souladu s předloženým spisovým materiálem. Pokud jde o samotné hodnocení důkazů, Nejvyšší soud na základě přezkoumání odůvodnění rozsudků soudy nižších stupňů a na základě studia předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že oba nižší soudy se správně, logicky a přesvědčivě vypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro jejich rozhodnutí. Zejména nalézací soud potom rozvedl, které důkazy provedl, jak je hodnotil, jak se vypořádal s obhajobou obviněných a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. Soudy byl v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Byl to zejména nalézací soud, který potom provedené důkazy hodnotil ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. při řádném uvážení všech okolností případu jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 4 To 189/2012, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., případně uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který pouze nově rozhodl o trestech uložených obviněným P. G., J. P. a J. Š., přičemž v ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek nalézacího soudu nezměněn, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněných uplatněnými v rámci odvolacího řízení, a své rozhodnutí i dostatečně odůvodnil.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněných P. G., J. P. a J. Š. o dovolání zjevně neopodstatněná, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2014
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.