ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.778.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 778/2015-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. července 2015 o dovolání, které podal obviněný M. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 12 To 109/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 5/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 4 T 5/2013, byl obviněný M. K. uznán vinným v bodě ad I./1), 2), 4) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, v bodě ad II. přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě ad III. přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 al. 2 tr. zákoníku. Za to mu byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:
obviněnému M. K. :
- věcí, které vydal podle §78 tr. ř. v rámci domovní prohlídky dne 29. 10. 2012, provedené na adrese K. , parcela č. ...... v chatě, blíže specifikované na č. l. 9 až 10 výroku rozsudku pod pol. DP -1) – DP 5),
- věci, které byly zajištěny při domovní prohlídce dne 29. 10. 2012, provedené na adrese K. , parcela č. ....... v chatě, blíže specifikované na č. l. 10 výroku rozsudku pod pol. DP 1),
- věci, které vydal podle §78 tr. ř. v rámci domovní prohlídky provedené na adrese S. , okr. P. , blíže specifikované na č. l. 10 výroku rozsudku pod pol. DP 4) – DP 10),
- věci, které byly zajištěny při domovní prohlídce provedené na adrese S. , okr. P. , blíže specifikované na č. l. 10 až 11 výroku rozsudku pod pol. DP 3) – DP 7),
- věci vydané obviněným podle §78 tr. ř., blíže specifikované na č. l. 12 výroku rozsudku pod poř. č. 1) – 4),
- věci zajištěné usnesením podle §79e/1 tr. ř. dne 15. 11. 2012 u H. K. blíže specifikované na č. l. 12 výroku rozsudku pod poř. č. 1),
obviněným M. K. a J. S. :
- věci, zajištěné při domovní prohlídce dne 29. 10. 2012, provedené na adrese K. , parcela č. ......, v dřevěné boudě, blíže specifikované na č. l. 12 – 15 výroku rozsudku pod pol. DP 1) – DP 55).
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině i trestech ohledně spoluobviněných J. S. , M. M. a P. R.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Hradci Králové se obviněný M. K. (částečně s obviněnými M. M. a J. S. ) dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
I.
1. obvinění M. K. , J. S. a M. M.
v období nejméně od zhruba druhé poloviny roku 2012 do zadržení policejním orgánem dne 28. 10. 2012 v chatě a dřevěné boudě umístěné na parcele č. ...... v obci K. , okr. M. B. , z léčiv s obsahem pseudoefedrinu a za použití chemikálií - toluenového rozpouštědla, technického benzínu, hydroxidu sodného, kyseliny fosforečné, červeného fosforu a dalších pomocných látek a laboratorního skla, vyrobili nejméně v šesti případech pervitin, když takto M. K. , J. S. a M. M. vyráběli pervitin ve dnech 31. 7. a 1. 8. 2012, kdy vyrobili nejméně 2.557 gramů drogy, 20. 8. 2012, kdy vyrobili 1.466 gramů drogy z 1.833 gramů efedrinu, 27., 29., 30. a 31. 8. 2012, kdy vyrobili nejméně 1.120 gramů drogy, 10. a 11. 9. 2012, kdy vyrobili nejméně 1.638 gramů drogy, 14. 9. 2012, kdy vyrobili 928 gramů drogy z 1.160 gramů efedrinu, 3. a 4. 10. 2012, kdy vyrobili nejméně 2.186 gramů drogy, 27. a 28. 10. 2012, kdy vyrobili nejméně 1.567,9 gramů drogy, celkem tak vyrobili 11.462,9 gramů pervitinu, přičemž M. M. nejméně ve 2 případech podle pokynu M. K. a J. S. koupil hydroxid sodný a toluen pro výrobou pervitinu a ve dnech následujících po výrobě uklízel a čistil pomůcky použité k výrobě drogy a uklízel zbytky chemikálií a směsí vzniklých z výroby drogy, za což mu M. K. a J. S. v boudě v K. nejméně v 5 případech darovali vždy 5 až 10 gramů pervitinu,
2. obviněný M. K.
- v době nejméně od září 2011 do 4. 7. 2012 na blíže nezjištěných místech prodal nejméně v 7 případech pervitin vždy v množství nejméně několika desítek gramů rakouskému státnímu příslušníkovi S. Y. , přičemž dne 4. 7. 2012 v hotelu Benica v B. mu prodal po předchozí telefonické domluvě celkem 99,4 gramů pervitinu o čistotě 66%, které S. Y. vyvezl z České republiky do Rakouska,
- v době nejméně od února 2012 do října 2012 na benzínové čerpací stanici v Ch. , v D. , na odpočívadle u benzínové čerpací stanice Robin Oil na silnici ..... ve směru z M. B. na P. , v P. a poblíž P. prodával lx až 2x měsíčně pervitin P. R. , a to ve 2 případech vždy 100 gramů, ve 2 případech vždy 20 gramů a v ostatních případech vždy 50 gramů v ceně 600,- Kč za 1 gram, v měsíci srpnu nebo září 2012 v 1 případě zprostředkoval prodej 50 gramů pervitinu P. R. , přičemž pervitin mu předal na odpočívadle u benzínové čerpací stanice Robin Oil na silnici ..... ve směru z M. B. na P. J. S. , a celkem mu tak poskytl nejméně 1.300 gramů pervitinu,
- od blíže nezjištěné doby roku 2007 do října 2012 na různých místech Středočeského kraje a v P. nejprve v blíže nezjištěných případech daroval vždy 1 dávku pervitinu a od roku 2009 do října 2012 daroval asi 6x ročně vždy 1 gram pervitinu A. S. , a celkem jí tak daroval nejméně 18 gramů pervitinu,
- v období od blíže nezjištěného dne roku 2010 do října 2012 na různých místech Středočeského kraje a v Praze prodával pervitin P. D. tak, že v období do konce roku 2011 mu prodával minimálně 2x měsíčně vždy minimálně 3 gramy, tedy celkem 72 gramů, a v roce 2012 mu prodal v 6 případech vždy 4 gramy, tedy celkem 24 gramů, a to v ceně 600,- Kč za 1 gram drogy,
- v blíže nezjištěném období roku 2011 v okolí K. a v okolí P. daroval nejméně v 2 případech vždy 1 dávku pervitinu A. C. ,
- v blíže nezjištěném období jarních a letních měsíců roku 2012, pravděpodobně v době od dubna 2012 do června 2012, v P. a okolí daroval v jednom případě 1 dávku pervitinu J. K. ,
- v blíže nezjištěných dnech pravděpodobně v období od roku 2009 do roku 2011 na benzínové čerpací stanici mezi obcemi Ú. a Ř. a na dalších nezjištěných místech daroval nejméně ve 4 případech vždy 1 dávku pervitinu A. S. ,
- v období od blíže nezjištěné doby jarních měsíců roku 2011 do října 2012 v okolí P. daroval nejméně v 1 případě 1 dávku pervitinu E. V. ,
- v období od blíže nezjištěné doby do zadržení policejním orgánem dne 28. 10. 2012 v místě svého bydliště v domě čp. .... v obci S. přechovával za účelem jeho prodeje celkem 199,034 gramů pervitinu s obsahem metamfetaminu báze 71% až 76,4%,
- v období od blíže nezjištěné doby do zadržení policejním orgánem dne 28. 10. 2012 u sebe přechovával za účelem jeho prodeje celkem 18,564 gramů pervitinu s obsahem metamfetaminu báze 78,56% až 79,2%,
4. obvinění M. K. a J. S.
- od blíže nezjištěné doby do zadržení policejním orgánem dne 28. 10. 2012 v chatě bez evidenčního čísla umístěné na parcele ...... v obci K. , okr. M. B. , přechovávali za účelem jeho prodeje 11,079 gramů pervitinu s obsahem 75,68% metamfetaminu báze,
II.
obviněný M. K.
ačkoli nebyl držitelem zbrojního průkazu a ani nebyl v evidenci držitelů zbraní, nejméně v průběhu roku 2012 si neoprávněně pořídil a do svého zadržení policejním orgánem dne 28. 10. 2012 ve svém bydlišti v domě čp. .... v obci S. , okr. P. , držel samonabíjecí pistoli zn. ČZ, vzor 50, ráže 7,65 Browning, výrobní číslo ......., s 1 ostrým nábojem v hlavni a vloženým zásobníkem se 6 ostrými náboji, s druhým zásobníkem obsahujícím 8 ostrých nábojů, všechny ráže 7,65 Browning, vše plně způsobilé ke střelbě, a pětiranový revolver zn. Taurus, ráže 38 Special, výrobní číslo ........ s 5 ostrými náboji ráže 38 Special plně způsobilými ke střelbě, uloženými ve válci zbraně, a 4 balení obsahující 84 ostrých nábojů ráže 7,65 Browning plně způsobilých ke střelbě,
III.
obviněný M. K.
od blíže nezjištěné doby do svého zadržení policejním orgánem dne 28. 10. 2012 ve své černé tašce uložené v obývacím pokoji rekreační chaty umístěné na parcele č. ....... v obci K. , okr. M. B. , přechovával padělané veřejné listiny, a to totální padělek italského řidičského průkazu PATNETEDI GUIDE č. ....... na jméno C. D. , opatřený svojí průkazovou fotografií, a padělek italského průkazu totožnosti občana C. D. č. ....... na jméno C. D. , opatřený svojí průkazovou fotografií, s úmyslem užít tyto padělky dokladů jako pravé.
O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali prostřednictvím svých obhájců jednak obvinění M. K. , J. S. a P. R. , jednak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové v neprospěch těchto obviněných, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 12 To 109/2014, tak, že z podnětu odvolání obviněných M. K. a P. R. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněného M. K. ve výroku o trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty v části týkající se: a) svazku klíčů od auta, 1 ks dálkového ovládání, 1 ks kovového klíče, 2 ks přívěsků se znakem BMW, b) osvědčení o registraci vozidla č. ....... k vozidlu ......, r. z. ......, c) osvědčení o měření emisí č. ...... k vozidlu ......, r. z. ......, které obviněný vydal v rámci domovní prohlídky dne 29. října 2012 v K. a osobního motorového vozidla zn. ......., r. z. ....... a klíčků od vozidla, které byly zajištěny dne 15. 11. 2012 u H. K. a dále ohledně obviněného P. R. v odsuzující části v celém rozsahu. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o vině a trestu ohledně obviněného P. R.
Odvolání obviněného J. S. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný M. K. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení a byl mu uložen trest, který zákon nepřipouští.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný předně namítá, že rozhodnutím soudů obou stupňů bylo porušeno jeho právo na obhajobu a spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a rovněž došlo i k porušení zásady rovnosti zbraní vyjádřené v čl. 3 odst. 3 „Listiny“. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tomto směru namítá, že před soudy obou stupňů došlo k zásadním vadám v procesu dokazování, neboť neprovedly jím navrhované důkazy a provedené důkazy nehodnotily ústavně souladným způsobem. Zejména jako nadbytečný byl odmítnut jeho návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie s odůvodněním, že jím tvrzená závislost na drogách nemá oporu v žádném z provedených důkazů, ačkoliv o opaku vypovídají závěry znaleckého toxikologického zkoumání moči a imunochemický drogový screening. Nalézací soud rovněž nepostupoval v souladu s §214 tr. ř., když mu neumožnil vyjádřit se ke stěžejnímu důkazu – obsahu přehrání datového nosiče s označením „mechanik 24“, přesto, že obsah přehraných záznamů byl sporný a nejednoznačný. Odvolací soud toto pochybení sice konstatoval, současně je však bagatelizoval tvrzením, že se jedná toliko o pochybení formální. Přes nesouhlas obviněného nalézací soud četl svědeckou výpověď rakouského státního příslušníka S. Y. , kterou odvolací soud sice označil za nepoužitelnou, současně však dovodil, že o jeho jednání ve vztahu k tomuto svědkovi svědčí celá řada jiných důkazů (kupř. rozsudek Rakouské republiky, protokol o zadržení svědka, odposlechy telefonní komunikace mezi obviněným a S. Y. , převody peněz mezi nimi, materiály k jeho pobytu v České republice). Podle obviněného jsou skutková zjištění obou soudů ohledně jednání, kterého se měl ve vztahu k S. Y. dopustit v extrémním rozporu s provedenými důkazy, neboť z nich nelze dovodit, že by mu pervitin prodal. Rovněž vytýká, že v případě svědka K. soud předkládal svědkovi před jeho výslechem záznam o podaném vysvětlení, čímž jeho výpověď ovlivnil. Extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními obviněný spatřuje i v soudy uváděných množstvích drogy, kterou měl vyrobit, přičemž v tomto směru poukazuje na výrazný rozdíl mezi údajem uváděným nalézacím soudem, který vycházel z výpočtu orgánů přípravného řízení a množstvím skutečně zajištěným při domovní prohlídce. Za pouhou spekulaci označuje závěr soudu o množství vyrobené drogy na jeden výrobní cyklus, neboť se v podstatě jedná o maximální možné dosažitelné množství, jehož dosažení však nelze bez dalšího předpokládat. Tuto úvahu shledal v rozporu se zásadou in dubio pro reo, neboť je mu v pochybnostech kladno za vinu množství maximální namísto pravého opaku. Jediný výrobní cyklus byl zdokumentován zásahem policie a zajištěním samotné drogy, všechny ostatní výrobní cykly jsou opřeny toliko o záznamy prostorových odposlechů, z nichž nicméně není patrno, kolikrát a v jakém množství byla droga vyrobena. Množství vyrobené drogy je tak podle obviněného nepřezkoumatelné. Rovněž namítá, že pokud přechovával drogu, bylo to vždy pro jeho osobní spotřebu a k její výrobě docházelo toliko v boudě na parcele v K. , nikoli v samotné chatě. Rovněž popírá, že by ohledně jím vydané částky ve výši 90.000,- Kč uvedl, že byla určena na zakoupení surovin pro výrobu pervitinu, z čehož soudy dovodily, že se jednalo o výrobu ve velkém rozsahu a za účelem prodeje pervitinu, nikoli jen pro osobní spotřebu. K hrubému nesouladu skutkového zjištění s provedeným dokazováním došlo i v případě jednání týkajícího se údajného prodeje drogy P. R. , který svoji výpověď z přípravného řízení u hlavního líčení změnil, když popřel, že by od obviněného drogu kupoval, resp., že by mu ji prodával. Soud neuvěřil jeho tvrzení, že jeho výpověď z přípravného řízení byla ovlivněna nátlakem příslušníků policie, ačkoliv toto jeho tvrzení bylo podpořeno i dalšími svědky. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný ohledně uloženého trestu propadnutí věci s odkazem na §70 odst. 2 tr. zákoníku namítá, že nebyly splněny podmínky pro jeho uložení, a to ve vztahu k finanční hotovosti 30.000,- Kč zajištěné při domovní prohlídce dne 29. 10. 2012 v jeho bydlišti na adrese S. , okr. P. , neboť nebylo prokázáno, že mu předmětná finanční hotovost náleží. Ve skutečnosti patří svědkyni a jeho partnerce M. H. , která s ním v době zadržení na uvedené adrese bydlela. Předmětnou finanční hotovost získala prodejem svého vozidla, její původ doložila kupní smlouvou, podle níž došlo k prodeji vozidla za částku 105.000,- Kč. Skutečnost, že smlouva o prodeji nebyla svědkyní podepsána neznamená, že k prodeji vozu nedošlo a rovněž tak není vyvráceno převzetí předmětné částky. K tomu obviněný uvádí, že k prodeji vozidla není třeba písemné smlouvy a neplatnost prodeje nezpůsobuje absence podpisu svědkyně, když i podpis na dokladu o předání kupní ceny, resp. jeho existence je podstatný pro stranu, která kupní cenu platí. Za nesprávný a nepřezkoumatelný obviněný označuje závěr soudu, že zajištěná finanční hotovost pochází z jeho trestné činnosti. Ve vztahu k předmětné finanční hotovosti byl tedy uložen trest, který zákon nepřipouští.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2015, č. j. 12 To 109/2014 – 2432, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2014, č. j. 4 T 5/2013 – 2228, a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného M. K. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný M. K. sice podal dovolání též z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně tvrzením, že soudy nesprávně hodnotily výpověď spoluobviněného R. a nesprávně zjistily množství vyrobené drogy, že omamné látky nedistribuoval, ale vyráběl toliko pro svou potřebu), vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (že neexistuje žádný průkazný důkaz, jež by jej usvědčoval z trestné činnosti, že nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům) a vady procesní (že nalézací soud nepřehrál odposlechy mobilních telefonů ani mu nebylo umožněno vyjádřit se k obsahu přehraného datového nosiče „mechanik 24“, a vytýkal nezákonnost domovních prohlídek), je nutno považovat za námitky skutkového a procesního charakteru, týkající se především úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala v bodě I./1), 2), 4) výroku rozsudku znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pozn.: skutky pod bodem II. a III. výroku rozsudku obviněný dovoláním nenapadá). Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Nutno zdůraznit, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně o žádný extrémní rozpor nejedná.
Nejvyšší soud konstatuje v obecné poloze, že námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotně právního charakteru. Zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod je nutno v tomto ohledu vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).
Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci obviněného žádný vliv. V tomto směru odvolací soud přiléhavě ve svém rozsudku uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb (§2 odst. 5 tr. ř.), skutkové závěry, ke kterým dospěl, jsou přesvědčivé a mají svůj podklad v obsahu provedených důkazů a rovněž přesvědčivě odůvodnil neprovedení některých důkazů navrhovaných obhajobou z důvodu nadbytečnosti. Nejvyšší soud se s rozsahem provedeného dokazování, jakož i s odůvodněním rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu ztotožnil.
Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze poznamenat, že z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů vyplývá, že ačkoliv obviněný spáchání drogové trestné činnosti v uvedeném rozsahu popírá, je z této spolehlivě usvědčován nejen výpověďmi spoluobviněných M. M. , J. S. a P. R. z přípravného řízení, ale i svědků P. D. a A. Š. Soudy se též vypořádaly s rozpory ve výpovědích některých svědků, kteří svá tvrzení z přípravného řízení změnili. Pokud jde o množství předávané drogy jiným osobám, nalézací soud vycházel z částečného doznání jednotlivých obviněných, ale rovněž i z výpovědí z řad odběratelů, kteří popsali nejen okolnosti, za kterých se s obviněným setkali, ale také případy, kdy, v jakém množství, případně za jakou protihodnotu pervitin od obviněného získali. Soudy rovněž logicky zdůvodnily, proč neuvěřily obhajobě obviněných, že drogu vyráběli, resp. drželi toliko pro vlastní spotřebu. Pokud jde o námitku obviněného ohledně nepoužitelnosti výpovědi rakouského státního příslušníka svědka S. Y. z přípravného řízení opatřenou cestou právní pomoci, kterou nalézací soud v hlavním líčení i přes nesouhlas obviněného předestřel podle §213 odst. 1 tr. ř., čímž obešel §211 odst. 2 tr. ř., nutno za správný označit závěr odvolacího soudu, že tato svědecká výpověď je sice nepoužitelná, nicméně jednání, kterého se měl obviněný ve vztahu k tomuto svědkovi dopustit, bylo přesvědčivě doloženo celou řadou dalších důkazů (č. l. 10 rozsudku). Citovaná svědectví si navzájem korespondují a jsou též podporována i dalšími, zejména listinnými důkazy. V tomto směru lze zmínit zejména prostorové odposlechy a odposlechy telekomunikačního provozu, výsledky sledování obviněných, protokoly o domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor včetně fotodokumentace, materiály opatřené cestou právní pomoci z Rakouské republiky, výpisy služby Western Union v České republice dokládající zasílání různě velkých finančních částek S. Y. z Rakouska do České republiky na adresu obviněného v období od září 2011 do července 2012, výpisy z recepční knihy hotelu Benica v B. dokládající ubytování S. Y. od února 2010, jakož i zprávu Ministerstva zdravotnictví České republiky. Ve věci bylo vypracováno i odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie zabývající se zkoumáním věcí zajištěných při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor, z jehož závěrů vyplývá, že zajištěné věci a předměty v S. - konkrétně plastové sáčky zajištěné předstíraným převodem a listinový pekáč obsahovaly pervitin a rovněž na věcech vydaných obviněným byly nalezeny stopy této drogy. Zkoumáním předmětů a chemikálií zajištěných v K. pak byly prokázány chemikálie sloužící k výrobě pervitinu a metamfetamin, pseudoefedrin na předmětech, sloužících jako ucelený technologický systém vhodný pro syntézu organických sloučenin, tedy i pervitinu. Zpráva společnosti Verkon s. r. o. Brandýs nad Labem - Stará Boleslav dokládá časté nákupy chemikálií, varného skla a dalších pomůcek. Znaleckým toxikologickým zkoumáním moči a imunochemickým drogovým screeningem obviněných byly u všech prokázány amfetamin a metamfetamin. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil v rozsahu, jímž byl uznán vinným, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro jejich rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil v bodě I./1), 2), 4) výroku rozsudku znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. K podrobnostem lze odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů, konkrétně na str. 33 až 42 rozsudku soudu prvního stupně a str. 9 až 13 rozsudku odvolacího soudu.
Dovolací důvod obsažený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný v dovolání dále uplatnil, může být naplněn ve dvou alternativách, spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen
a) takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo
b) trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se v praxi rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Zahrnuje to i případy kumulace dvou nebo více druhů trestu, které podle zákona nelze vedle sebe uložit. Konečně, nepřípustnost určitého druhu trestu může být založena uložením takového druhu trestu, který nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje (§3 odst. 1 tr. zákoníku) nebo uložením určitého trestu více obviněným „společně“ (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 6 Tdo 768/2007 a rozh. č. 19/2004-III. Sb. rozh. tr.).
Námitky obviněného uplatněné v rámci tohoto dovolacího důvodu směřují proti výroku o uloženém trestu propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty ve smyslu §70 odst. l, odst. 2 tr. zákoníku a formálně je lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit.
Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 5. 2015) soud může uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a) které bylo užito k spáchání trestného činu, b) která byla k spáchání trestného činu určena, c) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo d) kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou pod písmenem c), pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené pod písmenem c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná. Podle odst. 2 téhož ustanovení trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může soud uložit, jen jde-li o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pachateli.
Těžiště námitek obviněného spočívá v tvrzení, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci – finanční hotovosti ve výši 30.000,- Kč, zajištěné při domovní prohlídce dne 29. 10. 2012 v jeho bydlišti na adrese S. , okr. P. , neboť dle §70 odst. 2 tr. zákoníku může být tento trest uložen, jen jde-li o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pachateli. Za chybný rovněž označil závěr soudu, že předmětné finanční prostředky pocházely z jeho trestné činnosti. Je třeba předeslat, že důkazy provedené v předchozím průběhu trestního řízení zcela zřetelně svědčí o tom, že soudy obou stupňů založily svá skutková zjištění, a to především skutkový závěr o původu nalezených finančních prostředků, na relevantních důkazech. V tomto ohledu soudy poukázaly, že ačkoliv svědkyně dle svých tvrzení měla prodejem svého osobního vozidla Škoda Octavia získat částku 105.000,- Kč v hotovosti, bližší okolnosti uzavření kupní smlouvy, i co se podstatných náležitostí smlouvy týče, nedokázala konkretizovat (blíže protokol o hlavním líčení ze dne 4. 6. 2014 č. l. 2138 – 2156 spisu). Uvádí-li dále, že ve spěchu zapomněla ve výklenku schodiště na adrese S. částku 40.000,- Kč, jsou tato její tvrzení zpochybněna obsahem protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 29. 10. 2012, č. j. ČTS:NPC-355/TČ-2012-222400-E4, z něhož se podává, že v prostoru schodiště v předmětné nemovitosti byla nalezena finanční hotovost toliko ve výši 30.000,- Kč, a to 5ks bankovek á 2.000,- Kč a 20 ks bankovek á 1.000,- Kč (č. l. 116 spisu - bod ad 5). Pochybnosti vzbuzují i její další tvrzení, že poté, co z kupní ceny zaplatila dluh 60.000,- Kč na zdravotním pojištění, na který si musela vypůjčit, nosila zbývající obnos 40.000,- Kč po několik týdnů s sebou v kabelce, nominální hodnotu těchto bankovek přesně specifikovat nedokázala. Za této situace lze s oudu prvního stupně přisvědčit, pokud tvrzení M. H. o původu zajištěné částky označil za nevěrohodné , když z předložené kupní smlouvy (svědkyní nepodepsané), datované dnem 5. 8. 2012, kterou měla uzavřít se společností SMALVILE, s. r. o. jako kupující, tyto skutečnosti jednoznačně nevyplývají, ani neexistuje přesvědčivý důkaz o tom, že předmětnou kupní cenu ve výši 105.000,- Kč v hotovosti skutečně převzala. Ze zjištění soudů tudíž v žádném případě nevyplývá, že by svědkyně byla osobou, jíž zajištěné peníze patřily, a soudy správně tyto považovaly za majetek obviněného pocházející z jeho trestné činnosti. Tvrdí-li tedy obviněný, že uvedená částka nepatří jemu, ale jeho partnerce M. H. , která ji získala prodejem svého vozidla, a proto tyto prostředky nemohou být předmětem trestu propadnutí věci, pak těmto jeho námitkám nelze přisvědčit. V tomto směru lze za výstižné označit hodnotící úvahy nalézacího soudu, který konstatoval, že pokud „osoba v exekucích (v dluzích) někde zapomene (pohodí) tak vysokou částku (ve výši 40.000,-Kč), je nemožné i odporující zdravému rozumu. Navíc dotčenou smlouvu o prodeji vozidla tato svědkyně nepodepsala, takže ani není doklad o tom, že finanční částku ve výši 105.000,- Kč vůbec převzala, neboť právě její podpis byl dokladem toho, že jí peníze byly vyplaceny. Proto i tato částka pocházela z trestné činnosti obžalovaného K. a nepatřila svědkyni H. “ (str. 49 rozsudku nalézacího soudu). Ve shodě se závěry soudů obou stupňů lze proto konstatovat, že obviněnému nebyl uložen trest propadnutí věci v rozporu se zákonem, a námitky, které v tomto ohledu vznesl, vycházejí z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly oba nižší soudy.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu