ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.3446.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 3446/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně ČEZ Distribuce a. s., IČO: 24729035, se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, zastoupeného doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Prvního pluku 206/7, proti žalovanému J. K. , zastoupeného JUDr. Evou Hromadovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2551, o 349 283 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 175/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2014, č. j. 26 Co 16/2014-133, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2014, č. j. 26 Co 16/2014-133, není přípustné, a to z následujících důvodů: k podání dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byla žaloba co do částky 196.433 Kč s úrokem z prodlení zamítnuta, není dovolatel subjektivně oprávněn, neboť tímto výrokem bylo vyhověno jeho návrhu na zamítnutí žaloby, a nebyla mu tedy způsobena újma na jeho právech a povinnostech. Dovolání je v tomto rozsahu subjektivně nepřípustné.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (tj. ohledně částky 146.769 Kč s úrokem z prodlení) není dovolání přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti uvedené v ustanovení §237 o. s. ř. Pokud dovolatel namítá, že soudy vycházely z nesprávného závěru, že v daném případě nelze skutečně vzniklou škodu stanovit, ačkoliv v trestním řízení byl proveden důkaz znaleckým posudkem, z něhož vyplynulo, že výše způsobené škody činila 10.276 Kč, napadá tím nikoliv právní posouzení, nýbrž skutková zjištění a tato námitka není způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). V daném případě soudy obou stupňů vyšly ze skutkového závěru, že pro protiprávní zásah do měřicího zařízení nelze skutečný stav zjistit, proto výši škody stanovily podle vyhlášky č. 51/2006 Sb., resp. podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. Otázkou určení výše náhrady škody v případě neoprávněného odběru el. energie se opakovaně zabýval v řadě svých rozhodnutí dovolací soud (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 916/2005, sp. zn. 25 Cdo 2768/2004, sp. zn. 25 Cdo 2617/2010, sp. zn. 25 Cdo 3606/2012, sp. zn. 25 Cdo 916/2005, sp. zn. 25 Cdo 229/2008 a sp. zn. 25 Cdo 2412/2009) i Ústavní soud (plenární usnesení ze dne 1. dubna 2014, Pl. ÚS 29/13), který neshledal neústavním stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. s tím, že vyhláška nemá být aplikována mechanicky, nýbrž je třeba zohledňovat specifické okolnosti případu a v odůvodněných případech nemusí být způsob výpočtu dle vyhlášky paušálně akceptován, tyto závěry rovněž převzal ve své judikatuře i Nejvyšší soud (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2476/2014 a sp. zn. 25 Cdo 3167/2014). V dané věci nebyly zjištěny žádné takové okolnosti, které by odůvodňovaly jiný způsob stanovení výše náhrady škody než podle vyhlášky. Ostatně při rozhodování o výši škody v občanskoprávním řízení není soud při svém rozhodnutí o náhradě škody vázán ve smyslu §135 odst. 1 o. s. ř. trestním rozsudkem v otázce výše škody, jež je v trestním rozsudku uvedena jako tzv. kvalifikační moment (srov. např. zprávu Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. Cpj. 35/78, uveřejněnou pod č. 22/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 242/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2088/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2004, sp. zn. 25 Cdo 818/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4151/2010, uvedená rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Jak vyplývá z výše uvedeného, odvolací soud se při právním řešení otázky výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektrické energie neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nejde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou ani rozdílně rozhodovanou a není důvod, aby byla posouzena jinak (§237 o. s. ř.). Z tohoto důvodu a pro subjektivní nepřípustnost není dovolání žalovaného v plném rozsahu přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu