ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.138.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 138/2014-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. února 2014 o dovolání obviněného D. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2013, č. j. 10 To 290/2013-269, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 143/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2013, č. j. 10 To 290/2013-269, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne ze dne 6. 6. 2013, č. j. 5 T 143/2012-219. Tímto rozsudkem byl obviněný D. Š. v bodech 1) a 2) výroku o vině uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku spáchaném v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za tyto přečiny mu byl podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo vysloveno zabrání věci, a to konkrétně ve výroku rozsudku specifikovaných. O nárocích poškozených bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. Dále rozsudek obsahuje odsuzující výroky a výroky o náhradě škody ve vztahu ke spoluobviněným J. M. a M. Š.
Dovolání obviněný D. Š. opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí krajského, ale i okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Má za to, že provedené dokazování trpí nedostatky, které způsobují, že jeho vina mu nebyla spolehlivě prokázána. Je přesvědčen, že dokazování mělo být doplněno o výslech svědka P. P. a provedena rekonstrukce případu k ověření věrohodnosti výpovědí svědků H. a S. Vytýká soudům, že ve věci jako důkaz použily pachovou stopu, přičemž v tomto směru nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že nejde o jeden z hlavních důkazů, ale jen o důkaz, který uzavírá řetězec důkazů provedených okresním soudem. Setrvává na své obhajobě v řízení před soudy nižších stupňů, že účelem jeho cesty do H. K. bylo vyzvednutí automobilu jeho známého a dále podotýká, že odcizený držák na mobilní telefon zn. HTC, resp. mikronabíječka, který byl ohledáním nalezen v jeho vozidle zn. Ford Escort, nepatřil poškozenému L. K., nýbrž jeho přítelkyni J. F. Podle názoru obviněného jsou uvedená pochybení v dokazování natolik zjevná, že nelze považovat výrok o jeho vině za správný. S ohledem na tyto skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2013, č. j. 10 To 290/2013-269, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 6. 2013, č. j. 5 T 143/2012-219, zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí a nařídil obviněného propustit z výkonu trestu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu sdělila, že k dovolání obviněného se nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovila souhlas, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podstata dovolacích námitek obviněného vypovídá o tom, že své námitky zaměřil výhradně do oblasti provedeného dokazování. Obviněný v provedeném dokazování spatřuje takové nedostatky, které podle jeho názoru neumožňují učinit spolehlivý závěr o jeho vině. Nicméně tato jeho tvrzení lze nad jakoukoliv pochybnost vyvrátit s ohledem na dokazování, které bylo ve věci provedeno. Zcela jednoznačně usvědčujícími byly v dané věci výpovědi očitých svědků I. H. a V. S., kteří počínání obviněných pozorovali z okna domu a také velmi podrobně popsali. Tito svědkové uvedli, že viděli, jak se na parkovišti nachází skupinka mužů, kteří se pohybují kolem vozidel, zkoušejí kliky aut a snaží se dostat dovnitř. Na místo přivolali policii a všichni tři obvinění byli na místě zadrženi. Jestliže obviněný tvrdí, že do H. K. jel za účelem vyzvednutí automobilu jeho známého, je zjevné, že tuto jeho obhajobu nelze s ohledem na uvedené skutečnosti potvrdit. V této souvislosti je třeba poznamenat, že pachové stopy pořízené v interiéru vozidla poškozeného H. N., tak poškozeného L. K. v případě skutku pod bodem 1), byly jedním z dalších usvědčujících důkazů. Nelze proto soudům vytýkat, že nepřistoupily k provedení dalších důkazů - výpovědí svědka P. P. nebo k rekonstrukci případu k ověření věrohodností výpovědi svědků H. a S., protože by se jednalo se o důkazy zcela nadbytečné. Pokud jde o výtku obviněného ke skutku pod bodem 1) v tom směru, že držák na mobilní telefon značky HTC, resp. mikronabíječka, byla jeho přítelkyně J. F., bylo prokázáno, že tato byla odcizena z vozidla poškozeného L. K., což poškozený potvrdil. Protože námitky uplatněné v dovolání obviněný uplatnil již v předcházejícím řízení u soudů nižších stupňů, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, zejména na str. 10 – 11, a v odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 3 – 5.
Jestliže tedy obviněný zpochybňuje uvedená skutková zjištění, není pochyb, že není spokojen s tím, jak soudy jednotlivé důkazy hodnotily a jaký závěr z nich dovodily a v dovolání předkládá vlastní skutkovou verzi. Nutno dodat, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soudy vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí obou soudů. Nejvyšší soud je toho názoru, že soudy ve věci učinily správná a úplná skutková zjištění, jež mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a hodnocení důkazů je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Lze konstatovat, že ze skutkových zjištění ve vztahu k dokazované skutečnosti je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněného) a vyloučit možnost jiného závěru. S ohledem na to, že obviněný ve skutečnosti nebrojí proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný svými námitkami důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. V podstatě z jeho dovolání je zjevné, že obsahem dovolání jsou námitky ryze skutkové povahy, protože obviněný nesouhlasí se skutkovým zjištěním, k němuž soudy na základě provedeného dokazování dospěly. Lze tedy jednoznačně konstatovat, že obviněný se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, jak byl soudy nižších stupňů zjištěn a obviněnému nelze přisvědčit, pokud považuje provedené dokazování za nedostatečné. Nejvyšší soud má za to, že ve věci byl proveden dostatek důkazů, které ve svém souhrnu tvoří celek umožňující učinit závěr, že obviněný je pachatelem skutku, pro který byl odsouzen.
Na závěr Nejvyšší soud považuje rovněž za nezbytné zdůraznit, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby a byly již uplatněny v předcházejícím řízení. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „o pakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Vzhledem k povaze námitek, které obviněný uplatnil, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann