ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.964.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 964/2015-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2015 o dovolání obviněného P. L. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze 10. 3. 2015, sp. zn. 13 To 78/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 25/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 11. 2014, č. j. 6 T 25/2014-536 byl P. L. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil v době od 21. 12. 2012 do 25. 2. 2013 jako jednatel spol. HELLA-PLAST s. r. o., s cílem získat od zákazníků společnosti finanční prostředky na úhradu jejích dluhů, přičemž těmto zamlčoval dlouhodobý nepříznivý finanční stav společnosti, aby mohl inkasovat zálohy na uzavírané smlouvy, stejně jako tyto zákazníky neinformoval, že zálohy budou přednostně použity na úhradu jiných závazků společnosti, přičemž takto přijal finanční plnění od M. B. ve výši 300.000 Kč, V. Č. ve výši 51.898 Kč a J. H. ve výši 64.579 Kč, závazky, na které byly částky určeny nesplnil a zálohy nevrátil, ač o tomto poškozené utvrzoval a následně bylo proti spol. HELLA-PLAST s. r. o. zahájeno insolvenční řízení a prohlášen konkurs. Podrobnější popis skutku je obsažen v předmětném rozhodnutí soudu prvého stupně. Za toto jednání byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu ve výměře 24 měsíců a současně byl jmenovanému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu na dobu 24 měsíců. Poškození M. B. a V. Č. byli se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti danému rozhodnutí podal obviněný odvolání ke Krajskému soudu v Praze, který je usnesením ze dne 10. 3. 2015, č. j. 13 To 78/2015-580 podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný napadl toto rozhodnutí dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), písm. g), písm. l ) tr. ř. Ve svém podání nejprve namítá nesprávné složení Krajského soudu v Praze, když ve vyrozumění obhájce ze dne 16. 2. 2015 o nařízení veřejného zasedání je za předsedkyni senátu označena JUDr. Helena Řičicová, která se však vlastního veřejného zasedání neúčastnila, ale příslušný senát zasedal ve sloužení JUDr. Lucie Černá (předseda senátu), JUDr. Renata Humpová a JUDr. Helena Kuthanová (soudci). Z uvedeného má dovolatel za to, že na rozhodnutí se podílel soudce, který k tomu nebyl povolán dle rozvrhu práce. V trestním spise pak zcela absentují důvody, pro které ke změně ve složení senátu došlo. Danou skutečnost považuje obviněný za porušení svého práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Druhý z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a písm. l ) ve spojení s písm. g) tr. ř. považuje dovolatel za naplněný vzhledem k tomu, že zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným a skutková zjištění nižších soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Není pravdou, že spol. HELLA-PLAST, s. r. o. byla ve špatné finanční situaci. K takovému konstatování absentuje vypracování znaleckého posudku k otázce, zda ekonomická situace umožňovala dlouhodobě ekonomicky řádný chod společnosti a zda tato v předmětné době směřovala do insolvence. V době zahájení tr. řízení bylo k dispozici účetnictví společnosti, které mělo k takovým zjištěním sloužit. Rozhodně však spol. HELLA-PLAST, s. r. o. nebyla fiktivní společností, ale normálně podnikajícím subjektem s obratem 12,5 mil. Kč v roce 2011 a 20,5 mil. Kč v roce 2012. Existovaly výrobní prostory, materiál, stroje i zaměstnanci (společnost živila 40 lidí). Obviněný je toho názoru, že vzniklá situace, pro kterou je stíhán, je běžná, neboť např. ve stavebnictví je hrazeno 25 % faktur po splatnosti, aniž to však značí, že tyto subjekty jsou ve špatné finanční situaci. Stejně tak nelze konstatovat, jak to učinily soudy, že se obviněný měl zmínit o své finanční situaci, neboť by takový postup musel znamenat, že by např. společnosti, které jsou financovány úvěrově, musely své klienty o daných závazcích (a tedy údajné špatné finanční situaci) rovněž informovat. Jeho případ tam měl být projednán v jiné než trestněprávní rovině. Další extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy spatřuje dovolatel v konstatování, že spol. HELLA-PLAST, s. r. o. ničeho nevyrobila. Toto nekoresponduje s výpověďmi svědků M. a K., podle nichž byla zakázka pro poškozeného B. zhotovena ze 40% (materiálově) a pro poškozeného Č. kompletně. Zakázka pro poškozeného H. pak nebyla zrealizována z důvodu účelově podaného insolvenčního řízení ze dne 18. 3. 2013, kdy banky z tohoto důvodu vypověděly společnosti své služby. Závěrem obviněný konstatuje, že jedním ze znaku tr. činu podporu je obohacení pachatele, tedy jednání se zištným úmyslem. Jmenovaný však podepisoval bankovní bianko směnky k poskytnutí úvěrového rámce a osobně participoval na všech smlouvách s leasingovými společnostmi. Soudy se tedy nevypořádaly s otázkou subjektivní stránky tr. činu, neboť jednání, kladené mu za vinu by v konečném důsledku přineslo újmu jeho osobě. Pro shora uvedené tedy dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení podle §265k odst. 1 tr. ř. a věc přikázal soudu prvého stupně k novému projednání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a následně se vyjádřil k opodstatněnosti námitek vylíčených pod dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu. Tuto námitku obviněného však nepovažuje za důvodnou, když podle jeho názoru nedošlo k porušení rozvrhu práce krajského soudu. Naplnění výše zmíněného dovolacího důvodu nelze spatřovat v tom, že na vyrozumění o veřejném zasedání byl podepsán jiný soudce, než který je později členem senátu. Oproti tomu pokud jde o námitku pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, s touto se státní zástupce NSZ ztotožňuje, alespoň za současných skutkových zjištění. Podle jeho názoru skutková věta rozsudku okresního soudu neobsahuje veškerá potřebná skutková zjištění, na základě kterých by předmětné jednání bylo možno kvalifikovat jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Okresnímu, následně i krajskému soudu vytýká především skutečnost, že existenci podvodného úmyslu dovodily z toho, že obviněný si byl vědom špatné finanční situace společnosti a toto zákazníkům zamlčel, rovněž že je neinformoval, že vybrané zálohy budou použity na úhradu jiných závazků společnosti, a to přesto, že společnost si nemohla být jista, že své závazky bude schopna splnit. Z takových skutkových zjištění nevyplývá závěr, že by obviněný od počátku věděl, že splnění závazků společnosti je nereálné a nabízí se i existence vědomé nedbalosti. Dále na podporu svých tvrzení odkazuje na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, jimiž dokládá nejasné vyjádření subjektivní stránky jednání obviněného. Soudům vytýká také závěr, na kterém vystavěly vinnu obviněného, tedy že si společnost nemohla být jista splněním závazků, nikoli že by obviněný věděl, že závazky nesplní a s tímto byl srozuměn. Trestní odpovědnost obviněného by neměla být, podle vyjádření státního zástupce, založena na skutečnosti, že obviněný zamlčoval fakta o finanční situaci společnosti, ani na neposkytnutí informace, na jaké účely použije prostředky vyplacené formou zálohy. Vzhledem ke skutečnostem shora popsaným navrhuje státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a dále zrušil jemu předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Kladně a podle §256 l tr. řádu věc přikázal nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje obsahové náležitosti, ať již obecné (§53 odst. 3 tr. ř.), tak specificky vyžadované pro tento mimořádný opravný prostředek (§265f odst.1 tr. ř.).
Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je skutečnost, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Dovolatel v tomto směru namítá nesprávné složení odvolacího soudu, když tomuto předsedala jiná soudkyně (JUDr. Černá), než která byla uvedena na vyrozumění obhájce o veřejném zasedání (JUDr. Řičicová). O důvodech změny pak není v trestním spise uvedena žádná poznámka a obviněný má za to, že došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce obsaženého v čl. 38 odst.1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen LZPS).
Dovolací soud má za jasně prokázané, že v rámci odvolacího řízení u Krajského soudu v Praze rozhodoval tento ve veřejném zasedání dne 10. 3. 2015, v senátě složeném z jeho předsedkyně JUDr. Lucie Černé a soudkyň JUDr. Heleny Kuthanové a JUDr. Marcely Mackové. Jak vyplývá z rozvrhu práce Krajského soudu v Praze, platného v době podání odvolání, jakož i v době samotného konání veřejného zasedání, věc byla řádným a zákonným způsobem přidělena k vyřízení trestnímu senátu 13 To, jehož primární složení představují soudkyně JUDr. Lucie Černá, JUDr. Helena Kuthanová a JUDr. Helena Řičicová, všechny současně v postavení předsedkyň senátu. U veřejného zasedání pak došlo k substituci, kdy namísto JUDr. Řičicové zasedala JUDr. Marcela Macková, která je v uvedeném rozvrhu práce vedena jako zastupující soudce pro případ, že některý ze stálých členů senátu není schopen se projednání věci zúčastnit.
Článek 38 odst. 1 LZPS stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Nejvyšší soud, ve shodě se stávající judikaturou Ústavního soudu připomíná, že základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce) není vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu. Součástí základního práva na zákonného soudce je zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 LZPS, patří dále předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu včetně zastupování ve vztahu k účastníkům řízení (nález ze dne 18. října 2001 sp. zn. III. ÚS 29/2001, uveřejněn pod č. 153 ve sv. 24 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). V návaznosti na to rovněž dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. považuje za soud, který nebyl náležitě obsazen situaci, kdy takové obsazení soudu neodpovídalo ustanovením §27, §31 a §35 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o soudech a soudcích. Bude tomu tak tedy zejména pokud rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo když byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle §197, nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu (R 36/2012-II.) apod. Jak ovšem bylo uvedeno výše a Nejvyšší soud toto dále doplnil dotazem ke Krajskému soudu v Praze, věc obviněného P. L. byla řádným způsobem přidělena do senátu 13 To, který dne 10. 3. 2015 u veřejného zasedání tvořily soudkyně JUDr. Černá (jakožto jeho předsedkyně, řádně k tomu povolána dle rozvrhu práce), JUDr. Kuthanová (coby soudkyně, rovněž primárně zařazená k senátu 13 To) a JUDr. Macková (jejíž postavení náhradního soudce je plně v souladu se zněním rozvrhu práce Krajského soudu v Praze). Důvodem absence JUDr. Řičicové byla její nemoc. Ačkoliv tato skutečnost není zaznamenána v trestním spise, nejedná se o natolik závažnou skutečnost, která by byla s to způsobit jakékoliv narušení základních práv obviněného ve smyslu čl. 38 odst. 1 LZPS. Nadto Nejvyšší soud uvádí, že v rámci odvolacího řízení bylo zprávou krajského soudu potvrzeno, že přítomní členové senátu byli označeni jmenovkami, a obviněný měl již v té chvíli možnost vznést námitku, s níž by se ovšem odvolací soud vypořádal stejným způsobem jako nyní soud dovolací.
Další dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l ) ve spojení s písm. g) tr. ř., souvisí s námitkou, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení (písm. g), potažmo bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný své dovolání přitom směřuje do závěrů soudu prvého i druhého stupně stran jejich nesprávného právního posouzení skutku tak, jak ve vymezeno v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ač se ve skutečnosti o trestný čin nejedná, anebo sice došlo ke spáchání trestné činnosti, ale její právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu, jehož stěžejní část spadá do kompetencí činnosti nalézacího soudu a v jeho průběhu je třeba nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle vnitřního přesvědčení soudu založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je následné zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud tak je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněními (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s námitkami obviněného uvedenými v dovolání, je nutno konstatovat, že se jedná o výtky obsahově shodné s těmi, které již učinil v rámci řízení před soudy prvého a druhého stupně, přičemž tyto se s nimi vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Jedná se o předkládání vlastní verze skutkového děje, přičemž na takovou situaci přiléhavě dopadá rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (uvedené rozhodnutí reaguje rovněž na dovolávání se obviněného spravedlivého procesu).
Nad rámec tohoto Nejvyšší soud uvádí, že zejména soud prvého stupně provedl velmi důkladné dokazování, jehož výsledky podrobně rozvedl ve svém rozhodnutí a veškeré jeho závěry jsou přesvědčivé a logicky provázané. Dovolací soud se tedy ve shodě s nižšími soudy ztotožnil s věrohodností výpovědí jednotlivých poškozených, kteří podrobně popsali způsob jednání pracovníků společnosti HELLA-PLAST s. r. o., počínaje sjednáním zakázky, uhrazením zálohy a samotnou komunikací, jak s pracovníky společnosti, tak jejím jednatelem – obviněným, který opakovaně přislíbil dodání sjednané zakázky, potažmo později vrácení zaplacené zálohy, aniž by však k čemukoliv z toho došlo. Naopak se tento později před poškozenými zapíral a odmítal s nimi dále komunikovat. Oba nižší soudy se rovněž velmi pečlivě vypořádaly s otázkou subjektivní stránky jednání obviněného, a to na podkladě zjištění finančního stavu společnosti (zde lze poukázat na str. 4-5 usnesení Krajského soudu v Praze a str. 20-26 rozsudku Okresního soudu v Kladně). Dovolací soud se tedy nemohl ztotožnit s argumentací, kterou předkládá obviněný, a s níž se ve svém vyjádření částečně ztotožňuje také státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ačkoliv předchozí vyjádření poukazují na fakt, že ke spáchání tohoto trestného činu podvodu se zásadně vyžaduje úmyslné zavinění, postačuje tento úmysl ve formě eventuální. To pochopitelně nezbavuje orgány činné v trestním řízení uvést takové skutkové okolnosti, které odůvodňují existenci této formy úmyslného zavinění a umožňují její odlišení od zavinění v podobě vědomé nedbalosti. Danou podmínku má Nejvyšší soud ve vztahu k napadeným rozhodnutím za naplněnou. Obviněný si prokazatelně byl vědom finanční situace společnosti, za níž vystupoval a vzhledem k rozsáhlému spektru prokázaných okolností, nejen, že bez přiměřených důvodů – jež by opodstatňovaly nedbalostní formu jeho zavinění – spoléhal, že tuto tíživou situaci reálně ustojí a své závazky splní, ale naopak vzhledem k existenci dlužných částek na pojistném u Okresní správy sociálního zabezpečení, dalších závazků, jejichž splnění bylo oddalováno splátkovými kalendáři a dohodami o odložení plateb (viz str. 4 usnesení Krajského soudu v Praze) a neposlední řadě konkurzu společnosti, to vše ve spojení s konstatovanou problematickou ztrátovou zakázkou, o níž obviněný věděl, byl srozuměn s tím, že zamlčení daných informací klientům a inkasováním plateb, jejichž právní titul nebude naplněn, se dopouští podvodného jednání. Srozumění se vznikem škodlivého následku, který trestní zákoník předpokládá, je možné dovodit i v případě, kdy cílem pachatelova jednání bylo dosažení jiného následku, tedy uspokojení požadavků klientů, jež mu poskytly zálohové platby, jakož i svého zisku, který by ze splnění zakázek plynul, což představuje z hlediska práva zcela legitimní cíle, jestliže však pachatel ví, že v důsledku svého jednání může stejně tak namísto zamýšleného (legitimního) nastat i nepříznivý následek, přičemž nepočítá s žádnou konkrétní skutečností (ve smyslu byť nepřiměřených důvodů), která by takovému vývoji zabránila, a jedná tedy tak, že srozuměn podstupuje zcela riziko, které vede k následku závadovému. Přesně tyto skutečnosti odlišují úmysl eventuální od nedbalosti vědomé. V tomto duchu je rovněž argumentováno oběma nižšími soudy a soud dovolací pak pro stručnost odkazuje v detailech na jejich odůvodnění, která považuje za věcně správná. Naopak, jak již bylo uvedeno, dovolatel v podstatě opakuje svá tvrzení, která prezentoval v předchozím řízení, a s jehož námitkami a návrhy na doplnění dokazování se soudy prvého i druhého stupně rovněž plně vypořádaly.
S přihlédnutím ke všemu shora popsanému tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou zatížena vadou, která by svědčila o důvodném uplatnění kteréhokoliv z uvedených dovolacích důvodů. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť toto má za zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak takto učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2015
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Michael Vrtek, Ph. D.