ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1440.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 1440/2015 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 25. listopadu 2015 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným Ing. R. Ž., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2015, č. j. 7 To 51/2015-819, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 24/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2014, č. j. 74 T 24/2014-745, v trestní věci obviněných Ing. R. Ž. a M. G. byl obviněný Ing. R. Ž. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/), dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, na skutkovém základě popsaném ve výroku o vině. Za to byl podle §209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Zároveň mu byl podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo prokuristy obchodních společností a družstev na dobu čtyř let. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně se spoluobviněnou M. G. poškozené České republice, zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení Ostrava, se sídlem Zelená 3158/34a, Ostrava, na náhradě škody částku 128.331 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 5. 2015, č. j. 7 To 51/2015-819, podle §258 odst. 1 písm. b), e), f) zrušil napadený rozsudek ve všech výrocích týkajících se jeho osoby. Za podmínek §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. poté obviněného znovu uznal vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, na částečné pozměněném skutkovém základě, že „společně s M. G., již pravomocně odsouzenou, za účelem získání neoprávněného finančního prospěchu ke škodě České republiky, zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení, sjednal Ing. R. Ž. (dále jako zaměstnavatel), jednatel společnosti RD Construction, s. r. o., (dále jen společnost), IČ: 27801322, se sídlem Petra Křičky 2863/17a, se svou známou M. G. (dále jako zaměstnankyně) dne 13. 12. 2010 pracovní smlouvu k vykonávání činnosti zaměstnance jako manažera spol. RD Construction, s. r. o., s místem výkonu práce O., ačkoli si oba byli vědomi toho, že úmyslem obou není vznik prac. poměru a výkon práce za sjednanou mzdu, přičemž v úmyslu vylákat fin. prostředky z poškozené této deklaroval pracovní smlouvu a na ni navazující dokumenty, jimiž měl být navozen dojem u poškozené, že vznikl standardní prac. poměr, a takto byly poškozené mimo jiné předloženy mzdový výměr se stanovením měsíční tarifní mzdy ve výši 46.000 Kč včetně práce přesčas, s platností od 15. 12. 2010, který byl dne 24. 12. 2010 nahrazen novým mzdovým výměrem, jenž měl být součástí pracovní smlouvy ze dne 24. 12. 2010, která však nebyla nikdy uzavřena, se stanoveným měsíčním tarifem na částku 86.000 Kč s platností od 1. 1. 2011, na základě čehož dne 29. 12. 2010 podal zaměstnavatel u Okresní správy sociálního zabezpečení v O. přihlášku do registru zaměstnavatele, dne 17. 1. 2011 předložil zaměstnavatel přehled o výši pojistného a vyplacených dávkách, v němž byla jako vyměřovací základ uvedena částka 22.000 Kč, v příloze však byl uveden vyměřovací základ ve výši 122.000 Kč, dne 18. 1. 2011 byl zaměstnavatelem předložen přehled o výši pojistného a vyplacených dávkách, v němž byla jako vyměřovací základ uvedena částka 38.000 Kč, a dne 21. 1. 2011 byl předložen totožný přehled již se základem 122.000 Kč, tedy z těchto jakož i dalších dokladů vyplynulo, že zaměstnankyni měla náležet za měsíc 12/2010 její mzda skládající se z platového tarifu a odpracovaných dnů ve výši 22.000 Kč a mimořádné prémie ve výši 100.000 Kč, celkem tedy 122.000 Kč, přičemž byla zaměstnankyně ode dne 30. 12. 2010 do 31. 5. 2011 práce neschopná pro nemoc, poté v měsíci červnu 2011 byl její mzdový vyměřovací základ ve výši 116.000 Kč, v měsíci červenci 2011 ve výši 86.000 Kč a v měsíci srpnu ve výši 44.000 Kč, kdy následně v období od 17. 8. 2011 do 19. 12. 2011 byla opět práce neschopna až do ukončení pracovního poměru dne 20. 12. 2011, a právě z takto doložených příjmů byla vypočtena denní výše nemocenské dle výše oznámených dosažených vyměřovacích základů pro výpočet nemocenské, přičemž tento „pracovní poměr“ byl mezi zaměstnavatelem a zaměstnankyní sjednán toliko za účelem získání nadstandardních nemocenských dávek od OSSZ v O., a to za situace, kdy společnost nevykazovala v letech 2010 a 2011 takové hospodářské výsledky, aby si mohla dovolit skutečně hradit zaměstnankyni sjednanou mzdu, mzda jí nebyla plně a řádně hrazena v průběhu celého pracovního poměru a do současné doby má společnost vůči zaměstnankyni dluh nejméně ve výši 235.395 Kč, a to ke dni 21. 10. 2011, alespoň dle uznání dluhu sepsaného téhož dne ze strany zaměstnavatele, fakticky však bylo obžalované v zálohách na mzdu vyplaceno dle výdajových dokladů pouze 48.580 Kč, rovněž nebyla společností od 15. 12. 2010, tj. od samého počátku vzniku prac. poměru hrazena jakákoliv platba pojistného vůči OSSZ v O., kdy celkový dluh na pojistném a penále činil ke dni 17. 4. 2012 částku 237.527 Kč, rovněž tak zaměstnavatel neuhradil za zaměstnankyni žádné zdravotní pojištění v celkové výši 50.233 Kč Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví; v období měsíců 4-10/2011 spol. RD Construction, s. r. o., nedosahovala hospodářských výsledků, které by umožňovaly deklarovanou výplatu mezd za měsíce 6/2011, 7/2011 a 8/2011 ve výši 116.000 Kč, 86.000 Kč a 44.000 Kč, protože výše mzdy se měla odvíjet dle pracovní smlouvy od splnění mimořádných, jednorázových nebo výjimečných zásluh, kdy s ohledem na to vyvstaly ze strany OSSZ O. pochybnosti ohledně samotného vzniku prac. poměru, z toho vyplývajícího nemocenského pojištění, a konečně též ohledně výše případně dosažených příjmů ze zaměstnání, přičemž s přihlédnutím k těmto zjištěním se rozhodla OSSZ vypočíst dávku v druhém období nemocenské, tj. od 7. 9. 2011 do 19. 12. 2011 nikoliv z výše vyměřovacích základů, vycházejících z příjmů deklarovaných zaměstnavatelem, nýbrž z minimální měsíční mzdy, tj. 8.000 Kč, na základě čehož byly vyplaceny zaměstnankyni nemocenské dávky ve výši 14.768 Kč, v období první nemocenské, tj. od 30. 12. 2010 do 31. 5. 2011 však bylo zaměstnankyni na nemocenských dávkách vyplaceno 113.563 Kč, tedy vlivem takto sdělených nepravdivých, resp. úmyslně zavádějících skutečností způsobili České republice, zastoupené OSSZ v O., škodu ve výši 128.331 Kč a za druhé období nemocenské se pokusili způsobit České republice, zastoupené OSSZ v O., škodu ve výši 70.200 Kč, k jejímuž vzniku nedošlo toliko vlivem zásahu poškozené, resp. jejích pracovníků“.
Podle §209 odst. 3 tr. zákoníku odvolací soud obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Současně mu podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku znovu uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo prokuristy obchodních společností a družstev na dobu čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému také znovu uložena povinnost, aby společně a nerozdílně s již pravomocně odsouzenou M. G. zaplatil poškozené České republice, zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení Ostrava, na náhradě škody částku 128.331 Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 19. 5. 2015 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.)
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu a zároveň i proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný Ing. R. Ž. následně dovolání , v němž uplatnil důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že se žádného trestného činu nedopustil. V řízení před soudy bylo podle jeho přesvědčení prokázáno, že společnost, jejímž jménem jednal a která zaměstnávala spoluobviněnou M. G., vyvíjela v rozhodném období aktivní podnikatelskou činnost, měla vysoké obchodní obraty a věnovala se celé škále komerčních aktivit. Kromě toho bylo důkazně doloženo, že nedisponoval řidičským oprávněním a potřeboval tak osobu, která by ho firemním motorovým vozidlem dopravovala na obchodní jednání. Zaměstnání spoluobviněné, která mu měla pomáhat i s administrativou a dalšími činnostmi, tak mělo své opodstatnění a zdaleka se nejednalo jen o fiktivní pracovní poměr, jak mu bylo kladeno za vinu. Jako jednatel společnosti RD Construction, s. r. o., s ní uzavřel řádnou pracovní smlouvu na funkci manažera společnosti a dostál své povinnosti podat u Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě přihlášku do registru zaměstnavatele, odevzdávat pravidelné měsíční přehledy o pojistném a odevzdat také nemocenský lístek, předložený mu zaměstnankyní společnosti. Pracovní neschopnost spoluobviněné M. G. ani dobu jejího trvání neměl možnost jakkoli ovlivnit. Nemocenský lístek jí vystavil ošetřující lékař po odborném vyšetření a bylo jen na jeho rozhodnutí, jaký způsob a dobu léčby určí. Dovolatel uzavíral s touto zaměstnankyní pracovní smlouvu v době, kdy byla zdravá a schopná výkonu práce ve funkci manažera společnosti. Výše sjednané mzdy byla otázkou vzájemné dohody se zaměstnavatelem, s přihlédnutím ke skutečnému objemu obratů společnosti, k počtu zaměstnanců a rovněž vzhledem k odpovědnosti pracovnice za plnění svěřených úkolů. Za daných okolností to byla mzda zcela přiměřená. Dovolatel zdůraznil, že to byl právě on, kdo doplatil na skutečnost, že spoluobviněná se záhy po nástupu do zaměstnání stala práce neschopnou. Kvůli její absenci, na které rozhodně neměl žádný zájem, ztratil přehled o chodu společnosti a zejména o činnosti nového obchodního ředitele P. O., který společnost přivedl do velkých problémů. Pokud jde o jednorázové navýšení mzdy spoluobviněné o mimořádnou odměnu ve výši 100.000 Kč, dovolatel je vysvětlil tím, že zprostředkovala zakázku na dodávku klimatizace v objemu 1.000.000 Eur, z níž měla mít společnost čistý zisk přesahující 300.000 Eur. Znovu se tedy nejednalo o nikterak přemrštěnou výši odměny. Že zmíněná zakázka reálně existovala, potvrdil svou výpovědí a předloženou e-mailovou korespondencí svědek B. H.. Následně však spoluobviněná onemocněla a další jednání převzal P. O. jako potencionální odběratel a jednatel společnosti 2-4 YOU, s. r. o. Právě tato skutečnost pak stála na počátku konce obchodní společnosti dovolatele, který byl nucen na jmenovaného podat trestní oznámení pro podezření ze zpronevěry. Oklamán byl rovněž svým spolupracovníkem panem T. Dovolatel uzavřel, že napadená rozhodnutí soudů obou stupňů nejsou podložena žádnými relevantními důkazy. Na jeho straně chyběl jakýkoli motiv zajistit své zaměstnankyni neoprávněnou výhodu. O tom, že mimořádná odměna měla své opodstatnění a společnost ji byla reálně schopna spoluobviněné vyplatit, podle jeho názoru nepřímo svědčí i to, že je v jiné trestní věci stíhán pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v rozsahu 2.800.000 Kč.
S ohledem na výše uvedené důvody dovolatel navrhl, aby dovolací soud obě napadená rozhodnutí soudů v celém rozsahu zrušil a zprostil ho obžaloby.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný v něm v podstatě pouze opakuje svoji obhajobu uplatňovanou po celé trestní řízení, podle níž ve skutečnosti zaměstnání M. G. nebylo fiktivní a její mzda nebyla nepřiměřená. To znamená, že dovolatel v prvé řadě nesouhlasí se skutkovým zjištěním soudů, podle něhož bylo smyslem uzavření inkriminované pracovní smlouvy právě vylákání nemocenských dávek ve prospěch spoluobviněné. Tyto námitky však pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. podřadit nelze. Pokud dovolatel napadl i výroky o trestu a náhradě škody, státní zástupce poukázal na to, že k nim nevznesl žádné konkrétní výhrady. V části, kde se dovolatel domáhal i zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích týkajících se jeho osoby, jde pak o dovolání nepřípustné, neboť v této části prvoinstanční rozhodnutí v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu přestalo existovat.
Své vyjádření státní zástupce uzavřel konstatováním, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku - v rozporu s obsahem důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. - nenamítl ani nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení ani porušení zásad spravedlivého procesu ze strany orgánů činných v trestním řízení. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný Ing. R. Ž. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje mimo jiné proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolatel jím však nemohl současně napadnout rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se jeho osoby. Jak správně poznamenal již vyjadřující se státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství, předmětné výroky byly rozsudkem odvolacího soudu zrušeny a nahrazeny jeho vlastními (novými) výroky. Proti neexistujícímu soudnímu rozhodnutí dovolání samozřejmě uplatnit nelze.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel nenamítl žádný relevantní rozpor mezi obsahem (popisem) skutku a odvolacím soudem aplikovanou právní kvalifikací ani to, že soud skutková zjištění nesprávně posoudil z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Svůj mimořádný opravný prostředek založil výlučně na výhradách vůči způsobu hodnocení ve věci provedených důkazů a vůči skutkovým závěrům, které z nich soud druhého stupně vzal za podklad pro právní posouzení stíhaného jednání (skutku). Nadále prosazoval odlišnou (vlastní) skutkovou verzi, podle níž dne 13. 12. 2010 uzavřel s M. G. seriózní pracovní smlouvu na pozici manažerky obchodní společnosti s ohledem na její osobnostní předpoklady a komunikační schopnosti, které také okamžitě měla projevit zprostředkováním zakázky na dodávku klimatizace v objemu cca 1.000.000 Eur. Proto ji hodlal po zásluze odměnit mimořádnou měsíční prémií ve výši 100.000 Kč. Skutečnost, že nová zaměstnankyně prakticky ihned poté nastoupí dlouhodobou pracovní neschopnost, nepředpokládal a nemohl ji nijak ovlivnit.
Nelze tedy pochybovat o tom, že dovolatel se podaným mimořádným opravným prostředkem primárně domáhal zásadního přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Nejvyšší soud tento závěr učinil při vědomí názoru opakovaně vysloveného v judikatuře Ústavního soudu, podle nějž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba rozumět např. opomenutí důkazu soudem nebo existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V projednávaném případě však rozsudek odvolacího soudu žádnou z výše uvedených vad netrpí. Jeho odůvodnění představuje soubor logických, na sebe navazujících skutkových a právních úvah. Soud se s provedenými důkazy, které v rámci veřejného zasedání o odvolání sám doplnil, vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Jejich obsah náležitě vyhodnotil a poté pečlivě zdůvodnil, jaké skutečnosti vzal ve vztahu k obviněným popírané trestné činnosti (včetně jeho podvodného úmyslu) za prokázané. V rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) se zabýval v zásadě totožnou skutkovou (procesní) argumentací, jakou obviněný uplatňoval po celé trestní řízení a vtělil ji i do nyní projednávaného dovolání, a v souladu s požadavky zákona (§125 odst. 1 tr. ř.) vyložil, z jakých důvodů jí nepřisvědčil (viz str. 8 až 12 shora písemného vyhotovení napadeného rozsudku). Nejvyšší soud tak nedospěl k závěru, že by napadené rozhodnutí bylo v tomto ohledu projevem nepřípustné libovůle.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněného Ing. R. Ž. dospěl k závěru, že jeho dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu bylo třeba souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. listopadu 2015
JUDr. Eduard Teschler
předseda senátu