ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.50.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 50/2015-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2015 o dovolání obviněného T. K. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 8 To 51/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 216/2010, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 8 To 51/2014, ve výrocích o náhradě škody (body I. – III.) tohoto rozsudku.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265m odst. 2 tr. ř., §265 tr. ř. se poškozená společnost Paradise Casino Admiral, a. s., IČ 25336991, se sídlem Komořany 146, Rousínov, odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Z. ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 18 T 216/2010, byli obvinění J. B., V. M., kteří dovolání nepodali a T. K. dále jen („obviněný“ nebo „dovolatel“) uznáni vinnými trestným činem podvodu, a to J. B. a V. M. podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a dovolatel podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., spáchaný formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustili tím, že
nejméně v době od 6. 2. 2009 do 30. 4. 2009 po předchozí vzájemné dohodě, v úmyslu opatřit si neoprávněně majetkový prospěch, obž. M. a obž. B., jakožto x. poškozené P. C. A., a. s., se sídlem K., R., v provozovně C. C. v H., okr. Z., v následujících případech při hře Americká ruleta vědomě umožnili obž. K. pozdní sázky na již ve hře padlá výherní čísla, ačkoli si byli vědomi, že takový postup je v rozporu s pravidly této hry, v důsledku čehož pak bylo K. neoprávněně vyplaceno jakožto údajná výhra celkem 21.400,- euro, přičemž 30. 4. 2009 byli pracovníky C. C. při této činnosti B. a K. přistiženi, kdy K. poté vrátil poslední vklad a výhru, tj. celkem 1.500,- euro, když na jednotlivých podvodných hrách se obžalovaný M. a obžalovaný B. v pozici dealerů hry Americká ruleta a ve všech případech obžalovaný K., kterému byly vyplaceny neoprávněně níže uvedené výhry, podíleli takto: a) dealer obžalovaný B., hráč obžalovaný K.
6. 2. 2009 23.48 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
7. 2. 2009 00:37 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
14. 2. 2009 00.48 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
1. 3. 2009 00.36 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
14. 3. 2009 23.21 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
28. 3. 2009 22.36 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
3. 4. 2009 23.59 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 1.000,- euro
4. 4. 2009 20.57 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 800,- euro
17. 4. 2009 23.29 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 800,- euro
24. 4. 2009 22.56 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 800,- euro
celkem neoprávněně vyplaceno nejméně 7.000,- euro
b) dealer obžalovaný M., hráč obžalovaný K.
7. 2. 2009 00.11 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 800,- euro
7. 2. 2009 00.18 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
13. 2. 2009 23.56 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
27. 2. 2009 21.35 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
27. 2. 2009 22.41 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
27. 2. 2009 22.45 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
28. 2. 2009 22.48 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
28. 2. 2009 22.53 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
8. 3. 2009 02.36 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
14. 3. 2009 22.38 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
3. 4. 2009 21.33 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 600,- euro
4. 4. 2009 21.02 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 800,- euro
5. 4. 2009 00.32 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 1.000,- euro
11. 4. 2009 22.26 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 800,- euro
11. 4. 2009 22.48 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 800,- euro
11. 4. 2009 22.57 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 800,- euro
12. 4. 2009 01.29 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 800,- euro
13. 4. 2009 02.11 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 800,- euro
25. 4. 2009 22.45 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 800,- euro
30. 4. 2009 20.55 hodin neoprávněně vyplaceno nejméně 1.000,- euro
celkem neoprávněně vyplaceno nejméně 14.400,- euro
a jednotliví obžalovaní tak způsobili celkovou škodu takto: obžalovaný J. B.
7.000,- euro v přepočtu dle aktuálního kurzu ČNB 201.180,- Kč
obžalovaný V. M.
14.400,- euro v přepočtu dle aktuálního kurzu ČNB 413.856,- Kč
obžalovaný T. K.
21.400,- euro v přepočtu dle aktuálního kurzu ČNB 615.036,- Kč .
Za to byl obviněnému T. K. uložen podle §250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 36 (třicetišesti) měsíců. Podle §60a odst. 1 tr. zák. za podmínek uvedených v §58 odst. 1, §60a odst. 2 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let s tím, že nad obviněným byl vysloven dohled. Podle §59 odst. 2 tr. zák. soud obviněnému uložil, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Rovněž bylo rozhodnuto o trestech obviněným J. B. a V. M.
Podle §228 odst. 1, 3 písm. a) tr. ř. soud obviněnému i spoluobviněným uložil, aby poškozené společnosti Paradise Casino Admiral, a. s., IČO 25336991, se sídlem Komořany 146, Rousínov, uhradili škodu takto: - obviněný J. B. ve výši 7.000,- euro společně a nerozdílně s obviněným T. K.,
- obviněný V. M. ve výši 14.400,- euro společně a nerozdílně s obviněným T. K.,
- obviněný T. K. v celkové výši 19.900,- euro, z toho 6.510,- euro společně a nerozdílně s obviněným J. B. a 13.390,- euro společně a nerozdílně s obviněným V. M.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost Paradise Casino Admiral, a. s., IČO 25336991, se sídlem Komořany 146, Rousínov, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění i státní zástupce odvolání, o nichž Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 8 To 51/2014, tak, že:
I. Podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání všech tří obviněných zrušil ve výroku o náhradě škody.
II. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný T. K. je podle §228 odst. 1 tr. ř. povinen nahradit poškozené společnosti Paradise Casino Admiral, a. s., IČ 25336991, se sídlem Komořany 146, Rousínov, částku 19.900 euro.
III. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost Paradise Casino Admiral, a. s., IČ 25336991, se sídlem Komořany 146, Rousínov, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
IV. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce zamítnuto.
Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn.
Obviněný se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím obhájce dovolání, kterým napadl dotčené rozhodnutí v celém rozsahu ve vztahu k jeho osobě, vyjma bodu IV., přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že byl odvolacím soudem porušen zákaz reformace in peius, neboť krajský soud sice odvolání státního zástupce zamítl, ale uložil mu povinnost nahradit škodu ve výši 19.900 euro, a to nikoliv podle jeho sil a společně a nerozdílně se spoluobviněnými, jak to učinil soud prvního stupně, ale tato povinnost mu byla vyslovena samostatně. Napadený rozsudek soudu prvního stupně je proto vadný, ale náprava vady by znamenala rozhodnutí v jeho neprospěch.
Podle jeho názoru odvolací soud měl hledat důvody pro zrušení napadeného rozsudku. On nemůže nerozporovat a nepřipomenout, že soud dospěl k závěru, že další dokazování by bylo nadbytečné, a to včetně vypracování znaleckých posudků. Škoda totiž byla vyčíslena toliko zaměstnanci poškozené společnosti, kteří jsou spoluodpovědní za dohled nad hrou i v konkrétních zkoumaných případech.
Soud prvního stupně neměl pochybnost, že vzhledem k dlouholeté praxi a odbornosti kameramanů (svědků), jsou tito schopni rozeznat, zda došlo k pozdní sázce. Jakým způsobem soud posuzoval jejich odbornost, zjištěno nebylo, nicméně je pozoruhodné, že jeho 30 případů odhalili tzv. až ex post, na pokyn poškozeného zaměstnavatele analyzovat konkrétní časy kamerových záznamů, nikoliv tedy v době plnění svých pracovních povinností. Pokud by soud plně respektoval zásadu in dubio pro reo, nemohl by jej pravomocně odsoudit za úmyslný trestný čin podvodu, když nebyl ani jednou na předmětných kamerových záznamech identifikován. Jeho dobrovolné vydání žetonů za 1.500 euro, když byl obklopen ochrankou poškozené společnosti na toaletě, považoval mylně Okresní soud ve Znojmě za usvědčení nadevší pochybnost a takto veden i rozhodl. On však nebyl z kamerových záznamů ani žádným jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost identifikován, natož usvědčen, když z těchto není ani patrno, že by se předmětných sázek účastnil, neboť jej svědci, na rozdíl od krupiérů neztotožnili ani v jednom případě. I rozhodnutí o nároku na náhradu škody vůči kasinu bylo nesprávné a neobjektivní. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje zejména v tom, že právní závěry obou soudů jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, neboť v řízení nebylo objektivně prokázáno, že by skutek spáchal, natož objektivně zjištěna a vyčíslena škoda.
Závěrem svého podání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 8 To 51/2014, ve všech výrocích týkající se jeho osoby (vyjma výroku pod bodem IV.) a dále odsuzující výrok rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 18 T 216/2010, týkající se jeho osoby, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyšší státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se vyjádřil k podanému dovolání a uvedl, že obviněný napadá rozhodnutí v celém rozsahu ve vztahu k jeho osobě, vyjma výroku pod bodem IV. rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce. Státní zástupce se ztotožnil s podaným dovoláním v tom, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákaz reformace in peius, neboť krajský soud odvolání státního zástupce zamítl, ale oproti soudu prvního stupně jen jemu uložil nahradit způsobenou škodu. Náprava této vady by však znamenala rozhodnutí v neprospěch obviněného. Obviněný dále vytkl nedostatky důkazního řízení, že nebyly opatřeny znalecké posudky k řádnému stanovení výše škody, že existují pochybnosti o schopnosti svědků, že došlo k pozdní sázce apod. Dále namítá existenci extrémního nesouladu mezi právními závěry soudů na straně jedné a skutkovými zjištěními na straně druhé a porušení zásady in dubio pro reo, protože nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by předmětný skutek spáchal on, objektivně a správně nebyla zjištěna vyčíslena škoda a že neodpovídá ani právní kvalifikace ustanovení §250 tr. zák. Takové námitky však nelze pod uplatněný ani jiný dovolací důvod podřadit.
Závěrem svého podání státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve výrocích o náhradě škody a podle §265m odst. 2 tr. ř. za užití §265 tr. ř. odkázal poškozenou společnost na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasil rovněž s projednáním dovolání v neveřejném zasedání §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V tomto ohledu námitky, které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opřel, nemohly obstát. Šlo především o ty výhrady, jimiž primárně napadal rozsah provedeného dokazování soudy obou stupňů a způsob hodnocení důkazů z jejich strany (konkrétně když namítal, že nebylo dostatečně prokázáno, že se uvedené trestné činnosti dopustil, nebo když soudům vytýkal, že odmítly jeho návrhy na provedení důkazů, zejména vypracování znaleckých posudků, výslechy dalších svědků i nerespektování zásady in dubio pro reo). Tím totiž primárně napadal správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Lze tak shrnout, že všechny shora zmíněné výhrady měly výlučně povahu výhrad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel jimi neuplatnil žádnou konkrétní námitku, kterou by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Pro úplnost je třeba dodat, že za relevantní výhradu nelze považovat ani dovolatelovu námitku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Nejvyšší soud však opakovaně připustil, že v ústavněprávní rovině se výše zmíněná zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých nálezů či usnesení Ústavního soudu se totiž rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (srov. například nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a sp. zn. I. ÚS 55/04).
V judikatuře Ústavního soudu (srov. například nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94) se opakovaně poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění). To však Nejvyšší soud nezjistil.
Při aplikaci těchto východisek na posuzovaný případ je třeba zdůraznit, že obviněný v dovolání mimo jiné vytýká, že byla porušena zásada zákazu reformace in peius ve výroku o náhradě škody. Je zřejmé, že pokud soud prvního stupně zavázal obviněného, aby nahradil způsobenou škodu 19 900 euro společně a nerozdílně s J. B. a V. M. a v odvolacím řízení mu tato povinnost byla stanovena samostatně, tak takový postup za situace, kdy bylo bod bodem IV. rozhodnutí krajského soudu zamítnuto odvolání státního zástupce, možný není. K odvolání obviněného tak došlo ke zhoršení jeho postavení v odvolacím řízení, neboť exekuční titul může být uplatněn jen vůči němu.
Podle §265m odst. 2 tr. ř. zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, užije přiměřeně ustanovení §265 tr. ř.
Podle §265 tr. ř. zruší-li odvolací soud napadený rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení a nerozhodne-li sám ve věci, odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
Z těchto důvodů musel Nejvyšší soud zrušit rozsudek odvolacího soudu ve výroku o náhradě škody vůči obviněnému T. K. a poškozenou společnost Paradise Casino Admiral, a. s., odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních, když nemohl ve věci sám rozhodnout, neboť toto rozhodnutí by bylo v neprospěch spoluobviněných a státní zástupce dovolání nepodal.
Shora uvedené rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal