ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.199.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 199/2014-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. února 2014 o dovolání obviněného M. B. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2013, č. j. 9 To 333/2013-306, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 21 T 108/2013-240, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2013, č. j. 9 To 333/2013-306, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 13. 9. 2013, č. j. 21 T 108/2013-240. Tímto rozsudkem byl obviněný M. B. uznán vinným v bodě 1. výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a v bodě 2. výroku o vině zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaném v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost mu byl podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks expanzní krátké plynové samonabíjecí pistole italské provenience VALTRO, model 9 Mini, ráže 9 mm, PA KNALL, v. č. ........., 2 ks nábojnic a 4 ks nábojů 9 mm P. A. CS, výrobce UMAREX. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, IČ 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha – Vinohrady, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Má za to, že skutek pod bodem 2. výroku o vině nenaplňuje znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vydírání, tj. spáchání trestného činu se zbraní. Domnívá se, že konkrétní násilí, kterým měl nutit poškozené - svědka T. a svědkyni K. k tomu, aby opominuli konat práci bezpečnostní ostrahy majetku, není ve skutkové větě výroku o vině vyjádřeno. Zdůraznil, že vůči poškozeným nepoužil žádnou, a to ani neurčitou slovní hrozbu, z níž by bylo možno dovodit, že hodlá vůči poškozeným použít zbraň. V tomto směru obviněný soudům vytýká, že po právní stránce nesprávně vyhodnotily skutečnost, že měl u sebe plynovou pistoli, která mu sloužila k nátlaku na poškozené. Opakovaně zdůraznil, že žádné neurčité slovní výhrůžky vůči poškozeným neučinil a že znak skutkové podstaty trestného činu vydírání, spočívající v tom, že měl jiného „nutit“ se zbraní, aby něco opominul, nebyl objektivně jeho jednáním naplněn. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2013, č. j. 9 To 333/2013-306, zrušil, a zrušil i rozsudek soudu prvního stupně, a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil Nejvyššímu soudu, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a udělil výslovný souhlas s tím, aby o dovolání obviněného bylo podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Těžiště námitek obviněného spočívá v tom, že konkrétní jednání, jímž měl naplnit znaky kvalifikované skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, není vyjádřeno v tzv. skutkové větě výroku o vině, resp. že se takového jednání nedopustil. Obviněný především popírá, že by použil slovní výhrůžky proti pracovníkům bezpečnostní ostrahy obchodního domu Tesco a že by použil zbraň v úmyslu vynutit si odchod z obchodního domu. Tyto skutečnosti, které obviněný uvádí, však odporují skutkovým zjištěním ve věci provedeným. Záměr obviněného použít zbraň a vynutit si odchod z obchodního domu poté, co se dopustil krádeže vyplývá z popisu skutku, přičemž z chování obviněného je zřejmý i jeho záměr, který je takto ve skutkové větě popsán: „ poté, co prošel bez zaplacení s odcizeným čokoládovým krémem prostorem pokladen obchodního domu Tesco a byl zastaven pracovníkem ostrahy P. T., který jej měl v úmyslu zkontrolovat, zda neodcizil nějaké zboží, se odmítl kontrole podrobit z obavy z eventuálního trestního postihu vzhledem k jeho trestní minulosti, začal být verbálně agresivní, vulgárně mu nadával, že je magor, a následně udeřil poškozeného P. T. do tváře v úmyslu přinutit ho, aby ho pustil, aby mohl z místa odejít, čehož nedosáhl, poté k obžalovanému přistoupila i pracovnice ostrahy V. K., uchopila ho za ruku a vyzvala jej, aby je následoval do kanceláře, kde bude vyslechnut, případně vrátí odcizené zboží a vyčká příjezdu policie, čemuž se obžalovaný odmítl podrobit a s cílem vynutit si odchod z obchodního domu Tesco v přítomnosti nejméně 4 osob vytáhl z kapsy bundy samonabíjecí pistoli zn. Valtro, model MINI 9, ráže 9 mm, PA KNALL, vyr. č. ......... nabitou plynovými náboji, namířil ji proti obličeji poškozeného P. T., který mu reflexivně ruku s namířenou zbraní srazil k zemi, obžalovaný stále držel zbraň v ruce a znovu s cílem vynutit si odchod z obchodního domu řekl směrem k poškozenému T. „já tě postřelím“, na což poškozený reagoval slovy „no tak střílej“, následně vystřelil směrem k noze poškozeného, poté využil momentu překvapení a úleku pracovníků ostrahy a znovu se pokusil o útěk z objektu obchodního domu“. Obviněný byl posléze pracovníky ostrahy dostižen, začal sice s pracovníky ostrahy spolupracovat, avšak poté, co mu bylo sděleno, že na něj bude podáno trestní oznámení, znovu vystřelil a opět se pokusil utéci z areálu parkoviště před obchodním domem Tesco, když při třetím pokusu o výstřel z pistole, kterou stále držel v ruce, došlo ke vzpříčení náboje v nábojové komoře zbraně a nato byl ostrahou definitivně zadržen až do příjezdu hlídky Policie ČR. Nutno poznamenat, že obviněný sám na svou obhajobu nepodává jiné vysvětlení svého chování. Je zjevné, že z popsaného chování, které je výsledkem provedeného dokazování nelze ani jiný, než soudem zjištěný záměr dovodit. Uvedený závěr, který byl učiněn především na základě výpovědi svědků P. T., V. K., je podporován kamerovým záznamem a dále výpověďmi svědků N. P., V. M., H. M. a I. V.. Za této situace nelze proto obviněnému přisvědčit, že by jeho konkrétním chováním nebyly naplněny znaky kvalifikované skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Není pochyb, že obviněný při zadržení pracovníky bezpečnostní ostrahy jim kladl odpor, což je výrazným projevem „násilí“ a že k dosažení svého cíle použil zbraň, což bylo potvrzeno několika očitými svědky. Po subjektivní stránce se obviněný trestného činu dopustil v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za dané situace Nejvyšší soud shledal, že znaky zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku byly v dané věci naplněny. Vzhledem k tomu, že námitky uplatněné v dovolání obviněný uplatnil již v předcházejícím řízení u soudů nižších stupňů, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, zejména na str. 4 - 10, a v odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 4 - 5.
Jestliže tedy obviněný zpochybňuje uvedená skutková zjištění, není pochyb, že není spokojen s tím, jak soudy jednotlivé důkazy hodnotily a jaký závěr z nich dovodily a v dovolání předkládá vlastní skutkovou verzi. Nutno dodat, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soudy vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí obou soudů. Nejvyšší soud je toho názoru, že soudy ve věci učinily správná a úplná skutková zjištění, jenž mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a hodnocení důkazů je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Lze konstatovat, že ze skutkových zjištění ve vztahu k dokazované skutečnosti je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněného) a vyloučit možnost jiného závěru. S ohledem na to, že obviněný ve skutečnosti nebrojí proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl.
Nejvyšší soud dospěl k názoru, že obviněný svými námitkami důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. V podstatě z jeho dovolání je zjevné, že obsahem dovolání jsou námitky ryze skutkové povahy, protože obviněný nesouhlasí se skutkovým zjištěním, k němuž soudy na základě provedeného dokazování dospěly. Lze tedy jednoznačně konstatovat, že obviněný se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, jak byl soudy nižších stupňů zjištěn a obviněnému nelze přisvědčit, pokud má za to, že z provedeného dokazování nelze dovodit, že by naplnil znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud má za to, že ve věci byl proveden dostatek důkazů, které ve svém souhrnu tvoří celek umožňující učinit závěr, že obviněný je pachatelem skutku, pro který byl odsouzen.
Na závěr Nejvyšší soud považuje rovněž za nezbytné zdůraznit, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby a byly jím již uplatněny v předcházejícím řízení. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu /C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408/, podle něhož „o pakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Vzhledem k povaze námitek, které obviněný uplatnil, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání obviněné meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann