ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.1362.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1362/2015-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2015 o dovolání, které podal obviněný J. T. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 5 To 71/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 125/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 6 T 125/2014, byl obviněný J. T. uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, 3 tr. zákoníku, za což byl podle §284 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 se obviněný dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
dne 9. 10. 2014 v době kolem 09.05 hodin v P., O. ulice, před domem čp. …, neoprávněně u sebe přechovával pro svou vlastní potřebu 75 kusů tablet zn. Rohypnol s výrobcem deklarovaným 1 mg účinné látky flunitrazepam v každé tabletě, tedy celkem 75 mg účinné látky flunitrazepam, která je uvedena jako látka psychotropní v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb.,
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze tak, že je usnesením ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 5 To 71/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný s odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05, I. ÚS 55/04 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, předně namítá, že v projednávaném případě došlo k rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, čímž bylo porušeno jeho ústavně garantované právo na řádný a spravedlivý proces. V další části svého mimořádného opravného prostředku zpochybňuje závěry odvolacího soudu, pokud s odkazem na výsledky odborného vyjádření ze dne 10. 10. 2014 Odboru kriminalistické techniky a expertiz Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy, jako ústavu specializovaného na znaleckou činnost ve smyslu §21 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb. (dále jen „znalecký ústav“) ohledně přítomnosti účinné látky flunitrazepam a jejího množství v tabletách u obviněného nalezených dovodil, že není sporu o tom, že měl u sebe 75 kusů tablet Rohypnol v originálním balení obsahujících účinnou látku flunitrazepam, jež je psychotropní látkou podle zákonného předpisu. Rovněž skutkové tvrzení odvolacího soudu, že v daném případě byla odbornou expertizou přítomnost flunitrazepamu v několika prášcích zjištěna a není sebemenšího důvodu k tvrzení, že snad jiné tablety Rohypnolu tuto látku neobsahovaly, je podle obviněného v zásadním rozporu se závěry citovaného odborného vyjádření, podle nichž znalecký ústav nedisponuje vhodným referenčním materiálem pro účely kvantitativního stanovení látky. Závěr soudu, že obviněným byla držena omamná psychotropní látka v množství větším než malém, přičemž čin měl spáchat ve větším rozsahu, je tak v rozporu s provedeným dokazováním. Přítomnost látky flunitrazepam ve větším rozsahu v tabletách u obviněného nalezených nebyla v řízení prokázána, navíc se jednalo o tablety staršího data výroby, u nichž po uplynutí doby spotřeby dochází ke změně složení, zhoršení kvality léku a pozbývání či úplné ztrátě jeho účinků. S ohledem na to se obviněný domnívá, že tablety vyrobené před více než 14 lety, u nichž doba spotřeby uplynula již před velmi dlouhou dobou, nemusely látku flunitrazepam obsahovat v celkovém množství 75 mg účinné látky (1 mg v každé tabletě), tedy v množství přesahujícím množství větší než malé či ve větším rozsahu. Skutečnost, že po požití dvou tablet Rohypnolu dle svých subjektivních pocitů pocítil omámenost, ospalost a utlumenost neprokazuje přítomnost látky flunitrazepam v množství větším než malém či ve větším rozsahu v tabletách u něj nalezených, když není zřejmé, nakolik byl tento stav zapříčiněn vlivem požitých léků či jinými okolnostmi, nebo se jednalo o tzv. placebo efekt. Jeho subjektivní pocity zároveň nejsou schopny jakkoliv kvantifikovat nezákonné množství látky flunitrazepam v lécích, tj. množství přesahující množství větší než malé či množství většího rozsahu. Nebyla-li prokázána přítomnost látky flunitrazepam v přechovávaných tabletách, resp. její množství, absentuje tak prokázání objektivní stránky trestného činu – držení omamné látky v nezákonném množství. Podle obviněného jsou tedy v projednávaném případě učiněná skutková zjištění týkající se zjištění psychotropních látek v lécích u něj zadržených v množství větším než malém či ve větším množství v zásadním nesouladu s provedenými důkazy, čímž došlo k porušení zásady řádného a spravedlivého procesu a napadené rozhodnutí je zatíženo vadami, které vedly k porušení jeho ústavně garantovaných práv. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný J. T. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně, že se soudy náležitě nevypořádaly se závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie a fyzikální chemie ohledně přítomnosti a množství účinné látky flunitrazepamu v zajištěných tabletách Rohypnolu předložených ke zkoumání, že mylně vyhodnotily jeho výpověď ohledně subjektivních pocitů po požití léku a že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by se dopustil žalovaného jednání) je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by soudy učiněná skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl uznán vinným. To však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. , popř. §134 odst. 2 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 1, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Na základě obsahu spisu je zřejmé, že oba soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů, které obviněného z trestné činnosti usvědčují. Jedná se především o výpověď obviněného, v níž doznal držení tablet Rohypnolu, což koresponduje i s obsahem protokolu o vydání věci ze dne 9. 10. 2014, z něhož bylo zjištěno, že obviněný vydal orgánům činným v trestním řízení celkem 75 kusů tablet Rohypnolu a l skleněnou lahvičku s bílým práškem. Z úředního záznamu ze dne 9. 10. 2014 se podává, že při hlídkové činnosti hlídky ASTRA 20 Městské policie hlavního města Prahy bylo při kontrole totožnosti obviněného zjištěno, že se v jeho příruční tašce nachází 4 blistry tablet Rohypnolu. Soud prvního stupně rovněž věrohodným způsobem zdůvodnil, proč neuvěřil účelové obhajobě obviněného – osoby drogově závislé, že tablety nalezl v kontejneru, a po užití části z nich se rozhodl předat je Policii České republiky. Během cesty na policejní oddělení byl však zastaven hlídkou městské policie, které se přiznal, že část tablet požil, aby zjistil jejich účinek. Tyto důkazy, které si spolu navzájem korespondují, jsou též podporovány dalšími, zejména listinnými důkazy. Z nich lze zmínit především odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie a fyzikální chemie ze dne 10. 10. 2014, z něhož lze důvodně vyvodit, že v zajištěných 75 ks bílých tablet předložených ke zkoumání byla zjištěna přítomnost látky flunitrazepam, která je uvedena jako látka psychotropní v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, když farmaceutický výrobce zajištěných tablet Léčiva Praha a. s., Česká republika, ve spolupráci s F. H. - La Roche AG, Švýcarsko garantuje 1 mg účinné látky v jedné tabletě preparátu Rohypnol, tedy celkem 75 mg této účinné látky. Taktéž lze odkázat na protokol o uložení věci ze dne 10. 10. 2014, jakož i osobní výkazy ohledně osoby obviněného. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání, jímž byl uznán vinným, nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a neztotožňuje se s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Pro úplnost lze dodat, že bylo-li v daném případě prokázáno, že obviněný neoprávněně přechovával pro vlastní potřebu celkem 75 tablet preparátu Rohypnol o obsahu 1 mg účinné psychotropní látky flunitrazepam v jedné tabletě, byla naplněna kvalifikovaná skutková podstata přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 3 tr. zákoníku a soudy obou stupňů při stanovení závěrů o rozsahu spáchání trestné činnosti obviněného, a tedy i naplnění znaku „ve větším rozsahu“ daného trestného činu nijak nepochybily (viz tabulka orientačních hodnot rozsahů podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, ve vztahu k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., a stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.). Učiněná skutková zjištění tak společně vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. K podrobnostem lze odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů, konkrétně na str. 2 až 6 rozsudku soudu prvního stupně a str. 3 až 5 usnesení odvolacího soudu.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného J. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu