ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.549.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 549/2015-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2015 o dovolání, které podal obviněný L. M . , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 To 679/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 T 52/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 4 T 52/2014, byl obviněný L. M. (dále též jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Českém Krumlově se obviněný dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že: „ačkoli neměl zvláštní oprávnění k zacházení s omamnými a psychotropními látkami podle §4 a §8 zákona č. 167/98 Sb., v platném znění, přesto v přesně nezjištěné době nejméně od jara 2013 do doby jeho zadržení dne 8. 1. 2014, vyjma období od 18. 9. až 30. 12. 2013, kdy pobýval v R. , na P. , v domě č. . v N. D. a na dalších přesně nezjištěných místech v Č. K. opakovaně nabízel, prodával či daroval metamfetamin – pervitin, který nejméně v období od konce května 2013 neoprávněn vyráběl v domě čp. ... v N. D. v Č. K. , a to za použití podomácku vyrobeného zařízení k výrobě této drogy, když takto
J. K. , nejprve na P. v Č. K. prodal pervitin v celkovém množství minimálně 2 gramy za částku 500,- Kč až 2.000,- Kč dle velikosti dávky, a poté v domě čp. ... v N. D. , kde společně s J. K. žil, tomuto dal nejméně v 50 případech přesně nezjištěné množství pervitinu,
Z. K. , na různých místech v Č. K. dal nejméně ve 4 případech dávku pervitinu v hodnotě 500,- Kč za to, že jej vozil osobním automobilem do Č. B. do lékáren na nákup léků potřebných pro výrobu pervitinu, nejčastěji Modafenu a v 5 případech mu prodal dávku pervitinu za 500,- Kč,
M. F. , na P. v Č. K. , v P. a později u domu čp. ... v N. D. v Č. K. v 8 případech prodal dávku pervitinu o hmotnosti 0,1 až 0,2 g pervitinu vždy za 500,- Kč,
T. S. , na P. v Č. K. a později v domě č. ... v N. D. nejméně ve 2 případech prodal 1 g pervitinu za 1.500,- Kč a ve 3 případech dal 1 g pervitinu za lék Modafen v hodnotě 1.500,- Kč, který mu T. S. nakoupil pro výrobu pervitinu, naposledy mu prodal dávku pervitinu za 500,- Kč počátkem ledna 2014,
Ž. Z. , u benzínové čerpací stanice naproti mlékárně v Č. K. prodal prostřednictvím J. K. 1 dávku pervitinu za 300,- Kč a ve 2 případech vyměnil za jídlo vždy jednu dávku pervitinu v hodnotě 300,- Kč,
M. K. , v domě čp. ..... v N. D. v Č. K. ve 3 případech dal přesně nezjištěné množství pervitinu,
V. G. , v domě čp. .... v N. D. v Č. K. ve 2 případech prodal přesně nezjištěné množství pervitinu za částku 700,- Kč a v 1 případě za částku 500,- Kč,
přičemž metamfetamin (pervitin) je zařazen na seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., na seznamu č. 5 psychotropních látek zařazených na Seznamu II podle Jednotné Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb. ve sdělení č. 458/1991 Sb.),
když uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově, č. j. 10 T 178/2008-639, ze dne 7. 1. 2009, který nabyl právní moci dne 25. 2. 2009, odsouzen pro trestný čin dle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 60-ti měsíců ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 3 To 107/2009-678 ze dne 25. 2. 2009, když z výkonu trestu byl rozhodnutím Okresního soudu Karlovy Vary, sp. zn. 40 PP 838/2012 dne 17. 1. 2013 podmíněně propuštěn při stanovení zkušební doby do 17. 1. 2016.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na základě kterého Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 To 679/2014, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to v celém výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a za splnění podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nedotčeném výroku o vině odsoudil obviněného podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek (ve výroku o vině) nezměněn.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný L. M. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný předně konstatuje, že při rozhodování soudu prvního i druhého stupně bylo porušeno právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Při vědomí, že nelze napadat skutková zjištění nižších soudů, jimiž je dovolací soud vázán, uvádí, že skutková zjištění soudů nejsou dostatečně důkazně podložena a právní kvalifikace jeho jednání jako pokračujícího zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku nemá oporu v provedeném dokazování. Namítá, že se skutku, pro který byl trestně stíhán, nedopustil a v tomto ohledu soudům obou stupňů vytýká, že se nevypořádaly s jeho obhajobou, že ze strany výrobců, distributorů i poživatelů drog v okolí Č. K. byl na něj vyvíjen psychický i fyzický nátlak, aby nadále pomáhal drogu pervitin vyrábět, případně distribuovat. Poukázal i na dopravní nehodu, při níž byl sražen automobilem řízeným D. Ch. Soudy rovněž neověřily jeho tvrzení, že z obav o zdraví své a své rodiny se těmto lidem sice snažil vyhovět, odběratelům drog však ve skutečnosti neposkytoval pervitin, ale jako náhražku lék Pirabene, či v několika případech i sůl. Pochybení soudu prvního stupně shledává též ve skutečnosti, že byly odmítnuty jeho důkazní návrhy na výslech svědků D. Ch. , M. S. , L. K. , P. V. , A. L. , L. P. , R. Č. , E. B. , Z. G. a I. B. , jakož i návrh na rozbor drogy zadržené u J. K. Má za to, že postupem soudu prvního stupně, který hodnotil důkazy v jeho neprospěch a v rozporu se zásadou in dubio pro reo vycházel z variant výpovědí svědků, které byly pro něj co nejméně příznivé, byl zkrácen na svém ústavním právu na spravedlivý proces. Rovněž je přesvědčen, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně není přesvědčivé a poukázal na skutečnosti, které podporovaly jeho obhajobu. Uzavírá, že na základě provedeného dokazování před soudem prvního stupně nelze bez důvodných pochybností dojít k závěru o jeho vině a vyjádřil přesvědčení, že při respektování zásady presumpce neviny a z toho plynoucího pravidla in dubio pro reo měl být obžaloby zproštěn v plném rozsahu. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově, ze dne 15. 10. 2014, č. j. 4 T 52/2014-504 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 28. 1. 2015, č. j. 3 To 679/2014-556, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a novému projednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný L. M. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně, že se trestné činnosti nedopustil, že soudy náležitě nezhodnotily jeho tvrzení, že odběratelům drogy neposkytoval pervitin, ale medikament Pirabene či sůl, ani se nezabývaly jeho obhajobou, že byl na něj vyvíjen fyzický a psychický nátlak, aby pokračoval ve výrobě a distribuci drog), a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (že neexistuje žádný průkazný důkaz, jež by jej usvědčoval z trestné činnosti, a že nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky mu přisouzeného pokračujícího zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. V posuzované věci se o takovou situaci zjevně nejedná.
Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Nejvyšší soud konstatuje v obecné poloze, že námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotně právního charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).
Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy prvního i druhého stupně řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování v tomto směru není již třeba, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu a jeho viny žádný vliv. V předmětné věci soud prvního stupně nepochybil, když odmítl důkazní návrhy obviněného s odůvodněním, že navrhované důkazy jsou nadbytečné, neboť nemohou přivodit zvrat důkazní situace. Mají-li navrhovaní svědci potvrdit, že obviněný prodával neškodný lék místo pervitinu, mohou tak jistě tvrdit pouze ve vztahu ke svým osobám, nikoli k ostatním odběratelům drogy. Jejich výpovědi by tak nemohly vyvrátit usvědčující svědectví uvedených odběratelů a přivodit zvrat důkazní situace a jiné rozhodnutí o vině. Rovněž odvolací soud postupoval správně, pokud neshledal potřebným provedení důkazů navrhovaných obviněným ani opakování důkazu zvukovým záznamem telefonických hovorů, které označil za nadbytečné a bezpředmětné vzhledem k existenci důkazů již provedených, a o těchto rozhodl zamítavě. Takové rozhodnutí je zcela a výlučně v kompetenci rozhodujících soudů, přičemž Nejvyšší soud se s názorem soudů obou stupňů ohledně rozsahu dokazování ztotožnil. Pokud obviněný svými výhradami zpochybňuje správnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
V posuzovaném případě v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českém Krumlově, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, se tedy rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Jedná se především o výpovědi svědků J. K. , Z. K. , M. F. , T. S. , Ž. Z. , M. K. a V. G. , kteří popsali nejen okolnosti, za kterých se s obviněným setkali, ale také případy, kdy, v jakém množství, případně za jakou protihodnotu pervitin od něj získali. Pokud se svědci odchylovali od svých výpovědí z přípravného řízení, případně odmítli vypovídat, soudy jako důkaz použily jejich výpovědi z přípravného řízení, které na sebe navzájem navazovaly. Soudy se též náležitě vypořádaly s tvrzením obviněného ohledně doby jeho bydlení u svědka J. K. , když z pořízených odposlechů vyplývá, že zde pobýval nejméně od počátku měsíce srpna asi do poloviny září 2013 a kdy se se zájemci domlouval, aby si do předmětného domu pro drogu přijeli. V tomto ohledu lze také poukázat na výpovědi svědků, kteří shodně uváděli, že v průběhu léta obviněného navštěvovali v domě užívaném J. K. v D. , kam si pro drogu jezdili a kde byl cítit zápach po chemikáliích potřebných pro výrobu pervitinu. Taktéž při ohledání domu byly zajištěny věci pro výrobu pervitinu, a na některých z nich byl zajištěn také pervitin. Citovaná svědectví si navzájem korespondují a jsou též podporována i dalšími, zejména listinnými důkazy, z nichž lze zmínit zejména protokol o ohledání místa činu, včetně fotodokumentace, z něhož lze zjistit, že zde byly nalezeny předměty potřebné k výrobě drogy a doklady lékáren vypovídající o nákupech léků potřebných k výrobě pervitinu v období od 1. 5. 2013 do 1. 2. 2014. Ve věci byla rovněž vypracována odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Z odborného vyjádření zaměřeného na chemické zkoumání zajištěných stop vyplynulo, že na zajištěných věcech byla zjištěna přítomnost fosforu, jódu a metamfetaminu. Ohledáním osobního vozidla užívaného Z. K. byly mimo injekčních stříkaček nalezeny rovněž 2 igelitové pytlíky s obsahem žluté sypké látky, které obsahovaly metamfetamin a ohledně nichž Z. K. uvedl, že je dostal od obviněného. V této souvislosti nutno zmínit rovněž odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu telefonních čísel, jejichž uživatelem byl obviněný, když z obsahu uvedených hovorů či zpráv se podává, že obviněný drogu nejen nabízel, ale též vyráběl. Odkázat lze rovněž na obsah spisu Policie České republiky, Územního odboru Český Krumlov, oddělení obecné kriminality, č. j. KRPC-61141/TČ-2013-020271-DN, týkající se sražení obviněného D. Ch. dne 5. 5. 2013.
Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání v uvedeném rozsahu nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu pokračujícího zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. K podrobnostem lze dále odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů, konkrétně na str. 9 až 10 rozsudku soudu prvního stupně a str. 3 až 5 rozsudku odvolacího soudu.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného L. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík