ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.1336.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1336/2015-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2015 o dovolání, které podal obviněný J. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 6 To 81/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 8 T 205/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 2. 2015, sp. zn. 8 T 205/2014, byl obviněný J. H. uznán vinným pokračujícím zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, specifikovaných na str. 5 výroku rozsudku. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo obviněnému též uloženo zabrání věcí, specifikovaných na str. 5 výroku rozsudku. Podle §80 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že se obviněnému vrací notebook ASUS, typ M 6000, v. č. .........., neboť věci již není třeba k dalšímu řízení a nepřichází v úvahu její propadnutí nebo zabrání.
Proti citovanému rozsudku podali odvolání jednak obviněný, jednak v neprospěch obviněného státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Tachově, na základě kterých Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 6 To 81/2015, podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a za splnění podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného J. H. uznal vinným pokračujícím zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, za což podle §283 odst. 2 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, specifikovaných na str. 5 výroku rozsudku. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku obviněnému též uložil zabrání věci, specifikované na str. 5 výroku rozsudku.
Odvolání zúčastněné osoby K. Z. proti shora citovanému rozsudku podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané zamítl.
Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
1) v době nejméně od měsíce května 2013 do svého zadržení dne 12. 5. 2014 na různých místech v České republice, zejména v místě svého posledního bydliště v T. , ul. J. Z. , okres T. a blízkém okolí, neoprávněně a v rozporu s ustanoveními §§4 a 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, prodával a i poskytoval zdarma či za protislužbu jiným osobám krystalickou látku vykazující přítomnost hydrochlorid metamfetaminu - pervitin, která je zařazena v Seznamu č. 5 psychotropních látek v Příloze číslo 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., kdy takto
- T. P. , kterému tzv. do komise v době od 10. 3. 2014 do 15. 4. 2014 v nejméně 8-mi případech po předchozí telefonické domluvě prodal celkem nejméně 53 gramů pervitinu, v ceně 700,- Kč až 1.500,- Kč za 1 gram, kdy T. P. konečným odběratelům pervitin následně prodával za částku 2.000,- Kč za 1 gram,
- N. H. , které za období od prosince 2013 do 12. 5. 2014 nejméně ve třech případech prodal celkem 1,5 gramu pervitinu v ceně 0,4 - 0,5 g za 500,- Kč,
- J. G. , kterému v blíže nezjištěné době nejméně od měsíce února 2014 do 10. 5. 2014 po předchozí telefonické domluvě prodal ve více případech vždy po 1 g nebo 0,5 g, celkem nejméně 7 g pervitinu v ceně 1.300,- Kč za 1 gram,
- R. K. , které v období od září 2013 do 5. 5. 2014 pervitin prodával nejméně 2x týdně v množství 0,3 - 0,4 až 0,8 g za 500,- Kč až 1.000,- Kč, tedy nejméně 21 gramu pervitinu,
- M. H. , které blíže nezjištěného dne v lednu 2014 prodal v jednom případě nejméně 0,5 g pervitinu za 700,- Kč,
- E. B. , které v době od měsíce května 2013 do listopadu 2013 prodal nejméně 0,3g pervitinu týdně, tedy celkem nejméně 9 gramů pervitinu v ceně 1.000,-Kč za gram,
- M. O. , které v blíže nezjištěné době od prosince 2013 do března 2014 ve více případech poskytl za sex (0,2 g před a 0,2 g po pohlavním styku) nebo zdarma nejméně 10 gramů pervitinu,
- S. D. , kterému v blíže nezjištěné době od měsíce května 2013 do 12. 4. 2014 poskytoval pervitin v množství 0,3 gramy za 500,- Kč týdně, celkem nejméně 15 gramů pervitinu, a to jednak odměnou za to, že obviněnému dělal řidiče, jednak mu z tohoto množství v nejméně v 10-ti případech pervitin prodal za celkovou částku 12.000,- Kč až 15.000,- Kč,
- L. R. , které v blíže nezjištěné době od 10. 9. 2013 do 12. 11. 2013 1x prodal a dále dával zdarma každý druhý den vždy 0,3 g pervitinu za 500,- Kč a dále v době od 22. 2. 2014 do března 2014 nejméně v dalších osmi případech jí poskytl zdarma pervitin o celkové hmotnosti 2,1 gramu, tedy nejméně celkem 11,7 gramu pervitinu,
- Z. N. , které v blíže nezjištěné době od 1. 6. 2013 do 31. 12. 2013 prodal v ceně 500,- Kč za 1 g a zčásti poskytl i zdarma celkem nejméně 12 gramů pervitinu,
- M. Š. , kterému v období od září 2013 do dubna 2014 poskytl zdarma 1 tzv. čáru pervitinu o hmotnosti nejméně 0,06 gramu
- K. S. , které ve dvou případech v době od 20. 3. 2014 do 11. 5. 2014 prodal v P. , okres D. a v T. , okres týž celkem nejméně 1,5 g pervitinu za celkem 2.500,- Kč,
- P. B. , kterému v blíže nezjištěné době od března 2014 do 12. 5. 2014 poskytl pervitin celkem ve čtyřech případech, a to v B. nad R. zdarma jednu dávku tzv. na ochutnání, a dále mu prodal v T. 1 gram pervitinu za 40,- Euro, v obci S. , okres D. dvě dávky pervitinu za 10,- až 15,- Euro a v P. v části R. nejméně 10 g pervitinu za 10.000,- Kč, tedy celkem nejméně 11,25 gramu pervitinu, M. M. , kterému ve dvou případech v období kolem vánoc 2013 prodal vždy 0,25 g až 0,3 g za 500,- Kč a v dalších třech případech mu pokaždé prodal 0,25 g až 0,3 g za 500,-Kč v dubnu 2014, tedy nejméně 1,25 gramu pervitinu,
- J. B. , kterému v blíže nezjištěné době od druhé poloviny října 2013 do dubna 2014 prodal nejméně v 6-ti případech pervitin za celkovou cenu 3.500,-Kč, a to nejméně jednou v množství 7 tzv. čar za 1.000,- Kč, v dalších případech se jednalo o množství 3 tzv. čar za 500,- Kč, a v jednom případě mu poskytl pervitin zdarma, tedy nejméně 2,1 gramu pervitinu,
- R. K. , kterému v blíže nezjištěné době od 12. 2. 2014 do 12. 5. 2014 odměnou za to, že mu dělal řidiče, poskytl ve více případech celkem nejméně 10 g pervitinu,
- P. Š. , které v období od září 2013 do dubna 2014 zdarma poskytl v nejméně ve dvou případech celkem 2 tzv. čáry pervitinu v množství za 100,- Kč, tedy nejméně 0,12 gramu pervitinu,
přičemž dne 15. 4. 2014 ve svém pronajatém bytě č. ... na adrese T. , ul. J. Z. , na různých místech přechovával celkem 5 ks igelitových sáčků s uzávěrem, tzv. přepravky s obsahem krystalické látky o celkové hmotnosti 5,71 g, ve které byl zjištěn metamfetamin v rozmezí 45,8 až 65,9 % čistoty, dále dne 12. 5. 2014 v době svého zadržení u sebe přechovával 2 ks igelitových sáčků s uzávěrem, tzv. přepravky s obsahem krystalické látky o celkové hmotnosti 87,24 g, ve které byl zjištěn metamfetamin o čistotě 69,7 až 71,7 %, kdy metamfetamin u sebe a ve svém pronajatém bytě přechovával mimo jiné za účelem jeho prodeje jiným osobám,
2) v blíže nezjištěné době od měsíce ledna 2014 do svého zadržení dne 12. 5. 2014, zejména v místě svého posledního bydliště v T. , J. Z. , neoprávněně a v rozporu s ustanoveními §§4 a 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách jiným osobám poskytoval suchý rostlinný materiál vykazující účinky látky D-9-tetrahydrokanabinolu (THC) - marihuanu, kdy takto marihuanu poskytl
- V. Z. , kterému v době od 12. 3. 2014 do 12. 5. 2014 poskytl celkem nejméně 10 g marihuany v nejméně deseti případech jako odměnu za různé protislužby,
- K. S. , které v blíže nezjištěné době v lednu 2014 nejméně v jednom případě zdarma poskytl cigaretu marihuany, tzv. joint s obsahem kolem 0,5 g marihuany, kdy ji vykouřila společně s obviněným,
- P. Š. , které v době od ledna do dubna 2014 nejméně ve třech případech v T. zdarma poskytl celkem nejméně 1,5 g marihuany,
přičemž dne 15. 4. 2014 ve svém pronajatém bytě č. .... na adrese T. , ul. J. Z. , na různých místech přechovával pro svoji potřebu a za účelem poskytnutí jiným osobám 3 ks plechových krabiček a 1 ks igelitového obalu s uzávěrem s obsahem zbytků suchého rostlinného materiálu o celkové hmotnosti 15,07 g, v němž byla zjištěna přítomnost D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 5,6 %, přičemž látka D-9-tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka zařazena v Seznamu č. 4 psychotropních látek v Příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb.,
přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 15. 6. 2011, č .j. 9 T 88/2010-255 ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2011 sp. zn. 50 To 374/2011, s nabytím právní moci dne 17. 10. 2011, odsouzen pro pokračující zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem a k trestu propadnutí věci, kdy usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. 31 Nt 7833/2013, s nabytím právní moci dne 7. 1. 2013, podle článku III odst. 1, 2 amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 byl dne 7. 1. 2013 z výkonu zbytku prominutého trestu odnětí svobody propuštěn pod podmínkou, že se nedopustí trestného činu v době odpovídající lhůtě pěti let, kdy tento uložený trest byl následně zrušen rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 22. 3. 2013, č. j. 9 T 87/2011-631 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 50 To 293/2013, s nabytím právní moci dne 30. 10. 2013, kterým byl odsouzen pro trestnou činnost jiné povahy a kterým mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 3 roků a 10-ti měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou, dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků a trest propadnutí věci při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2011 sp. zn. 50 To 374/2011, kdy usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 6. 1. 2014, sp. zn. 31 PP 455/2013, s nabytím právní moci dne 6. 1 .2014, byl z výkonu tohoto souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody, který vykonával v době od 6. 5. 2010 do 10. 6. 2010 a od 3. 11. 2011 do 7. 1. 2013, podmíněně propuštěn při stanovení zkušební doby v trvání 3 let a vyslovením dohledu nad odsouzeným.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání do výroku o vině a trestu odnětí svobody, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný zejména namítá, že ačkoliv v průběhu hlavního líčení i odvolacího řízení opakovaně žádal o provedení stěžejního důkazu ve věci přehráním odposlechů opatřených policejním orgánem a navržených obžalobou, přestože žádal pouze přehrání jednoho DVD s odposlechy (nikoliv všech), kde byl přímo odposloucháván (Virus 07/08), ani tomuto jeho požadavku nebylo vyhověno, i když s ohledem na technické možnosti ve vazební věznici neměl ani on ani jeho obhájce možnost se s odposlechy seznámit. I když si jeho obhájce ze soudního spisu kopii předmětných odposlechů obstaral, ani jemu se nepodařilo na žádném z počítačů předmětné odposlechy přehrát, a mohli se tak seznámit pouze s tzv. přepisy, kde jsou písemně zachyceny pouze pro policii zájmové telefonní hovory a SMS zprávy týkající se distribuce drog, neměli však možnost se v rámci celého trestního řízení seznámit s CD/DVD s úplnými odposlechy. Postupem soudů tak došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a zkrácení práva na obhajobu, neboť nebylo umožněno provedení důkazu, který by vedl k úplnému a objektivnímu zjištění skutkového stavu věci. Přehráním odposlechů by přitom vyšlo najevo, že mnozí svědci jednak „nadsazovali“ množství drog od něj zakoupených i to, že v mnohých případech se svědky nejednal o koupi drog, ale řešil jiné záležitosti, příp., že ze strany svědků sice došlo k objednávce drogy, nikoliv však k jejímu následnému odběru či koupi. Taktéž vytýká, že soudy vycházely toliko z výslechu svědků – tzv. odběratelů a z důkazů zajištěných při domovních prohlídkách, přestože jednu z nich odvolací soud označil za nezákonnou. I přesto, že obecnou a specifickou věrohodnost svědků nelze zpochybnit, je třeba z jeho pohledu tyto hodnotit jako osoby nedůvěryhodné. V tomto ohledu obviněný zdůrazňuje, že se soudy nezabývaly osobními vztahy svědků k jeho osobě, ani tím, že vypovídali rozporně o množství odebrané drogy, které nadsazovali. Také ovšem se jednalo o uživatele drog, jejichž motivací při podání svědectví byla skutečnost, že mu dlužili nemalé finanční částky nebo šlo o odběratele na droze závislé a tudíž motivované, aby obviněnému coby zdroji odběru užívané drogy byl uložen trest co nejnižší a měli tak tendence spíše uvádět, že od něj buď omamnou či psychotropní látku neobdrželi vůbec nebo pouze v minimálním množství. Objektivní důkaz o množství distribuované drogy přitom v daném případě mohly vnést pouze zmiňované odposlechy. Soudy obou stupňů tak podle obviněného nelogicky a nepřesvědčivě zhodnotily provedené důkazy, ačkoliv jsou dány důvodné pochybnosti o přisouzeném skutkovém stavu, ani se nevypořádaly s jeho obhajobou a nevysvětlily, proč pokládaly provedené důkazy za naprosto přesvědčivě a jej usvědčující. I při vědomí, že na podkladě dovolacího důvodu podle ust. §265 b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze přezkoumávat skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 22/2015 a konstantní judikaturu Ústavního soudu obviněný konstatuje, že o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním je nutno uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu odkazuje např. na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 6 To 81/2015 zrušil a „přikázal věc za účelem přehrání CD/DVD s odposlechy soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí,...“
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný J. H. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně, že soudy mylně vyhodnotily výpověď jeho i svědků – tzv. odběratelů ohledně množství jím poskytnuté drogy a důkazy zajištěné při domovních prohlídkách) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (tvrzením, že nebyl proveden stěžejní důkaz přehráním odposlechů na CD/DVD nosičích), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by soudy učiněná skutková zjištění nenaplňovala znaky pokračujícího zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl uznán vinným. To však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud v obecné poloze konstatuje, že námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotně právního charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě poté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).
Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy prvního i druhého stupně řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování v tomto směru není již třeba, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu a jeho viny žádný vliv.
V předmětné věci soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací, postupoval správně, když ohledně dalších návrhů obviněného na doplnění dokazování přehráním vybraných odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu těmto nevyhověl, přičemž svůj postup náležitě zdůvodnil v odůvodnění svého rozsudku. Vyslechl vyšetřovatele Bc. A. M. a policistu J. D. , kteří se vyjadřovali rovněž k důvodům provádění odposlechů a vyhodnocení jejich obsahu, když tyto byly povoleny a prováděny před zahájením trestního stíhání jako neodkladné a neopakovatelné úkony. Z jejich vyhodnocení však nebyly zjištěny žádné důležité poznatky ve vztahu k obviněným prováděné distribuci drog. Odposlechy neobsahují hovory, které by prokazovaly distribuci drog mezi obviněným a odběrateli uvedenými pod bodem 1) výroku o vině napadeného rozsudku. Oba svědci – policisté uváděli, že tyto odběratele neztotožňovali z odposlechů, ale používali přitom jiné operativně pátrací prostředky. Soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci vycházel především ze svědeckých výpovědí odběratelů z přípravného řízení a hlavního líčení. Podle odvolacího soudu proto nalézací soud nepochybil, pokud za dané situace jako nadbytečné a bezpředmětné vzhledem k existenci důkazů již provedených neprovedl v hlavním líčení zmíněné odposlechy nebo jejich část označenou obviněným. Takové rozhodnutí je zcela a výlučně v kompetenci rozhodujících soudů, přičemž Nejvyšší soud se s z názorem obou soudů nedoplnit dokazování pro nadbytečnost důkazů ztotožnil.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namísto proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Tachově, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Plzni, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Jedná se především o výpovědi svědků, kteří usvědčují obviněného z distribuce drog (pervitinu a marihuany), kterou prováděl po delší dobu a vůči více osobám, a to zejména J. G. , M. O. , T. P. , S. D. , V. Z. , E. B. , R. K. , M. H. , L. R. , N. H. , M. F. , V. B. , Z. N. K. S. , M. Š. , K. S. , P. B. , M. M. , J. B. , R. K. , P. Š. a V. A. , jimž obviněný drogy poskytoval jednak zdarma, jednak za úplatu, tedy peněžní či jinou věcnou protihodnotu, a shodně se vyjadřovali k tomu, na jakém místě a za jakých okolností drogy odebírali, když za osobu jim tyto poskytující označili obviněného. Výpověďmi svědků V. Z. , J. H. , jakož i protokoly o domovních prohlídkách bylo rovněž beze vší pochybností prokázáno, že obviněný ve svém bytě pervitin a marihuanu přechovával. Soudy rovněž vycházely z výpovědí příslušníků Policie České republiky Bc. A. M. , Mgr. P. D. , J. H. a J. D. , jakož i svědka D. J. , kteří se vyjádřili k okolnostem průběhu domovních prohlídek. Soud prvního stupně podrobně rozebral výpovědi svědků z přípravného řízení, přičemž se rovněž věrohodným způsobem vypořádal s případnými rozpory v tvrzeních některých svědků u hlavního líčení zejména ohledně množství poskytnuté drogy a logicky zdůvodnil, proč neuvěřil těmto jejich účelově změněným výpovědím oproti řízení přípravnému. K námitce obviněného zpochybňující věrohodnost svědků zdůraznil, že skutečnost, že někteří svědci byli konzumenty drog, ještě neznamená jejich nevěrohodnost. Citovaná svědectví, která si spolu navzájem korespondují, jsou též podporována dalšími, zejména listinnými důkazy. Z nich lze zmínit především znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, z něhož vyplynulo, že obviněný byl v době páchání trestné činnosti plně schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání a toto plně ovládat. Z odborných vyjádření Odboru kriminalistické techniky a expertiz Plzeň z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, fyzikální chemie soud zjistil, kolik které drogy bylo u obviněného zajištěno. Z protokolů o domovních prohlídkách vyplynulo, kdy byly prohlídky uskutečněny a co při nich bylo nalezeno. Odvolací soud přitom zcela správně dospěl k závěru o nezákonnosti tzv. opakované domovní prohlídky ze dne 18. 4. 2014 a množství při ní zajištěné drogy odečetl od celkového množství obviněným přechovávaného pervitinu. Taktéž lze odkázat na znalecký posudek z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní technika, z něhož bylo zjištěno, s kým obviněný vedl korespondenci. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil v rozsahu, jímž byl uznán vinným, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný neoprávněně jinému opatřil a prodal a pro jiného přechovával psychotropní látku, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a potrestán a takový čin spáchal ve značném rozsahu. Svým jednáním tak po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu pokračujícího zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku. V podrobnostech lze odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů, konkrétně na str. 20 až 23 rozsudku soudu prvního stupně a str. 10 až 15 rozsudku odvolacího soudu. K odkazu dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 22/2015, lze jen konstatovat, že závěry Nejvyššího soudu v nyní posuzované věci jsou s tímto rozhodnutím v naprostém souladu.
Jestliže obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl též výrok o uloženém trestu odnětí svobody, aniž by v tomto ohledu uplatnil konkrétní námitku, je nutno v této souvislosti zdůraznit, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl obviněný v úmyslu takovou námitku naplnit (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07). Pro úplnost lze dodat, že v úvahu přicházející důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu publikovanou pod č. 22/2003 Sb. rozhodnutí trestních, podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §39 až 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze nekonkrétní výtku obviněného J. H. směřující proti uloženému trestu pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit, neboť o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu