ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.318.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 318/2015-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. března 2015 o dovolání obviněného J. G., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2014, č. j. 9 To 334/2014-438, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 8 T 195/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2014, č. j. 9 To 334/2014-438, byl k odvolání Okresního státního zástupce v Tachově a obviněného J. G. podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 19. 6. 2014, č. j. 8 T 195/2013-352, kterým byl obviněný uznán vinným dílem sám dílem jako spolupachatel podle §23 (se spoluobviněným F. G.) tr. zákoníku pokračujícím zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku (bod I. výroku rozsudku soudu prvního stupně) a přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (bod II. výroku rozsudku soudu prvního stupně) a byl odsouzen za jednání pod bodem 1) podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §35 odst. 2 tr. zákoníku za tuto a sbíhající se trestnou činnost, za kterou byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Tachově ze dne 21. 5. 2014, č. j. 8 T 84/2014-88 v právní moci dne 3. 6. 2014 k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §35 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Tachově ze dne 21. 5. 2014, č. j. 8 T 84/2014-88 v právní moci dne 3. 6. 2014, jakož i všechna další rozhodnutí, obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, v případě jednání pod bodem 2) bylo podle §44 tr. zákoníku upouštěno od uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 13. 8. 2013, č. j. 8 T 53/2013-126 v právní moci dne 13. 8. 2013 a o povinnosti obviněného k náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř., a to ve výroku o trestu ohledně obviněného J. G. a dále ve výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu za jednání pod bodem 2) napadeného rozsudku a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově bylo rozhodnuto tak, že obviněný J. G. byl za jednání pod bodem 1) odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon obviněný podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl zařazen do věznice s ostrahou (současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu v Tachově ze dne 21. 5. 2014, č. j. 8 T 84/2014-88, jakož i všechna další rozhodnutí, obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu), za jednání pod bodem 2) napadeného rozsudku je obviněný podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, (současně byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 8 T 53/2013, jakož i všechna další rozhodnutí, obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu). Odvolání okresního státního zástupce v Tachově ve vztahu k obviněnému F. G. a odvolání obviněného F. G. proti témuž rozsudku byla jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k jednání, pro které byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku soudům vytýká, že do skutkové věty převzaly výrok z obžaloby, příp. usnesení o zahájení trestního stíhání „Dej sem peníze, pokud mi nedáte 2.000,-Kč, z herny Vás nepustím, podám si Vás všechny, venku mám kámoše“ , avšak uvedené zjištění soudu nevyplývá z žádného z provedených důkazů. Uvedená skutečnost pak může mít podle obviněného vliv na nesprávnou právní kvalifikaci, když obviněný od počátku trestního řízení opakuje, že v žádném případě neměl v úmyslu pod pohrůžkou násilí se zmocnit cizí finanční hotovosti a neustále opakuje, že mezi ním a poškozenými došlo ke konfliktu z toho důvodu, že poškození chtěli po F. G. sehnat za úplatu drogu. Poukazuje na to, že výpovědi poškozených, kteří ho usvědčují, jsou nevěrohodné a argumentuje rozpory ve výpovědích poškozených, které učinili v přípravném řízení a u hlavního líčení (výpověď svědka G.). Na základě uvedeného obviněný dospívá k závěru, že provedeným dokazováním nebyla jeho obhajoba vyvrácena, ale naopak je řadou skutečností dokonce potvrzována (viz výpověď svědka G.), a proto měl odvolací soud postupovat v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ a obviněného zprostit obžaloby. Vzhledem k tomu, že se však tak nestalo, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek a věc přikázal Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že s ohledem na obsah námitek, které obviněný v dovolání uplatnil, se k tomuto nebude věcně vyjadřovat a souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Předně musí Nejvyšší soud uvést, že námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, jsou shodné s námitkami, které tento uplatnil v rámci své obhajoby v řízení před orgány činnými v trestním řízení. Soud prvního stupně podrobně ve svém rozsudku rozvádí nejen výpovědi obviněných, ale také svědků a poškozených (str. 4-8), aby tyto následně velmi podrobně hodnotil (str. 9-11). Podrobně soud prvního stupně rozvádí, jaké skutečnosti jej vedly k závěru, že výpovědi poškozených jsou pravdivé (podstatné rozpory ve výpovědích samotných obviněných, ev. svědkyně, která byla přítelkyní obviněného, záznamy kamer, které potvrzovaly průběh děje, uváděný poškozenými, nikoli průběh děje podle tvrzení jednotlivých obviněných). V tomto směru lze plně odkázat na hodnotící úvahy soudu prvního stupně, který rovněž reagoval na snahu obhajoby znevěrohodnotit výpovědi poškozených, přitom odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je v daném směru logické a netrpí libovůlí. Jak již bylo shora konstatováno, obsahově shodné námitky uplatnil obviněný také v řízení o odvolání a odvolací soud na ně reagoval v odůvodnění svého rozsudku (viz str. 6-7).
Z výše uvedeného je pak zřejmé, že námitky, které obviněný uplatnil v dovolání, jsou obsahově shodného charakteru jako námitky, které uplatňoval v řízení před soudy nižších stupňů. Na takový případ však dopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“
V řízení před soudy nižších stupňů stejně jako v dovolání obviněný poukazuje na to, že ke konfliktu s poškozenými mělo dojít kvůli drogám, kterých se poškození domáhali, že ze strany obviněného nedošlo k žádnému vyhrožování násilím v souvislosti s požadavkem na vydání částky 2.000,- Kč. Uvedená argumentace obviněného je však vlastní verzí obviněného k možnému skutkovému zjištění, která však nebyla soudy s ohledem na provedené dokazování akceptována. V souvislosti s výše uvedenou dovolací argumentací obviněného je možno zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
To, že námitky skutkové jsou pravou podstatou dovolání obviněného a jejich prostřednictvím se tento snaží dosáhnout změny skutkového zjištění a až následně právní kvalifikace, a že tudíž nejsou právně relevantním důvodem dovolání, vyplývá např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann