ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.651.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 651/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, zastoupeného prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Dlouhá 741/13, proti žalované euroAWK s.r.o. , se sídlem v Praze 10 – Vršovicích, Konopišťská 739/16, IČO: 43965717, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Ovocný trh 1096/8, o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 164/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2014, č. j. 51 Co 118/2014-233, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč k rukám prof. JUDr. Jana Kříže, CSc., advokáta se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 16. 5. 2014, č. j. 51 Co 118/2014-233, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 13. 6. 2013, č. j. 4 C 164/2010-178, ve výroku o věci samé, kterým byla žalované uložena povinnost vyklidit a odstranit všechna velkoplošná reklamní zařízení a stavby pro reklamu z tam specifikovaných pozemků žalobce do patnácti dnů od právní moci rozsudku, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů před soudem prvního stupně a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak, napadené rozhodnutí ani nespočívá na otázkách, které by nebyly v soudní praxi dovolacího soudu řešeny.
K otázce posouzení platnosti nájemní smlouvy z hlediska určitosti vymezení předmětu nájmu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3244/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2946/2012, proti nimž byly podány ústavní stížnosti, které Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. III. ÚS 1594/2013, a ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. III. ÚS 2121/2013, a týkají se typově obdobných věcí, jimiž byla řešena otázka (ne)platnosti obdobné nájemní smlouvy.
V souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 926/2002) je i závěr odvolacího soudu, že výkon práva žalobce, realizovaný žalobou podanou v této věci, není v rozporu s dobrými mravy, při aplikaci §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (§243f odst. 1 o. s. ř.), přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatelky, tak i na straně žalobce, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.
Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění (týkajících se obsahu vůle účastníků a jejího výkladu), a namítá, že řízení u soudů obou stupňů bylo postiženo vadami, navíc dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí)
V Brně 12. května 2015
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu