ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.278.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 278/2015-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2015 dovolání obviněné B. D. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 10. 2014, sp. zn. 55 To 279/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 43/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 7 T 43/2012, byla obviněná B. D. uznána vinnou přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že
dne 26. dubna 2011 v O. na pobočce obchodní společnosti Česká pojišťovna, a. s., jako vlastník a řidič osobního motorového vozidla tovární značky Mercedes Benz 220CDI, oznámila pojistnou událost, ke které došlo téhož dne v O. na křižovatce ulic D. a D. a pří níž mělo dojít k poškození jejího osobního motorového vozidla, a to v důsledku střetu s osobním motorovým vozidlem tovární značky Citroen C3, přičemž však bylo zjištěno, že se nejednalo s střet dvou nepoškozených vozidel, poškození jejího vozidla bylo předmětnou nehodou způsobeno pouze z části, další poškození, zejména deformace absorbéru výztuhy předního nárazníku, poškození plastu předního nárazníku, přední masky a víka motoru, nemohla touto nehodou vzniknout, obviněná však tyto skutečnosti záměrně nesdělila, a proto byla mezi následky předmětné dopravní nehody zahrnuta i nehodou nezpůsobená poškození, čímž vylákala od poškozené obchodní společnosti Česká Pojišťovna, a. s., IČ 42572956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, na již vyplaceném pojistném plnění z odpovědnostní pojistky náležející k vozidlu tovární značky Citroen C3 částku nejméně 40.326,- Kč.
Za to byla obviněná odsouzena podle §210 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a podle §81 odst. 1, §82 odt. 1 tr. zákoníku jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku jí byla současně uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradila škodu, kterou trestnou činností způsobila. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené České pojišťovně, a. s., částku 40.326,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. řádu byla zmíněná poškozená společnost se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 7 T 43/2012, podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 24. 10. 2014, sp. zn. 55 To 279/2014, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 24. 10. 2014, sp. zn. 55 To 279/2014, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnila důvod dovolání vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítla, že v celém řízení nebyla vyvrácena její obhajoba. Nesouhlasí s učiněnými skutkovými zjištěními, ale připouští, že její vozidlo mohlo být poškozeno již před předmětnou dopravní nehodou. Trvá však na tom, že si takového poškození nebyla vědoma.V této souvislosti uvádí řadu důkazů, jimiž se snaží skutkový závěr o jejím zavinění zvrátit. Zdůraznila, že nejméně dvakrát dané vozidlo prohlédl mobilní technik likvidace České pojišťovny, a. s., pan B. H., který žádné podezření na dřívější poškození vozidla nezjistil. Obhajoba navrhovala provést důkaz jeho výslechem, avšak tento návrh soud odmítl. Dle obviněné žádné poškození na voze neviděla ani svědkyně T. K., jejíž svědecká výpověď byla brána bez jakékoliv příčiny za nevěrohodnou. V další části dovolání podrobně rozebírá závěry vypracovaných znaleckých posudků a podotýká, že s uvedeným vozidlem měla pouze jednu dopravní nehodu od doby, kdy vozidlo zakoupila v autobazaru, a to dne 26. 4. 2011. O žádném jiném předchozím poškození nevěděla. Až následně bylo zjištěno poškození nejméně v šesti škodních událostech, kdy obhajoba požadovala vyžádání uvedených škodních událostí a také výslech svědka L. H., avšak soudy tyto důkazy neakceptovaly, čímž došlo k porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení principů řádného a spravedlivého procesu. Je přesvědčena, že se nemohla dopustit jednání, které je jí kladeno za vinu, resp. že ve věci je dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc Okresnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněné se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolatelka ve skutečnosti jen nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů a se skutkovými zjištěními o svém zavinění, což však nespadá pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná podle něj žádný důkaz výslovně neoznačila za opomenutý a pokud se týká neprovedení výslechu likvidátora B. H., tak opomenutí tohoto důkazu nepovažuje státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství za podstatnou vadu dokazování s ohledem na zjevnou nadbytečnost tohoto výslechu. Námitky ohledně spravedlivého procesu pak označil za příliš obecné a nekonkrétní, než aby bylo možno s jistotou zjistit podstatu argumentace obviněné. Ač obviněná namítla extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, tak podstatu tohoto extrémního nesouladu blíže neupřesnila.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněná v dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že obviněná sice v dovolání uplatnila důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování je nutno považovat jak tvrzení obviněné, že se vytýkaného jednání nedopustila, tak i její výtky ohledně nesprávnosti provedeného dokazování.
Obviněná se tak svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhána. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani pod žádný další ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Obviněná zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění. Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin.
I když obviněná spáchání předmětného jednání popírá, z posuzované trestné činnosti je usvědčována zejména na základě znaleckého posudku Ing. Tomáše Strouhala, avšak i další znalci ve věci (tj. Ing. Ladislav Madák, Ph.D. a Ing. Ivan Krejsa) při svém znaleckém zkoumání dospěli k závěru, že automobil obviněné byl poškozen již před danou dopravní nehodou ze dne 26. 11. 2011, a že obviněné tato okolnost musela být známa ještě před touto dopravní nehodou. Nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně vysvětlily, proč vyšly především ze znaleckého posudku Ing. Tomáše Strouhala a Nejvyšší soud se s jejich názorem ztotožnil. Znalecký posudek jmenovaného znalce byl vypracován logicky, přesvědčivě a způsobem, který nevzbuzoval žádné pochybnosti.
K námitce nevyslechnutí technika likvidace České pojišťovny, a. s., pana B. H., který předmětné vozidlo dvakrát prohlédl a žádné podezření na jeho dřívější poškození nezjistil, je třeba uvést, že tento svědek po nehodě prováděl likvidaci příslušné pojistné události, vozidlo poškozené viděl až po nehodě a jako likvidátor pojišťovny nemá odbornou způsobilost k posuzování stavu vozidla před či po nehodě. Navíc je třeba zdůraznit, že z protokolu o hlavním líčení konaném dne 12. 6. 2014 je patrno, že před skončením dokazování neměla obhajoba žádné další důkazní návrhy, tudíž nebylo nutné v rozsudku nalézacího soudu zdůvodňovat, proč nenavrhovaný důkaz výslechem svědka B. H. nebyl proveden. Jisté pochybení je třeba připustit v rozhodnutí soudu odvolacího, který, ač obviněná provedení zmíněného důkazu navrhla ve svém odvolání, na tento návrh nijak nereagoval. Dle názoru Nejvyššího soudu, ve shodě s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, však popsané opomenutí odvolacího soudu nelze považovat za podstatnou vadu dokazování, neboť nejsou žádné sporné otázky, které by mohl svědek B. H. objasnit a ani obviněná v tomto smyslu ve svém dovolání ani žádný návrh nepodává. Z podstaty věci je zřejmé, že by mohl potvrdit pouze to, co již uvedl písemně v „Zápisu o poškození motorového vozidla“ ze dne 13. 5. 2011, tj. že jej obviněná na předchozí poškození vozidla neupozornila. Na této skutečnosti však není co dokazovat, proto by jeho výslech byl zjevně důkazem nadbytečným. Stejně tak by na učiněná skutková zjištění nemohla mít žádný vliv ani jakákoliv zjištění týkající se starších pojistných událostí daného vozidla (ta by mohla svědčit spíše obžalobě) či výpověď svědka L. H., neboť z hlediska naplnění zákonných znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu je zcela irelevantní, kdo šetření pojišťovny inicioval.
Obviněné nelze přisvědčit ani v tom, že výpověď svědkyně T. K. byla brána bez jakékoliv příčiny za nevěrohodnou. Již nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, z jakých důvodů a na základě jakých důkazů považoval výpověď jmenované svědkyně za nevěrohodnou. Tato svědkyně ve shodě s obviněnou uvedla, že na vozidle obviněné před nehodou nebylo žádné viditelné poškození. Dle znaleckého posouzení znalce Ing. Tomáše Strouhala však vozidlo obviněné muselo být před nehodou již poškozeno, přičemž se jednalo o poškození absorbérů výztuhy předního nárazníku, plastu předního nárazníku, přední masky a víka motoru vozidla. Zdůraznil při tom, že zejména poškození přední masky, plastu předního nárazníku a víka motoru jsou poškozeními zcela viditelnými a k tomu, aby byla vidět, nemusí být pozorovatel odborníkem v oblasti osobních automobilů či jejich konstrukce. Současně byla vyvrácena i možnost, že by automobil mohl být před zakoupením bouraný a opravený tak, že nabourání nebylo poznat. Není proto pochyb o tom, že se o žádný opomenutý důkaz nejedná.
Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze také podřadit ani námitku extrémního nesouladu, který obviněná spatřuje v tom, že údajně neexistuje vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení na straně jedné a právními závěry na straně druhé, ani její tvrzení o porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení principů řádného a spravedlivého procesu. Jedná se totiž o pouhé obecné vyslovení jejího nesouhlasu se skutkovými a od nich se odvíjejícími právními závěry soudů nižších stupňů, kdy blíže nespecifikovala, jaké konkrétní důkazy, skutková zjištění a právní závěry měla v této souvislosti na mysli. Úkolem dovolacího soudu ale není to, aby za dovolatele domýšlel, v čem má jím uplatňovaná (avšak nekonkretizovaná) vada napadeného rozhodnutí spočívat, resp. v čem má spočívat tvrzený rozpor s ustanoveními právních předpisů, na které dovolatel bez specifikace souvislostí s posuzovanou věcí toliko obecně odkazuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 6 Tdo 263/2014).
Je tedy namístě uzavřít, že obviněná jednala způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním tak naplnila všechny znaky skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují její vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. O žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, se tak v předmětné věci nejedná.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněné B. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. března 2015
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná