ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1254.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 1254/2015-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2015 dovolání obviněného V. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2015, sp. zn. 6 To 2/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 11/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 3 T 11/2012, byl obviněný V. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku [pod body 1) – 4) skutkové věty] a přípravou zvlášť závažného zločinu loupeže podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §173 odst. 1, 5 tr. zákoníku [pod bodem 5) skutkové věty], kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
1)
dne 21. 4. 2011 v úmyslu získat finanční prostředky vylákal od poškozeného T. Z. pod záminkou půjčky, která měla sloužit jako rezervace na koupi nemovitosti v katastrálním území L., kdy nemovitosti měly být následně prodány prostřednictvím M. K. S. K., kdy vystavil příjmový doklad a směnku na částku 100.000 Kč se splatností do 20. 5. 2011 a jako doklad k budoucímu obchodu předložil poškozenému Z. kopii směnky ze dne 19. 4. 2011 na částku 11.000.000 Kč ve prospěch M. K., kopii příjmového dokladu ze dne 19. 4. 2011 o převzetí částky 200.000 Kč od M. K. jako zálohu na koupi nemovitosti, kopii rezervační smlouvy mezi obžalovaným a M. K. ze dne 19. 4. 2011, jejímž předmětem byly shora uvedené nemovitosti s celkovou kupní cenou 6.300.000 Kč, kopii smlouvy o půjčce ze dne 19. 4. 2011 mezi V. B. a T. Z. jako věřiteli a M. K. jako dlužníkem na částku 11.000.000 Kč, kdy jméno T. Z. na tuto smlouvu V. B. dopsal rukou až dne 21. 4. 2011 a tato smlouva byla opatřena padělanou legalizační doložkou Úřadu Městské části P., přičemž M. K. žádnou smlouvu o půjčce s V. B. neuzavřel ani neměl v úmyslu žádné jiné nemovitosti kupovat. Obviněný do současné doby poškozenému Z. půjčku nevrátil, čímž mu způsobil škodu ve výši 100.000 Kč,
2)
v úmyslu získat finanční prostředky dne 1. 6. 2011 pod záminkou zprostředkování prodeje nemovitostí v Katastrálním území L. za kupní cenu 7.695.000 Kč dal majitelce nemovitostí M. Ž. na poště v P. podepsat protokol o notářské úschově finančních prostředků ve výši 7.695.000 Kč na účet, o kterém tvrdil, že je účtem notáře JUDr. J. S., ačkoliv JUDr. J. S. není notářem a majitelem shora uvedeného účtu je obžalovaný B., téhož dne zprostředkoval mezi majitelkou M. Ž. jako prodávající a společností US Road, s.r.o. se sídlem Praha 2, Vinohradská 1246/55 zastoupenou J. P. jako kupující uzavření kupní smlouvy na shora uvedené nemovitosti a návrhu na vklad do katastru nemovitostí, přičemž na katastr nemovitostí byla doručena kupní smlouva s uvedenou kupní cenou 1.600.000 Kč a následně dne 13. 6. 2011 V. B. využil neznalosti pošk. Ž., která jeho prostřednictvím chtěla zařídit koupi přístupové cesty k dalším svým pozemkům a na poště v J. u P. ji nechal podepsat a ověřit písemnosti, o kterých ji přesvědčoval, že se jedná o odkup pozemků pro zřízení příjezdové cesty, avšak poškozená podepsala i kupní smlouvu na prodej parcely v Katastrálním území L. na LV za částku 5.500.000 Kč, kdy kupujícím byla společnost C&M, s.r.o. se sídlem Praha 4, Zelený Pruh 1560, uvedené nemovitosti byly zápisem na katastru nemovitostí převedeny, avšak poškozená obdržela pouze zálohu ve výši 100.000 Kč, přičemž obžalovaný dne 12. 6. 2011 obdržel na svůj účet zálohu ve výši 900.000 Kč a provizi od společnosti US Road ve výši 200.000 Kč, poškozené M. Ž. tak způsobil škodu v celkové výši 13.095.000 Kč,
3)
dne 11. 10. 2011 v úmyslu získat majetkové prostředky, bez souhlasu majitelů P. M. a M. M., vyhotovil kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2011, kterými na sebe převedl pozemky zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hl. m. P. na LV pro katastrální území P. za cenu 2.200.000 Kč, přičemž smlouvu opatřil padělanou ověřovací doložkou České pošty J. u P., padělanými podpisy P. M. a M. M., kdy nesouhlasila čísla občanských průkazů a data narození poškozených, následně dne 31. 10. 2011 chtěl shora uvedené pozemky dále prodat M. J. za cenu 4.300.000 Kč, avšak poté co se M. J. od M. M. dozvěděl, že žádné pozemky V. B. neprodala, od smlouvy odstoupil. Poškozeným P. M. a M. M. způsobil škodu ve výši 28.512.250 Kč, přičemž na základě soudního sporu byly pozemky poškozeným vráceny,
4)
dne 30. 11. 2011 v úmyslu získat finanční prostředky v prodejně společnosti Telefonica O2 Czech republic, a.s. v Č. na základě padělané plné moci ze dne 29. 11. 2011 opatřenou padělanou ověřovací doložkou z České pošty, kterou mu měl udělit P. K., k právním úkonům spojeným s nákupem mobilních telefonů ve společnosti O2 pro firmu Idea House, s.r.o., uzavřel tři smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací na telefonní čísla a odebral dotované mobilní telefony 1ks Nokia N9 v hodnotě 7.995 Kč, 1 ks Nokia 700 v hodnotě 995 Kč a 1 ks Nokia 700 v hodnotě 995 Kč, společnosti Telefonica O2 se sídlem Praha 4, Za Brumlovkou 266/2 neuhrazením faktur za poskytnuté služby a nedodržením smluvních podmínek způsobil celkovou škodu ve výši 19.830 Kč,
5)
dne 6. 12. 2011 v úmyslu získat pod pohrůžkou násilí finanční prostředky nejprve v internetové kavárně I. C. c. v P. v 10:55 hodin vytiskl výhružné texty ve znění: „V tašce mám výbušninu! Nedělej hlouposti. Vyndej všechen hotovost na stůl. Nech mě v klidu odejít a nic se nikomu nestane !. Mám zbraň, pokud mě chceš sledovat, zjistíš sám/sama, co se stane. Bombu zde zanechám a odpálím na dálku“. „chci hotovost! „ V tašce je bomba, kterou odpálím, když budete dělat hlouposti, dále mám i zbraň, hotovost dejte“. „V tašce je bomba, prosím nenuťte mě ji použít, mám i zbraň. Dejte mi veškerou hotovost a nechtě mě v klidu odejít a neodpálím to zde“. Poté v 13:25 hodin v téhož dne v obchodně F. S. v P., zakoupil hračku v krabici zabalenou do černé igelitové tašky, kterou chtěl použít jako atrapu bomby, ve 13:45 hodin odjel vozidlem VW Passat, do prodejny P. ve P., kde zakoupil paruku, knírek a bradku černé barvy, takto maskován v 14:45 hodin v P., nasedl do vozidla taxi, nechal se odvézt do ul. Za B., s taxikářem celou dobu komunikoval anglicky, v 15:20 hodin před vjezdovou závorou do budovy BB c. B. V., P. vystoupil, taxikáři přikázal, aby na něho počkal, odešel do budovy, přičemž v ruce držel hranatý předmět obalený černým igelitem, pod mikinou v oblasti břicha měl předmět tvarem připomínající střelnou zbraň v budově BB c. dvakrát pomalou chůzí prošel kolem pobočky České spořitelny, hlavou otáčel směrem do pobočky, avšak pro přítomnosti dalších osob v pobočce a stavební dispozici pobočky budovu BB c. B. opustil a vozidlem taxi z místa odjel.
Za to byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks notebooku zn. Dell Inspiron N5030 včetně adaptéru, a podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks černého knírku nalepovacího, 1 ks paruky s černým vlasem, 1 ks plynové pistole zn. Ekol Special včetně 1 ks pouzdra na pistoli černé barvy zn. Pasta, 1 ks zásobníku a 4 ks nábojů bez kulí s červeným uzavřením.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody T. Z. částku 100.000 Kč, Telefonica O2, a.s., částku 19.830 Kč a P. M. částku 33.070 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla P. M. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená M. Ž., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 3 T 11/2012, podali obviněný V. B. a poškozená M. Ž. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2015, sp. zn. 6 To 2/2015, tak, že z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. řádu s výjimkou bodu 5) výroku o vině v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3, 4 tr. řádu znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (pod body 1 – 4) na tom skutkovém základě, že
1)
dne 21. 4. 2011 v úmyslu získat finanční prostředky vylákal od poškozeného T. Z. pod záminkou půjčky, která měla sloužit jako rezervace na koupi nemovitosti v katastrálním území L., kdy nemovitosti měly být následně prodány prostřednictvím M. K. S. K., kdy vystavil příjmový doklad a směnku na částku 100.000 Kč se splatností do 20. 5. 2011 a jako doklad k budoucímu obchodu předložil poškozenému Z. kopii směnky ze dne 19. 4. 2011 na částku 11.000.000 Kč ve prospěch M. K., kopii příjmového dokladu ze dne 19. 4. 2011 o převzetí částky 200.000 Kč od M. K. jako zálohu na koupi nemovitosti, kopii rezervační smlouvy mezi obžalovaným a M. K. ze dne 19. 4. 2011, jejímž předmětem byly shora uvedené nemovitosti s celkovou kupní cenou 6.300.000 Kč, kopii smlouvy o půjčce ze dne 19. 4. 2011 mezi V. B. a T. Z. jako věřiteli a M. K. jako dlužníkem na částku 11.000.000 Kč, kdy jméno T. Z. na tuto smlouvu V. B. dopsal rukou až dne 21. 4. 2011 a tato smlouva byla opatřena padělanou legalizační doložkou Úřadu Městské části P., přičemž M. K. žádnou smlouvu o půjčce s V. B. neuzavřel ani neměl v úmyslu žádné jiné nemovitosti kupovat. Obviněný do současné doby poškozenému Z. půjčku nevrátil, čímž mu způsobil škodu ve výši 100.000 Kč,
2)
v úmyslu získat finanční prostředky dne 1. 6. 2011 pod záminkou zprostředkování prodeje nemovitostí v Katastrálním území L. za kupní cenu 7.695.000 Kč dal majitelce nemovitostí M. Ž. na poště v P. podepsat protokol o notářské úschově finančních prostředků ve výši 7.695.000 Kč na účet, o kterém tvrdil, že je účtem notáře JUDr. J. S., ačkoliv JUDr. J. S. není notářem a majitelem shora uvedeného účtu je obžalovaný B., téhož dne zprostředkoval mezi majitelkou M. Ž. jako prodávající a společností US Road, s.r.o. se sídlem Praha 2, Vinohradská 1246/55 zastoupenou J. P. jako kupující uzavření kupní smlouvy na shora uvedené nemovitosti a návrhu na vklad do katastru nemovitostí, přičemž na katastr nemovitostí byla doručena kupní smlouva s uvedenou kupní cenou 1.600.000 Kč, ke vkladu vlastnického práva uvedené společnosti na základě smlouvy nedošlo, v katastru nemovitostí je stále jako vlastník zapsána poškozená M. Ž. Následně dne 13. 6. 2011 V. B. využil neznalosti pošk. Ž., která jeho prostřednictvím chtěla zařídit koupi přístupové cesty k dalším svým pozemkům a na poště v J. u P. ji nechal podepsat a ověřit písemnosti, o kterých ji přesvědčoval, že se jedná o odkup pozemků pro zřízení příjezdové cesty, avšak poškozená podepsala i kupní smlouvu na prodej parcely v Katastrálním území L. za částku 5.500.000 Kč, kdy kupujícím byla společnost C&M, s.r.o., se sídlem Praha 4, Zelený Pruh 1560. Vklad práva byl povolen téhož dne, rozsudkem Okresního soudu Praha-západ z 15. 2. 2012 bylo určeno, že poškozená je vlastnicí parcely. Tímto jednáním způsobil obžalovaný poškozené M. Ž. nevyplacením první části kupní ceny od společnosti US Road, s.r.o., kterou obdržel na svůj účet, škodu ve výši 400.000 Kč. Nebýt včasné a účinné právní obrany, která zabránila převodu vlastnických práv k uvedeným nemovitostem v obci L., k. ú. L., zapsaných na LV u Katastrálního úřadu pro S. kraj, k. p. P.-z., jejichž cena byla znaleckým posudkem stanovena na 5.974.000 Kč, ke způsobení majetkové škody poškozené v této výši nedošlo, jednání obžalovaného k tomuto cíli nepochybně směřovalo; od obou společností obžalovaný získal provizi 2x 200.000 Kč,
3)
dne 11. 10. 2011 v úmyslu neoprávněně převést z dosavadních vlastníků pozemků vlastnické právo k pozemkům v katastrálním území P. zapsané na LV u Katastrálního úřadu pro hlavní město P., k.p. P., jejichž cena byla znaleckým posudkem stanovena na 28.512.250 Kč na nového vlastníka a získat tak finanční prostředky, bez souhlasu majitelek P. M. a M. M. tyto pozemky na sebe převedl kupní smlouvou ze dne 11. 10. 2011 za cenu 2.200.000 Kč, smlouvu opatřil padělanou ověřovací doložkou České pošty J. u P., padělanými podpisy P. M. a M. M., kdy nesouhlasila čísla občanských průkazů a data narození poškozených, následně dne 31. 10. 2011 chtěl shora uvedené pozemky dále prodat M. J. za cenu 4.300.000 Kč, avšak poté co se M. J. od M. M. dozvěděl, že žádné pozemky V. B. neprodala, od smlouvy odstoupil. K převodu vlastnických práv k uvedeným pozemkům ani ke způsobení škody ve výši 28.512.250 Kč uvedeným poškozeným pro rychlou a účinnou právní obranu nedošlo. Jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody velkého rozsahu,
4)
dne 30. 11. 2011 v úmyslu získat finanční prostředky v prodejně společnosti Telefonica O2 Czech republic, a.s. v Č. na základě padělané plné moci ze dne 29. 11. 2011 opatřenou padělanou ověřovací doložkou z České pošty, kterou mu měl udělit P. K., k právním úkonům spojeným s nákupem mobilních telefonů ve společnosti O2 pro firmu Idea House, s.r.o., uzavřel tři smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací na telefonní čísla a odebral dotované mobilní telefony 1ks Nokia N9 v hodnotě 7.995 Kč, 1 ks Nokia 700, v hodnotě 995 Kč a 1 ks Nokia 700, v hodnotě 995 Kč, společnosti Telefonica O2 se sídlem Praha 4, Za Brumlovkou 266/2 neuhrazením faktur za poskytnuté služby a nedodržením smluvních podmínek způsobil celkovou škodu ve výši 19.830 Kč .
Za pokus tohoto zločinu a za přípravu zločinu loupeže podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §173 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně níž zůstal napadený rozsudek v bodu 5) odvoláním obviněného nedotčen, byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks notebooku zn. Dell Inspiron N5030 včetně adaptéru, a podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks černého knírku nalepovacího, 1 ks paruky s černým vlasem, 1 ks plynové pistole zn. Ekol Special 99 včetně 1 ks pouzdra na pistoli černé barvy zn. Pasta, 1 ks zásobníku a 4 ks nábojů bez kulí s červeným uzavřením.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla dále obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným T. Z. ve výši 100.000 Kč, M. Ž. ve výši 408.680 Kč, P. M. ve výši 13.795 Kč a společnosti Telefonica O2, a.s., ve výši 19.830 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byly poškozené P. M. a M. Ž. se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2015, sp. zn. 6 To 2/2015, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že ve výroku popsané skutky nejsou trestnými činy. Závažné pochybnosti vykazuje dle něj skutek pod bodem 2) ohledně poškozené M. Ž., kdy příslušné soudy vycházely ze skutečnosti, že jmenovaná poškozená je vlastnicí parcely kat. území L. Krajský soud v Praze však rozsudkem ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 23 Co 436/2014, rozhodl, že kupní smlouva uzavřená mezi M. Ž. a US Road, s. r. o., je platná. U skutku pod bodem 5) pak dovolatel zdůraznil, že žádal slyšení svědků policistů, kteří prováděli sledování a psali úřední záznam o jeho průběhu, avšak soud tento důkaz stejně jako provedení důkazu přehráním CD ze záznamu kamer neučinil. Tvrdí, že se ničeho trestného nedopustil a že obhajoba nebyla žádným z provedených důkazů vyloučena. Zjištěný skutkový stav nevykazuje znaky zločinu podvodu ani trestného činu přípravy zločinu loupeže a není patrno, jak soudy obou stupňů dospěly k závěru o jeho vině. Je proto toho názoru, že ve věci je dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatňuje argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání, se kterou se soudy obou stupňů již vypořádaly a učinily jednoznačný závěr, že obviněný neuváděl pravdu. Přítomnost podvodného jednání u všech dílčích skutků byla zcela zřejmá. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými a svými námitkami se domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Podstatou dovolání obviněného je tvrzení, že se ničeho protiprávního nedopustil, že zjištěný skutkový stav nevykazuje znaky zločinu podvodu ani trestného činu přípravy zločinu loupeže, tudíž existuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, nadto příslušné soudy neprovedly jím navržené důkazy, jde tak o důkazy opomenuté.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil jednak již v předchozích stadiích trestního řízení jako součást své obhajoby, jednak se staly i námitkami odvolacími v opravném prostředku, který podal proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak pouze o vícenásobné opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Navíc dovolací námitky v posuzované věci primárně výlučně směřují do oblasti skutkových zjištění rozhodujících soudů. Je proto mimo pochybnost, že obviněný zaměňuje zákonem upravenou činnost dovolacího soudu a pojímá podaný mimořádný opravný prostředek jako další odvolání ve věci.
Obecně je sice možno námitky týkající se absence znaků skutkové podstaty toho kterého trestného činu podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak v případě posuzované věci obviněný tyto námitky uplatňuje prostřednictvím výtek, kterými napadá soudy učiněná skutková zjištění a jimi provedené hodnocení důkazů, což pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.
Obviněný se tak svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení vyvozuje z vlastní verze skutkového děje. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. Jak již bylo uvedeno výše, takovými námitkami je dovolací soud povinen se zabývat pouze a jedině v případě, pokud dojde k závěru o tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotně právním posouzením.
V případě posuzované věci se ale příslušné soudy ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí a učinily závěr o tom, že obhajoba obviněného je ryze účelová, učiněná pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Odvolací soud se velmi podrobně zabýval všemi námitkami uplatněnými v odvolání obviněného, a jeho závěry ve vztahu k nim jsou logické, plně vycházejí z učiněných skutkových zjištění, lze proto na ně bez výhrad odkázat. Přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, proto Nejvyšší soud nemá důvod ani povinnost znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které obviněný deklaroval již ve svém řádném opravném prostředku.
Lze uzavřít, že v posuzované věci se zde nejedná o situaci, kdy jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04 ).
K námitkám ohledně bodu 2) skutkové věty Nejvyšší soud pro úplnost podotýká, že rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 18 C 179/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 23 Co 436/2014, byla zamítnuta žaloba na určení, že M. Ž. je vlastníkem pozemků v katastrálním území L. V odůvodnění rozhodnutí Krajský soud v Praze jako soud odvolací mimo jiné uvedl, že M. Ž. jako žalobkyně neuzavřela kupní smlouvu s US Road, s. r. o., dne 1. 6. 2011 na kupní cenu 1.600.000 Kč v omylu a danou smlouvu nečiní neplatnou ani ta skutečnost, že majitelem účtu v této kupní smlouvě uvedeného není notář JUDr. J. S., jak byla M. Ž. na základě podvodného jednání obviněného V. B. přesvědčena, ale je jím sám obviněný. Tyto okolnosti jsou však z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty pokusu zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku zcela irelevantní. V průběhu trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný v úmyslu získat finanční prostředky primárně napadl majetek poškozené M. Ž. prostřednictvím podvodně uzavřených smluv a svým chováním uvedl jmenovanou poškozenou v omyl, jak podrobně popsal již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, na něž je pro stručnost odkazováno. Podle skutkových zjištění obviněný podstrčil poškozené M. Ž. spolu s dalšími listinami i kupní smlouvu se společností C&M, s.r.o., jako kupující s kupní cenou 5.500.000 Kč, když ještě předtím dne 1. 6. 2011 ji uváděl v omyl tvrzením, že kupní cena za pozemek v katastrálním území L. je složena a nachází se v notářské úschově. Již v tomto okamžiku jednal podvodně, neboť záměrně a s jednoznačným úmyslem paní Ž. poškodit a sebe na její úkor obohatit uváděl lživé informace. Okolnost, že kupní smlouva uzavřená mezi poškozenou M. Ž. a US Road, s.r.o., byla posléze soudem určená jako platná, nemá žádný vliv na posouzení škodlivosti a protiprávnosti jednání obviněného coby výše specifikovaného trestného činu.
V této souvislosti Nejvyšší soud ještě odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud se neztotožnil ani s námitkou obviněného o existenci tzv. opomenutých důkazů, jejichž neprovedení mělo mít zásadní vliv na stanovení právní kvalifikace jeho jednání. V této souvislosti obviněný zmínil, že u skutku popsaným pod bodem 5) skutkové věty žádal o výslech svědků policistů, kteří prováděli sledování a psali úřední záznam o jeho průběhu, avšak soud tento důkaz, stejně jako provedení důkazu přehráním CD ze záznamu kamer, neučinil. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 13. 10. 2014 je však zřejmé, že obviněný ani jeho obhájce nevznesli u hlavního líčení žádné návrhy na doplnění dokazování (viz č. l. 1313 spisu) a existenci takovýchto návrhů nepotvrzuje ani odůvodnění podaného odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (viz č. l. 1341 spisu), ani protokol o veřejném zasedání ze dne 20. 4. 2015 (viz č. l. 1369 spisu). Nelze tak přisvědčit tvrzením obviněného, že nalézací soud nevyhověl jeho návrhům na doplnění dokazování, pakliže návrhy učiněny vůbec nebyly.
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Nejvyšší soud tudíž považuje dovolání obviněného za ryze formální. Na tento případ dopadá rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, v němž mimo jiné uvedl, že „označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální“. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Na základě shora popsaných skutečností Nejvyšší soud uzavřel, že není pochyb o tom, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu druhého stupně a svým jednáním naplnil všechny znaky skutkových podstat pokusu zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a přípravy zločinu loupeže podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §173 odst. 1 tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného V. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. listopadu 2015
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu