ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1442.2013.1
sp. zn. 6 Tdo 1442/2013-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. ledna 2014 o dovolání obviněného M. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2013, č. j. 13 To 249/2013-280, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 62/2013, takto:
Podle §256i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2013, č. j. 13 To 249/2013-280, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. 6. 2013, č. j. 3 T 62/2013-251. Tímto rozsudkem byl obviněný M. K. uznán vinným v bodě 1 – 3) výroku o vině pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, v bodě 4) výroku o vině zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl podle §175 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let, když pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to nůžek na plech a airsoftové pistole zn. CYMA P.628 s vloženým zásobníkem spolu s plastovým kufříkem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. U skutku, který byl posouzen jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, poukazuje na nedostatek důkazů a na to, že soudy vycházely pouze z výpovědi poškozeného V. Č. V souvislosti s užitím zbraně u toho skutku namítá, že replika revolveru byla pouze plastovou dětskou hračkou, u níž poškozený mohl i při umělém světle předmětného dne večer rozpoznat, že se nejedná o střelnou zbraň. Zdůrazňuje, že neměl žádný důvod poškozeného k něčemu nutit či mu jinak vyhrožovat pro podané trestní oznámení, neboť poškozený V. Č. nepodával trestní oznámení na obviněného, ale na neznámého pachatele. Obviněný má za to, že se z jeho strany o žádné vydírání nejednalo, šlo pouze o obranu, neboť v předmětný den měli spolu konflikt na hřišti za školou v B. n. J., kdy po něm poškozený hodil ocelovou tyč čtvercového průřezu a najížděl na něj automobilem, evidentně s úmyslem mu způsobit nějaké zranění. Vytýká také soudům, že nepřihlédly k výpovědi svědka J. Ř., který v žádném případě nedosvědčil, že by incident proběhl tak, jak líčí poškozený, že by obviněný se zbraní v ruce nutil poškozeného vzít trestní oznámení zpět a že ho vydíral. I druhá svědkyně M. H., která celá incident sledovala, potvrdila, že šlo o klidný rozhovor obou účastníků. Na podkladě těchto tvrzení obviněný uzavírá, že svého souseda pana Č. nikdy nijak nevydíral a že provedené důkazy jeho vinu neprokazují. Obviněný se domnívá, že vzhledem k uvedeným pochybnostem ve svědectví měly soudy aplikovat zásadu „in dubio pro reo“ a tohoto skutku jej zprostit. Ke skutku pod bodem 1) výroku o vině obviněný namítá, že nemohl poškozenému V. Č. způsobit škodu ve výši 47.198,- Kč. Podle názoru obviněného odcizené věci měly ve sběrně surovin maximálně hodnotu do částky 5.000,- Kč. Namítá dále, že se nemohl dopustit přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, protože v řízení nebylo prokázáno, že by překonal uzamčený plot nebo vrata na zahradu poškozeného Č. Sám poškozený připustil, že vrátka k domu vysoká asi 1 m nejsou uzamčena. Dodal dále, že bez účasti poškozeného do jeho domu nikdy nevešel, ani se nikdy nevloupal do uzamčené kolny a neodstraňoval nějaké visací zámky u kolny poškozeného. Ohledně dalších skutků, které byly kvalifikovány jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, má za to, že věc měla být postoupena komisi pro projednání přestupků Městského úřadu Bakov nad Jizerou pro podezření ze spáchání přestupků, a to z důvodu, že hodnota odcizených věcí nedosáhla částky 5.000,- Kč. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „napadený rozsudek ve znění odvolacího rozhodnutí v celém rozsahu zrušil“ a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu sdělil, že k dovolání obviněného se nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. k projednání dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Jak vyplývá z obsahu námitek obviněného ke skutku pod bodem 4) výroku o vině, který byl kvalifikován jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, obviněný napadá provedené důkazy a skutečnost, že dokazování je neúplné, že výpovědi svědků byly nesprávně vyhodnoceny a že jeho vina nebyla provedeným dokazováním spolehlivě prokázána. Nutno však uvést, že veškeré rozhodné skutečnosti pro posouzení skutku jako zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku jsou v popisu skutku uvedeny a byly spolehlivě prokázány. Podle učiněného skutkového zjištění se obviněný snažil poškozeného pod pohrůžkou násilí přimět k tomu, aby stáhl trestní oznámení na jeho osobu ohledně odcizených kol. K umocnění tohoto svého požadavku použil pohrůžky doprovázené slovy, že může poškozeného i „odprásknout“, vytáhl zpoza opasku kalhot airsoftovou pistoli zn. CYMA P-628, která v poškozeném s ohledem na zhotovení pistole vzbudila dojem, že se jedná o zbraň skutečnou, hlavní namířil na poškozeného a natáhl závěr pistole, kdy poškozený z obavy o svůj život utekl zpět do domu, odkud okamžitě volal policii. V této souvislosti soud prvního stupně poukázal na to, že výpovědi poškozeného neměl důvod nevěřit, neboť poškozený na rozdíl od obviněného vypovídal konstantním způsobem. Poškozený nepopřel, že se před danou událostí dostal do konfliktu s obviněným, kterého se snažil dohonit autem, když obviněného zahlédl, protože ho s ohledem na předchozí negativní zkušenosti podezříval z krádeže odcizených zimních kol k automobilu a dalších věcí. Svědecká výpověď poškozeného koresponduje i s dalšími zjištěnými okolnostmi. Svědek J. Ř. dokonce uvedl, že obviněného přesvědčil, aby si k setkání s poškozeným nebral s sebou i nůž, který si obviněný hodlal také vzít. Tento svědek uvedl, že od celé události se snažil distancovat a za okolnosti, že by si s sebou obviněný vzal nůž, nechtěl být ani přítomen jednání obviněného s poškozeným. Další důležitou okolností je, že obviněný poškozeného „navštívil“ zhruba v půl desáté večer. Nutno přisvědčit tomu, že s ohledem na pozdní večerní hodinu nemohl poškozený rozpoznat, zda se jedná o napodobeninu pistole nebo o pistoli skutečnou. Obsah rozhovoru, jakož i pronesená slovní výhrůžka v tom směru, že ho obviněný „odpráskne“, doprovázená manipulací se zbraní, proto mohla důvodně u poškozeného vyvolat dojem, že se jedná o zbraň skutečnou. V tomto směru bylo také zjištěno, že obviněný se snažil pistoli natáhnout a mířil přitom na poškozeného, přičemž z pistole něco vypadlo, o čemž se poškozený domníval, že se jedná o nábojnici. Ve světle provedených důkazů a s ohledem na tyto okolnosti lze vyloučit, že by šlo o obranu ze strany obviněného. Je totiž zcela zjevné, že obviněný setkání s poškozeným předem plánoval a připravoval a že záměrem obviněného bylo pohrůžkou násilí zastrašit poškozeného a přinutit ho k tomu, aby stáhl podané trestní oznámení. Vzhledem k uvedeným skutečnostem není pochyb, že po objektivní i subjektivní stránce byly znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku jednáním obviněného naplněny.
Pokud obviněný zpochybňuje u přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku výši škody, je třeba uvést, že tato byla zjištěna odborným vyjádřením soudního znalce, v případě skutku pod bodem 1) byla stanovena ve výši 47.198,- Kč, u skutku pod bodem 2) hodnota odcizených plechových parapet dosáhla škody ve výši 919,- Kč a u skutku pod bodem 3) byla škoda odcizené litinové vany vyčíslena částkou 885,- Kč. Jak uvedl soud prvního stupně na str. 4 svého rozsudku, s ohledem na odborné vyjádření soudního znalce nejsou pochybnosti o výši škody a je nutno odmítnout námitku obviněného, že odcizené věci jsou pouhým šrotem, které pokud jde o výši škody nedosahují částky 5.000,- Kč. Celková škoda spáchána jednotlivými dílčími útoky pod body 1) – 3) výroku o vině dosáhla částky 49.002,- Kč, přičemž byla důsledkem pokračování v trestném činu – přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, proto je třeba vyloučit, aby skutky pod bodem 2) – 3) výroku o vině byly projednávány zvlášť v řízení před komisí pro projednávání přestupků, jak požaduje obviněný. Pro úplnost je třeba dodat, že v případě pokračování v trestném činu jsou jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem a ve svém souhrnu naplňují skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku, přičemž není pochyb, že všechny útoky pod bodem 1) – 3) výroku o vině byly takto spáchány. Namítá-li obviněný, že u skutku pod bodem 1) výroku o vině se nemohl dopustit přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, je třeba rovněž i tuto námitku vyvrátit. Závěr o této právní kvalifikaci opřel soud prvního stupně o skutečnost, že obviněný kromě toho, že přelezl branku plotu sousedícího pozemku poškozeného V. Č., vypáčil kovovou petlici u kůlny na tomto pozemku, kde odcizil nástroje a hutní materiál, čímž překonal překážku, která měla zabránit vniknutí do uvedeného objektu. Zpochybňuje-li tedy obviněný, že z uzamčené kolny žádné visací zámky neodstraňoval, jde o polemiku se skutkovými zjištěními, která obviněný napadá.
Ze shora uvedeného vyplývá, že obviněný svými námitkami důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. V podstatě z jeho dovolání je zjevné, že obsahem dovolání jsou námitky ryze skutkové povahy. Jestliže obviněný zpochybňuje uvedená skutková zjištění, není pochyb, že není spokojen s tím, jak soudy jednotlivé důkazy hodnotily a jaký závěr z nich dovodily a v dovolání předkládá vlastní skutkovou verzi. Nutno dodat, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soudy vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí obou soudů. V podrobnostech lze odkázat především na str. 3 - 6 rozsudku soudu prvního stupně a na str. 4 – 7 usnesení odvolacího soudu. Nejvyšší soud je toho názoru, že soudy ve věci učinily správná a úplná skutková zjištění, jenž mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a hodnocení důkazů je založeno na uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Lze konstatovat, že ze skutkových zjištění ve vztahu k dokazované skutečnosti je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněného) a vyloučit možnost jiného závěru. S ohledem na to, že obviněný ve skutečnosti nebrojí proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl.
Na závěr Nejvyšší soud pokládá také za nezbytné zdůraznit, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby a byly již uplatněny v předcházejícím řízení. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „o pakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V tomto ohledu Nejvyšší soud zjistil, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá též za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann