ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1436.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 1436/2014-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. listopadu 2014 o dovolání obviněného S. L. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 5. 2014, č. j. 6 To 14/2014-311, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 4 T 161/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 5. 2014, č. j. 6 To 14/2014-311, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 11. 9. 2013, č. j. 4 T 161/2012-256, kterým byl obviněný uznán vinným pod bodem 1) výroku rozsudku zločinem poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a pod bodem 2) výroku rozsudku jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a jednak pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku §205 odst. 2 tr. zákoníku a byl odsouzen podle §276 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chebu, č. j. 4 T 59/2012-117 ze dne 31. 1. 2013, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2013, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 1. 2013, č. j. 4 T 59/2012-117, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 5. 2014, č. j. 6 To 14/2014-311, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění je podle mínění obviněného dáno tím, že „Okresní soud v Chebu došel k nesprávným skutkovým zjištěním a shodně tak došel z toho vyplývajícímu nesprávnému právnímu posouzení i Krajský soud v Plzni, když usoudil, že důkazy – svědecká výpověď zaměstnanců poškozené organizace nepotvrzují obhajobu obviněného, že měděné kabely již byly od zdroje elektřiny odříznuty neznámým pachatelem (ovšem bylo akceptováno, že nalezená pilka namístě obžalovaným nepatří). Nebylo vzato v úvahu, že nebyla prokázána časová souvislost mezi konáním obviněného, že on to nebyl, kdo poškodil obecně prospěšné zařízení. Rovněž nebylo zohledněno, že nebylo prokázáno, že by v objektu svědka H. cokoliv odcizil, či se chystal odcizit. V daném případě měl Okresní soud v Chebu a odvolací soud hodnotit jednání maximálně jako přečin porušování domovní svobody dle §178 odst. 1 tr. zák., když žádné překážky nepřekonal a obhajoba nebyla vyvrácena“. Z důvodů shora uvedených proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chebu zrušil a okresnímu soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. Omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Argumentaci obviněného, kterou uplatnil v dovolání lze shrnout v konstatování, že mu nebylo prokázáno, že by odcizil měděné kabely, tyto odřízl od zdroje elektřiny, což nepotvrzují ani zaměstnanci poškozené organizace, uvedené jednání není prokázáno ani nalezenou pilkou – u které bylo konstatováno, že obviněnému nepatří a nebyla prokázána ani časová souvislost mezi jednáním, pro které byl odsouzen a narušením signalizačního zařízení (bod 1 výroku). V případě výroku pod bodem 2) argumentuje tím, nebylo prokázáno že by u poškozeného něco odcizil, že se něco odcizit chystal, a proto jeho jednání mělo být posouzeno jen podle §178 odst. 1 tr. zákoníku – když žádné překážky nepřekonal a jeho obhajoba nebyla vyvrácena.
Veškerými námitkami se obviněný snaží přesvědčit dovolací soud o nesprávnosti skutkového zjištění soudem prvního stupně – to také přímo vyplývá z podaného dovolání (Okresní soud v Chebu dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním) a jím předkládanou vlastní verzi skutkového děje prosazuje jako pravdivou. Z rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně přitom vyplývá, že obsahově shodnými námitkami se již tyto soudy zabývaly a obhajobu obviněného považovaly za vyvrácenou. Na případ, kdy obviněný uplatňuje námitky obsahově shodné s námitkami, se kterými se již musely vypořádat soudy nižších stupňů, dopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ V předmětné trestní věci je však nutno upozornit na tu skutečnost, že jde jednak o námitky, se kterými se soudy zákonu odpovídajícím způsobem vypořádaly, ale jednak jde také námitky nikoli hmotně právní, ale námitky skutkové, kterými obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a prosazuje vlastní hodnocení důkazů a tedy i odlišné skutkové zjištění. Na případ, kdy obviněný prosazuje vlastní hodnocení důkazů a zjištění skutkového stavu, které by odpovídalo jeho představám, dopadá rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
Ve vztahu k bodu 1) výroku rozsudku dospěly soudy k závěru o vině obviněného jednak na základě částečného doznání obviněného (když se na místo dostavil byly již kabely z jedné strany odříznuté), což na druhou stranu by prokazovalo, že je musel pilkou odříznout jako celek, ale také výpověďmi pracovníků poškozené organizace, kdy z jejich výpovědí vyplývá, kdy byla porucha zjištěna, což pak vyvrací obhajobu obviněného, že již musely být kabely částečně odříznuty (13.00 – 14.30 hodin) a dále zprávou sběrny surovin, že již po 15.00 hod. očištěné kabely obviněný do sběrny prodal, což časově odpovídá, stejně jako sdělení o jaké množství mědi se jednalo a za jakou částku byla vykoupena – čímž byla vyvrácena obhajoba obviněného, že šlo o kabely z televize a od vysavače. Soud prvního stupně se rovněž velmi podrobně zabýval okolnostmi místa, kde byly předmětné kabely odcizeny, stejně jako zařízením, které bylo kabely spojeno a narušením zabezpečovacího okruhu (viz str. 5-7 rozsudku, str. 3 usnesení soudu druhého stupně). Obdobně také v případě skutku popsaného pod bodem 2) výroku rozsudku soud neuvěřil obhajobě obviněného s ohledem na výpověď poškozeného, ale jak správně poukázal soud druhého stupně v odůvodnění svého usnesení na str. 4, že sám obviněný uvedl, že měl v úmyslu v domě nějaké věci odcizit, což je v souladu s tím, jak a v kterých prostorách domu se obviněný pohyboval. Akceptovat není možno ani argumentaci obviněného, že jeho jednání pod bodem 2) výroku rozsudku mělo být kvalifikováno pouze podle §178 odst. 1 tr. zákoníku (nikoli s tím, že překonal překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí – §178 odst. 2 tr. zákoníku) – „o překonání překážky jde i tehdy, když pachatel otevřel dveře pravým klíčem, který odcizil, vylákal nebo našel“ – srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H.Beck, 2010, 1596 s.
Jak již bylo shora uvedeno, námitky obviněného jsou nikoli hmotně právního, ale procesního charakteru a ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná pouze o formální uplatnění. Na uvedený postup pak dopadá rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimku obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně dne 19. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann