ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.1595.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 1595/2014-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2015 o dovolání obviněného J. B. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2014, sp. zn. 3 To 84/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 1/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 39 T 1/2014, byl obviněný J. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 (v bodech 1-17), odst. 2 písm. b) (v bodě 4) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších přepisů, dále jen „tr. zákoník“), kterého se měl dopustit tím, že
1. dne 26. 7. 2012 v době kolem 10:40 hod. v B. na ulici Š. ... vstoupil maskován šátkem přes ústa, na hlavě měl čepici s kšiltem, v úmyslu zmocnit se za užití pohrůžky použití zbraně peněz, do herny INTACTO, kde z igelitové tašky vytáhl krátkou střelnou zbraň tmavšího odstínu, kterou namířil na obsluhující herny L. T. a vyzval ji k vydání peněz, ze strachu o život a zdraví vytáhla tzv. číšnický flek s částkou 1 840 Kč, který mu i s penězi dala, také mu podala krabičku s mincemi, kterou J. B. položil na pult baru a odešel, společnosti PROBO systems, s. r. o., Kuršova 395/2, Ostrava, IČ: 269 40 426, způsobil škodu ve výši 1 840 Kč,
2. dne 27. 7. 2012 v době kolem 04:35 hod. v B. na S. O. .. vstoupil maskován šátkem přes obličej, na hlavě měl čepici s kšiltem, v úmyslu zmocnit se za užití pohrůžky použití zbraně peněz, do herny SPORT CLUB, přistoupil k baru, vytáhl tmavou krátkou střelnou zbraň, u které natáhl závěr, namířil na obsluhující herny D. D. a V. T. a vyzval je k vydán peněz, podal jim igelitovou tašku, D. D. ze strachu o život a zdraví ze šuplíku za barem vytáhla částku 76 100 Kč, kterou dala do tašky, J. B. si tašku s penězi vzal a odešel, společnosti Guadalmar, s. r. o., IČ: 282 87 533, se sídlem v Brně, Veveří 476/39, způsobil škodu ve výši 76 100 Kč,
3. dne 7. 12. 2012 v době kolem 06:55 hod. v B. na ulici S. ... vstoupil s maskou na obličeji, šátkem pod bradou a s kapucí na hlavě, v úmyslu zmocnit se za užití pohrůžky použití zbraně peněz, do herny-baru ORANGE, strčil do ramene N. A., mířil na ni pistolí a vyzval ji k vydání peněz, ze strachu o zdraví a život mu dala do igelitového sáčku, který jí za tím účelem podal, tzv. číšnický flek s penězi a sáčky s penězi, obviněný si vše vzal a z herny rychle odešel, podnikateli Z. T., IČ: 657 74 035, se sídlem Býkovice 61, způsobil škodu ve výši 6 115 Kč,
4. dne 8. 12. 2012 v době kolem 13:30 hod. v B. na ulici L. ... přišel k herně CASSO ABBAS, na hlavě měl kapuci a zvonil, obsluhující L. K. mu dala najevo, aby si sundal kapuci, jinak ho dovnitř nepustí, což udělal, na obličeji měl nanesený krém, nalepené vousy a nalepené obočí, na hlavě měl uvázaný šátek, šel k baru za L. K., namířil na ni plynovou pistoli a vyzval ji k vydání peněz, ze strachu o zdraví a život mu peníze vydala, vložil je do igelitové tašky, schoval pistoli a z herny odešel, způsobil jí škodu ve výši 17 400 Kč, protože ji musela zaplatit provozovateli J. O., v důsledku jednání J. B. utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu, která ji citelně omezila v obvyklém způsobu života od 8. 12. 2012 do 30. 8. 2013,
5. dne 25. 1. 2013 v době kolem 07:18 hod. v B. na P. n. ... vstoupil do herny CASINO BROADWAY Dollars Club No14, byl maskován, aby nebyl poznán, natřeným krémem na obličeji, měl nalepené vousy, na hlavě měl čepici s lemem, přistoupil k pokladně, mířil plynovou pistolí na obsluhujícího pracovníka M. K. a vyzval ho k vydání peněz, uviděl ho M. B., vystrkoval ho ven, při manipulaci se zbraní J. B. při ustupování z ní vyšla rána, M. B. (správně zřejmě „B.“ – viz č. l. 1130 p. v. spisu) jí byl zasažen, když se mu podařilo vystrčit J. B. ven z herny a zavřel dveře, bylo slyšet další výstřel, J. B. z místa utekl, aniž by se peněz zmocnil,
6. dne 28. 1. 2013 v době kolem 19:30 hod. v B. na ulici R. ... na čerpací stanici PRIM, načerpal do kanystru 6,45 l motorové nafty za 227,70 Kč, už předtím se namaskoval, aby nebyl poznán, a to tak, že si nanesl na obličej krém a nalepil si vousy, na hlavu si nasadil čepici s lemem, po načerpání nafty do kanystru vešel do prodejny, v ruce držel plynovou pistoli, kterou mířil na obsluhujícího čerpací stanice J. B., kterého vyzval k vydání peněz, na které mu podal igelitový sáček, do kterého J. B. vložil 13 700 Kč, J. B. vyběhl s penězi ven, vzal si kanystr s naftou a utekl, společnosti PETRA, s. r. o., IČ: 264 961 78, se sídlem Podleská 1546/1a, Uhříněves, 104 00 Praha 10, způsobil škodu ve výši 13 927,70 Kč,
7. dne 4. 2. 2013 v době kolem 17:24 hod. v B. na ulici O. ... vstoupil do prodejny čerpací stanice EuroOil, předtím se namaskoval, natřel si obličej krémem, nasadil si falešné vousy, na hlavu si dal čepici s lemem, na rukou měl rukavice, v ruce držel plynovou pistoli, se kterou mířil na R. G., kterého vyzval k vydání peněz, na to mu dal igelitový sáček, do kterého R. G. vložil 14 800 Kč, společnosti ČEPRO, a. s., Dělnická 12, Praha, IČ: 60193531, způsobil škodu ve výši 5 000 Kč a společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., IČ: 639 985 30, se sídlem Praha, Pobřežní 23, škodu ve výši 9 800 Kč,
8. dne 8. 2. 2013 v době kolem 07:05 hod. v B. na ulici S. .... ř. ... vstoupil do herny KAJOT, Route 66, byl maskovaný v obličeji maskou ve tvaru lidského obličeje, na hlavě měl nasazenu čepici, krátkou střelnou zbraní mířil na K. Č., kterou vyzval k vydání peněz, protože se bála, dala mu z trezoru 16 600 Kč a ze zásuvky 500 Kč, peníze, které položila na pult, si J. B. vzal a odešel, společnosti NET and GAMES, a. s., IČ: 283 30 633, se sídlem Brno, Bednářova 621/29, způsobil škodu ve výši 17 100 Kč,
9. dne 11. 2. 2013 v době kolem 05:30 hod. v H. na N. t. ... vstoupil do herny MariOx Games maskován obličejovou maskou, s nasazenou čepicí s lemem na hlavě, přistoupil k baru a mířil pistolí na I. S., které přikázal, aby mu dala peníze, ze strachu o zdraví a život to udělala, položila na bar svazek bankovek a tzv. číšnický flek, J. B. si vzal bankovky a utekl, společnosti MariOx GAMES, s. r. o., IČ: 293 57 217, se sídlem Bučovice, Legionářská 98, způsobil škodu ve výši 5 000 Kč,
10. dne 20. 4. 2013 v době kolem 07:12 hod. v B. na ulici Š. ... vstoupil do herny INTACTO, předtím se maskoval natřením krému na obličej, falešnými vousy, na hlavu si nasadil čepici s kšiltem, přes ústa si uvázal šátek, oblékl si pracovní bundu s pruhy, mířil plynovou pistolí na M. Z., kterou vyzval k vydání peněz, což udělala, J. B. si peníze vzal a utekl, společnosti NET and GAMES, a. s., IČ: 283 30 633, se sídlem Brno, Bednářova 621/29, způsobil škodu ve výši 1 800 Kč,
11. dne 21. 4. 2013 v době kolem 13:15 hod. v P. na ulici P. ... vešel do herny TAMPA, byl maskován v obličeji krémem, měl falešné vousy a obočí, na hlavě měl nasazenu čepici s kšiltem, přistoupil k barovému pultu a namířil pistoli na M. S., kterou vyzval k vydání peněz, ze strachu mu dala tzv. číšnický flek s částkou 12 200 Kč, tzv. číšnický flek si vzal a odešel, společnosti ENDL+K, a. s., IČ: 268 05 600, se sídlem Olomouc, Riegrova 25, způsobil škodu ve výši 12 200 Kč,
12. dne 25. 4. 2013 v době kolem 05:19 hod. v O. na ulici L. ... vstoupil do herny LAZENKA, měl natřený krém na obličeji, falešné vousy, obočí, měl rukavici, namířil krátkou zbraň na M. Š. a vyzval ji k vydání peněz, což ze strachu udělala, společnosti ESROM, s. r. o., IČ: 267 95 361, se sídlem Praha, nám. 14. října 1307/2, způsobil škodu ve výši 6 100 Kč,
13. dne 29. 4. 2013 v době kolem 04:25 hod. v H. na ul. M. ... vstoupil do herny TROPIC CLUB, předtím se namaskoval, aby nebyl poznán, natřel si krémem obličej, nalepil si vousy, na hlavu si nasadil šátek a kapuci od bundy, krátkou střelnou zbraň namířil na I. Š., vyzval ji k vydání peněz, lekla se, řekla, že peníze už jsou v trezoru, ať si vezme, co chce, J. B. se otočil a z herny odešel,
14. dne 2. 5. 2013 v době kolem 07:45 hod. v obci S. H., v blízkosti státní hranice se Slovenskou republikou, vešel do provozovny směnárny, která se nachází v budově čerpací stanice ÖMV, předtím si natřel obličej krémem, nasadil si vousy, na hlavě měl šátek, nesl s sebou deštník, jednak pršelo, jednak si jím zakrýval obličej, přinesl si s sebou plastovou láhev od Kofoly, ve které měl směs vody a benzinu, polil přes volný prostor výdejního okénka P. J., do okénka vsunul svoji ruku, ve které držel zapalovač, řekl, že se jedná o přepadení, P. J. mu ze strachu o zdraví a život vydala 27 800 Kč a 294 Eur, J. B. odešel, podnikatelce D. V., IČ: 725 57 737, se sídlem Květná, Lůčky 1076, způsobil škodu ve výši 35 444 Kč,
15. dne 23. 5. 2013 v době kolem 06:30 hod. v B. na M. n. ... v nákupním centru RUBÍN, vstoupil do herny Faraon, měl natřený obličej krémem, falešné vousy, na hlavě měl šátek, měl plastovou láhev se směsí vody a benzinu, tekutinou polil R. B., opakovaně použil zapalovač, objevil se plamínek, ve vzdálenosti 1 metru od R. B., vyzval ji k vydání peněz, podal jí sáček, ze strachu o zdraví a život mu peníze dala, společnosti KINA, s. r. o., IČ: 262 58 293, se sídlem Brno, Josefská 612/15, způsobil škodu ve výši 24 730 Kč,
16. dne 27. 5. 2013 kolem 10:12 hod. v H. na ul. B. ... vstoupil do herny MariOx Games, měl natřený obličej krémem, falešné vousy, obočí, černou paruku, šátek přes ústa, přistoupil k barovému pultu a řekl K. S., na kterou mířil plastovou lahví od Kofoly, ve které byla směs vody a benzínu, v druhé ruce držel zapalovač, aby mu dala peníze, jinak dojde k požáru, ze strachu o zdraví a život mu peníze vydala, společnosti MariOx GAMES, s. r. o., IČ: 293 57 217, se sídlem Bučovice, Legionářská 98, způsobil škodu ve výši 6 324 Kč,
17. dne 28. 5. 2013 v době kolem 18:45 hod. v U. B. na ul. ... d. ..., vstoupil do herny BONVER-Kovárna, měl na hlavě paruku, na obličeji falešné vousy a na krku šátek, přistoupil k baru, řekl L. H., že jde o přepadení, aby mu dala peníze, zeptala se jej, co bude konzumovat, načež ji znovu vyzval k vydání peněz, což odmítla, vytáhl plastovou láhev se směsí vody a benzinu, čímž L. H. polil, ze strachu o život a zdraví mu vydala dva tzv. číšnické fleky s částkou 17 000 Kč, podnikatelce M. A., IČ: 484 88 518, se sídlem Uherský Brod, Stolařská 2041, způsobil škodu ve výši 17 000 Kč.
Za tento zvlášť závažný zločin byl obviněný J. B. odsouzen podle §173 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to samonabíjecí pistole plynovky zn. BBM POLICE, ráže 8 mm Knall, výrobní číslo ...., zásobníku, 1 ks nábojnice do plynovky ráže 8 mm Knall, které jsou uloženy u spisu, osobního automobilu tovární značky Ford Mondeo 1.8 ........, RZ ....., které se nachází u Policie České republiky. Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu zn. HTC Desire X černé barvy ....., záručního listu k uvedenému telefonu, nabíječky, sluchátek, dvou kusů návodů k použití, kus plastového obalu bílé barvy na mobilní telefon a mobilního telefonu zn. ALCATEL One Touch 9930, ......, záručního listu k uvedenému telefonu, nabíječky, sluchátek a USB, které jsou uloženy u Policie České republiky. Podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný J. B. zproštěn obžaloby pro skutky pod body 10 a 19 obžaloby, jimiž se měl dopustit zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit způsobenou škodu poškozeným společnosti PROBO systems, s. r. o., Kuršova 395/2, Ostrava, IČ: 269 40 426, ve výši 1 840 Kč, společnosti Gualdamar, s. r. o., Brno, Veveří 39, IČ: 282 87 533, ve výši 76 100 Kč, Z. T., podnikateli, se sídlem Býkovice 61, IČ: 657 74 035, ve výši 6 115 Kč, L. K., nar. ....., ve výši 17 400 Kč, společnosti PETRA, s. r. o., Podleská 1546/1a, Uhříněves, Praha 10, IČ: 264 961 78, ve výši 13 927 Kč, společnosti ČEPRO, a. s., Dělnická 12, Praha, IČ: 60193531, ve výši 5 000 Kč, společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., IČ: 639 985 30, se sídlem Praha, Pobřežní 23, ve výši 9 800 Kč, společnosti NET and GAMES, a. s., IČ: 283 30 633, se sídlem Brno, Bednářova 621/29, ve výši 18 900 Kč, společnosti MariOx GAMES, s. r. o., IČ: 293 57 217, se sídlem Bučovice, Legionářská 98, ve výši 5 000 Kč, společnosti ENDL+K, a. s., IČ: 268 05 600, se sídlem Olomouc, Riegrova 25, ve výši 12 200 Kč, společnosti ESROM, s. r. o., IČ: 267 95 361, se sídlem Praha, nám. 14. října 1307/2, ve výši 6 100 Kč, podnikatelce D. V., IČ: 725 57 737, se sídlem Květná, Lůčky 1076, ve výši 35 444 Kč, společnosti KINA, s. r. o., IČ: 262 58 293, se sídlem Brno, Josefská 612/15, ve výši 24 730 Kč, společnosti MariOx GAMES, s. r. o., IČ: 293 57 217, se sídlem Bučovice, Legionářská 98, ve výši 6 324 Kč.
Tento rozsudek pak byl na základě rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 3 To 61/2014, při aplikaci ustanovení §259 odst. 2 tr. ř., rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 39 T 1/2014, doplněn tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. B. uložena povinnost nahradit způsobenou škodu i poškozené M. A., podnikatelce, IČ: 48488518, se sídlem Uherský Brod, Stolařská 2041, ve výši 17 000 Kč (bod 17 rozsudku). Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost ČEPRO, a. s., Dělnická 12, Praha, IČ: 60193531, odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (bod 7 rozsudku).
Vrchní soud v Olomouci, který projednal jako soud odvolací ve veřejném zasedání odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně a obviněného J. B., rozhodl usnesením ze dne 6. 8. 2014, sp. zn. 3 To 84/2014, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce a obviněného J. B. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2014, sp. zn. 3 To 84/2014, podal obviněný J. B. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Ludmily Hlaváčkové dovolání datované 15. 9. 2014 a doplnění dovolání datované 27. 11. 2014 z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Obviněný J. B. v dovolání v podrobnostech namítal, že již ve svém odvolání navrhl provedení dalších důkazů z důvodu, že pro vadu zraku nosí brýle od dětství, nyní má 7 dioptrií, není totiž možné, aby se někde mohl pohybovat bez brýlí, protože nevidí a kontaktní čočky nenosí. Nebyl v rámci dokazování podroben lékařské prohlídce očí. Rovněž nebyl proveden rozbor údajného maskérského krému, který si měl při páchání skutků natírat na obličej, nebylo zjištěno, jak tento krém schne, nanáší se na obličej u něj, bez brýlí, a jak se odstraňuje. Soud se nezabýval charakterem jeho osobnosti, jestli má sklony k páchání trestné činnosti, a to pohrůžkou násilí nebo násilné, jak je to uváděno u některých skutků. Dovolatel je osobou, která není schopna provádět útoky, které jsou popsány u jednotlivých skutků. V minulosti byl již trestán, k těmto skutkům se sice nepřihlíží, ale byly mu dostatečnou výstrahou k tomu, aby nepáchal žádnou trestnou činnost v budoucnosti. Dále poukázal na to, že jestli u některých skutků nalézací soud použil jako jeden z důkazů kamerový systém, tak tvrdí, že tyto kamerové záznamy jednoznačně neprokazují, že to byl dovolatel, který skutky páchal. V průběhu jednání u odvolacího soudu navrhl další svědky, kteří měli potvrdit, že v době spáchání skutku na daném místě nebyl. Odvolací soud navržené důkazy odmítl jako neopodstatněné s odůvodněním, které je uvedeno na str. 11 – 13 usnesení odvolacího soudu. Svým odvoláním obviněný napadl, i když formálně, jak uvádí odvolací soud, výrok o uloženém trestu, který se jeví obviněnému, kdyby z jakýchkoliv důvodů dospěl soud k závěru, že za spáchání skutků je obviněný vinen, nepřiměřeně vysoký. I zde odvolací soud dospěl k závěru, že i uložený trest odnětí svobody v trvání 9 let nelze považovat za nepřiměřeně přísný včetně jeho výkonu ve věznici se zvýšenou ostrahou s poukazem na zákonná ustanovení trestního zákoníku. Obviněný je přesvědčen, že má právo na spravedlivý proces, je přesvědčen, že toto jeho právo bylo porušeno, protože rozhodnutí, proti kterému směřuje jeho dovolání, spočívá na nesprávném posouzení skutku a uložený trest je nepřiměřeně přísný. Rovněž bylo nesprávně rozhodnuto o výši škody, která byla rozsudkem přiznána poškozeným.
Na základě shora uvedených skutečností obviněný navrhl, aby byla Nejvyšším soudem přezkoumána zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti kterému podává dovolání, i v návaznosti na předcházející řízení (§265i odst. 3 tr. ř.). Po provedeném řízení, aby ze strany Nejvyššího soudu byla shledána důvodnost dovolání a napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2014, sp. zn. 3 To 84/2014, a jemu předcházející rozhodnutí bylo podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušeno.
V doplnění svého dovolání obviněný J. B. dále namítal, že soudy obou stupňů poukázaly na jeho doznání k trestnímu jednání, které učinil před výslechem obviněného ze dne 4. 6. 2013, tj. před jeho samotným zahájením, kde nebyla přítomna obhájkyně. Obhájkyně byla přítomna při výslechu dne 4. 6. 2013 od 17.41 hod. do 21.10 hod. Při tomto výslechu ve stresu a ze strachu sice vše doznal, ale jednání, která mu byla kladena za vinu, nespáchal, protože v uvedený den a čas se na daném místě nevyskytoval z důvodů, které uvedl v průběhu hlavního líčení. Tato jeho tvrzení u hlavního líčení nalézací soud vyhodnotil jako nevěrohodná. Naopak, kromě výslechů svědků, kteří měli dokázat totožnost jeho osoby při jednotlivých loupežných přepadeních, vzal soud za prokázané, že se pohyboval na místě, kde byl skutek spáchán nebo k danému místu směřoval rozborem informací o telekomunikačním provozu z telefonu, nevzal v úvahu jeho tvrzení, že telefon neměl, protože ho půjčil. Obdobně soud měl za prokázané, že na daných místech byl, protože jej usvědčují trasologické stopy, které měly být druhově shodné s podrážkami bot, které u něj byly nalezeny, soud nepřihlédl k jeho tvrzení, že boty, které jej mají usvědčovat, viděl poprvé 30. 6. 2013, tedy po spáchání všech skutků.
V závěru doplnění svého dovolání obviněný J. B. navrhl, aby byla Nejvyšším soudem přezkoumána zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti kterému podává dovolání, i v návaznosti na předcházející řízení (§265i odst. 3 tr. ř.). Shledá-li Nejvyšší soud, že podané dovolání je důvodné, aby rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2014, sp. zn. 3 To 84/2014, a jemu předcházející rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil, a rozhodl podle §265 l odst. 1 tr. ř. nebo §265m odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného J. B. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., sdělil, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1238/2003, vyslovil názor, že „dovolatel je podle §265f odst. 1 tr. ř. povinen v dovolání mimo jiné uvést, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, což znamená, že je zejména povinen tvrdit konkrétní argumenty, které podle jeho názoru odůvodňují existenci zvoleného dovolacího důvodu, resp. namítaného pochybení“. K tomu poznamenal, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3749/13, považuje při posuzování dovolání za klíčové, co je jeho obsahem a že obsah dovolání je rozhodující i při rozporu obsahu s petitem. Ústavní soud tamtéž vyznačuje i meze, které ani při takovém neformálním posuzování obsahu dovolání nelze překročit: „To, co bylo právě uvedeno, však neznamená, že je povinností dovolacího soudu chybějící napadení rozhodnutí odvolacího soudu konstruovat, ačkoli pro to odůvodnění dovolání neskýtá žádnou oporu; takový postup by byl v rozporu se zásadou nestrannosti soudního řízení“. Podle názoru státního zástupce neskýtá obsah dovolání ani po svém doplnění dostatečný podklad pro určení, v jakých konkrétních směrech shledává dovolatel naplnění tvrzených dovolacích důvodů. Zvláště když ohledně důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neargumentuje porušením zásad spravedlivého procesu podle judikatury Ústavního soudu a ohledně důvodu podle písm. k) citovaného ustanovení ani nenaznačuje, co by měl chybějící výrok obsahovat. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství shrnul, že dovolatel sice doplnil dovolací důvody, neuvedl k nim však žádnou konkrétní argumentaci. Ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu usuzuje, že takové absenci argumentace k formálně uvedeným dovolacím důvodům nejlépe odpovídá odmítnutí dovolání jako zjevně neopodstatněného.
Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání obviněného J. B. ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá ve dvou alternativách: a) nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, b) určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Chybějícím je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran (např. státní zástupce navrhl uložit ochranné opatření, poškozený navrhl rozhodnout o jeho uplatněném nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení – poškozený ovšem není oprávněn podat dovolání; učinit tak může v jeho zájmu nejvyšší státní zástupce). Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu [viz §120 odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Dovolatel uplatnil druhou uvedenou alternativu, tedy neúplnost výroku rozsudku, ovšem neuvedl kterého výroku by se tato vada měla týkat a co by měl chybějící výrok obsahovat.
S ohledem na absenci konkrétní argumentace týkající se neúplnosti výroku rozsudku obviněný J. B. podle názoru Nejvyššího soudu zřejmě navázal na námitky uvedené v odvolání státní zástupkyně (srov. č. l. 1258 – 1259 spisu) ve vztahu k postupu odvolacího soudu při nařízení doplnění rozsudku ve smyslu §259 odst. 2 tr. ř. a navazujícího doplňujícího rozsudku ve vztahu k chybějícím výrokům o náhradě škody.
Odvolací soud v reakci na shora uvedené námitky státní zástupkyně zkonstatoval, že postupoval v souladu s možností takto na zjištěné chybějící výroky reagovat, byť nebyl vyloučen ani jiný v praxi užívaný postup. Je ovšem zcela zřetelné, že nalézací soud ve svém prvotně vyhlášeném rozsudku zcela opomněl rozhodnout o nároku poškozené M. A. (č. l. 1030 spisu ve vztahu k bodu 17) a jeho výrok ve vztahu k celému vznesenému nároku poškozené ČEPRO, a. s. (bod 7, č. l. 512 spisu), byl neúplný, resp. zčásti chybějící. Tyto výroky se vztahovaly k dílčím útokům, jimiž byl obviněný uznán vinným a ve vztahu k nimž odvolání státní zástupkyně přímo nesměřovalo. Samotná menší frekventovanost takového zákonného postupu při zjištěných vadách rozsudku odvolacím soudem spočívajících v neúplnosti výroku, či jeho absenci, nemůže pro státního zástupce být natolik překvapivá, aby na tuto právní situaci reagoval naprosto neadekvátní právní argumentací. Doplňující výroky byly založeny na řádně dokumentovaných vznesených nárocích obou poškozených, o nichž nebylo soudem prvního stupně v celém rozsahu či úplně rozhodnuto. Takové pochybení bylo možno napravit opravným prostředkem ze strany poškozeného či státního zástupce. Vzhledem k tomu, že poškozené M. A. nebyl opis rozsudku soudem prvního stupně vůbec doručen, odvolací soud k nápravě takového pochybení zvolil variantu, která byla pro všechny strany co nejtransparentnější, a takto obviněnému, ale i dalším osobám, jichž se tyto adhezní výroky dotýkaly, umožnil proti takovým výrokům adekvátně brojit v případném nově podaném či rozšířeném opravném prostředku. Takový postup by pak nebyl zapotřebí, kdyby státní zástupce řádně na takové pochybení reagoval již v jím podaném odvolání v souladu s §246 odst. 1 písm. a) a §247 odst. 1 tr. ř. (srov. str. 8 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Z toho vyplývá, že se s touto námitkou již dostatečně vypořádal odvolací soud, a protože se Nejvyšší soud se způsobem řešení zvoleným odvolacím soudem plně ztotožnil, na jeho uvedené závěry plně odkazuje. Za těchto okolností Nejvyšší soud uzavírá, že nemohlo dojít k naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. v jeho druhé alternativě, který obviněný J. B. uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku.
Obviněný J. B. uplatnil rovněž dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učinil-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit. Přesto se však Nejvyšší soud právě z těchto hledisek ve stručnosti skutkovými závěry zejména nalézacího soudu v návaznosti na právní posouzení zabýval.
Obviněný J. B. v obou svých dovolání v tomto směru uvedl, že soud při hodnocení provedených důkazů musí postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, po pečlivém uvážení všech okolností případu jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu. S obžalobou a rozsudkem nalézacího soudu nesouhlasil, neboť skutky pod body 1 – 17 rozsudku nalézacího soudu, které se mu kladou za vinu, nespáchal.
Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku poté, co předestřel výpovědi slyšených svědků, a popsal, jaké byly shromážděny listinné důkazy, dále uvedl, že obviněný se v přípravném řízení doznal k trestné činnosti z 26. 7. 2012, 27. 7. 2012, 8. 12. 2012, 25. 1. 2013, 28. 1. 2013, 4. 2. 2013, 20. 4. 2013, 21. 4. 2013, 25. 4. 2013, 29. 4. 2013, 2. 5. 2013, 23. 5. 2013, 27. 5. 2013, 28. 5. 2013 (srov. str. 7 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Z listin založených ve spise je zřejmé, že při zadržení J. B. bylo zajištěno i osobní motorové vozidlo tovární značky Ford Mondeo combi tmavě zelené barvy, RZ: ..... Ve vozidle byly zajištěny kromě jiného černá paruka, čtyři kusy nastříhaných vousů – imitace, uzpůsobené k nalepení na obličej, plynová zbraň s označením BBM POLICE ráže 8 mm K, výrobní číslo ...., se zásobníkem a obsahem dvou kusů plynových nábojů, sluneční brýle černé barvy, tuba černé barvy s označením skin color s obsahem světlehnědého krému, prázdná plastová láhev s nápisem Kofola (srov. str. 11 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Z výpisu telekomunikačního provozu je patrno, že SIM karta číslo ..... byla v telefonu, který užíval J. B., přičemž je zřejmé, kde se pohyboval. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, metody pachové identifikace vyplývá, že došlo ke srovnání pachu, který byl odebrán J. B., s otisky pachových stop zajištěných na místech činů. Byla zjištěna shoda. Jedná se o shodu pachu obviněného s otisky pachových stop, které byly sejmuty z míst činů podle rozsudku v bodě 1, 2, 3, 4, 5, 6, 8, 10, 11, 12, 14, 15, 16, 17. K útokům ze dne 4. 2. 2013 (bod 7 výroku rozsudku) a 29. 4. 2013 (bod 13 výroku rozsudku) se obviněný doznal v přípravném řízení (srov. str. 12 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). U útoků, k nimž se obviněný v rámci přípravného řízení doznal, byly zjištěny otisky pachových stop, které byly srovnány s jeho pachem, byla zjištěna shoda. Jedná se o útoky podle rozsudku v bodech 1, 2, 4, 5, 6, 10, 11, 12, 14, 15, 16, 17. U útoků, k nimž se nedoznal v přípravném řízení, šlo o jednání v B. 7. 12. 2012 (bod 3 obžaloby, bod 3 rozsudku) a v B. 8. 2. 2013 (bod 8 obžaloby, bod 8 rozsudku), podle odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, metody pachové identifikace byla zjištěna shoda otisků pachových stop s pachem obviněného. Otisky jsou z míst, kde se podle výpovědi svědkyň obviněný pohyboval. K útoku v H. 11. 2. 2013 (bod 9 obžaloby, bod 9 rozsudku), se obviněný v rámci přípravného řízení nedoznal, nebylo zpracováno odborné vyjádření z oboru kriminalistika, metoda pachové identifikace, ale bylo zpracováno odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví trasologie, byla zjištěna skupinová shoda trasologické stopy z místa činu s obuví, která byla zajištěna, která byla obviněného (srov. str. 13 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Odvolací soud k těmto skutkovým zjištěním nalézacího soudu dále uvedl, že vina obviněného nebyla podložena jen obsahem jeho doznání z přípravného řízení ve vztahu k dílčím trestněprávním skutkům, ale i jeho tvrzením o osobním a rodinném životě a důvodech, jež jej k páchání trestné činnosti dovedly. Jednotlivé skutky jsou mimo jiné propojeny samotným specifickým způsobem jejich spáchání, zejména způsobem maskování, natírání obličeje maskovacím krémem, lepením vousů, obočí, případně maskou, za pomocí deštníku s výrazným vzorem, specifickým oblečením, způsobem vyjadřování, postavou i samotným chováním pachatele, pravidelným přinesením igelitové tašky na lup, neobvyklým značně drastickým způsobem spáchání skutků politím obětí hořlavou tekutinou z láhve a pohrůžkou podpálení (body 14 – 17), propojení skutků (pod body 1 a 10 rozsudku) spáchaných na stejném místě, výběrem samotných objektů, se zaměřením na herny obsluhované zejména ženami. To vše, ve spojení s nálezem věcí v jeho osobním vozidle (specifická bunda s kapucí s podélnými pruhy, košile s pruhy, zachycené na dílčích obrazových záznamech, paruka, imitace nalepovacích vousů a obočí, čepice s kšiltem, rukavic, plynové pistole, tuby se světlehnědým krémem, bot se shodným vzorem podrážky se stopami nalezenými na řadě míst činů) nemohlo vést k závěru o pravdivosti jeho nových námitek, že takové věci jen náhodně nalezl těsně před zadržením v B. a v autě je uložil. Skutečnost, že se aktuálně na jednotlivých místech pohyboval, případně na místa směřoval, je dokladována podrobným rozborem informací o telekomunikačním provozu z telefonu, jenž prokazatelně užíval. Důkazy o jeho vině pak byly potvrzovány zajištěnými trasologickými stopami, které byly z hlediska druhové identifikace shodné s podrážkami bot, jež u obviněného byly také nalezeny, ve 13-ti případech ze 17-ti skutků, pro něž byl uznán vinným. V jednotlivých případech bylo jednání pachatele zadokumentováno na místech činů obrazovými záznamy, které dokladují vzhled pachatele, postavu, jeho oblečení, způsob maskování, označení míst, kde se pachatel dotýkal jednotlivých věcí a zařízení, případně tak bylo zjišťováno od samotných obětí přepadení a na takových místech byly zajištěny pachové stopy, jež pak byly srovnány s pachovým vzorkem obžalovaného a ve 14-ti případech tak došlo k potvrzení jeho identifikace. Vzhledem ke způsobu spontánního doznání obviněného v přípravném řízení za přítomnosti jeho obhájkyně, a to v jednotlivých postupných vyjádřeních i v řízení před soudem při jeho vzetí do vazby při komplexním vyhodnocení všech dílčích důkazů, na něž nalézací soud podrobně poukázal, nelze mít jakýchkoliv pochybností o tom, že se obviněný na jednotlivých místech, kde došlo k přepadením v bodech 1 – 17 napadeného rozsudku, aktuálně nacházel, a že je to on, kdo spáchal loupežná přepadení jako jediný možný pachatel (srov. str. 10 – 11 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Nejvyšší soud předně konstatuje, že z obsahu odůvodnění rozhodnutí soudů obou nižších stupňů a zejména z rozsudku nalézacího soudu jednoznačně vyplývá, že vina obviněného J. B. je prokazována značným množstvím provedených důkazů, které ve svém souhrnu tvoří ucelených řetězec. Nalézací soud rozebral jednotlivé útoky, vycházeje přitom z toho, co obviněný vypověděl v přípravném řízení (srov. protokol o výslechu obviněného ze dne 4. 6. 2013 na č. l. 35 a násl. spisu) a uvedené srovnal s jednotlivými svědeckými výpověďmi, zabýval se zejména protokolem o ohledání vozidla (č. l. 66 – 67 spisu), záznamem o vyhodnocení výpisu telekomunikačního provozu včetně mapek (č. l. 113A – 128A), odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví balistika (č. l. 108 spisu), záznamem o srovnání kamerových záznamů a zajištěného oblečení (č. l. 177 spisu), záznamy z bezpečnostních kamer (č. l. 195, 256, 298, 348, 406, 459, 529, 636, 737, 772, 851, 894, 960, 1039, 1071 spisu), odbornými vyjádřeními z oboru metody pachové identifikace (č. l. 223, 313, 363, 433, 487, 594, 750, 834, 923, 976, 999, 1018, 1049 spisu) a odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistika, odvětví trasologie (č. l. 484 a 1016 spisu). Nalézací soud v návaznosti na doznání obviněného tak u jednotlivých útoků dovodil shodu v oblečení obviněného, ve způsobu jeho maskování a ve způsobu provádění souzených útoků. Nalézací soud konkrétně uvedl, že bylo zřetelné, kde obviněný stál, na těchto místech byly odebrány pachové stopy, byly porovnány se vzorkem pachu obviněného, pachy byly stejné. V jednom případě byla zjištěna druhově shodná trasologická stopa, byla vytvořena obuví, která byla zajištěna. Shoda v pachu nebyla zjištěna v rámci jednání ze dne 4. 2. 2013 a 29. 4. 2013, ale výpovědi svědků, záznamy z kamer, v návaznosti na uvedené doznání obviněného vedou k závěru, že se útoků dopustil. Pokud nebylo zpracováno odborné vyjádření z oboru kriminalistika, metoda pachové identifikace, a to ohledně jednání ze dne 11. 2. 2013, pak trasologická stopa, zajištěná obuv, způsob páchání trestného činu a záznamy z kamer také vedou při náležitém zhodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. k tomu, že se útoku dopustil obviněný (srov. str. 14 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
S dovolatelovými námitkami týkajícími se skutkových zjištění soudů nižších stupňů úzce souvisí také ta jeho námitka, v níž uváděl, že jestli u některých skutků nalézací soud použil jako jeden z důkazů kamerový systém, potom tyto kamerové záznamy podle jeho názoru jednoznačně neprokazují, že to byl dovolatel, který skutky páchal. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že i důkazy spočívající v provedených kamerových záznamech je třeba posuzovat v souvislosti s ostatními provedenými důkazy, jak na ně nalézací soud shora poukazoval. Z těchto důkazů Nejvyšší soud zejména vyzdvihuje úřední záznam o vyhodnocení zajištěných kamerových záznamů z jednotlivých přepadení, porovnání případů mezi sebou a s oblečením, které bylo zajištěno u obviněného či v jeho vozidle, který byl přečten u hlavního líčení postupem podle ustanovení §213 odst. 2 tr. ř. (srov. č. l. 1174 spisu). Z tohoto úředního záznamu se podává, že v případu loupežného přepadení v herně Orange, B., ze dne 7. 12. 2012 a v případu loupežného přepadení v herně Casso Abbas, B., ze dne 8. 12. 2012 má pachatel typově a barevně stejné maskáčové kalhoty s bílými vzory, v případu loupežného přepadení v kasinu Broadway, B. ze dne 26. 1. 2013, v případu loupežného přepadení BČS Prim, B., ze dne 28. 1. 2013 a v případu loupežného přepadení BČS EuroOil, B., ze dne 4. 2. 2013 má pachatel typově a barevně stejnou zimní čepici se stejnými vzory; typově stejnou zimní čepici se stejnými vzory (přes nekvalitní záznam a černobílé provedení) má i pachatel při loupežném přepadení v herně MarioxGames, H., ze dne 11. 2. 2013, v případu loupežného přepadení v herně Intacto, B., ze dne 20. 4. 2013, v případu loupežného přepadení v herně Tampa, P., ze dne 21. 4. 2013, v případu loupežného přepadení směnárny S. H. ze dne 2. 5. 2013 a v případu loupežného přepadení v herně Faraón, B., ze dne 23. 5. 2013 má pachatel naprosto typově stejnou bílou bundu s pruhy, v případu loupežného přepadení směnárny S. H. ze dne 2. 5. 2013 má pachatel typově stejné maskáčové kalhoty khaki barvy a černý skládací deštník s bílými vzory, které byly nalezeny u obviněného; stejné khaki maskáčové kalhoty má pachatel také při loupežném přepadení v herně Faraón, B., ze dne 23. 5. 2013, v případu loupežného přepadení herny MarioxGames, H., ze dne 27. 5. 2013 má pachatel typově a barevně stejnou bundu s pruhy a kapuci, která byla nalezena u obviněného, stejnou bundu má i pachatel při loupežném přepadení KB, K., ze dne 31. 5. 2013, v tomto případu má pachatel také typově stejný černý skládací deštník s bílými vzory a typově stejné hnědé kapsáčové kalhoty, které byly nalezeny u obviněného. Srovnání bylo provedeno vizuálně podle kamerových záznamů a fotodokumentací bez využití speciálních metod (srov. č. l. 177 spisu). Nejvyšší soud tak má za to, že provedené kamerové záznamy ve spojení s ostatními provedenými důkazy, na které správně poukázal zejména nalézací soud, dostatečně prokazují, že to byl právě obviněný J. B., kdo se spáchal jednotlivé souzené skutky.
Nejvyšší soud dále považuje za nutné poznamenat, že dovolatelovy námitky více méně směřovaly pouze proti rozsahu dokazování a proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy oběma soudy nižších stupňů a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Brně a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i Vrchní soud v Olomouci. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo zmíněno, je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, jestliže spočívají v nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nemůže proto sloužit k nápravě vad z hlediska práva procesního, a již vůbec ne k nápravě skutkových vad, pokud jsou namítány výlučně nesprávná skutková zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění. Nelze se tedy v rámci tohoto dovolacího důvodu úspěšně domáhat přezkoumání vlastních skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem, pokud nejde o tzv. extrémní nesoulad. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů a na základě něho provedeného skutkového zjištění by přicházel v úvahu, a to v souladu se shora uvedenou judikaturou Ústavního soudu, jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, resp. s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, potažmo v předcházejícím rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 39 T 1/2014 (včetně jeho doplnění rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 39 T 1/2014), však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit.
Obviněný J. B. ve svém mimořádném opravném prostředku dále poukazoval na důkazy, jejichž provedení navrhoval v řízení před odvolacím soudem, a to lékařskou prohlídku očí, neboť od dětství nosí brýle, nyní má 7 dioptrií, a není totiž možné, aby se někde mohl pohybovat bez brýlí, protože nevidí a kontaktní čočky nenosí. Rovněž navrhoval rozbor maskérského krému, který si měl při páchání skutků natírat na obličej, neboť nebylo zjištěno, jak tento krém schne, nanáší se na obličej u něj, bez brýlí, a jak se odstraňuje. Rovněž tak navrhoval, aby se soud zabýval charakterem jeho osobnosti, jestli má sklony k páchání trestné činnosti, a to pohrůžkou násilí nebo násilné, jak je to uváděno u některých skutků. V průběhu jednání u odvolacího soudu také navrhl další svědky, kteří měli potvrdit, že v době spáchání skutku na daném místě nebyl.
Obviněný J. B. se konkrétně v řízení před odvolacím soudem také domáhal doplnění dokazování o odborné zkoumání svého zraku z hlediska schopnosti se pohybovat bez brýlí, účinku maskovacího krému, jenž u něj byl nalezen, z pohledu toho, kdy ztvrdne, jak se dá odstranit, zda nezanechává stopy na tváři, odborné zkoumání jeho osobnosti z hlediska tvrzení, že nedisponuje psychickými předpoklady pro spáchání takové násilné trestné činnosti, a výslechu svědků J. K. a D. L., s nimiž se setkal ve vazbě, kteří by mu mohli potvrdit, že se s nimi měl zdržovat právě ve dnech, kdy měl spáchat část loupežných přepadení (v bodech 3, 4, 5, 6, 7, 8 rozsudku a bodu 10 obžaloby, pro nějž byl zproštěn), a to buď v herně či když poskytoval služby ve formě dopravy svým vozidlem. Odvolací soud tyto návrhy jako zcela neopodstatněné zamítl, a to z následujících důvodů. Jako zcela nelogické a neopodstatněné se jeví navržené zkoumání psychického stavu obviněného. Za situace, kdy se již v minulosti měl dopustit loupežného přepadení benzinové čerpací stanice se sprejem, byť k odsouzení za takové trestné jednání soud nepřihlédl, ovšem z hlediska úvah o jeho psychických předpokladech musel tuto skutečnost hodnotit, lze konstatovat, že obviněný, jenž se v minulosti již vícekrát dopustil majetkové trestné činnosti, za kterou byl odsouzen, nevykazuje žádné znaky osobnostních předpokladů, které by mu bránily v páchání posuzované trestné činnosti. Naopak je zřejmé, že k takovému kriminálnímu jednání má sklony a jeho aktuální sociální a životní situace, při rozpadu rodiny a nedostatku finančních prostředků a tlaku svých věřitelů, což obviněný i před odvolacím soudem potvrdil, motivy k páchání jeho jednání potvrzují. Z ničeho nevyplývá, že by zrak obviněného byl v takovém stavu, že by bránil spáchání trestných jednání. Ostatně je zjevné i z fotografií protokolu o prověrce na místě (č. l. 122 a násl., že obviněný užíval brýle bez obroučky, případně natolik nezřetelné, že brýle, jestli je vůbec užíval, poškození nemuseli ani zaznamenat). Také tvrzení, že neměl k dispozici kontaktní čočky, není ničím doloženo. Zcela neopodstatněné bylo shledáno zkoumání kvality a způsobu působení maskovacího krému, jenž byl u obviněného při zadržení nalezen. Otázky způsobu jeho působení, trvanlivosti, smytí apod., nejsou pro rozhodnutí o vině obviněného podstatné. Provedení výslechu dalších navrhovaných svědků odvolací soud z výše uvedených důvodů shledal zcela nepotřebné. Za takové situace pak dospěl k závěru, že argumenty obhajoby obviněného, při porovnání s obsahem komplexu důkazních prostředků a na základě nich získaných důkazů, z nichž nalézací soud dovodil svá zjištění o prokázané účasti obviněného na skutcích pod body 1 – 17 rozsudku, nemohou obstát a jeho vina byla spolehlivě prokázána (srov. str. 12 – 13 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Problematika tzv. opomenutých důkazů, kterou ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný J. B. v této souvislosti v zásadě namítá, byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02 – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 – a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, dále viz nález ze dne 30. června 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněn pod č. 91, ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nález ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, uveřejněn pod č. 172, ve sv. 35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, usnesení ze dne 23. září 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněno pod č. 22, ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a další). Odvolací soud, jak bylo shora předestřeno, vyhodnotil dovolatelem navrhované důkazy jako nadbytečné, což také řádně ve svém rozhodnutí zdůvodnil (k tomu srov. str. 12 – 13 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Vzhledem k tomu, že toto odůvodnění je dostatečné, přičemž nevznikají na základě náležitě zhodnocených důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. pochybnosti o vině obviněného J. B., dospěl i Nejvyšší soud k závěru, že v případě obviněným navrhovaných důkazů jsou tyto nadbytečné, neboť rozhodné skutečnosti již byly nepochybně prokázány v řízení před nalézacím soudem a obhajoba obviněného, k jejímuž ověření, resp. potvrzení byly důkazy navrhovány, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) vyvrácena (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). S ohledem na to nejde v případě obviněným požadovaných důkazů o tzv. opomenuté důkazy, a proto se ani nemůže jednat o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal i na to, že soudy obou stupňů zdůraznily jeho doznání k trestnému jednání, které učinil před výslechem obviněného ze dne 4. 6. 2013, tj. před jeho samotným zahájením, kde nebyla přítomna obhájkyně. Obhájkyně byla přítomna jeho výslechu až dne 4. 6. 2013 v době od 17.41 hod. do 21.10 hod. Při tomto výslechu byl ve stresu a ze strachu sice vše doznal, ale jednání, která mu byla kladena za vinu, nespáchal.
Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku mj. konstatoval, že výpověď obviněného J. B. je obsažena v protokolu o výslechu obviněného (srov. str. 7 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Je tedy zřejmé, že nalézací soud vycházel zejména z protokolu o výslechu obviněného ze dne 4. 6. 2013, který byl zahájen v 17:47 hodin (č. l. 35 a násl. spisu), přičemž dále byl sepsán protokol o výslechu obviněného dne 14. 8. 2013 (č. l. 40 a násl. spisu) a dne 17. 9. 2013 (č. l. 43 a násl. spisu), kde byla přítomna jeho obhájkyně, nikoliv z protokolu o výslechu osoby podezřelé ze dne 3. 6. 2013 (č. l. 49 a násl. spisu) či z úředního záznamu o podaném vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. ř. také ze dne 4. 6. 2013, kde bylo započato s výslechem obviněného ve 13:07 hodin (č. l. 53 a násl. spisu), dále ze dne 5. 6. 2013 (č. l. 56 a násl. spisu) a ze dne 19. 6. 2013 (č. l. 58 a násl. spisu), kde jeho obhájkyně přítomna nebyla. Rovněž odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí hovoří o obsáhlém výslechu obviněného za přítomnosti jeho obhájkyně (srov. str. 10 odůvodnění usnesení odvolacího soudu) a o způsobu jeho spontánního doznání v přípravném řízení za přítomnosti jeho obhájkyně (srov. str. 11 odůvodnění usnesení odvolacího soudu), z čehož je zřejmé, že jmenovaný soud má na mysli zejména protokol o výslechu obviněného ze dne 4. 6. 2013, nikoliv úřední záznam o podaném vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. ř. z téhož dne 4. 6. 2013 nebo protokol o výslechu osoby podezřelé ze dne 3. 6. 2013, kde nebyla přítomna JUDr. Ludmila Hlaváčková. Není tedy pravdivé tvrzení dovolatele, že by soudy vycházely z jeho výpovědi, u níž nebyla přítomna jeho obhájkyně, ale naopak z procesně bezvadné výpovědi, kterou podal v přípravném řízení za přítomnosti obhájkyně JUDr. Hlaváčkové. S údajným nátlakem ze strany orgánů činných v trestním řízení při tomto výslechu se již dostatečně vypořádal odvolací soud (srov. str. 10 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku dále namítal, že nalézací soud vzal za prokázané, že se pohyboval na místě, kde byl skutek spáchán nebo k danému místu směřoval rozborem informací o telekomunikačním provozu z telefonu, nevzal však v úvahu jeho tvrzení, že telefon neměl, protože ho půjčil. Obdobně soud měl za prokázané, že na daných místech byl, protože jej usvědčují trasologické stopy, které měly být druhově shodné s podrážkami bot, které u něj byly nalezeny, avšak soud nepřihlédl k jeho tvrzení, že boty, které jej mají usvědčovat, viděl poprvé 30. 6. 2013, tedy po spáchání všech skutků.
Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že z protokolu o vydání věci vyplývá, že J. M. vydal mobilní telefon zn. HTC Desire X černé barvy, IMEI: ...., s příslušenstvím a záruční list, které u něj v zastavárně v B., na ulici B. ...., zastavil dne 29. 5. 2013 J. B.. Z dalšího protokolu o vydání věci vyplývá, že J. B. vydal kopie dokladů ze zastavárny B., C. ...., na jméno J. B. o výkupu mobilního telefonu zn. Alcatel ze dne 23. 5. 2013, a mobilní telefon zn. Siemens C5 modro-šedé barvy, IMEI: ...., včetně zdroje, s vloženou SIM kartou T-Mobile č. ..... a nabíječky s tím, že z protokolu je také patrno, že účastnické telefonní číslo používané J. B. je ..... Z dalšího protokolu o vydání věci vyplývá, že J. R. vydal mobilní telefon Alcatel One Touch 9930, IMEI: ...., s nabíječkou, sluchátky, záručním listem a USB kabelem, J. R. to učinil za zastavárnu M. R. se sídlem v B., C. .... Z výpisu telekomunikačního provozu je patrno, že SIM karta číslo ..... byla v telefonu, který užíval J. B. a je zřejmé, kde se pohyboval (srov. str. 11 – 12 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Nejvyšší soud předně poznamenává, že skutečnostem uváděným nalézacím soudem odpovídá obsah předloženého spisového materiálu, tj. protokol o vydání věci ze dne 3. 6. 2013 (č. l. 110 spisu), protokol o vydání věci ze dne 4. 6. 2013 včetně potvrzení ze zastavárny na C. ...., B. (č. l. 111 – 112 spisu), a protokol o vydání věci taktéž ze dne 4. 6. 2013 (č. l. 114 spisu). Součástí spisu je rovněž srovnání loupežných přepadení a polohy SIM ......, kde je vždy uvedeno datum a čas spáchání, město, ulice a datum komunikace včetně času. Součástí vyhodnocení těchto výpisů telefonické komunikace jsou rovněž i mapky zobrazující, kde se volající konkrétně nacházel (srov. č. l. 113A – 128A spisu). Srovnání loupežných přepadení a polohy SIM .... se týká skutků uvedených pod body 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16 a 17 výroku rozsudku nalézacího soudu. Samotnou skutečnost, že neměl telefon, který půjčil jednomu známému, obviněný J. B. namítal pouze v případě skutku, který spáchal dne 25. 1. 2013 (srov. hlavní líčení dne 4. 2. 2014, konkrétně č. l. 1163 spisu), tj. skutek uvedený pod bodem č. 5 výroku rozsudku nalézacího soudu. Soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně zdůvodnily, z jakých důvodů pokládají za věrohodnou výpověď obviněného učiněnou v přípravném řízení, v níž se ke spáchání tohoto skutku doznal, když konkrétně uvedl, že další přepadení, které provedl, bylo v kasinu na P. n. v B., obviněný si vzal falešné propriety na obličej, namaskoval se v autě, měl s sebou plynovku a při vstupu do herny vyžadoval po obsluze peníze. Když ustupoval před mužem z herny, uklouzl a pistole dvakrát vystřelila (srov. protokol o výslechu obviněného ze dne 4. 6. 2013, zejména č. l. 37 spisu). Nejvyšší soud rovněž považuje za nutné zdůraznit, že obviněného J. B. ze spáchání skutku pod bodem 5 výroku rozsudku usvědčují i další provedené důkazy a slyšení svědci. U hlavního líčení dne 4. 2. 2014 byly podle §211 odst. 1 tr. ř. čteny protokoly o výslechu svědků, a to i protokol o výslechu svědka M. K., který uvedl, že pachatel vypadal divně, jako kdyby měl obličej opálený do tmava. Zatímco couval za bar a cash prostor, zvedl se zákazník, který hrál na automatech. Zákazník tlačil pachatele zpátky ke vstupním dveřím. Ve dveřích zazněl výstřel. Se zavřením dveří uslyšel druhý výstřel (srov. č. l. 379 – 380 spisu). Z uvedeného je zřejmé, že výpověď dovolatele učiněná v přípravném řízení se v podstatných skutečnostech shoduje s výpovědí svědka M. K.. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, metody pachové identifikace vyplývá, že došlo ke srovnání pachu, který byl odebrán J. B., s otisky pachových stop zajištěných na místě činu, přičemž ve všech případech byla zjištěna shoda (srov. č. l. 433 spisu). Z uvedených důvodů nemůže obstát námitka obviněného, že se soudy nevypořádaly s tím, že měl svůj telefon půjčit známému, neboť jednak jeho výpověď z přípravného řízení se v podstatných částech shoduje s výpovědí svědka M. K. (svědka z loupežného přepadení pod bodem 5. výroku rozsudku nalézacího soudu), a jednak jej usvědčuje i zjištěná pachová shoda a pořízené kamerové záznamy (srov. č. l. 406 a násl. spisu).
K námitce obviněného, že obdobně měl soud za prokázané, že na daných místech byl, protože jej usvědčují trasologické stopy, které měly být druhově shodné s podrážkami bot, které u něj byly nalezeny, avšak soud nepřihlédl k jeho tvrzení, že boty, které jej mají usvědčovat, viděl poprvé 30. 6. 2013, tedy po spáchání všech skutků, Nejvyšší soud uvádí následující.
Odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví trasologie, se vztahují k bodům 6 a 17 výroku rozsudku nalézacího soudu (srov. č. l. 484 a násl. spisu a 1015 spisu), přičemž pouze v případě bodu 6 byla zjištěna skupinová příslušnost s obuví č. 7 zajištěnou ve vozidle J. B. (srov. č. l. 66 a násl. spisu). Pokud se tedy týká bodu 6 výroku rozsudku nalézacího soudu, jednak není zřejmé, kdo jiný by měl zájem umístit předmětnou obuv na podlahu u sedadla spolujezdce v automobilu obviněného, a jednak i v tomto případě existuje řada jiných důkazů, které dovolatele usvědčují ze spáchání trestné činnosti uváděné pod bodem 6 výroku rozsudku (srov. výpověď obviněného na č. l. 35 a násl. spisu, výpověď obviněného učiněnou ve vazebním zasedání na č. l. 139 a násl. spisu a odborné vyjádření z oboru metody pachové identifikace na č. l. 487 a násl. spisu). Nejvyšší soud tedy nemohl přiznat relevanci ani této dovolací námitce obviněného. Nejvyšší soud dodává, že dovolatel svými námitkami pouze vytrhává jednotlivé skutečnosti případu a důkazy ze souvislostí, přičemž je zřejmé, a podává se to i z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, že v případě trestné činnosti obviněného J. B. je zde návaznost a spojitost provedených a náležitě zhodnocených důkazů zejména nalézacím soudem. Uvedené zpochybňování provedených důkazů dovolatelem ex post je účelové a nezpůsobilé zvrátit jeho vinu ve všech bodech, kterými byl uznán vinným rozsudkem nalézacího soudu.
Svým odvoláním (a následně i dovoláním) obviněný napadl také výrok o uloženém trestu, který se jeví obviněnému, kdyby z jakýchkoliv důvodů dospěl soud k závěru, že za spáchání skutků je obviněný vinen, nepřiměřeně vysoký. Odvolací soud dospěl k závěru, že uložený trest odnětí svobody v trvání 9 let nelze považovat za nepřiměřeně přísný včetně jeho výkonu ve věznici se zvýšenou ostrahou s poukazem na zákonná ustanovení trestního zákoníku. Obviněný je přesvědčen, že má právo na spravedlivý proces, je přesvědčen, že toto jeho právo bylo porušeno, protože rozhodnutí proti kterému směřuje dovolání, spočívá na nesprávném posouzení skutku, s čímž se Nejvyšší soud již vypořádal v návaznosti na rozhodnutí obou nižších soudů, a uložený trest je nepřiměřeně přísný.
Trestní řád umožňuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) podat dovolání z důvodů spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Úvodem je však třeba předeslat, že obviněný J. B. neučinil odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jak mu ukládá ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Dovolací důvod spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu se týká jen těch odstupňovatelných druhů trestů, které mají určitou sazbu vymezenou trestním zákonem ve smyslu §110 tr. zákoníku. Trest je uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby (např. u trestu odnětí svobody bez splnění podmínek podle §59 nebo §108 tr. zákoníku), tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití ustanovení §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud se přesto zabýval odůvodněním rozhodnutí soudů nižších stupňů stran výroku o trestu, přičemž dospěl k závěru o jejich správnosti [i přes již odvolacím soudem zmiňované formální pochybení soudu prvního stupně ve výroku rozsudku při nesprávné citaci zákonného ustanovení §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v rozhodnutí o způsobu výkonu trestu, které však nemá materiální význam], a proto v podrobnostech na ně zcela odkazuje.
Při úvaze o druhu a výši trestu nalézací soud uvedl, že obviněný byl soudem trestán, byl mu uložen trest, jehož výkon byl podmíněně odložen, zřejmě si z toho ponaučení nevzal, u hlavního líčení se k trestné činnosti nedoznal, tedy ho upřímně nelituje, k motivu uvedl v přípravném řízení, že měl dluhy, měl platit výživné, což ovšem podle názoru soudu nejsou takové tísnivé podmínky, aby kvůli nim člověk hazardoval s osobní svobodou a vystavoval se nebezpečí uložení trestu odnětí svobody, přičemž je zřejmé, že o osoby, které jsou na něm penězi závislé, je jinak postaráno, škodu se nepokusil jakkoliv nahradit, případně, když je zřejmé, že ani peníze nemá, se omluvit, tedy snaha po nápravě na straně obviněného nebyla nijak projevena. Obviněný se dopustil vícero útoky zvlášť závažného zločinu, jednal zejména vůči ženám, které jsou svou podstatou slabší, k trestné činnosti si vybíral i noční hodiny, používal zbraň – a to plynovou pistoli, směs vody a benzinu, uvedené zbraně mohou způsobit škodu na zdraví závažné povahy, v jednom případě došlo k významnějšímu následku, vzniku těžké újmy, což však obviněnému nemůže přitěžovat dvakrát, neboť to je znakem kvalifikované skutkové podstaty, ale nelze nevidět, že některé ženy hovořily o tom, že měly po činu po určitou dobu obavy, nebylo pro ně pohodlné trávit čas v práci, snažily se najít i jiný zdroj obživy, což není pro ně vždy snadné. Obviněný vše promýšlel, určitým způsobem se oblékal, upravoval vizáž, aby nebyl identifikován, používal vozidlo k jízdám do míst, kde prováděl přepadení, také z trestné činnosti opatřoval nejenom výživu pro blízké osoby, ale i věci pro sebe. Nalézací soud dospěl k závěru, že přiměřeným trestem je trest odnětí svobody v trvání devíti let ze sazby pět až dvanáct let, a to aniž by bylo tak významné, že neuznal obviněného vinným v plném rozsahu podle podané obžaloby. Vzhledem k délce trestu, k závažnosti činu a stupni narušení obviněného soud obviněného zařadil pro výkon trestu odnětí svobody do věznice se zvýšenou ostrahou. Soud uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to vozidla, které měl ve vlastnictví, které používal k páchání trestné činnosti, jak to sám ve své výpovědi v přípravném řízení potvrdil, stejně tak plynové pistole a také dvou mobilních telefonů s příslušenstvím, které si opatřil za peníze, které získal loupeží (srov. str. 15 – 16 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že pokud se jedná o výrok o uloženém trestu, obviněný v opravném prostředku sice tento výrok formálně napadl, ovšem žádným konkrétním způsobem tento výrok nezpochybnil, přičemž z pohledu zákonných podmínek pro stanovení druhu a výměry trestu ve smyslu §36, §38, §39 a násl. tr. zákoníku, z pohledu podrobného zdůvodnění tohoto výroku soudem prvního stupně, nebylo možno shledat trest uložený obviněnému podle §173 odst. 2 tr. zákoníku, při zákonném rozmezí 5 – 12 let odnětí svobody, mírně nad polovinou zákonné trestní sazby, a to v trvání 9 let odnětí svobody, za nezákonný a také za neadekvátní. Především je třeba konstatovat, že obviněný byl odsouzen za celkem 17 loupežných přepadení, provedených vždy se zbraní, v posledních čtyřech případech pak způsobem značně nebezpečným, pro poškozené velmi psychicky zatěžujícím, a to politím směsí hořlavé látky a hrozbou jejich podpálení. V dalších případech pak hrozbou použitím střelné zbraně. Celkově přitom způsobil na odcizených finančních prostředcích škodu dosahující takřka 270 000 Kč. Obviněnému nepolehčuje jakákoliv konkrétní lítost, neboť v řízení před soudem se takového dobrodiní polehčující okolnosti svým přístupem k obhajobě zbavil, stejně tak jako polehčující okolnosti, spočívající v napomáhání orgánům činným v trestním řízení v objasnění věci, byť takový přístup je samozřejmě jeho právem. V minulosti obviněný byl již soudně trestán, ovšem s ohledem na ukládané tresty výchovného charakteru ve formě trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, kdy ze všech těchto odsouzení byl osvědčen, resp. při jednom z uložených nepodmíněných trestů došlo k zahlazení odsouzení, se k této trestní minulosti obviněného nepřihlíží jako k přitěžující okolnosti. Je ovšem zcela zřetelné, že z předchozích trestních řízení a ukládaných převážně výchovných opatření si nevzal dostatečné ponaučení a pod vlivem svých osobních a ekonomických potíží se nerozpakoval spáchat velmi závažnou, pro řadu napadených osob velmi citelně psychicky poškozující trestnou činnost, páchanou po dlouhé období, a to z čistě zištných důvodů a s uvedenou vyšší způsobenou škodou, kterou nelze žádným způsobem omluvit. Ze všech těchto důvodů proto ukládaný trest odnětí svobody v trvání 9 let nelze považovat za nepřiměřeně přísný. Stejně tak jako zákonné zařazení obviněného pro výkon tohoto trestu do věznice se zvýšenou ostrahou splňující zákonné podmínky podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Odvolací soud zaregistroval formální pochybení soudu prvního stupně ve výroku rozsudku při nesprávné citaci zákonného ustanovení §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v rozhodnutí o způsobu výkonu trestu, ovšem považuje toto pochybení za čistě formální, které pro samotný závěr o správnosti zařazení obviněného do věznice se zvýšenou ostrahou nemá zásadní význam, a proto neshledal potřebným toto drobné pochybení svým rozhodnutím napravit. Odvolací soud také neshledal žádnou nesprávnost ve výrocích, jimiž byl obviněnému uložen podle §70 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, ve vztahu k věcem, které byly obviněným a dalšími osobami vydány, neboť jich obviněný užil ke spáchání trestného činu (plynová pistole, osobní automobil a nábojnice do pistole), případně, které obviněný získal trestným činem (telefony zn. HTC a zn. Alcatel, včetně příslušenství) – srov. str. 13 – 14 odůvodnění usnesení odvolacího soudu.
Obviněný J. B. rovněž namítl, že bylo nesprávně rozhodnuto o výši škody, která byla rozsudkem přiznána poškozeným.
K tomu považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že odvolací soud z podnětu odvolání obviněného přezkoumal jednotlivé adhezní výroky, jimiž byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. stanovena povinnost nahradit škodu jednotlivým poškozeným v rozsahu vymezeném v napadeném rozhodnutí. Na podkladě předběžného hodnocení odvolací soud nařídil doplnění rozsudku nalézacího soudu a následně dospěl k závěru, že nalézací soud postupoval ve vztahu ke stanovené povinnosti k náhradě škody u všech poškozených v návaznosti na doplňující rozsudek v souladu s ustanovením §228 odst. 1 tr. ř., resp. §229 odst. 2 tr. ř. V situaci, kdy odsoudil obviněného pro trestný čin, kterým způsobil jednotlivým poškozeným majetkovou škodu, pak správně uložil v rozsudku obviněnému, aby poškozeným nahradil majetkovou škodu, když všichni tito poškození včas uplatnili své nároky a tomuto rozhodnutí nebránila žádná zákonná překážka, přičemž výše škody byla součástí popisu skutků samotného výroku rozsudku, jímž obviněný byl uznán vinným, a škoda poškozeným v tomto rozsahu doposud nebyla obviněným uhrazena. Obviněný nevznesl žádné konkrétní námitky ve vztahu k výši způsobené škody, případně skutečnosti, které by závěr o povinnosti k její náhradě jakkoliv zpochybňovaly. Odpovědnost obviněného za škodu, kterou takovým úmyslným jednáním způsobil, vychází z obecného ustanovení §420 odst. 1 občanského zákoníku, účinného v době vzniku škody (zák. č. 40/1964 Sb. ve znění novelizací, dále jen „obč. zák.“) a rozsah a způsob její náhrady podle §442 obč. zák. Za takové situace nebyly jednotlivé výroky, jak jsou obsaženy v rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně jeho doplnění, jakkoliv zpochybněny (srov. str. 14 – 15 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Z těchto důvodů, s nimiž se Nejvyšší soud plně ztotožnil, nelze ani tuto námitku obviněného považovat za důvodnou, neboť se s ní již dostatečně vypořádal odvolací soud.
Na základě hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem, které k odvolání obviněného a státního zástupce přezkoumal odvolací soud a s přihlédnutím k uvedeným poznatkům ze spisového materiálu a hodnocení, které shora provedl Nejvyšší soud, je třeba již jen uzavřít, že napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2014, sp. zn. 3 To 84/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 39 T 1/2014, doplněným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 39 T 1/2014, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) nebo k) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění, které z hlediska hodnocení provedených důkazů nevykazuje žádných logických či jiných vad, jakož i právního posouzení, jež posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání rozsudku nalézacího soudu odvolání obviněného a státního zástupce zamítl, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného a státního zástupce uplatněnými v rámci odvolacího řízení, a své rozhodnutí i v potřebném rozsahu odůvodnil.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného J. B. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2015
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.