ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.668.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 668/2015-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. června 2015 o dovolání, které podala obviněná Ž. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2014, č. j. 5 To 361/2014-315, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 43/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2014, č. j. 5 To 361/2014-315, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněné proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2014, č. j. 2 T 43/2014-274, kterým byla obviněná uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku a dále přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a byl jí uložen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou a dále jí byl uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2014, č. j. 5 To 361/2014-315, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V samém úvodu svého dovolání poukazuje na to, že „neakceptuje skutková zjištění soudů, přičemž namítá, že tato zjištění byla nedostatečná, takže dle neúplných skutkových zjištění je nelze zařadit pod zákonné znaky trestného činu, kterými byla účastnice dovolání uznána vinnou“. Ve vztahu k trestnému činu podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku namítá, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil důkazní situaci, když vycházel z protokolu svědkyně MUDr. K. V.. K trestnému činu ohrožení pod vlivem návykové látky namítá, že „skutečně mohlo dojít k naplnění skutkové podstaty spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, ale vzhledem k podstatnému omezení rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněné tyto byly podstatně snížené, takže nemoha své jednání řádně ovládat ani před soudem se řádně a účinně hájit“. Ve věci měl být vypracován revizní znalecký posudek, neboť podle názoru obhajoby se MUDr. Holanová nedokázala dostatečným způsobem vypořádat se skutečnostmi, týkajícími se skutečného zdravotního stavu obviněné, přičemž se obviněná dovolává znaleckého posudku MUDr. Ivana Drábka. Dále obviněná argumentuje tím, že v závěrečné řeči byl obhajobou navrhován peněžitý trest, který však soudkyně neakceptovala s odůvodněním, že by „jej zaplatila rodina žalované“. Opětovně poukazuje na skutečnost, že je sice zbavena způsobilosti k právním úkonům a stará se o ni matka jako opatrovnice, „zůstává však otázka, do jaké míry tato okolnost v součinnosti s dalšími faktory může mít vliv na otázku posouzení otázky příčetnosti“ a na toto MUDr. Holanová nedokázala podle obviněné komplexně odpovědět. Soudy se podle obviněné měly zabývat také otázkou účinnosti ambulantní ev. ústavní léčby, do jaké míry mělo na její trestnou činnost vliv zrušení ústavní a ambulantní léčby, zda jejich zrušení bylo správné. Závěrem podaného dovolání znovu konstatuje, že „nebylo provedeno potřebné dokazování, bylo porušeno právo na spravedlivý proces a zjištěné skutečnosti byly nesprávným způsobem po hmotně právní stránce posouzeny“. S ohledem na uvedené skutečnosti obviněná navrhla, aby usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2014, č. j. 5 To 361/2014-315, bylo stejně jako rozsudek soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. K podanému dovolání zaslala před konáním neveřejného zasedání před Nejvyšším soudem obviněná prostřednictvím obhájce doplněk dovolání (8. 6. 2015), ve kterém uvádí obsahově shodnou argumentaci jako v podaném dovolání a v závěru zmíněného doplňku opětovně poukazuje na to, že „mělo dojít k vypracování revizního znaleckého posudku ve vazbě na posudek MUDr. Holanové, jehož součástí musí být posouzení otázky, zda zrušená způsobilost k právním úkonům v součinnosti s dalšími faktory může mít vliv na posouzení otázky nepříčetnosti při vyslechnutí znalce JUDr. Ivana Drábka, který v minulosti vyhotovil znalecký posudek, podle něhož obžalovaná měla rozpoznávací a ovládací schopnosti snížené, nemohla chápat smysl trestního řízení a nebyla schopna se před soudem účelně hájit“. Uvedené skutečnosti mají být potvrzovány tím, že se obviněná pokusila o sebevraždu.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněné uvedla, že veškeré námitky jsou námitkami skutkovými, obviněná se chová tak, jak uzná za vhodné, není k odpovědnému jednání motivována, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Vzhledem k tomu, že veškerou svojí argumentací se obviněná míjí s uplatněným dovolacím důvodem, navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s okruhem námitek, které uplatnila v řízení o dovolání, je nutno zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“, neboť v dovolání jsou obviněnou uplatňovány obsahově shodné námitky s námitkami, které v rámci své obhajoby uplatňovala před soudy nižších stupňů.
Z obsahu námitek je zřejmé, že obviněná zpochybňuje znalecký posudek MUDr. Holanové, který považuje za nedostatečný a dožaduje se vypracování nového znaleckého posudku. Rovněž má výhrady k otázce zjišťování skutkového stavu věci, kdy uvádí, že u bývalého obhájce (JUDr. Ševčíka), mělo dojít k omezení práva obhajoby, spočívající v tom, že nemohl vést obhajobu řádným způsobem – navrhoval revizní znalecký posudek ve vazbě k posudku MUDr. Holanové a nedošlo k prověření všech okolností případu.
Předně musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněná byla uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku (stručně: řídila dne 12. 12. 2013 kolem 17.15 hod. po B. motorové vozidlo, při kontrole hlídkou Policie ČR se vydávala za jinou osobu, s ohledem na své chování byla u ní provedena orientační zkouška na přítomnost OPL a s ohledem na zjištění amphetaminy ve slinách, byla převezena na vyšetření a ve vzorku krve bylo zjištěno 0,20 mg/l (200 ng/ml) metamfetaminu, když podle nařízení vlády č. 41/2014 se za hodnotu při jejímž dosažení v krevním vzorku se řidič považuje za ovlivněného takovou látkou považuje 25 ng/ml). Tresného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku se podle skutkového zjištění dopustila tím, že (stručně: minimálně od dubna 2013 do 20. 1. 2014 se nedostavovala ve stanovených termínech do psychiatrické Doléčovací ambulance, na pozvánky nereagovala a dne 12. 12. 2013 byl v její krvi zjištěn ve vzorku krve metamfetamin v množství 0,20 mg/l metamfetamin – viz shora, přestože jí bylo nařízené ochranné léčení proti-toxikomanické a psychiatrické ve formě ústavní změněno na ochrannou léčbu ambulantní proti-toxikomanickou).
Obviněná v dovolání „konstatuje, že skutečně mohlo dojít k naplnění skutkových podstat shora uvedených přečinů, ale vzhledem k podstatnému omezení rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněné, když tyto byly podstatně snížené, nemohla své jednání řádně ovládat ani před soudem se řádně a účinně hájit“. Vyjde-li dovolací soud z takto pojatých námitek dovolání, bylo by tomu odpovídající odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 (viz shora), případně odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. I přes skutečnost, že námitky obviněné jsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní (nenaplňují však ani žádný z dalších dovolacích důvodů), považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést následující.
Obviněná doslovně uvádí, že „nemohla své jednání řádně ovládat ani před soudem se řádně a účinně hájit“. V řízení před soudem nedošlo k žádnému porušení práv obviněné z pohledu její účasti u soudních jednání, zastoupení obhájcem, možnosti navrhovat důkazy apod. Pokud soudy nevyhověly důkazním návrhům obviněné, resp. jejímu obhájci, musí Nejvyšší soud odkázat na ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. Skutečnost, proč nebyl vypracován revizní znalecký posudek je patrna z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně na str. 6-7, stejně jako odůvodnění rozhodnutí soudu druhého straně na str. 3. Není tedy objektivní tvrzení obhajoby, že obviněná se před soudem nemohla řádně a účinné hájit. Objektivně bylo zjištěno, že soudy neakceptovaly její návrh na vypracování znaleckého posudku revizního a z odůvodnění zmíněných rozhodnutí je také zřejmé proč. Pokud obviněná napadá znalecký posudek MUDr. Holanové a dovolává se posudku MUDr. Drábka a jeho závěrů s tím, že je nutno vypracovat revizní znalecký posudek, pak musí Nejvyšší soud uvést, že MUDr. Holanová měla k dispozici pro vypracování svého posudku mj. také posudek MUDr. Drábka a konstatovala, že u obviněné se jedná o smíšenou poruchu osobnosti s normálními rozumovými schopnostmi, lišily se v diagnostice závislosti posuzované na návykových látkách. Poukázala na to, že také v době léčby obviněné (ústavní i ambulantní) dominovaly u obviněné ty poruchy osobnosti, které jednoznačně nesvědčí pro psychotické onemocnění, které by v dané věci mohlo sehrát nějakou významnější roli a na které odkazoval MUDr. Drábek. Ze znaleckého posudku MUDr. Holanové (viz také str. 6 rozsudku soudu prvního stupně) vyplývá, že obviněná mohla rozpoznat protiprávnost svého jednání a své jednání mohla ovládat. Dále také konstatovala, že pokud se obviněná dopustila trestné činnosti, pak jednala účelově a její chování nesouvisí s mařením ochranné léčby. Ani pokračováním léčby obviněné nedojde podle znalkyně ke změně chování obviněné a splnění účelu léčby, a to s přihlédnutím k poruše osobnosti (obviněná je histriónská, emočně nestabilní, narcistická, nezdrženlivá a sociálně maladaptivní). Podle znalkyně je problém obviněné v tom, že nerespektuje normy nebo povinnosti, takže sděluje informace a chová se podle toho, jak uzná za vhodné. V souvislosti s tímto závěrem znalkyně je vhodné zmínit, že při kontrole Policií ČR, kdy řídila vozidlo pod vlivem metamfetaminu (viz shora) se vydávala za jinou osobu a teprve poté, co byla na obvodním oddělení poznána jiným policistou, svoji totožnost přiznala. Také výše uvedená skutečnost dle názoru Nejvyššího soudu svědčí pro opodstatněnost závěrů, které učinily soudy prvního i druhého stupně k otázce viny obviněné i její argumentaci k nutnosti vypracování revizního znaleckého posudku. Rovněž výhrady obviněné k závěrům soudů, které dovodil na základě výpovědi MUDr. K. V., jsou výhradami – námitkami skutkovými, neboť z výpovědi uvedené svědkyně jednoznačně vyplynulo, že obviněná se ve stanovených termínech nedostavovala, pod různými smyšlenkami se omlouvala či byla omlouvána. Tyto omluvy lze hodnotit jako účelové s ohledem na závěry vyslovené znalkyní MUDr. Holanovou o účelovém chování obviněné (blíže odůvodnění rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně).
V souladu s výše uvedenými skutečnostmi Nejvyšší soud shledává nutným zdůraznit, že soudy nižších stupňů provedly všechny potřebné důkazy, které hodnotily způsobem, který odpovídá ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., že o správnosti skutkových zjištění soudu nižších stupňů nevznikly žádné důvodné pochybnosti a skutkový stav byl zjištěn v rozsahu, který byl potřebný pro vydání rozhodnutí. Taktéž je třeba konstatovat, že odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů jsou v souladu s příslušnými ustanoveními (§125 odst. 1 tr. ř. a 134 odst. 2 tr. ř.) a obsahují veškeré formální náležitosti, které by příslušná odůvodnění měla splňovat.
To, že námitky skutkové jsou pravou podstatou dovolání obviněné a jejich prostřednictvím se tato snaží dosáhnout změny skutkového zjištění a až následně právní kvalifikace, a že tudíž nejsou právně relevantním důvodem dovolání, vyplývá např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněné meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu